Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Jak dlouho tohle vydrží? Válka tmelí Evropu, problémy kypí dál

Petr Fischer
Petr Fischer | 14. 4. 2022 | 3 komentáře | 10 900
EUEvropakrizenázorválkazahraniční politika

Ještě v lednu byla Evropská unie považována za rozhárané sdružení národních států, které více či méně touží po naplňování vlastních zájmů. Dokonce ani tradiční německo-francouzský motor Unie nedokázal dávat dostatečně najevo, kam a proč by evropské společenství mělo jít. Válka na Ukrajině vše změnila. Společný nepřítel spojil jindy nespojitelné – jak dlouho to vydrží?

Jak dlouho tohle vydrží? Válka tmelí Evropu, problémy kypí dál

Válka tmelí rozháranou Evropskou unii (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Vraždění a násilí ruské armády na Ukrajině prakticky ve vteřině vytvořilo protiputinovskou koalici. Evropská unie byla najednou opěvovaná jako jednotná síla, která dokáže vytvořit silnou protiváhu vůči agresorovi.

Přes jisté váhání nakonec EU jedná ve shodě, což platí i pro orbánovské Maďarsko, které sice nepustí zbraně pro Ukrajinu přes své území, ale neblokuje rozsáhlé sankce proti Rusku.

Přesto: právě příklad Maďarska ukazuje, jak hluboko se drápek Putinovy politické strategie vůči Západu do unijního těla zasekl.

Putinovy peníze rozleptaly celou Unii (...) Prakticky v každé evropské zemi toto rozkladné putinovské semínko vyklíčilo.

Maďarsko s Putinem?

Rétorika maďarského premiéra Viktora Orbána se v mnohém překrývá s tím, co na Západě kritizuje Putin. Jeho ideologové vidí v západních zemích rozklad tradičních hodnot, jakou je posvátná konzervativní triáda víra, rodina, vlast, a úplně stejně ve svých projevech mluví Orbán.

Evropská dluhová unie
Shutterstock

Co dluh spojil, člověk nerozlučuj. Vzniká Evropská dluhová unie

Porušit sliby věrnosti a rozvést, co jsme slíbili držet společně až do smrti, je banální úkon. Mnohem větší překážkou rozchodu je v praxi společná hypotéka. Evropská unie chce pod záminkou likvidace ekonomických následků koronaviru svázat své členy pevněji než dosud: společnými dluhy. Pavel Jégl na Finmag.cz o odvrácené straně pandemie.

„My jsme Západ,“ vysvětloval maďarský premiér, a Putin mu tleskal, protože údajnou „nihilistickou perverzi“ Západu považoval za důkaz, že proti nároku na univerzální platnost západních hodnot se musí Rusko za každou cenu postavit. A každý, kdo se proti tomu staví v rámci Západu, se Putnovi hodil jako užitečný bojovník (vzorem v tom byl Trump).

Přesně jak to říkal Miloš Zeman: „Nepřítel mého nepřítele je můj přítel.“

Samozřejmě, že Orbánovi a dalším populistickým politikům šlo také o peníze, ale ty nebyly pro Putina problém. Putinovy peníze nakonec rozleptaly celou Unii, od Francie, kde Rusové platili protesty žlutých vest a identitární politiku Marine Le Penové, přes Německo po připomínané Maďarsko. Prakticky v každé evropské zemi, více či méně, toto rozkladné putinovské semínko vyklíčilo.

Strach z nepřítele je imaginativní, v praktickém vyjednávání jako by skoro nikdo nevěřil, že by Rusko kdy vykročilo za ukrajinské hranice.

Válka tmelí Unii

V době války, do níž jsme se nepřímo dostali, se jednota udržuje snadno. Je tu společný nepřítel, a dokud tu bude, EU bude držet, mimo jiné i ze strachu o vlastní existenci. Jakmile válka skončí nebo se rozplizne do neurčita, hrozí koroze unijní látky zas a znovu. Neustále dokola.

Pro nacionalistické ambice; pro nesrovnalost ve společných hodnotách, které stojí za to bránit; pro rozdíly mezi bohatstvím a civilizačním vývojem jednotlivých zemí.

Je to ostatně vidět i na unijních summitech. Rétoricky odsuzují ruskou bezohlednost a krutost násilí všichni, jakmile jde o konkrétní kroky, začínají nekonečná kompromisní jednání. Jako vždycky. Nepřítel se zjevuje jen v jednom idealistickém plánu, v pragmatickém provedení konkrétních opatření mizí a rozpadá se na tisíc kousků, jež si každá země vykládá po svém podle vlastních zájmů.

Strach z nepřítele je imaginativní, v praktickém vyjednávání jako by skoro nikdo nevěřil, že by Rusko kdy vykročilo za ukrajinské hranice. Je to jako s klimatickou hrozbou: jich tam někde na východě se to možná týká, ale nás tady – těžko. Jakkoliv prchajícím samozřejmě pomůžeme…

Unie se jako politické společenství momentálně vymezuje negativně, politickou identitu vytváří vnější nepřítel (orbánovský truc je jen projevem vnějšího nepřítele uvnitř Unie, taková je logika války) tím, že ohrožuje stabilitu všech vrstev existence, které Unie budovala. Radost nad tím, že EU je konečně zase jednotná a pevná, kalí vědomí toho, jaká je skutečná síla mezinárodní scény, kde shoda panuje jen na tom, že nepřítel musí svůj boj prohrát.

Strach spojuje, ale velmi rychle také rozděluje. Věděl to kdysi i Putin a čeká na to, že se to opět potvrdí.

Ztracený Západ

Je to všechno možná jinak: není vyloučeno, že právě teď sledujeme definitivní unijní rozštěp na dvě existenční sféry. Půjde-li o obranu obchodního a bezpečnostního evropského prostoru, je jednota namístě, ve všem ostatním, včetně obrany tradičních hodnot a ekonomického zájmu, budou jednotlivé země jednat víc a víc po svém.

Anketa

Věříte v pospolitost EU?

Strach spojuje, ale velmi rychle také rozděluje. Věděl to kdysi i Putin a čeká na to, že se to opět potvrdí. Nejlépe je toto rozpolcení nyní vidět na Polsku: radikální a velmi ostrý postoj vůči ruskému násilí, z druhé strany odpor proti modernizačním liberálním snahám. Což je paradoxně bod, na němž by se Poláci s Putinem snadno shodli!

Západní hodnoty tedy buď nejsou univerzálně platné, nebo Západ skutečně pořádně neví, jaké hodnoty to jsou. Neví tedy, čí je.

Válka na Ukrajině může EU konečně přimět k pochopení, že společné politiky jsou nutné, má-li si Evropa vydobýt respekt rozpínavého ruského nepřítele, který často rozděluje, aby panoval. Rozdělování Evropy, ať už jakékoliv – ekonomické, hodnotové, nacionalistické – Rusko vždy nakonec využije ve svůj prospěch.

Není to tlak na paternalismus a výzva k příklonu k centralismu, nýbrž vědomí, že bez silného unijního základu se v příštích válkách, které přijdou se zbraněmi nebo bez nich, útočníkovi jen tak neubráníme. EU rozdělená na vcelku pevnou idealistickou a na rozdrolenou pragmatickou vrstvu dlouho nevydrží. A pak se dřív nebo později celá EU promění v jedno velké Maďarsko.

Kam dál? Evropská unie na Finmagu:

Zbrusu nový Finmag

Finmag prosinec 2021Zdroj: Finmag

Kdo čte, nekrade. „Ta firma stála a padala na Harrym Potterovi,“ vzpomínají Silke a Jaroslav Horákovi, jak kupovali nakladatelství dětské knihy Albatros. Pak z něj udělali miliardový nakladatelský dům.

FIN. Fake it till you make it. Jak lžou startupeři na lovu investic • Zuri. Žádný rozjezd: letadlo Michala Illicha letí přímo vzhůru • Viceguvernér ČNB Marek Mora o evropské bankovní unii a bankovní suverenitě • Koupit místo iPoda akcie Applu, jste v balíku. Jenže…

MAG. Jakub Žofčák píše, jak Alexej Pažitnov nevydělal na Tetrisu. Programoval totiž v pracovní době • Markéta Hronová s Ondřejem Štefflem o čtvrtisícileté školní setrvačnosti • Constantin Kinský z investičního bankéře hospodářem, který sází duby

Autor článku

Petr Fischer

Petr Fischer

Analytik týdeníku Euro. Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách, BBC či České televizi. Byl šéfredaktorem Českého rozhlasu – Vltava. Za svou práci byl oceněn Cenou Rudolfa Medka a Cenou Ferdinanda Peroutky.