Právní kutilství z chráněné dílny. Návrh na změny u nutné obrany je k ničemu

Občas slyším nadávání na nás právníky, že můžeme za špatné zákony. Na to říkám, že zákonodárci většinou právníci nejsou a v parlamentu je to doktor vedle inženýra a je tedy třeba nadávat jim. A že kdyby tam byli jen právníci, tak jsou zákony dokonalé, chleba křupavý pět dní a pivo za dvacet korun.

Pochopitelně nemám pravdu v tom, že by podoba zákonů ležela hlavně na bedrech zákonodárců. Leží hlavně na legislativcích ministerstev a vlády. Zákonodárci určují spíše politický směr zákonů a přispívají k odstraňování vad či prosazování něčích zájmů (a nemyslím to špatně), když se nějaká skupinka zhrozí, co legislativci zase připravili.

Z omylu mě usvědčuje i to, když se podívám, co v parlamentu vymýšlejí samotní právníci. Můj oblíbený příklad je pan senátor Zděněk Hraba (STAN). Právník, advokát. Celkem sympaťák. Chytrý chlap. Ale z toho, co v Senátu předvádí, se mi ježí vlasy na hlavě.

Politici se svezli na vlně, podle níž zlý Brusel chce zakázat střelné zbraně.

Zbytečná změna ústavy

Tak třeba jeho změna ústavy, respektive Listiny základních práv a svobod. Spolu s dalšími populisty Hraba přišel s tím, že by právo na obranu se zbraní v ruce mělo být ústavně garantováno. Politici se svezli na vlně, podle níž zlý Brusel chce zakázat střelné zbraně a je tedy třeba mít dané právo zakotveno v ústavě, protože pak na to bude bruselská legislativa krátká.

Shutterstock

Fičet po dálnici sto pade? I tuhle debatu ukončily ruské tanky

Kdo se vypravil autem někam na jih a třeba i mimo Evropu, musí Čechy za volantem považovat za hotové anděly ve škodovkách. Proč vlastně tedy máme nějaké dálniční limity? Petr Němec vysvětluje.

Ponechme stranou, že už tohle je právní nesmysl, protože předpisy EU jsou nadřazeny českým předpisům, a to i ústavní síly. Že si polský Ústavní soud myslí něco jiného, dokazuje, že to tak je, protože u něj teď platí vždy opak.

Ta větička, kvůli které jsme museli zasáhnout do ústavního pořádku, se objevila v článku 6 odst. 4 Listiny a zní takto: „Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.“

Lidé z právnické fakulty Vysoké školy života tleskali, ale člověk se základní školou chápe, že když mu do ústavy napíšete, že mu dáváte právo, jehož podmínky stanoví zákon, tak jste mu žádné velké ústavní právo nedali, protože stejně to vše závisí na obyčejném zákoně.

Trestní zákoník říká, že zbraní je cokoliv, čím je možné učinit útok proti tělu důraznějším. Tedy nejde jen o střelnou zbraň, nůž, ale i vidličku, lžičku, talíř, klacek, kámen, kaktus, tvrdou bagetu, no prostě cokoliv, co bude lepší než holé pěsti.

Zákon tedy může klidně zakázat držení střelných zbraní a daného ústavního práva se nedovoláte, protože zbraň v podobě klacku užít můžete a Listina jasně odkazuje na zákonnou úpravu. Takže se to jednoduchým lidem prodává jako velký úspěch a ochrana před Bruselem, ale je to lež.

Já bych to i senátoru Hrabovi odpustil, kdyby přiznal, že to je nesmysl a že šlo prostě jen o takový populismus, aby se vzal vítr z plachet Tomiu Okamurovi a dalším. Řekl bych si, že je to jinak chytrej a slušnej chlap, a musíme prostě udělat nějaký ústupek pro plebs, aby nevolil něco horšího. Jenže to on přiznat neumí.

A co je nejhorší, ten svůj populismus pak neumí ani prodat a vzít nějaké hlasy SPD a podobným. K čemu nám to pak je? Máme akorát zmršenou ústavu, žádná lepší práva a nikdo z toho nic dobrého nevytěžil.

Politici na takové zprávy rychle naskakují, aby ukázali, kdo umí rázněji bouchnout pěstí do stolu a slíbit to a ono.

Kutil Hraba a jeho dům jako hrad

Ještě smutnější je snaha senátora Hraby prosadit v českém právu zásadu můj dům, můj hrad. Je zbytečné vlastně psát o tom, jak to zamýšlel legislativně provést, protože mu to vše ostatní zákonodárci přepsali, jak to bylo pitomé. A jeho novela trestního zákoníku nic takového nakonec nezavádí, ačkoliv tomu pan senátor pořád říká změna můj dům, můj hrad, aby si nepřipadal hloupě. Jeho novela ale už řeší něco úplně jiného.

Nakonec totiž novela obsahuje jen drobné změny nutné obrany (viz box). Pokud odvracíte přímo hrozící nebo trvající útok, tak vaše nutná obrana může být i zjevně nepřiměřená, ale nesmíte zapomínat, kdy přestat, tedy že tu musí být hrozící útok či útok trvající. Pokud dané pomine, prostor pro nutnou obranu taky pominul. 

Takže příběhy (mnohdy to jsou jen urban legends) o tom, jak někdo šel sedět, protože střelil lupiče s nožem, opravdu většinou nejsou o tom, že by někdo použil zcela zjevně nepřiměřenou obranu, ale že o nutnou obranu už nešlo.

Že se v českém veřejném prostoru vytvořila atmosféra, že se člověk nemůže útočníkovi skoro bránit a útočník má víc práv než obránce, je prostě lživý mediální obraz, který novináři s radostí přiživují. Přidá to víc interakce naštvaných diskutérů.

Politici pak na takové zprávy rychle naskakují, aby ukázali, kdo umí rázněji bouchnout pěstí do stolu a slíbit to a ono. Jenže nikdo z nich nikdy žádnou legislativní změnu nenavrhl, protože když se podívali do zákona, zjistili, že vlastně není moc co zlepšovat. Pan senátor Hraba se toho ale nezalekl a výzvu přijal.

Opravdu to nemůže fungovat tak, že obránce vytáhne mrtvolu lupiče před dům a ráno jej odvezou popeláři.

Vždy je co zlepšovat!

Návrh z chráněné dílny pana Hraby, jak vylepšit nutnou obranu, zní: „Ten, kdo odvrací útok, aniž splnil podmínky přiměřenosti nutné obrany, není trestně odpovědný, jednal-li v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, způsobeném útokem.“

Na první pohled to vypadá rozumně. Pokud vás někdo třeba přepadne, je to extrémně stresující situace a pokud překročíte meze nutné obrany, tak to byl přece útočník, kdo situaci vyvolal a vzal na sebe riziko, že se situace zvrtne. A to třeba i takové, že když jste ho překvapili pistolí a on se dal na útěk, tak vy mu v rozrušení vystřelíte do zad. Jenže jak se bude rozeznávat, kdy takový výstřel byl ve skutečném rozrušení a kdy už obránce jen přemohla chuť pomsty?

Mnohem zajímavější je ale otázka, kolik vlastně takových případů se stalo? Kdy absence takové zákonné úpravy dovedla před soud obránce a dostal pak trest za překročení nutné obrany v rozrušení? Komu by v minulosti úprava pomohla?

Na to se ptali pana senátora Hraby novináři Deníku N a i lidé na sociálních sítích, včetně mě. Pan Hraba neuměl odpovědět a uvést žádný případ. Nakonec tedy zmínil nedávnou kauzu z Plzeňska. Tam obránce s pistolí vystřelil ve svém domě po lupiči, který pak zemřel. Jenže daný obránce žádnou novelu zákona nepotřebuje. Policie věc prověřila a vše skončilo tím, že šlo o nutnou obranu.

Policie by splnění zákonných podmínek nutné obrany prověřovala, i kdyby daná novela v zákoně byla. Opravdu to nemůže fungovat tak, že obránce vytáhne mrtvolu lupiče před dům a ráno jej odvezou popeláři a nikdo se nebude na nic ptát, protože mu na prostřelené čelo nalepí obránce štítek, že to byla nutná obrana.

Na právním kutilství je nejvíc nebezpečné to, že se prodává tak, jako by se zavádělo něco nového, co tu ještě není.

Nebezpečné matení veřejnosti

Na právním kutilství v oblasti nutné obrany je nejvíc nebezpečné to, že se prodává tak, jako by se zavádělo něco nového, co tu ještě není. Že lidé dostávají víc práv a teď jich mají málo.

Já tomu rozumím, vypadalo by to asi blbě, kdyby politici „zlepšovači“ předstoupili před voliče a řekli: „Makám na téhle novele. Nic vám to nepřinese, je to úplně zbytečné. Díky za vaše daně.“

Nemám ani tak obavu z toho, že někdo překročí meze nutné obrany, jako spíš z toho, že někdo někomu nepomůže, protože se bude bát, že by mu za to hrozil postih. Protože nám přece chybí zákon, „říkal to ten politik, který bojuje za změnu“. Nechybí. Zákon máme dobrý.

Kam dál? Petr Němec aka @SemSuchar na Finmag.cz:

• Ohodnotit každý rohlík? Úchylná to doba!
• Léto na konci tunelu? Bez peněz ani milostivý odpustek nepomůže
• Kolik stojí lidský život? Pandemie ukazuje tvrdou realitu
• Srolovat a omlátit o hlavu! Ústavu nemusí ohýbat jen Zeman
• Vážná porucha vlády. Za aktuální nouzový stav by měla jít do tepláků

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag