Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Česko bez ruské ropy? Vychloubat se umíme, utnout černé zlato ne

Petr Fischer
Petr Fischer | 12. 5. 2022 | 1 komentář | 31 867
ČeskoenergetikanázorplynropaRusko

Jsme vzorem pro všechny! Nastavujeme standardy! Členové české vlády se rádi chlubí excelentním přístupem státu k válce na Ukrajině. Bereme uprchlíky, posíláme zbraně. Jenže najednou neumíme a nechceme vypnout ruskou ropu, jak se snaží prosadit Evropská komise. Opravdu to nejde?

Česko bez ruské ropy? Vychloubat se umíme, utnout černé zlato ne

Bez ruského fosilu se Česko obejde jen těžko (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Otázkou samozřejmě je, zda je to nutné, nebo ne. Z hlediska hodnotového, které doposud řídilo českou vládu, to nutné nesporně je: nelze přece na jedné straně podporovat Ukrajinu zbraněmi, a na druhé straně Rusko tím, že mu platíme za suroviny miliardy korun, které pak Putin překlopí na zbrojení.

Jenom za ruskou ropu loni Česko zaplatilo Rusku téměř 38 miliard korun (za plyn pak víc než 61 miliard).

Hodnotové hledisko ale reguluje obyčejná praxe. Politický realismus velí zbavit se politicky a vojensky toxických zdrojů ve chvíli, kdy nás to nijak neohrožuje a můžeme je nahradit zdroji jinými. A to přece právě vláda Petra Fialy dělá: žádá o přechodné období, aby se na výpadek ruské ropy mohla připravit, protože vypnutí takzvaně hned Česko nemůže ustát.

Ropy je ve světě dost, ale do Česka nemá jak přitéct. Tedy pokud by šlo o to ihned nahradit ruské dodávky.

Ruská ropa? Zhruba z půlky

Ani tak to ale nedává moc smysl. Česko dlouhodobě snižuje svou ropnou závislost na Rusku. Za šest let spadl objem ruské ropy z více než 56 % na 49 % celkové spotřeby. Ruské zdroje nahrazuje ropa z Ázerbájdžánu a Kazachstánu. V lednu letošního roku, tedy těsně před válkou, bylo Česko už na 42 % ruské ropy z celkové české spotřeby (údaje se ovšem liší, jak ukazují statistiky ministerstva průmyslu a obchodu níže).

Vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška prakticky v každém svém vystoupení tvrdí, že vypnutí ropy není velký problém a Česko to zvládne, na rozdíl od plynu. Kde je tedy pravda?

Kolik ropy bereme z Ruska?

V roce 2021 se do Česka dovezla ropa v celkovém množství 6 841 tisíctun, což v porovnání s rokem 2020 představuje nárůst o 10,8 %. Z tohoto množství bylo 50 % ropy dovezeno z Ruska.
 
Doprava ropy do ČR byla realizována ropovody Družba (48,8 %) a IKL (51,2 %). Kolísání podílu přepravy jednotlivými ropovody v porovnání s předchozím obdobím souvisí se sjednanými dodávkami v množství a způsobu přepravy ze strany zpracovatele ropy.
 

Česko by mohlo ve vteřině ruskou ropu odstavit, kapacity ve světě jsou, mohou se zvýšit dosavadní dodávky z Asie, z jihu přes Terst ropovodem TAL by to přece také šlo, ne? Nešlo. Česko sdílí jen desetinu celkové kapacity tohoto ropovodu, zbytek z víc než 40 milionů tun ropy ročně bere Německo a Rakousko.

Stále platí, že ropy je ve světě dost, ale nemá jaksi jak do Česka přitéct. Tedy pokud by šlo o to ihned nahradit ruské dodávky. Česko se zkrátka v minulosti málo staralo o rezervy a náhrady, protože relaxovaně spoléhalo na dodávky z Ruska.

Dnes se Fialova vláda o to víc zapotí, aby vyjednala nové smlouvy o dodávkách a sdílela nové zdroje, například ze Saudské Arábie.

Česko se pohodlně vezlo na polštáři ruských surovinových zásob, i když to přestávalo být cenově výhodné.

Praktická ropná výjimka

Polsko se na vypnutí ruské ropy připravilo mnohem lépe. Naopak ještě víc se Rusku odevzdalo Slovensko, prakticky ze sta procent napojené na ruské ropovody, a Maďarsko, které dnes už marně skrývá, že je to jeho dlouhodobá proruská strategie a že odpojení od ruské ropy pro něj nepřipadá v úvahu. Nikdo by přece Maďarsku nedal výhodnější cenu a dostatečně množství, jako to slibuje (a také plní) ruské vedení Viktoru Orbánovi.

V tom také tkví skutečný smysl maďarské spolupráce s Ruskem, které zvnitřku ještě dokresluje společná Putinova a Orbánova kritika dekadentního Západu.

Vývoz ropy z Ruska

Jsou tu samozřejmě i námitky velmi specificky technické a praktické. Ruská ropa je převážně takzvaná sirná, a pro ni jsou také nastavena jednotlivá zpracovatelská zařízení. To všechno by muselo Česko změnit, kdyby se od ruské ropy odpojilo. Jinak řečeno: přechodné období na odpojení od ruské ropy, které prosadila Evropská komise, je určeno nejen na vyjednání nových smluv a dodávek, ale také na přestavbu ropné infrastruktury.

Přesto se nelze zbavit pocitu, že jsme v této oblasti něco dlouhodobě hodně podcenili. Česko se pohodlně vezlo na polštáři ruských surovinových zásob, a v případě plynu dokonce i tehdy, když to přestávalo být cenově výhodné. Mnohem lepší cenu za ruský plyn si vyjednaly všechny státy kolem, včetně Německa, které o spolupráci při řešení energetické krize požádal premiér Fiala při návštěvě v Berlíně.

Vážnějším problémem bude vyřešení plynové krize, protože na ruském plynu je ČR závislá téměř ze sta procent.

Fiala má problém

Ti, kteří byli vzory a standardy, se najednou vyjevují jako hrubě nepřipravení vazalové. Když ne Ruska, pak Německa a dalších zemí, přes něž k nám ropa a plyn putují. Rétorika opatrnosti vůči Rusku se nekryla s konkrétními opatřeními, přestože hlavní stratég a hlídač energetické bezpečnosti Bartuška upozorňoval na to, že ve vyhraněné krizi na to Česko může doplatit.

Anketa

Zavřít kohouty?

Ropa a plyn byly opět spíše politickou otázkou napětí mezi premiérem a prezidentem, jež za vlády Andreje Babiše do kauzy Vrbětice fakticky neexistovalo. Ruské ropné dilema, které už nezní odpojit či neodpojit, nýbrž kdy a jak to udělat, je tedy prvním opravdu vážným problémem české vlády spojeným s válkou na Ukrajině. Ještě vážnějším bude vyřešení krize plynové, protože na ruském plynu je ČR závislá téměř ze sta procent.

Je to dost rychlý přechod z idealistického prostoru symbolických politických gest a nadšeného příjímání uprchlíků do světa kupeckých počtů a tvrdého reálného byznysu. Nastavovat standardy a být vzorem i v této oblasti reálné politiky, to by byla skutečná česká politická radost.

Kam dál? Energetika na Finmagu:

Zbrusu nový Finmag

Finmag prosinec 2021Zdroj: Finmag

Kdo čte, nekrade. „Ta firma stála a padala na Harrym Potterovi,“ vzpomínají Silke a Jaroslav Horákovi, jak kupovali nakladatelství dětské knihy Albatros. Pak z něj udělali miliardový nakladatelský dům.

FIN. Fake it till you make it. Jak lžou startupeři na lovu investic • Zuri. Žádný rozjezd: letadlo Michala Illicha letí přímo vzhůru • Viceguvernér ČNB Marek Mora o evropské bankovní unii a bankovní suverenitě • Koupit místo iPoda akcie Applu, jste v balíku. Jenže…

MAG. Jakub Žofčák píše, jak Alexej Pažitnov nevydělal na Tetrisu. Programoval totiž v pracovní době • Markéta Hronová s Ondřejem Štefflem o čtvrtisícileté školní setrvačnosti • Constantin Kinský z investičního bankéře hospodářem, který sází duby

Autor článku

Petr Fischer

Petr Fischer

Analytik týdeníku Euro. Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách, BBC či České televizi. Byl šéfredaktorem Českého rozhlasu – Vltava. Za svou práci byl oceněn Cenou Rudolfa Medka a Cenou Ferdinanda Peroutky.