Okouzlení ruským plynem končí. Proč najednou Německu uhlí nesmrdí?

Peklo zamrzlo, když zelený ministr hospodářství zodpovědný i za ochranu klimatu Robert Habeck ohlásil, že kvůli nespolehlivosti ruského plynu reaktivuje část odstavených uhelných elektráren.

Právě Habeckovi Zelení přitom šli do loňských voleb do Bundestagu s heslem: „Klimatická krize je teď, přestaňme jenom mluvit.“ Slibovali, že hlas pro Zelené zajistí, že příští vláda bude brát otázky klimatu vážně.

Jenže zatímco Zelení míní, Putin mění.

Bezprostředně před letošním ruským útokem na Ukrajinu do Evropy přitom proudilo víc ruského plynu než před anexí Krymu v roce 2014. A ještě v prosinci 2021 – dva měsíce před zahájením plnohodnotného útoku na Ukrajinu – vyšla studie, která shrnovala klimatická i bezpečnostní rizika.

Jenže to už bylo pozdě...

Habeckův plán veřejnoprávní ZDF označila jako „comeback uhlí“, protože se má snížit i podíl plynu na produkci elektřiny.

Ruský plyn jako zbraň

Ruský autoritářský vůdce udělal přesně to, před čím řada bezpečnostních a energetických expertů varovala nejpozději od ruské invaze na Krym v roce 2014 – začal využívat dodávky zemního plynu jako zbraň.

Už v červnu dodávky z plynovodu Nord Stream 1 do Německa rapidně poklesly A německá koalice musela přijít s plánem, jak se vypořádat s tím, že je v krajním případě v zimě Rusko utne úplně.

Podle plánu má Německo vytvářet výrazně větší zásoby plynu než dosud, na což má spolková vláda od státní banky k dispozici úvěrový rámec až do výše 15 miliard eur (téměř 370 miliard Kč). Průmysloví odběratelé, kteří se bez plynu obejdou, sníží spotřebu za poplatek v rámci aukce a plyn zpřístupní, aby mohl být skladován na horší časy.

Habeckův plán veřejnoprávní ZDF označila jako „comeback uhlí, protože se má snížit i podíl plynu na produkci elektřiny. A právě tady se dostane znovu ke slovu uhlí. Některé elektrárny, které už Německo z klimatických důvodů odstavilo, jsou uvedeny do stavu pohotovosti, aby vykryly případnou vyšší poptávku.

Důležité je případné úniky monitorovat a co nejrychleji proti nim zasáhnout. To však Rusko nedělá.

Horší než uhlí

Německá posedlost ruským plynem je nepochopitelná nejen vzhledem k povaze ruského státu a Putinova režimu. V nedávných debatách o evropské zelené taxonomii poněkud zaniklo, že z hlediska škodlivých emisí přispívajících ke globální změně klimatu není plyn jako plyn.

Ruský zemní plyn je podle studie americké Národní laboratoře pro energetické technologie (U.S. National Energy Technology Laboratory) pro klima horší než uhlí. Z hlediska emisí skleníkových plynů dokonce až o 22 procent horší než evropské uhlí. Naopak americký zkapalněný zemní plyn (LNG) podle téže studie vykazuje emise až o 56 procent nižší než u evropského uhlí.

Bavíme se tu přitom hlavně o emisích metanu, které unikají zejména při přepravě potrubím. Právě redukce těchto emisí je jedním z klíčů k úspěšnému zmírňování globální změny klimatu. Důležité proto je případné úniky monitorovat a co nejrychleji proti nim zasáhnout.

To však Rusko nedělá. Namísto toho volí tradiční praktiku popírání a upravování skutečnosti. Rozsah problému tak lze jen odhadovat na základě nezávislých monitoringů, například Methane Watch. Ten třeba díky vyhodnocování dat z družice Copernicus Sentinel-5P zachytil v červnu 2021 obrovský únik metanu z ruského potrubí v Tatarstánu, který museli přiznat i Rusové.

Podle zmíněné prosincové studie se odhady emisí metanu v životním cyklu ruského plynu pohybují mezi pěti až sedmi procent celkové produkce (pro srovnání u amerického se pohybují kolem jednoho procenta). Autor Paul Bledsoe dodává, že tyto odhady jsou ještě spíš podhodnocené.

V reakci na nešťastný incident ve Fukušimě v roce 2011 za vlády Angely Merkelové Berlín rozhodl do konce roku 2022 zcela opustit jádro.

Jaderná slepá skvrna

Je třeba říct, že zrovna německým Zeleným se prohlubování závislosti na ruském plynu nelíbilo a odmítali například i kontroverzní plynovod Nord Stream 2. Jenže strany, které donedávna hrály v německé politice prim, to viděly jinak.

Naprosto při tom i po roce 2014 ignorovaly nebezpečí Putinova režimu.

I přes ekologickou a bezpečnostní toxicitu ruského plynu působí při pohledu ze zahraničí jeho nahrazování v Německu uhlím velmi komicky. I když Německo vždycky chtělo stát v čele zelené transformace, jeho definice této barvy byla dlouhodobě pochybná.

V reakci na nešťastný incident ve Fukušimě v roce 2011 za vlády Angely Merkelové Berlín rozhodl do konce roku 2022 zcela opustit jádro, které je na rozdíl od plynu i uhlí téměř bezemisním zdrojem. Navíc je to velmi účinný zdroj, který by se v krizových situacích hodil.

Po ruském útoku na Ukrajinu se v německém kabinetu dokonce chvíli diskutovalo o tom, že by poslední tři běžící reaktory Isar 2, Emsland a Neckarwestheim mohly zůstat v chodu i po Novém roce. Chtěla to liberální FDP, ale Zelení s dominantními sociálními demokraty tuto možnost odmítli.

Jádro tak letos na Silvestra v Německu definitivně končí. Změnit to mohou už snad jen náznaky Olafa Scholze, že by prodloužení jeho života dávalo v aktuální situaci smysl.

Roste i efektivita obnovitelných zdrojů a ve chvíli, kdy se naučíme ji efektivně skladovat a využívat, výrazně vzroste i jejich spolehlivost.

Přečkat zimu

Přesto bych si dovolil skončit optimisticky. Zdá se, že teď je konečně se závislostí na Rusku možné něco udělat. Tedy pokud zvládneme přečkat následující zimu a v evropské společnosti nezačnou mít navrch proruské síly, které prosazují ustupování agresorovi výměnou ze levný plyn.

V mnoha dalších zemích včetně Česka bude jádro pokračovat. Stále roste i efektivita obnovitelných zdrojů a ve chvíli, kdy se naučíme ji efektivně skladovat a využívat, výrazně vzroste i jejich spolehlivost. Právě ta je dosud jejich hlavním nedostatkem.

A samozřejmě jsou tu další zdroje plynu. A to nejen z USA, ale třeba i z Kataru. I ten – i když se dlouho zdráhal – se nakonec zavázal do roku 2030 výrazně snížit své emise metanu.

To jen dokresluje, jak bylo okouzlení ruským plynem nejen nebezpečné, ale i z hlediska cílů zelené transformace zcela nesmyslné.

Kam dál? Energetika na Finmagu:

• Závislosti na Rusku nás může zbavit i Surinam. Kde ještě Západ hledá ropu?
• Plynový nacionalismus, nebo solidarita? Česko může v Evropě dojet na Babišovy chyby
• Co když Rusko vážně utáhne kohouty? Dodávky plynu očima expertů
• Putin pošle Evropu do recese. Připravme se na krušnou zimu
• Hrozí Evropě závislost na Číně? Solární zítřky ji mohou přinést