Přišla vláda na řešení energetické krize? Dělení ČEZ očima expertů

27. 5. 2022

20 494

Vláda uvažuje o restrukturalizaci ČEZ. Jednou z variant je rozdělení polostátní energetické společnosti, čímž by kabinet premiéra Petra Fialy získal kontrolu nad cenami energií. Opravdu by ale tento proces, jehož realizace by navíc mohla trvat několik let, pomohl při řešení energetické krize?

Přišla vláda na řešení energetické krize? Dělení ČEZ očima expertů

Ceny energií se v posledních měsících splašily. Už před vypuknutím války na Ukrajině byly extrémně vysoké, ruská agrese pak přinesla další výrazné zdražení. V dubnu elektřina pro spotřebitele podle Českého statistického úřadu meziročně zdražila o víc než 30 procent. Vláda tedy hledá cesty, jak stlačit ceny alespoň trochu dolů. Jednou z nich by mohly být i změny ve struktuře ČEZ.

„Nemohu popřít, že o restrukturalizaci ČEZ uvažujeme. Ale ještě to vyžaduje důkladnější analýzy. Ano, jde o jednu z možností, jak postupovat dál. Ale nechci a nemohu jít do podrobností,“ uvedl premiér Petr Fiala (ODS) v rozhovoru pro web Hospodářských novin.

O restrukturalizaci ČEZ uvažovala už předchozí vláda Andreje Babiše, hlavně kvůli tomu, aby čistě státní firma mohla snáz stavět jaderné bloky. Motivace Fialova kabinetu je jiná: chce získat kontrolu nad cenami energií. ČEZ by se mohl rozdělit na výrobní a obchodní část, přičemž ve vlastnictví státu by měla podle zjištění serveru Seznam Zprávy skončit výrobní divize.

Shutterstock

Hledá se recept na levnou elektřinu. Zatím vedou nesmysly

Energetická krize tu byla už před ruskou invazí na Ukrajinu a válka ji ještě zhoršila. Není tak divu, že se objevují různé nápady, jak ceny energií pro domácnosti i podniky snížit. Řada z nich ale ke kýženému cíli vůbec nevede, píše Marek Hudema.

Na dělení energetického gigantu by vydělali minoritní akcionáři, vláda by jim totiž k tržní ceně zřejmě musela nabídnout i „něco navíc“. Akcie firmy na pražské burze zareagovaly první den po zveřejnění spekulací osmiprocentním růstem, který posléze ještě zrychlil. V následujících dnech ale přece jen postupně oslabovaly.

Ohledně smysluplnosti tohoto potenciálního kroku ale zaznívají i skeptické názory. Jde především o to, že celý proces restrukturalizace bude zřejmě časově velmi náročný a může trvat až několik let. Protahovat ho navíc mohou i případné soudní spory. Česko přitom potřebuje energetickou krizi řešit akutně.

Byla by tedy restrukturalizace ČEZ dobrým krokem? Vyřešila by současnou energetickou krizi? A nebyla by vzhledem k časové náročnosti celého procesu nakonec spíše kontraproduktivní?

Restrukturalizace ČEZ (rozdělení na dvě nebo tři části s různou akcionářskou strukturou od 100% státní entity až po menšinový podíl) by byl samozřejmě velmi pozitivní krok, jak dostat „zatuchlý“ ČEZ s jeho majetkovou a podnikatelskou strukturou na dráhu moderní evropské energetiky. Je to cesta jak pomoci stagnaci a podinvestovanosti celé české energetiky, která trpí dlouholetou neschopností státu vykonávat akcionářská práva v ČEZ, což nahrazuje devastujícím ovládnutím 100 procent dozorčí rady při 70procentním akciovém podílu a notoricky používaným, leč nereálným modelem, že ČEZ je státní či polostátní společnost s nějakými pravomocemi mimo platné zákony v oblasti obchodního práva (ZOK).

Restrukturalizace ČEZ by mohl být krok, který by napomohl k vyjasnění pozice státu v energetice přesně v okamžiku, kdy se „tvaruje“ nové evropské pojetí energetiky. Celkově by dobře udělaná restrukturalizace měla napomoci novým investicím v energetice, efektivnímu řízení provozu i investic jednotlivých částí ČEZ. Státu by mohla pomoci s řešením nezbytných požadavků v oblasti strategického rozvoje a bezpečnostních priorit (jaderná energetika).

Bohužel o restrukturalizaci ČEZ se začalo mluvit v souvislosti s energetickou krizí a to je v tomto okamžiku asi ten nejméně důležitý prvek pro uskutečnění rozdělení firmy. Vnímám to tak, že příhodné a rychlé rozdělení ČEZ by řešení energetické krize na domácí scéně mohlo napomoci, ale není to nezbytně nutná podmínka.

Je to dobrá cesta. V nejbližších letech bude stát potřebovat kompetentní silný energetický podnik, který by mohl pomoci realizovat energetickou strategii státu právě v situacích, kdy privátní podnikání naráží na bariéry příliš vysokého rizika a nejisté návratnosti. ČEZ již takto státu několikrát posloužil a naštěstí to vždy dopadlo i komerčně dobře, viz nákup Severočeských dolů nebo vstup do projektu na těžbu lithia, který má slibnou budoucnost.

Do vlastnictví státu by podle mého názoru měla být vydělena jednoznačně výrobní část klasické energetiky ČEZ a připravovaná výstavba jaderných elektráren. Vzhledem k současné situaci bych do státní části zařadil i obchod, který by v normálních časech mohl být privátní. Vše ostatní může být plně zprivatizováno a vzhledem k zájmu investorů o distribuci a OZE by nároky na státní rozpočet byly minimální. Pokud by si stát chtěl plně nechat i distribuci, což by se mu také hodilo, tak pak musí počítat s příslušným doplatkem vůči stávajícím privátním akcionářům. Pokud bude postup vůči menšinovým akcionářům férový, tak bych neočekával z jejich strany odpor, může to být win-win projekt.

Takový proces si ale vyžaduje svůj čas a proto nelze očekávat, že je to recept na současnou akutní krizi s vysokými cenami komodit.

Takzvaná restrukturalizace ČEZ je ve skutečnosti hnána populismem politiků a nutností vypořádat se s tím, jak přeregulovali a zbyrokratizovali společnost. Cestou ven – ovšem jen zdánlivou – je jen další regulace a byrokratizace. Výsledkem je celkový úpadek předluženého Západu a rozklad hodnot, které stojí za jeho prosperitou.

Restrukturalizace ČEZ má spočívat nesjpíše v jeho rozdělení na dvě části tak, že stát bude mít v gesci cenotvorbu elektřiny či jadernou energetiku. Menšinoví akcionáři již nebudou moci do těchto záležitostí promlouvat. Stát bude moci srazit cenu elektřiny domácnostem a firmám a lidé zajásají. Fajn. Jenže srážka cen značí, že budou pod cenou tržní. Kdo doplatí zbytek? Daňový poplatník. Z daní nynějších i budoucích. Místo drahé elektřiny teď ji zaplatíme v budoucnu, a ještě dáme vydělat mezinárodním finančníkům na úrocích. Politikům stoupne šance na znovuzvolení.

Stát restrukturalizací ČEZ získá pod svá křídla i jadernou energetiku. Nad tím zase zajásají menšinoví akcionáři. Ti převážně nechtějí, aby se ČEZ za současného stavu pouštěl do dobrodružství výstavby jaderných bloků. V uplynulých desetiletích se totiž tak přeregulovala a zbyrokratizovala, že je už pro soukromý subjekt takřka neuskutečnitelná. Jako příliš rizikovou ji proto menšinoví akcionáři rádi „hodí“ na stát. Čelíme perverzní situaci, kdy stát tak přereguloval důležitý sektor ekonomiky – výstavbu jadernách elektráren –, že prakticky vypudil soukromý kapitál. Kromě jiného to znamená nárůst dluhu a úbytek inovací.

Zvažovaná restrukturalizace ČEZ je dobrým krokem, ale nikoli kvůli zlevnění drahé elektřiny (teprve drahá bude), ale pro případnou dostavbu jaderných reaktorů, které se minoritní akcionáři bojí jako čert kříže.

V současné době nic nebrání vládě, aby si z firmy vytáhla mnohem vyšší dividendu a sanovala nejchudší obyvatele. ČEZ má cash v desítkách miliard korun a obří nerozdělený zisk. Energetickou krizi může zjemnit Evropská komise, my v Česku jsme na to malí páni.

Samotná regulace zisků energetické společnosti by nebyl dobrý nápad, spíše bych to viděl na tu vyšší dividendu do státního rozpočtu a následnou podporu nejpotřebnějším.

Vývoj hodnoty akcií ČEZ

Zdroj: peníze.cz

Myšlenka o zestátnění či rozdělení ČEZ přichází ve chvíli, kdy cena akcií této společnosti vyrostla na nejvyšší úroveň od roku 2008. Jinými slovy, těžko bychom hledali horší načasování než nyní. Zároveň se domnívám, že zestátnění či rozdělení ČEZ není klíčem k řešení energetické krize, kterou právě prožíváme. Struktura společnosti nemá přímý vliv na ceny pro koncové zákazníky.

Energetická krize se táhne již delší dobu a zatím stále není na obzoru výrazné zlepšení situace. Lidem postupně končí fixace nízkých cen energií a hrozí, že se v naší zemi bude rozšiřovat energetická chudoba. Problém se týká i energeticky náročných provozů, které mohou skončit v bankrotech. Za těchto okolností zřejmě bude nutné provést několik chirurgicky přesných zásahů. Ty by se však měly týkat celého energetického trhu, a nikoliv jen jedné společnosti, která na něm působí.

Skvělým prvním krokem by bylo dočasné pozastavení systému obchodování s emisními povolenkami. Tím bychom přestali zbytečně navyšovat cenu energií prostřednictvím byrokratických zásahů. Obávám se však, že se tohoto kroku nedočkáme, protože rozhodnutí tohoto typu by muselo padnout na úrovni Evropské unie.

Restrukturalizace ČEZ není dobrým krokem, protože nic neřeší. Stát by musel zaplatit desítky až stovky miliard na kompenzacích minoritních akcionářů v situaci, kdy je neudržitelná rozpočtová situace. Pokud by stát udržoval přebytkové rozpočty, mohl by o tom uvažovat. V současné situaci rostoucích úroků u dluhopisů je to čiré šílenství.

Stát přitom z ČEZ vydělává desítky miliard korun ročně a v příštím roce má zisk před započtením úroků, daní a odpisů (EBITDA) přesáhnout 100 miliard korun. Z toho si stát ukrojí korporátní daň. Jako většinový akcionář získá většinu dividend. A české držitele akcií navíc zdaní daní z dividend. Stát tedy shrábne většinu ze zisků ČEZ. Tyto masivní zisky může využít ke snížení DPH u energií, popřípadě k vyšším kompenzacím formou příspěvku na bydlení, nikoliv vytvářením nesmyslných sociálních energetických tarifů.

Navíc to nejsou jediné příjmy státu. Vydělává také více než 20 miliard ročně na emisních povolenkách, které může využít k tomu, aby lidé přecházeli z vytápění formou plynu na tepelné čerpadlo spojené s fotovoltaikou. Návratnost investice vlivem rostoucích cen energií se výrazně snížila. Edukace ohledně změny dodavatele může domácnostem ušetřit průměrně několik tisíc ročně u elektřiny a plynu. Stát tak místo plnění domácích úkolů vytváří dalšího kočkopsa.

Jednoznačně odpovědět nelze, minimálně ze dvou důvodů. Jak je z vyjádření pana premiéra Fialy zřejmé, nutná je důkladná analýza záměru, tedy zvážit pozitiva a negativa, dopady tohoto řešení a reálné dosažení záměru. Zadruhé, zda cílem bude pouze regulace ceny energií, zejména elektřiny, kde má ČEZ dominantní postavení.

Je nutné mít na zřeteli také fakt, že pokud se ČEZ finančně daří, může vyplácet i rekordní dividendy, ze kterých profituje i stát. Současně ČEZ, jako výrobce a distributor elektřiny, nestojí na trhu osamoceně a nezávisle, nejen v rámci ČR, a jakákoli cenová regulace je spíše krátkodobým instrumentem s omezeným dosahem. Rovněž je nutné vzít v potaz, že elektřinu vyrobenou v ČEZ obchodujeme na burze, čímž se zde rovněž determinuje cena elektřiny.

Z mého pohledu není jediným řešením rozdělení ČEZ. Osobně bych se zaměřil spíše na diverzifikaci zdrojů, kdy při balančním mixu může dojít nejen ke stabilizaci, zajištění větší nezávislosti, ale i k vyvážení negativních vlivů a zmírnění jejich dopadů. Tudíž bych se zaměřil na investování do nových technologií, rozšíření portfolia nových obnovitelných zdrojů, dostavbu nových jaderných bloků, modernizaci či posílení distribuční sítě. Tento postup může nejen oživit ekonomiku, ale také zajistit větší soběstačnost a pak i přirozeně zregulovat ceny. Časově to vyjde nastejno a finančně to bude výhodnější. Není to pouze o dnešní energetické krizi, je nutné se připravit na ty budoucí. Pouhá reorganizace ČEZ nemusí a asi ani nebude stačit!

Otázka je, proč by se měla restrukturalizace realizovat. ČEZ měl za poslední období velmi dobré hospodářské výsledky a restrukturalizace se obvykle dělá v období, které není pro společnost lichotivé, nebo se již dopředu ví, že se bude muset „optimalizovat“. ČEZ nebo jakákoliv společnost se dá restrukturalizovat vždy, pokud chce firma mít vyšší zisk, je zaznamenaná nižší produktivita práce, firma má zhoršenou kvalitu nebo není schopna zaujmout nového zákazníka, popřípadě není schopna si zákazníka udržet.

Firma jako je ČEZ bude z momentální situace jen těžit, ať už z většího využití jádra či režimu dodavatele poslední instance. Brutálně se zvedají ceny energií a nejsem si jistá, jak ČEZ klesá marže – pokud tedy klesá a naopak neroste. Další otázka je, kdo tu restrukturalizaci zadá. Bude to stát? Kdo bude restrukturalizaci dělat? Některá z velkých poradenských firem, které pošlou absolventy s rokem praxe? A ti zjistí co? Zase jedna „prima státní zakázka“ bez konkrétních cílů, ale za neskutečné peníze? Jaká by měla být tedy úspora této akce po odečtení nákladů na realizaci restrukturalizace? Má někdo takový odhad a na základě čeho?

Nejsem si jistá, co se chce restrukturalizací řešit. Modernizace, digitalizace, bezpečnost? Máme pocit, že firma je špatně řízena, že má špatné procesy nebo zaměstnance? Myslím, že by bylo důležité najít konkrétní důvod, proč zrovna teď začít řešit ČEZ.

Kam dál? Ankety Očima expertů na Finmagu:

Ohodnoťte článek

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze

Adam Štěpánek

Editor Finmag.cz. Začínal ve sportovních redakcích, poté se přeorientoval na byznys a jako redaktor a posléze editor působil na webech týdeníků Euro a Hrot. Zajímá se o zahraniční politiku a rád se nervuje... Více

Další články autora