Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Ustojí důchodový systém budoucí zátěž? Reforma penzí očima expertů

Adam Štěpánek
Adam Štěpánek | 5. 8. 2022 | 17 komentářů | 15 475
anketadůchodová reformadůchodyočima expertůstátní rozpočet

Důchodová bilance se v posledních letech znovu propadá hluboko do minusu. A do toho se k důchodovému věku blíží generace Husákových dětí. Tlak na penzijní reformu je tak silnější než kdy dřív a vláda slibuje, že ji předloží do konce příštího roku. Co by měla obsahovat? A kde na to vezmeme?

Ustojí důchodový systém budoucí zátěž? Reforma penzí očima expertů

Penzijní systém je pod tlakem. Ustojí nástup generace Husákových dětí? (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

V Česku je celkově přes 2,8 milionu důchodců, z nichž výrazná většina (2,36 milionu) jsou starobní důchodci. Senioři nyní v průměru dostávají kolem 17 300 korun. Od loňského roku se penze zvýšila o necelých 1 900 korun, rostla opakovaně a ještě v září se má zvýšit o 700 korun, hlavně kvůli inflačním tlakům na peněženky penzistů.

K dalšímu zvýšení pak dojde v lednu 2023, kdy by měl průměrný důchod vzrůst o dalších 800 až 900 korun. Vláda už však avizovala, že nad rámec valorizace důchody dál neporostou, zejména s ohledem na napjatý státní rozpočet.

Husákovy děti do důchodu
Shutterstock

Důchodový systém nemusí přežít nápor Husákových dětí

Dneska může být penzijko příjemné přilepšení k důchodu, v budoucnu pro hodně lidí existenční nutnost. Ze státní penze si totiž nenakoupí, varuje Aleš Poklop, šéf Asociace penzijních společností a penzijní společnosti České spořitelny. „I proto apelujeme na všechny, aby se nespoléhali na stát.“

Výdaje na důchody dlouhodobě tvoří víc než čtvrtinu všech státních výdajů a jsou suverénně největší položkou celého státního rozpočtu. Ještě v letech 2018 a 2019 byl důchodový účet v plusu 16 až 18 miliard. Pak ale přišel covid a důchodový účet se v roce 2020 propadl do minusu přesahující 40 miliard korun.

Zatímco loni se binance vyrovnala, letos přichází velký propad do červených čísel, dokonce rekordní. Z návrhu státního rozpočtu vyplývá, že stát letos vydá na penze 592 miliard korun (dosavadní maximum), o 31 miliard víc, než na penze získá díky odvodům lidí a firem. A právě tolik si erár musí na důchody půjčit.

V příštích letech by se měla situace navíc ještě výrazně zhoršovat. „Blíží se třicátá léta, do důchodu začne nastupovat generace Husákových dětí. Nejenže je početně silná, ale na prahu dospělosti zažila nástup svobodného podnikání a dařilo se jí vydělávat, takže odváděla nemalé sociální pojištění,“ upozornil nedávno v rozhovoru pro Finmag.cz Aleš Poklop, šéf Asociace penzijních společností. „Ten náraz, až těmto lidem vznikne nárok na starobní důchod, může být pro důchodový systém fatální,“ varoval.

Rostou proto tlaky, aby se už konečně začalo něco dít kolem dlouhá léta odkládané penzijní reformy. Vláda v programovém prohlášení slibuje, že ji předloží do konce roku 2023. Podle ministra práce Mariana Jurečky by se měly posílit i příjmy systému, například větší motivací těch, kteří by mohli být na pracovním trhu aktivní a nyní nejsou, například rodičů nebo penzistů. Těm by chtěl Jurečka odstranit bariéry, které jim v práci brání.

Ustojí podle vás současný penzijní systém nástup generace Husákových dětí? Pokud ne, co by měla léta chystaná reforma penzí změnit? A kde na to vzít?

Marian Jurečka

ministr práce a sociálních věcí

Marian Jurečka
-83
+
-

Náš důchodový systém nástup populačně silných generací 70. let minulého století samozřejmě unese. Je však třeba počítat s určitými změnami a některé z nich už začínáme implementovat.

Podobu důchodového systému určuje celá řada zákonných pravidel, která se uplatňují po celý život příjemců důchodů. Zákony je možné měnit a ke změnám také průběžně dochází. Při současném legislativním nastavení by se při přechodu populačně silných ročníků z pracovní aktivity do důchodu (tedy po roce 2030) dostal důchodový systém do značné finanční nerovnováhy. Rozdíl mezi výdaji a příjmy by se poměrně rychle zvětšoval ještě dalších deset či patnáct let. Dřív nebo později proto bude nutné provést minimálně dílčí změny, pravděpodobně víc v části systému, který upravuje konstrukci dávek, a míň v částech upravujících výběr pojistného a průběžné získávání nároku.

Jako MPSV se domníváme, že z celkového hlediska je vhodnější cestou provádět postupné parametrické úpravy než radikální systémové změny, které by občanům neumožnily se na budoucí změny včas připravit, například posílením svého spoření se státní podporou ve třetím pilíři. Základní půdorys důchodového systému s rozhodující rolí státního důchodového systému v zabezpečení na stáří je z našeho pohledu dobrým východiskem i pro budoucí desetiletí, pokud bude vhodně posílena role doplňkových schémat na stáří.

Aleš Poklop

prezident Asociace penzijních společností ČR

Aleš Poklop
-19
+
-

Sám nemám rád přehnaně katastrofické scénáře, ale v případě našeho státního důchodového systému musí zpozornět opravdu každý. Na důchody ze státního rozpočtu odchází kolem třiceti procent všech výdajů a každoročně je to ta úplně nejvyšší výdajová položka rozpočtu. Celý systém je po prvním kvartále v deficitu přes deset miliard korun, o miliardu víc než loni. Bez reformy to dlouhodobě zkrátka nebude možné udržet, do důchodu totiž začne nastupovat početně velmi silná generace takzvaných Husákových dětí.

Z celé penzijní reformy se ale bohužel stalo politikum a předchozí vlády na ni neměly odvahu. Současný kabinet reformu plánuje a to je pochopitelně dobře. Názory, jak vyřešit příjmovou část systému, slýchám různé – od zeštíhlení státního úřednického aparátu až po zvyšování daní. To je ale na rozhodnutí vítězné koalice.

Já každému doporučuji nespoléhat pouze na starobní důchod, ale tvořit si také soukromou rezervu. A to v penzijním spoření, ideálně v jeho vyvážených nebo dynamických fondech.

Jaromír Drábek

ekonomický poradce, bývalý ministr práce a sociálních věcí

Jaromír Drábek
-19
+
-

Současný penzijní systém je založen téměř výhradně na průběžném pilíři. Co stát vybere na odvodech zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných, to vyplatí důchodcům. Spořicí prvek (penzijní spoření) má v systému zanedbatelnou váhu. Z toho vyplývá, že penzijní systém v současné podobě není připraven na podstatné zvýšení počtu důchodců a tomu odpovídající snížení počtu přispívajících do systému.

Na skutečnou důchodovou reformu, která by zavedla do penzijního systému spořicí prvek ve významnějším rozsahu, je již z hlediska demografického vývoje pozdě. A současné kosmetické úpravy penzijního systému – jako zavedení výchovného nebo snížení důchodového věku pro vybrané profese – se opravdu nedají za reformu označit ani při zavření obou očí. Navíc z pohledu stability systému jsou to kroky antireformní, které budoucí problémy umocňují.

Jaké je řešení, aby penzijní systém nadcházející demografické změny ustál? Bude nezbytné pokračovat ve zvyšování věku odchodu do důchodu, dotovat penze významnou částkou ze státního rozpočtu a počítat s tím, že náhradový poměr (výše penze ku mzdě) bude v následujících desetiletích dál klesat.

Štěpán Křeček

hlavní ekonom BH Securities

Štěpán Křeček
+38
+
-

Kondice našich veřejných rozpočtů se výrazně zhoršuje a v dalších letech nepřijde zásadní zlepšení. Bohužel se teď budeme pohybovat v několikaleté etapě, kdy budeme vytvářet vysoké schodky státních rozpočtů. Situace se nebude vyvíjet příznivě ani na důchodovém účtu, protože kombinace řádných a mimořádných valorizací skokově navýšila výdaje důchodového systému. Z vysokého základu vyplácených důchodů pak budou stanovovány vyšší valorizace i v následujících letech, což bude snižovat dlouhodobou udržitelnost penzijního systému.

Vzhledem k nechuti politiků provádět zásadní změny se obávám, že dokud situace nebude zcela kritická, tak se řešení problému bude odkládat. Pravděpodobnou obětí tohoto počínání budou Husákovy děti, kterým bude muset být odložen odchod do důchodu. Kdyby totiž tyto početné ročníky přestaly odvádět peníze do systému, a naopak z něj začaly čerpat, tak by se bilance důchodového systému ještě výrazně zhoršila. Lze proto očekávat, že vznikne snaha udržet Husákovy děti co nejdéle v práci, aby do systému víc odvedly a méně z něj vyčerpaly.

Toto – dle mého názoru pravděpodobné – vyústění situace považuji za nespravedlivé. Stane se ukázkou neschopnosti politiků, která zásadně poškodí významnou skupinu obyvatel. Nicméně ostatní varianty spočívající ve zvýšení odvodů či snížení pobíraných důchodů považuji za neprůchodné, takže se zřejmě celá situace nechá ještě několik let vyhnít, až následně vyústí v nastíněné řešení.

Výpočet důchoduVěk odchodu do důchodu

Jak vysoký by mohl být váš budoucí důchod

+

Další kalkulačky

Lucie Jurníčková

ředitelka produktového managementu penzijní společnosti Rentea

Lucie Jurníčková
+12
+
-

Penzijní systém to asi ustojí, otázka je, jak moc se dokážeme v důchodu uskromnit. Na důchody bude pravděpodobně pořád, ale rozhodně nemůžeme počítat s tím, že bude výše důchodu taková, aby pokryla veškeré náklady, natož aby měl člověk životní standard, který by očekával.

Penzijní reforma je nevyhnutelná. A kde na to vzít? Nabízí se třeba prodloužení věku odchodu do důchodu, což ale nejde dělat donekonečna. Nebo odvádět víc prostředků na sociální pojistné. Už nyní je sociální pojistné 28 % hrubé mzdy, ale v době, kdy bude na jednoho důchodce připadat jeden pracující člověk, opravdu nebude možné spoléhat na to, že do státního rozpočtu dostaneme dostatečné množství peněz.

Důležité je si uvědomit, že už je pryč doba, kdy bylo možné spoléhat na to, že se o nás v důchodu postará stát. Už nyní jsou v důchodovém věku lidé, kteří by ze samotného důchodu bez pomoci asi jen těžko přežívali. Je nutné také podotknout, že současní důchodci zažili dobu, kdy se museli a uměli uskromnit a často to umí i teď. Pro naši generaci bude mnohem obtížnější polevit ze životního standardu. Zásadním bodem penzijní reformy by měla být samotná motivace k tomu, aby si lidé odkládali na vlastní důchod.

Jedním z bodů k zamyšlení je, zda by neměl mít povinnost dávat část ze mzdy přímo na penzijní účet klienta také zaměstnavatel. Nyní je příspěvek zaměstnavatele do třetího pilíře dobrovolný, možná kdyby byl povinný, tak si budou lidé také víc uvědomovat, že by si měli nějakou část odkládat.

Vít Hradil

hlavní ekonom Cyrrus

Vít Hradil
+31
+
-

Stávající důchodový systém přestane být schopen sám sebe ufinancovat kolem roku 2035 a následně se bude propadat do čím dál hlubších deficitů. To neznamená, že zničehonic „nebude na důchody“, jen bude nutné pro ně najít zdroje jinde, tedy vyššími daněmi či na dluh. Česká ekonomika se tak bude postupně přibližovat jihoevropskému modelu s klesající produktivitou a rostoucím zadlužením.

Zabránit tomu lze a nezbytná opatření jsou známa. Patří mezi ně zvyšování věku odchodu do důchodu úměrně s rostoucí dobou dožití a umožnění mladé generaci se částečně vyvázat z přispívání do průběžného systému, aby si mohla spořit lépe. Výpadek zdrojů je pak nutné „vypolstrovat“ běžnými daňovými příjmy státu a tím jej rozložit napříč časem a celou společností tak, aby nebyl příliš nárazový. Nic z toho se ovšem pravděpodobně nestane.

Česká společnost je po desetiletí implicitně udržována v iluzi, že při současné úrovni zdanění může očekávat současný životní standard v penzi. To vzhledem ke stárnutí populace jednoduše není možné. Pokud by něco podobného lidem sliboval soukromý podnikatel, skončil by ve vězení za provozování Ponziho schématu. Průběžný důchodový systém není kriminální aktivitou jednoduše proto, že toto ekonomické perpetuum mobile lidem přímo neslibuje, jen ho ani aktivně nevyvrací.

Každý vrcholný politik má možnost společnost z tohoto snu probudit do reality, drtivě prohrát volby a odporoučet se. Nebo o problému taktně mlčet s vědomím, že se na to přijde až za patnáct let. Snadná volba.

Michal Kuzněcov

investor, podnikatel, Kuzněcov & Partners Invest

Michal Kuzněcov
+12
+
-

O kvalitní penzijní reformě se mluví už patnáct let, co jsem v oboru financí. Nepovedená akce s druhým pilířem skončila dřív, než se pořádně stihla rozběhnout. Penzijní reforma je nutná, ale její provedení při odkladech je a bude stále náročnější. Pokud byste si daných patnáct let odkládali určitou částku, tak jste skrze složené úročení s přehledem na dvojnásobku. Nicméně obzvlášť v současné situaci, kdy vidíme velký růst inflace, je zřejmé, že současným důchodcům finance docházejí a koupí si toho stále méně, i přes několikrát ohlašovanou valorizaci důchodů.

Obávám se, že dnešní generace třicátníků si je více méně jistá tím, že z důchodu nevyžije. Demografická křivka Husákových dětí jde jasně proti nám. Takže buď se zvýší odvody do sociálního pojištění – což je velice nepopulární řešení, které je ve výsledku pouze povrchní – nebo stát schválí už v minulosti zmiňovaný účet dlouhodobých investic, kde by občanům přispíval podobným způsobem jako do penzijního připojištění.

Nebál bych se ani toho, aby měl každý člověk povinnou přípravu nějakým nyní dobrovolným programem. Bylo by na něm, zda by si tam posílal symbolickou pětistovku, nebo částku, která jej opravdu dokáže připravit na důstojné stáří. Je ale nutné si uvědomit a přiznat, že bez vlastního přičinění může následně očekávat velký propad životní úrovně v důchodovém věku. To není strašení, ale holý fakt. Sami si můžete všimnout, že lidé v důchodovém věku se po covidu začali vracet do nenáročných prací, aby si zvedli svůj příjem. Tohle by ale nemělo být cílem zasloužené renty.

David Průdek

poradce v oblasti řízení byznysu, NEWTON Business Development

David Průdek
+14
+
-

Jako Češi jsme dlouhodobě zvyklí na státem jako sociální pojištění maskovaný průběžný solidární až rovnostářský důchodový systém. Současná reforma probíhá tržně, apoliticky.

Anketa

Kdo to zhodnotil nejlíp?

Ti bohatší si odkládají přebytky, aby je mohli ve stáří spotřebovat. Ti méně úspěšní transformují výdobytky své pracovní síly prostřednictvím hypotečního trhu do nemovitostní kapitálové rezervy, kterou budou moci ve stáří spotřebovat. Lidé, kteří sice nevytvořili kapitálové rezervy, ale byli schopni vychovat ekonomicky aktivní vícečlenné potomstvo, mají naději, že je podpoří právě jejich děti.

Ti méně úspěšní, kteří nebyli schopni akumulovat kapitál, budou nuceni prodloužit svou pracovní angažovanost do takového věku, dokud budou schopni jakoukoliv práci vykonávat. A lidé, kteří nedisponují ani jednou z výše uvedených možností, musí spoléhat na další sociální podpory státu, například příspěvek v hmotné nouzi.

Jakákoliv reforma může řešit přesun prostředků od jedné skupiny obyvatel k dalším (od bohatších k chudším, od mladých ke starým), nebo musí řešit její demografickou podstatu, tedy aktivní podporu příchodu lidí v produktivním věku za zahraničí. Současný systém, který má velice silný mandatorní tlak na financování současného důchodového systému, bude neodvratně přesouvat peníze mladých ke starým – prostřednictvím růstu státního dluhu. Úkolem penzijní reformy by mělo být tento tlak zastavit a nedopustit další zadlužování budoucích generací. Protože velká část těchto dluhů je financována z důchodových úspor lidí z jiných zemí.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Trinity Bank

Lukáš Kovanda
+37
+
-

Stát při uskutečňování důchodové reformy opakovaně selhává. Jedinou, která se jakž takž podařila, byla „Nečasova malá důchodová reforma“. Ta spočívala v prodlužování věku odchodu do důchodu. Pozdější Sobotkova vláda však i tuto „malou reformu“ zarazila.

K prosazení důchodové reformy je nutné, aby aspoň osm let v kuse nevládli takoví či makoví populisté. Což je v dnešní době sci-fi. Ostatně i Fialova vláda začíná vykazovat známky populismu, dokonce socialismu. Případné zavedení mimořádné daně ze zisků energetik či bank, které momentálně zvažuje, by bylo právě takovým socialismem. Ostatně před volbami něco takového měla v programu jen KSČM. Dokonce i ČSSD se omezila jen na mimořádnou sektorovou daň pro banky. Energetiku tedy nechala být. Fialův kabinet tedy nyní zamýšlí zabavit peníze těm Čechům, kteří jednají z hlediska zajištění na stáří zodpovědně, snaží se zajistit „po vlastní ose“, investováním do bankovních nebo energetických titulů pražské burzy. Takže stát, který opakovaně selhal v přípravě důchodové reformy, chce nehorázně obrat o peníze ty občany, kteří se na stáří zajišťují proaktivně sami, když toho tedy není schopen stát.

Pokud jakákoli politická strana trestá zodpovědné jednání občanů, včetně toho v zajištění na stáří, aby jejich peníze mohla populisticky dát někomu jinému či vhodit do některé z rozpočtových „černých děr“, může se tisíckrát označovat za pravicovou nebo středovou, ale je to ve skutečnosti strana levicová. To je totiž naprosto zásadní definiční znak levice. A populismu.

Kam dál? Ankety Očima expertů na Finmagu:

Finmag na léto

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsem mizerný makléř,“ řekl Adéle Vopěnkové Prokop Svoboda. A tak místo aby prodával domy sám, vybudoval realitní kancelář, kde to ostatní dělají za něj. A výborně.

FIN. Dominik Stroukal dodá investorům naději po propadu trhů • V kanceláři šéfky České spořitelny • V hlavě lovce jednorožců Andreje Kisky ml. • Jakub Žofčák o byznysu s deskovými hrami • Robert Vlach o creator economy a podnikání s obsahem

MAG. Parkování zdarma je lidské právo. Co z pravičáka dělá soudruha • Nejbližší moře? Pět hodin jízdy. Se správným bourákem. Na ropu • Jako umami. V restauraci Jana Knedly umějí moderně míchat chuti i v české klasice • Kardiochirurg. Srdcař. A překvapivě dobrý spisovatel Josef Veselka

Autor článku

Adam Štěpánek

Adam Štěpánek

Editor Finmag.cz. Začínal ve sportovních redakcích, poté se přeorientoval na byznys a jako redaktor a posléze editor působil na webech týdeníků Euro a Hrot. Zajímá se o zahraniční politiku a rád se nervuje u sledování svých oblíbených sportovních týmů, ať už ze světa fotbalu (i amerického) či basketbalu.