Získá Česko gripeny, nebo F-35? Válka o supersoniky graduje, můžeme vydělat

Na loňských Dnech NATO na letišti v Mošnově u Ostravy se naostro a veřejně rozběhl souboj o to, jaké nadzvukové letouny budou používat české vzdušné síly po roce 2027, kdy skončí pronájem čtrnácti švédských supersoniků Jas-39 Gripen.

Už tehdy bylo jasné, že i díky americkému zájmu nebude diskuze pouhou formalitou, jako tomu bylo v roce 2013. Tehdy Praha poměrně rychle rozhodla o prodloužení pronájmu švédských gripenů.

Ministerstvo obrany tvrdilo, že jednání se Stockholmem bylo tvrdé. Tehdejší ministr Martin Stropnický (za ANO) konkrétně řekl: „Vládě jsem tento návrh (na prodloužení pronájmu, pozn. red.) předložil s vědomím, že z hlediska důležitosti tohoto kontraktu pro obranyschopnost naší země bylo z české strany při vyjednávání jeho podmínek dosaženo maximum možného.“

Česká strana úplně zapomněla na jakoukoliv doložku o podpoře domácího průmyslu.

Špatné vyjednávání

Faktem nicméně je, že tehdejší debata začala velmi pozdě. Řada odborníků přitom upozorňovala, že oddalováním ztrácí Česká republika svou vyjednávací sílu. Navíc si ani nepřipravila žádnou variantu B. Tedy řešení pro případ, že by se nedomluvila se Švédskem a dostala se do situace, kdy by hrozilo, že po roce 2014 nebude mít nadzvukové letectvo.

České vzdušné síly

tisab / Shutterstock.com

Nejviditelnější součástí českého letectva je čtrnáct strojů Jas-39 Gripen umístěných na základně v Čáslavi. Kromě nich tam však operují i podzvukové bitevníky a tréninkové stroje L-159 Alca.

Na základně Sedlec u Náměště nad Oslavou si zase armáda drží bitevní a transportní helikoptéry Mi-24/35 a Mi-171š. Na letišti v pražských Kbelích sídlí dopravní letectvo vybavené stroji Airbus A-319, casami C-295, turbolety L-410 a vrtulníky Mi-8, Mi-17 a W-3A Sokol.

Zdroj: Armáda ČR

Absencí jakékoliv reálné konkurenční nabídky Praha přišla o důležitou výhodu ve vyjednávání. Jediným takovým vyslaným balonkem bylo prohlášení Bratislavy, která prý byla ochotná zajistit český vzdušný prostor svými zastaralými a nespolehlivými stroji MiG-29.

A tak i když vláda i samo ministerstvo v roce 2014 tvrdily, jak výhodné je prodloužení pronájmu do roku 2027 (s opcí do 2029) za 20,4 miliardy korun, realita byla o dost jiná.

Česká strana úplně zapomněla na jakoukoliv doložku o podpoře domácího průmyslu. Jako silnější vyjednavač by klidně mohla švédskou stranu či výrobní firmu Saab přimět k tomu, aby určitým podílem zakázky podpořila český průmysl, nebo si od něj rovnou něco pořídila. I to je v době, kdy byly zrušeny offsetové programy, možné. Pomohlo by to i česko-švédské obchodní výměně – jak se velmi často připomíná, v oblasti vojenského materiálu je bilance silně vychýlena v neprospěch Prahy.

Nic z toho však Stropnického lidé nedokázali. A Stockholm tak poměrně v klidu zakázku uhájil. Ministerstvo obrany navíc v průběhu vyjednávání postupovalo poměrně nestandardně. Tvrdilo totiž, že roční nájem čtrnácti supersoniků by měl vyjít na 1,4 miliardy korun, ale po ukončení rozhovorů vyšlo najevo, že roční splátka bude o 300 milionů vyšší. Pro srovnání – prvotní desetiletý pronájem od roku 2005 vyšel celkově na 19,65 miliardy korun.

Reálně se soupeří mezi dvěma letouny: stíhačkou F-35 Lightning II a novou verzí supersoniku Jas-39 Gripen.

Americká konkurence

Od loňských Dnů NATO se však situace rapidně mění. Pro Stockholm se objevil velmi silný konkurent v podobě Washingtonu. Firma Lockheed Martin ze Spojených států totiž české armádě nenabízí jen transportní letouny, ale velmi ráda by se tu prosadila se svými bojovými letadly F-35.

A aby toho nebylo málo (což minulému vedení ministerstva obrany ještě citelněji zamotalo hlavu), na konci loňského září projevila zájem v českém výběru nového „nadzvuku“ i Francie. Ta prostřednictvím své ministryně obrany Florence Parlyové na tiskové konferenci v Praze potvrdila, že by českému letectvu ráda dodala své stíhačky Dassault Rafale.

Faktem nicméně je, že reálně se soupeří mezi dvěma letouny. Tedy mezi víceúčelovou stíhačkou F-35 Lightning II a novou verzí supersoniku Jas-39 Gripen. Rozhodování by bylo daleko jednodušší (a příjemnější pro Švédsko), kdyby Praha dopředu řekla, že dosavadní model pronájmu jí sedí a na téhle formě nechce nic měnit. Zástupci společnosti Lockheed Martin totiž už dříve prohlásili, že tenhle styl kontraktu pro ně není zajímavý. Že chtějí prodávat.

Současné vedení ministerstva obrany a jeho experti ze vzdušných sil však žádný takový signál nedali. Tím zůstávají ve hře všechny varianty. Washington tak láká na prohloubení transatlantické spolupráce, Stockholm zase slíbil, že aktuálně používané supersoniky českým vzdušným silám zdarma přenechá a následně budou modernizovány.

Důležitou kapitolou zůstává i vazba na tuzemský obranný průmysl. I ten už by rád po letech diskuzí a (neproměněných) „velmi velkých šancí“ výrazněji pronikl do Švédska. Důležitou položkou bude i pořizovací cena, která je u amerických strojů vyšší.

Posuzovat se bude nejen cena samotných letounů a navázané infrastruktury, ale i strategická hodnota celého kontraktu.

Praha si může zkusit diktovat

Argumentace nahrávající pokračování česko-švédské spolupráce mluví o tom, že případné zavedení nové platformy by znamenalo i úpravy českých základen a výměny draze pořízené infrastruktury.

Kdyby se takhle uvažovalo i po roce 2000, tak tu dodnes máme v tom lepším případě stíhačky MiG-21, v tom horším jsme bez nadzvuku úplně. Navíc, už když se o možnosti pronájmu začalo po velkých povodních v roce 2002 mluvit, vědělo se, že ono rozhodnutí jak a co dál bude muset v budoucnu přijít.

Politické rozhodnutí o tom, kterým směrem se české vzdušné síly na konci této dekády vydají, se očekává během následujících týdnů. Ještě loni na jaře by to byla poměrně jasná partie přisuzující největší šance Švédsku. Jenže teď se situace citelně změnila.

Americké stroje F-35 získávají další a další trhy a sám výrobce o nich pyšně prohlašuje, že se jednou stanou standardním bojovým letounem Severoatlantické aliance. K tomu je třeba si připočíst, že vazba mezi Prahou a Washingtonem se i díky nákupu vrtulníků H-1 zužuje a partnerství s americkými ozbrojenými silami bude kvůli agresivnímu a nebezpečnému chování Ruska stále důležitější.

Takže posuzovat se bude nejen cena samotných letounů a navázané infrastruktury, ale i strategická hodnota celého kontraktu. Čímž je vyjednávací pozice Prahy ve vztahu ke Stockholmu opět o něco silnější a může si zkusit diktovat věci, které by ještě před pár lety nepřicházely v úvahu. A to je asi největší přínos celé současné situace.

Autor je členem redakce Reportérů ČT.

Kam dál? Ondřej Stratilík na Finmagu:

• Česká armáda potřebuje budíček. Proč Slováci nakupují rychleji než my?
• Privatizace Budvaru jako záplata rozpočtu. Má se pivovar tentokrát bát?
• Aero znovu v nejistotě. Výrobce letadel je vydán napospas Orbánově vládě
• Jak důležité je míti Německo. Posílení vztahů s Berlínem přichází právě včas
• Americká základna v Česku? Proč je tahle debata už dávno zbytečná

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag