Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Fialova vláda v pasti. Pomoc chudým naráží na její vlastní přesvědčení

Petr Fischer
Petr Fischer | 26. 5. 2022 | 2 komentáře | 122 043
krizenázorPetr Fialasociální dávkystátní rozpočetválka

Pomáhat v čase inflační a energetické krize přímo konkrétním lidem, kteří to životně potřebují, nebo pomoci všem, protože není čas rozebírat, kdo pomoc dostane, a kdo ne? Vláda Petra Fialy by byla pro první řešení, stále častěji se jí ale vnucuje to druhé. Bude k něčemu vznikající hybrid?

Fialova vláda v pasti. Pomoc chudým naráží na její vlastní přesvědčení

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka po jednání vlády, kde se probíral i příspěvek pět tisíc korun na dítě (27. dubna 2022)

Zdroj: Úřad vlády ČR

Vláda Petra Fialy si mezi své hlavní priority vepsala odpovědnou rozpočtovou politiku a snižování schodků. To ale ještě netušila, že vstupuje do období masivní inflace a energetické krize, kterou ke všemu posílí anachronická absurdní válka na Ukrajině.

To vše radikálně dopadá na miliony lidí, kteří musejí omezovat své rodinné rozpočty. Jistě více než vláda, protože někdy jdou tyhle rodinné škrty až na hranu únosnosti a důstojného přežití. Jak z toho ven?

Němci nijak nerozlišovali, kdo co a kolik přesně potřebuje, a kdo ne. Rostoucí ceny dopadly na všechny.

Inspirace zahraničím

Podívejme se nejdříve okolo, jak problém řeší jiné státy. Polsko prakticky zrušilo daň na potraviny, drží nízko i ceny pohonných hmot. Podobně se chová Maďarsko, které však omezuje čerpání paliva za nižší ceny.

Pět tisíc na dítě? Jak pro koho

Sousední Německo zas zavedlo slevu na naftu (tři koruny na litr) a na benzin (osm korun na litr), nabídlo měsíční jízdenku na dráhy a regionální dopravu za devět eur (230 Kč) – nemusí se všude jet autem a každá rodina dostane na energetické výdaje dotaci 300 eur (7 400 Kč), každé dítě 100 eur (2 500 Kč).

Němci nijak nerozlišovali, kdo co a kolik přesně potřebuje, a kdo ne. Inflace v eurozóně je už přes sedm procent, rostoucí ceny dopadly na všechny. Patnáct miliard eur by to mělo na chvíli spravit.

Jistě, Polsko a Maďarsko mají vlády, kterým se říká populistické, prosazují paternalistický, pastýřský model starosti o občany. Německo má zase vládu více levicovou, i když ji do třetice propojují svobodní liberálové (FDP). Ministr financí a šéf FDP, Christian Lindner, nicméně tvrdí, že raději zvýší schodek rozpočtu a znovu uvolní zákonem danou dluhovou brzdu, než by jakkoliv zvyšoval daně.

Sociální smír bude i v Německu na dluh.

Vláda by si asi měla položit otázku, jestli je dobré sázet na adresnost pomoci, když na to nemá dostatečně výkonné nástroje.

Nepřipravené Česko

Česko má vládu středopravou. Kabinet, který chce být učebnicově liberální ve vztahu ke schodkům i k daňové politice. A také k sociální politice, kterou chce dělat cíleně.

Premiér Petr Fiala
Úřad vlády ČR

Pět tisíc na každé dítě? Mimořádná dávka očima expertů

Vláda se chystá podpořit rodiny s příjmy do jednoho milionu korun ročně mimořádnou dávkou pět tisíc korun na každé dítě. Tvrdí, že tím cílí na potřebné. Je tomu ale skutečně tak? Nerozhazuje náhodou peníze podobně, jako to dělala vláda předchozí?

Jenže ani ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nejprve nevěděl, kdo si pomoc zaslouží, a kdo ne. Například když vymýšlel jednorázovou pomoc na dítě pro domácnosti s příjmem do milionu korun. Hrubého, nebo čistého je samozřejmě velký rozdíl, takže původní dotace pro všechny se nakonec proměnila v příspěvek pro nižší střední, a ještě nižší vrstvu, o jehož určování se stále vede spor.

Mnohem horší je to se systémem, který má cílenou pomoc doručit. Sám ministr Jurečka zcela nezakrytě mluví o tom, že český sociální systém není s to rychle a efektivně administrovat distribuci sociální pomoci, protože na to prostě není připraven.

Reforma bude trvat rok dva, těžko říct, digitalizace pokračuje pomalu, jenže mezitím by měl systém adresně dodávat krizovou pomoc všem těm, kteří si už nezaplatí energie nebo se jim vlivem patnáctiprocentní inflace prudce snížily fondy na jídlo a ošacení.

Vláda by si tedy asi měla položit otázku, jestli je dobré sázet na adresnost pomoci, když na to nemá dostatečně výkonné nástroje. A zda by nebyl lepší například německý model. Ten je sice kritizován za to, že dává peněz málo a že z dávky 300 eur na domácnost nakonec po zdanění zůstanou necelé dvě stovky, ale peníze se snadno a rychle dostanou k cíli a mohou pracovat i tam, kde jsou potřeba.

Když nemá vláda na to, aby během pár týdnů upgradovala a vyladila celý systém, je lepší jít jinou cestou.

Vláda se stále více propadá do pasti vlastních předsevzetí: chce-li udržet rozumné schodky, nemůže rozhazovat ani na sociálních výdajích.

Musíme se uskromnit

Ostatně má to i své politické souvislosti: při takovém katastrofálním stavu systému se dá jen těžko vyhnout efektivní kritice opozičního ANO, které teď tak snadno sbírá body napadáním vlády. Ta sice není přímo asociální, přinejmenším je však poněkud zpomalená a málo akční, jako kdyby na „sociálku“ bylo vždy dost času.

Mimořádné situace si žádají mimořádné nástroje. Tak jako vláda po vypuknutí války velmi rychle začala posílat zbraně na Ukrajinu a přijala ve chvíli několik set tisíc uprchlíků, měla by být schopna stejně rychle tlumit sociální nárazy růstu cen, které sama ústy premiéra přisuzuje válce a energetickým spekulacím.

Ideologické a učebnicové rady, že vláda teď proti inflaci udělá nejlépe, když bude snižovat schodky a udrží výdaje na uzdě, tedy utáhne kohouty penězovodů, jsou sice pěkné, nepočítají však s davovým politickým efektem. Voliče nezajímá ideologická přísnost ani teoretický debata, nýbrž to, jak si právě teď žijí. A věta „Musíme se uskromnit všichni“, to opravdu není ten nejlepší volební slogan.

Anketa

Pustit žilou?

Vláda se stále více propadá do pasti vlastních předsevzetí: chce-li udržet rozumné schodky, nemůže rozhazovat ani na sociálních výdajích. Jenže sama přitom dál odmítá řešit zhoršující se sociální situaci (lidí na hranici příjmové chudoby – pod 15 tisíc měsíčně – podle výzkumu PAQ Research přibylo, z 9 % na 16 %, ohrožen je tedy každý šestý) tím, že by zvýšila daňové příjmy.

Vznikající hybridní systém sociálních ad hoc slepovánek je nakonec mnohem horší než účelná systémová změna, kterou lze dokonce navázat na předpokládaný pokles inflace.

Sociální politika dělaná ve stylu „počkáme, ušetříme, vydržíme, uvidíme“ je sice možná „salámová“ cesta, politicky však nejnákladnější. Pokud chce Fialův kabinet uchovat naději na úspěch v příštích volbách, musí udržovat sociální smír efektivně. Tedy úplně jiným způsobem, než jak to dělá dnes.

Kam dál? Petr Fischer na Finmagu:

Finmag na léto

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsem mizerný makléř,“ řekl Adéle Vopěnkové Prokop Svoboda. A tak místo aby prodával domy sám, vybudoval realitní kancelář, kde to ostatní dělají za něj. A výborně.

FIN. Dominik Stroukal dodá investorům naději po propadu trhů • V kanceláři šéfky České spořitelny • V hlavě lovce jednorožců Andreje Kisky ml. • Jakub Žofčák o byznysu s deskovými hrami • Robert Vlach o creator economy a podnikání s obsahem

MAG. Parkování zdarma je lidské právo. Co z pravičáka dělá soudruha • Nejbližší moře? Pět hodin jízdy. Se správným bourákem. Na ropu • Jako umami. V restauraci Jana Knedly umějí moderně míchat chuti i v české klasice • Kardiochirurg. Srdcař. A překvapivě dobrý spisovatel Josef Veselka

Autor článku

Petr Fischer

Petr Fischer

Analytik týdeníku Euro. Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách, BBC či České televizi. Byl šéfredaktorem Českého rozhlasu – Vltava. Za svou práci byl oceněn Cenou Rudolfa Medka a Cenou Ferdinanda Peroutky.