Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Když přijde Putin, zelená jde stranou. Vyspělý svět konečně přiznal barvu

Bjørn Lomborg
Bjørn Lomborg | 16. 8. 2022 | 2 komentáře | 100 504
energetikafosilní palivakrizenázorobnovitelné zdrojeválka

Globální energetická krize po ruské invazi na Ukrajinu naplno odhalila pokrytectví vyspělého světa. Zatímco v časech dobrých tlačí na chudé země, ať přestanou využívat fosilní zdroje, v časech zlých volají po zvýšení těžby uhlí, píše exkluzivně pro Finmag.cz dánský statistik Bjørn Lomborg.

Když přijde Putin, zelená jde stranou. Vyspělý svět konečně přiznal barvu

Nevyrovnaná hra. Bohatí tlačí na chudé podle toho, jak se jim to hodí, píše Lomborg (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Chování vyspělého světa je v oblasti fosilních paliv víc než podivné. Zatímco G7 sdružující hlavně bohaté země kárály ty chudé, aby kvůli obavám z klimatických změn využívaly jen obnovitelné zdroje, Evropa i USA dneska prosí arabské státy, aby rozšířily těžbu ropy.

A to není zdaleka vše. Německo znovu otevírá uhelné elektrárny, Španělsko a Itálie tlačí na zvýšení africké produkce plynu a taková Botswana bude muset ztrojnásobit vývoz uhlí, aby vůbec dokázala vyhovět žádosti celé plejády evropských zemí o navýšení těžby.

Není divu. Tolik energie z fosilních paliv, co ve vyspělém světě spotřebuje jediný člověk, by stačilo k životu 23 chudých Afričanů. Tolik diskutované slunce a vítr, zdroje doporučované rozvojovým zemím, přitom i v těch vyspělých tvoří méně než tři procenta vyrobené a spotřebované energie.

Odkud se bere elektrická energie (celosvětově)

Přechod na energii z obnovitelných zdrojů, navíc postavenou mimo hlavní rozvodnou síť, by dnes odmítla i většina nejbohatších států světa.

Be green, be rich

Je tedy zcela zřejmé, že ona bohatá část světa vyrostla právě (a hlavně) díky masivnímu využívání fosilu. Ten dnes zajišťuje přes tři čtvrtiny energie vyspělých zemí. Přesto se v těch rozvojových paradoxně přiškrcují finance a nové projekty, které se dalšího využívání fosilních paliv týkají.

Největší výzva lidstva
Shutterstock

Kam se hrabe covid. Nejdražší projekt v historii lidstvo teprve čeká

Kam se hrabe světová válka, pandemie covidu či černý mor. Nejdražší projekt v historii lidstva nás teprve čeká, i když se politici snaží tvrdit opak, píše pro Finmag.cz dánský statistik Bjørn Lomborg.

Většina z nejchudších čtyř miliard lidí světa přitom dnes nemá žádný smysluplný přístup k energii. Bohatí je ovšem až lehkovážně nabádají, aby z energie žádné „přeskočili“ rovnou do zelené nirvány solárních panelů a větrných turbín. Tahle představa je ovšem ryzí podvod namixovaný ze zbožného přání na straně jedné, a zeleného marketingu na straně druhé.

Přechod na energii z obnovitelných zdrojů, navíc samostatnou, tedy postavenou mimo hlavní rozvodnou síť, by dnes odmítla i většina těch nejbohatších států. A měly by se tak zachovat i ty nejchudší. Proč, ukazuje poměrně nedávná zkušenost z indické vesnice Dharnaj, kterou se ekologická organizace Greenpeace pokusila v roce 2014 proměnit v první komunitu závislou čistě na solární energii.

Greenpeace se tehdy dostalo velké mediální pozornosti, když svůj projekt prodávalo slovy, že Dharnaj „odmítá padnout do pasti průmyslu s fosilními palivy“. V den, kdy byl projekt spuštěn, ovšem přišlo vystřízlivění. Ves, která přes třicet let žila bez elektřiny, se k tomuto stavu rychle vrátila: použité baterie se vybily během pár hodin.

Solární panely většina komunity opustila. Dnes mizí pod nánosy prachu nebo slouží jako přístřešky pro hospodářská zvířata.

Konec solárního snu

Vzpomínky na tenhle projekt dneska vypadají až úsměvně. Jeden z chlapců, který tehdy ve vsi žil, například vypověděl, že si nemohl ani zapnout lampičku, aby si udělal domácí úkol; nebylo pro ni dost energie. Lidé žijící ve vesnici si navíc nemohli dopřát ani komfortu lednic či televizí, protože takové spotřebiče by celý systém nadměrně zatěžovaly.

Bez dotací ani ránu

Nenechte se mýlit, solární energii zcela nazatracuju. Uznávám, že dokáže snadno a rychle nabít třeba mobilní telefon a rozsvítit světlo, což se může (zejména na odlehlých místech) někdy hodit. Na druhou stranu je i tohle nabíjení často velmi drahé. Příkladem může být tahle nová studie sledující přínost samostatně fungujících solárních lamp v nejlidnatějším indickém státě. Ta mimo jiné ukazuje, že ani tučné dotace lidi o přínosu takového řešení nepřesvědčily. A nebýt dotací, většina solárních a větrných elektráren by nikdy nevznikla ani v bohatých zemích jako Německo či Španělsko.

Členové komunity nemohli používat ani elektrické sporáky, takže museli dál spalovat dřevo a hnůj, což ovzduší rozhodně neprospělo. Jak ale upozornila Světová zdravotnická organizace (WHO), na znečištění vnitřních prostor po celém rozvojovém světě umírají miliony lidí. Míru takového znečištění přirovnala k situaci, jako by každý člověk vykouřil dvě krabičky cigaret denně.

Není tedy velkým překpavením, že když Greenpeace pozvala do vsi zástupce státu, aby se svým projektem pochlubila, místo nadšených vesničanů je čekal protestující dav s transparenty požadujícími „skutečnou elektřinu“. Tedy takovou, kterou lze použít na provoz ledničky či sporáku. Tu ze solárních panelů pak nazvali jako „falešnou elektřinu“, protože ani jednu ze jmenovaných věcí nezvládala.

Když pak byl Dharnaj konečně připojen k běžné elektrické síti, solární panely většina komunity opustila. Dneska už mizí pod nánosy prachu či v tom lepším případě slouží aspoň jako přístřešky pro hospodářská zvířata. Hlavní důvody nezdaru následně pojmenovala akademická studie: běžná elektřina z uhlí byla třikrát levnější a co víc, utáhla i spotřebiče, které lidé chtěli.

Ani vyspělý svět se v dalších desetiletích bez fosilních zdrojů neobejde; roce 2050 budou stát za dvěma třetinami energie.

Zelená industrializace

Slunce a vítr zkrátka nejsou dnes schopny dodávat energii potřebnou pro industrializaci, pohánět vodní čerpadla, traktory a stroje – tedy všechny ty ingredience potřebné k hospodářskému růstu a vymanění se lidí z chudoby. I bohaté země dneska zjišťují, že solární a větrná energie zůstává až nepříjemně nespolehlivá a že žádné slunce a žádný vítr rovná se i žádná energie.

Odpovědi na tyto problémy zatím nenacházejí ani rychle se vyvíjející technologie baterií: i kdyby se spojily všechny dnešní baterie světa, průměrnou spotřebu elektřiny na Zemi by pokryly jen po dobu jedné minuty a patnácti sekund. O moc lepší to navíc nemá být ani v budoucnosti: do roku 2030 by se tahle hodnota mohla protáhnout jen na zhruba dvanáct minut.

Ani vyspělý svět se proto v dalších desetiletích pravděpodobně bez fosilních zdrojů neobejde. Už dneska Mezinárodní agentura pro energii (IEA) odhaduje, že i když se splní všechny současné klimatické sliby, fosilní paliva budou v roce 2050 stát za zhruba dvěma třetinami celkové energie.

Anketa

Fandíte obnovitelným zdrojům?

Není proto divu, že rozvojové země v tomhle rozporu vidí jasné pokrytectví. Elegantně to formuloval například nigerijský viceprezident Yemi Osinbajo: „Nikdo na světě nebyl schopen industrializovat pomocí obnovitelné energie a přesto se po Africe žádá, aby tak učinila“. „Všichni ostatní na světě vědí, že bez plynárenských odvětví se při podnikání neobejdeme,“ dodal.

Existuje tedy řešení? Co kdyby se místo nemorálního blokování cesty k rozvoji jiných zemí vyspělý svět soustředil na masivní investice? Protože až když budou bohaté země dostatečně tlačit na inovace vedoucí ke zlevnění zelené energie tak, aby už fosilní paliva nebyla třeba, bude si moct obnovitelné alternativy dovolit skutečně celý svět.

Do té doby jsou snahy o zamezení přístupu chudého světa k fosilním plaivům jen líbivou myšlenkou. Myšlenkou, která si navíc jen zahrává s životy jiných lidí.

Kam dál? Bjørn Lomborg na Finmagu:

NABITÝ LETNĚ-PODZIMNÍ FINMAG

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Každý investor by měl v noci klidně spát,“ řekl Dominiku Stroukalovi Jan Sýkora, spolumajitel investiční skupiny Wood & Company. V příštích 18 měsících podle něj uvidíme celou řadu úžasných příležitostí.

FIN. Hudební byznys: Jak udělat velký a cenově dostupný festival • V kanceláři šéfa Kebooly • Jakub Žofčák o byznysu s přežitím • V hlavě podnikatele a filantropa Jana Školníka • Robert Vlach o zanedbané cenotvorbě freelancerů a nutnosti zdražovat

MAG. Korsika má svá specifika. Kromě divokých prasat na plážích a kaštanového piva i originální způsob vyřizování účtů • Otevřít kavárnu ve druhém patře, a ještě nad hampejzem – to může udělat jen blázen. Café Louvre slaví 30 let • Nejlepší vývrtka na světě má sto padesát let. Všem Francouzům na vztek ji vynalezl Němec

Autor článku

Bjørn Lomborg

Bjørn Lomborg

Prezident think tanku Centra Kodaňského konsensu a hostující pracovník Hooverova institutu na Stanfordově univerzitě. Napsal mimo jiné knihy The Skeptical Environmentalist (Skeptický ekolog), Cool It (Zchlaďte hlavy), How to Spend $75 Billion to Make the World a Better Place (Jak utratit 75 miliard dolarů, aby byl svět lepší místo), The Nobel Laureates’ Guide to the Smartest Targets for the World (Průvodce nositelů Nobelovy ceny po nejchytřejších cílech pro svět) a naposledy Prioritizing Development (Jak prioritizovat rozvoj). Jeho nejnovější kniha se jmenuje False Alarm a pojednává o tom, jak nás panika kolem změny klimatu stojí biliony, škodí chudým a nevede k nápravě.