Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

F-35 v českých barvách? Zatím jen sen, Švédové se nevzdají

Ondřej Stratilík
Ondřej Stratilík | 28. 7. 2022 | 1 komentář | 24 936
armádaarmádní zakázkyministerstvo obranynázor

Veřejnost už to bere jako téměř definitivní: za pár let bude české nebe střežit čtyřiadvacet amerických „superstíhaček“ F-35. Jenže hotovo zdaleka není. A cesta k nim bude ještě hodně klikatá.

F-35 v českých barvách? Zatím jen sen, Švédové se nevzdají

Malovat si stíhačky F-35 v českých barvách je zatím předčasné (ilustrační foto)

Zdroj: BlueBarronPhoto / Shutterstock.com

I když to politici říkají velmi rádi a velmi často, je to pravda. Česká armáda a sami vojáci jsou skutečně v rámci Severoatlantické aliance velmi chváleni a zvlášť některé jednotky jsou považovány za extraligu.

Jednou z nich je i české taktické letectvo, tedy především jeho nadzvuková část složená ze supersoniků Jas-39 Gripen. I díky tomu, jak v relativně nízkém počtu čtrnácti stíhaček zvládá všechny úkoly, včetně ochrany vzdušného prostoru spojenců bez vlastního nadzvukového letectva.

I z toho důvodu je české letectvo vynikajícím referenčním zákazníkem pro švédskou firmu Saab. Řada insiderů navíc dlouhodobě potvrzuje, že nikdo z jiných uživatelů gripenů – tedy kromě samotných Švédů – nedělá gripenům tak dobrou reklamu ve světě jako právě čeští piloti. Jihoafričané, Thajci, Brazilci, natož Maďaři, kteří už měli s gripeny několik mimořádných událostí způsobených vinou pilota, se s úrovní čáslavské letky nedokážou zdaleka rovnat.

Saab se v Česku dostal do nepoznané pozice. Najednou nemá nic jistého a objevil se na vedlejší koleji.

Saab se nevzdá

To je jeden z hlavních důvodů, proč se Stockholm tolik obává toho, že česká armáda přesedlá na americký bojový letoun páté generace F-35 Lightning II, jak minulý týden oznámili premiér Petr Fiala a ministryně obrany Jana Černochová. Nejenže by se tak snížil počet uživatelů platformy Gripen, což by znamenalo problém pro každého leteckého výrobce (čím víc armád letoun používá, tím zajímavější je to produkt pro další potenciální zákazníky), ale značka by utrpěla i silnou marketingovou prohru.

Uživatelé letounu Jas-39 Gripen:

Švédsko175 strojů
Brazílie35 strojů
JAR28 strojů
Česko14 strojů
Maďarsko14 strojů
Thajsko12 strojů

Pozn.: Také Thajsko uvažuje o nákupu F-35

A je zjevné, že Saab se nechce jen tak rychle vzdát. Před pár dny rozeslalo české zastoupení firmy vyjádření generálního ředitele společnosti Micaela Johanssona. V něm se mimo jiné píše: „Společnost Saab je připravena dále prohloubit spolupráci s místním (českým) obranným průmyslem a zajistit tak skutečný transfer technologií a vytvořit v zemi nová, vysoce kvalifikovaná pracovní místa.“

To je poměrně zajímavý zlom. Jak už jsme totiž uvedli před dvěma týdny, při posledním prodloužení pronájmu v letech 2013 a 2014 se Saab nemusel nijak snažit a i kvůli laxnosti českého ministerstva obrany mu zakázka za 20,4 miliardy českých korun spadla takříkajíc do klína. Nyní je však situace naprosto jiná.

Saab se v Česku dostal do nepoznané, absolutně defenzivní pozice. Najednou nemá nic jistého a objevil se na vedlejší koleji. Takové pocity jsou znát i v další části z výše citovaného vyjádření: „Předpokládali bychom, že jako dlouhodobý partner České republiky, se kterou úzce spolupracujeme na úspěšném programu Gripen, dostane i Švédsko možnost představit současné a budoucí možnosti letounu Gripen a že švédská vláda bude mít transparentní možnost představit její nabídku.“

O tom, jaký stroj se nakonec pro české piloty nadzvukových letounů koupí, se rozhodne až na konci roku 2023.

Český tlak na Švédy?

V příštích měsících, nejpozději však do podzimu 2023, musí Saab, respektive Švédsko, přesvědčit Prahu, že zůstat na platformě Gripen i po roce 2027 je nejen rozumné, ale i výhodné a pro českou armádu (a především pro tuzemský průmysl a celou ekonomiku) také ideální řešení. Prostě nabídnout všechno to, na co se v roce 2014 zapomnělo.

Přesně taková aktivita je možná to, co chtěla česká vláda oznámením z minulého týdne vyvolat. Koaliční politici a řada dalších sice mluví o tom, že pořízení amerických letounů F-35 je téměř hotovou věcí, ale u takto strategických zakázek, navíc v obranném průmyslu, by měl člověk zůstávat maximálně trpělivý a rezervovaný.

Ostatně i sama ministryně obrany Jana Černochová to ve středu 20. července na Twitteru napsala poměrně mnohoznačně: „Vláda dnes na doporučení Armády ČR rozhodla o tom, že budeme jednat s vládou USA o nákupu letounů F-35. Pronájem gripenů končí v roce 2027, resp. 2029, a letouny 5. generace jsou řešením pro budoucnost. Máme víc než rok na vyjednávání a pak se finálně rozhodne o samotném nákupu.“

Očividně tedy nic není zdaleka tak horkého, jak se z hysterických a často mylných až hloupých reakcí české politické opozice brojící proti americkému řešení může zdát. Čas na definitivní ortel i samotné rozhovory pořád je, a o tom, jaký stroj se nakonec pro české piloty nadzvukových letounů koupí, se rozhodne až na konci roku 2023.

Praha zvolila velmi dobrou strategii. Do hry o svůj nadzvuk vtáhla dva velmi silné hráče.

Ne tak rychle

S odstupem je tak třeba říci, že Praha zvolila velmi dobrou strategii. Do hry o svůj nadzvuk vtáhla dva velmi silné hráče a až teď může zjistit, která finální nabídka bude skutečně lepší.

Anketa

Kdo nakonec dodá české armádě stíhačky?

Jestli ta ze Spojených států, která může kromě bojových letounů F-35 obsahovat třeba i transportní letouny C-130 Hercules či dopravní vrtulníky UH-60 Black Hawk (všechny tyto stroje totiž vyrábí společnost Lockheed Martin a česká armáda bude za pár let tyto kapacity poptávat), nebo ta ze Stockholmu, která zase může vsadit na silnější propojení s českým průmyslem a vtažením jeho produkce do švédské armády.

I toto jsou důvody, proč je zatím velmi předčasné malovat si F-35 v českých barvách. Pro tuzemské milovníky letecké techniky je to sice bezpochyby extrémně lákavá představa, ale zatím stále v rovině přání. Ze strategického hlediska by takový nákup představoval silné vyztužení vazby mezi Prahou a Washingtonem, ale jak už to tak bývá, v cílové rovince budou rozhodovat nejrůznější vlivy. Třeba to, jaká politická a ekonomická situace v České republice zrovna bude panovat.

Každopádně vyjednavače ministerstva obrany nyní čeká velmi náročný rok. A všechny ostatní zase atraktivní podívaná na souboj mezi Američany a Švédy. Snad se nestane nic tak podivného, aby z něj jako vítěz nevzešel nikdo jiný než česká armáda.

Autor je členem redakce Reportérů ČT.

Kam dál? Ondřej Stratilík na Finmagu:

Finmag na léto

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsem mizerný makléř,“ řekl Adéle Vopěnkové Prokop Svoboda. A tak místo aby prodával domy sám, vybudoval realitní kancelář, kde to ostatní dělají za něj. A výborně.

FIN. Dominik Stroukal dodá investorům naději po propadu trhů • V kanceláři šéfky České spořitelny • V hlavě lovce jednorožců Andreje Kisky ml. • Jakub Žofčák o byznysu s deskovými hrami • Robert Vlach o creator economy a podnikání s obsahem

MAG. Parkování zdarma je lidské právo. Co z pravičáka dělá soudruha • Nejbližší moře? Pět hodin jízdy. Se správným bourákem. Na ropu • Jako umami. V restauraci Jana Knedly umějí moderně míchat chuti i v české klasice • Kardiochirurg. Srdcař. A překvapivě dobrý spisovatel Josef Veselka

Autor článku

Ondřej Stratilík

Ondřej Stratilík

Vystudoval žurnalistiku a následně i mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Člen redakce Reportérů ČT a externí dopisovatel magazínu Jane's Defence Weekly pro oblast střední Evropy. V letech 2016 až 2020 působil v týdeníku Euro, předtím šest let v Lidových novinách a v úplných začátcích prošel ostravskou a pražskou redakcí deníku MF Dnes a serverem iDnes.cz. Je aktivní na twitteru (twitter.com/OndrejStratilik).