Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Rvačky o jídlo a hon na turisty. Kubánci dál stojí ve frontě na budoucnost

Ondřej Schneider
Ondřej Schneider
17. 8. 2022
 22 194

Nadechnutí po oteplení vztahů s USA Kubě dlouho nevydrželo. Přišel Donald Trump, pak covid a země se po úbytku turistů a divokém růstu inflace znovu propadá do ekonomické krize. Navzdory deklarovaným reformám se navíc dál drží vratkého kastrismu.

Rvačky o jídlo a hon na turisty. Kubánci dál stojí ve frontě na budoucnost
Realita kubánského nakupování. Obchod pro místní v centru Havany. / Zdroj: Ondřej Schneider, Pavla Schneiderová
Další fotky
v galerii (9)

Procházím ulicemi ranní Havany a hledám pekárnu, kde bych si mohl koupit něco k snídani. Když konečně nedaleko Capitolu uvidím ceduli s nápisem Panadería, překvapí mě, že se před obchodem netvoří žádná – pro Kubu tolik obvyklá – fronta. Brzy zjistím proč. Regály jsou úplně prázdné a prodavačka na můj dotaz k nabídce pečiva s pokrčením ramen odpovídá: „Nada“ – nic.

Když v roce 2016 Barack Obama jako první americký prezident po 88 letech navštívil Kubu, většina místních hleděla do budoucnosti s optimismem. Ten byl kromě naděje na zrušení amerického embarga živen i postupným rozvojem soukromého podnikání nebo narůstajícím přílivem zahraničních turistů, a tím i tolik vzácných zahraničních měn.

Šest let poté naději vystřídala rezignace a nedostatkem způsobený smutek. Karibský expres do lepší budoucnosti nejdřív zbrzdily nové americké sankce uvalené Obamovým nástupcem Donaldem Trumpem, následně ho pak úplně vykolejila covidová epidemie a její následky – tedy především uzavření hranic a omezení cestování.

V roce 2020 se kubánská ekonomika propadla o téměř 11 procent, což je nejhorší hospodářský výsledek od roku 1993. Právě takzvané „Período especial“ devadesátých let dnešní situace nápadně připomíná.

Když na vás chtějí v baru ušetřit, paradoxně to vypadá tak, že do Cuba libre vám nalejí víc rumu, než nedostatkové coly.

Život ve frontě

Před prázdným pekařstvím sice fronta nebyla, jinak se ale had lidí tvoří kdekoliv, kde se dá něco koupit. Ve stálé nabídce běžných obchodů pro místní je jen cukr, rýže a někdy i olej nebo chléb. Maso se dá sehnat prakticky jen kuřecí, a i to je na příděl.

Ondřej Schneider, Pavla Schneiderová
Ondřej Schneider, Pavla Schneiderová
Další obrázky v galerii (9)

Dodávku kuřat jsme zastihli u obchodu v městečku Viñales. Šťastné obličeje úspěšných nakupujících, kteří si v krabici odnášeli svůj měsíční příděl zamražené drůbeže, kontrastovaly s nervózní mimikou těch, kteří si, vzhledem k pozici v zadní části fronty, nemohli být jistí, že i na ně se tentokrát dostane.

Ještě vyhrocenější situaci jsme zažili v Havaně, kde se lidé málem poprali kvůli pozici ve frontě na mouku. K dostání běžně není ani balená voda, což je vzhledem k nekvalitě vody v místním řadu opravdu problém.

Período especial

Takzvané „zvláštní období“ začalo na Kubě po rozpadu Sovětského svazu, který chudou zemi do té doby výrazně podporoval. Zkolabovala veřejná distribuce potravin, lidé trpěli hlady, jedli hmyz nebo kočky. Ceny potravin na černém trhu vylétly do závratných výšin, lidé si na ně často vydělávali prostitucí. Částečně se situace zlepšila na konci devadesátých let s nástupem Huga Chavéze do čela Venezuely, která se stala významným obchodním partnerem strádající Kuby.

O něco pestřejší sortiment nabízí „dolarové obchody“ – jakási obdoba někdejších československých tuzexů – kde je možné koupit „luxusnější“ nebo dovozové zboží. Turisté můžou zaplatit běžnou mezinárodní platební kartou. Pro místní jsou určeny speciální karty, nabité k používání valutami, které ale mohou domorodci získat prakticky jen na černém trhu, nebo kontaktem s turisty.

I v těchto obchodech ale často najdete regály zaplněné jen několika málo druhy zboží. Vzácností je třeba i pivo (nejčastěji čínské) nebo limonády (hlavně kubánské, obvykle s jedinou příchutí). Rumu je dostatek a je zhruba o třetinu levnější než u nás. Když na vás potom chtějí v kubánském baru ušetřit, paradoxně to vypadá tak, že do Cuba libre vám nalejí víc rumu než nedostatkové coly.

Karibský ostrov je zkrátka i v základních potravinách zoufale nesoběstačný a na zboží z dovozu mu chybí devizy. Ani zahraniční diplomaté nemají přístup k lepšímu zboží a zastupitelské úřady tak musí zásobování řešit zdlouhavým a komplikovaným dovozem ze zahraničí.

V současnosti není problém kdekoliv na ulici nebo jinde u místních vyměnit valuty v čtyřnásobně příznivějším kurzu.

Reforma zrodila veksláctví

„Hlavně si neměňte peníze na letišti,“ varoval nás už před příjezdem jeden z našich domácích. Brzy jsme zjistili proč. K 62. výročí vítězství revoluce si Kuba v lednu 2021 nadělila zrušení systému dvojí měny. Konvertibilní peso skončilo a jediným oficiálním platidlem se tak stalo peso kubánské. Kdo by od nového systému čekal konec chaosu a zpřehlednění situace na trhu, nemohl by se mýlit víc. 

Vláda stanovila oficiální pevný kurz 24 peso za jeden dolar/euro. To ale absolutně neodpovídalo skutečné síle měny. Reforma tak místo měnové stabilizace dala vzniknout segmentu „veksláctví“. V současnosti není problém kdekoliv na ulici nebo jinde u místních vyměnit valuty ve čtyřnásobně příznivějším kurzu, tedy 100 pesos za jeden dolar či euro.

Inflace navíc na Kubě dál peláší v divokém tempu (podle vládních údajů činí 77,3 % za rok 2021, reálně ale zřejmě mnohem víc), a tak se dá čekat, že pouliční a oficiální kurz k sobě budou mít stále dál.

České ministerstvo zahraničních věcí před černou výměnou turisty varuje. „Pouliční směna peněz je na Kubě nelegální a nese s sebou rizika v podobě falešných bankovek, riziko okradení a postihu místními orgány,“ uvedla Mariana Wernerová z odboru komunikace.

Čtyřnásobně výhodnější kurz je ale velkým lákadlem, z osobní zkušenosti tak mohu alespoň doporučit neměnit s anonymním člověkem z ulice. V místní měně vám ve výhodnějším kurzu vrátí za platbu v eurech třeba některé soukromé restaurace, uspět můžete také přímo na ubytování.

Dvoukolejný se tak pobyt na Kubě může stát i pro turisty. Ten, kdo na dovolenou vyrazil s dostatkem hotovosti a odváží se k neoficiální směně, je najednou výrazně bohatší než jeho méně informovaný kolega, který se spoléhal třeba na výběr z bankomatu. Kuba tak může být velmi levná i velmi drahá.

Zejména v ulicích Havany jsou turisté cílem jinateros – provizních zprostředkovatelů a naháněčů pro cokoliv a kamkoliv.

Provize za Nedvěda

Průměrný měsíční plat státního zaměstnance na Kubě je zhruba 35 eur na měsíc (852 Kč). Jednou z mála šancí na přilepšení je tak pro místní navázání se na segment cestovního ruchu. Děje se tak oficiální i neoficiální cestou.

Ondřej Schneider, Pavla Schneiderová
Ondřej Schneider, Pavla Schneiderová
Další obrázky v galerii (9)

Ti, kdo mohou, nabízejí ubytování v takzvaných Casas particulares (soukromé pokoje nebo byty ke krátkodobému pronájmu). Domácí vám obvykle nabídne další přidružené služby – dopravu do dalších destinací, výhodnější směnu peněz, nebo návštěvu spřátelené soukromé restaurace.

Zejména v ulicích hlavního města jsou turisté jednoznačným cílem místních „jinateros“ – provizních zprostředkovatelů a naháněčů pro cokoliv a kamkoliv. Konverzace obvykle začíná nevinným schématem, kde se v neměnném rytmu dotazují na zemi původu, účel návštěvy a první dojmy, nechybí ani sportovní udička se zmíněním Pavla Nedvěda, jako zřejmě jediné české celebrity, jejíž věhlas v posledních letech doplul až do Karibiku.

Univerzální radou je pouliční nabídku odmítnout, v klidu si rozmyslet, co přesně chcete a kolik jste za to ochotni zaplatit. Spěchat rozhodně není kam a žádná nabídka není poslední.

Obchodní spolupráce Kuby a ČR

Na kubánském trhu působí některé české firmy i přes 20 let. Jedná se zejména o firmy zajišťující průmyslové dodávky, dodávky řídicích systémů elektráren, modernizaci potravinářských provozů a dodávky potravin. Příležitosti pro český export existují zejména v zemědělské a potravinářské produkci, dále pak ve zdravotnickém, energetickém, stavebním a těžebním sektoru a službách.

V poslední době je patrný všeobecný pokles zájmu exportérů a investorů na Kubě, ať už z důvodu platného amerického embarga, pandemie, vleklé ekonomické krize na Kubě nebo nedostatku deviz na kubánské straně. Firmy se při obchodování s Kubou často potýkají s problémem v prodlení plateb, které někdy dosahují i řadu let.

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Navzdory reformním deklaracím se zdá, že se Kuba dál drží systému vratkého socialistického kastrismu.

Chybí turisté a hlavně jejich peníze

Ani čtyř nebo pětihvězdičkové rezorty v turistickém ráji na poloostrově Varadero nejsou kvůli zásobovací krizi schopny nabídnout turistům stravovací servis, který by se alespoň blížil kvalitě hotelů deklarované na hvězdičkových neonech vstupních bran nebo v katalozích cestovních kanceláří.

Rezorty jsou zřejmě i v krizi personální, kuchaři ani z mála dostupných potravin nejsou schopni vykouzlit nic víc než polostravitelné blafy. Zbytek personálu se pak zajímá (kromě odpočinku) často spíš o to, kterého ze západních turistů „pumpnout“ aspoň o značkové tričko nebo o zbytek luxusního parfému.

Zvedne se Kuba ekonomicky i bez podpory USA?

Turistický ruch, který přívalem valut výrazně posiluje místní ekonomiku, pak zasáhl výrazně covid. Podle dostupných údajů v roce 2020 přicestoval na Kubu zhruba milion turistů, tedy jen čtvrtinový počet v meziročním srovnání.

Výpadek se kubánská vláda snaží hoteliérům kompenzovat dotovanými pobytovými nabídkami pro movitější Kubánce (často za finanční pomoci emigrovaných příbuzných).

Zemi, která se vzpamatovává z covidového turistického direktu, příliš nepomohla ani aktuální ruská invaze na Ukrajinu. Sankce proti agresorovi prakticky znemožnily cestování do Karibiku ruským turistům, kteří před válkou a covidem patřili mezi nejčastější návštěvníky lehátkového ráje s bílým pískem a levnými koktejly.

Navzdory reformním deklaracím po nástupu Miguela-Díaze Canela se zdá, že se Kuba dál drží systému vratkého socialistického kastrismu, který neumožňuje místním lidem dostatečně kvalitní životní úroveň.

Covidová krize a válka na Ukrajině navíc místní znovu nekompromisně poslala do fronty na lepší budoucnost, ve které musí stát s nejistou nadějí, že se na ně zboží „života bez nedostatku“ někdy dostane.

Autor je editorem zpravodajství České televize

Kam dál? Zahraničí na Finmagu:

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
57
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Ondřej Schneider

Ondřej Schneider

Dříve dlouholetý redaktor, v současnosti editor regionálního zpravodajství České televize. Propagátor a školitel mobilní žurnalistiky. Brněnský patriot. Bývalý házenkář. Od zpráv si rád odpočne při rekreačním... Více

Související témata

Jižní Amerikakubaturismus
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo