Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Peníze přicházejí pozdě. Zbrojení armády zamrzlo u líbivých slibů

Ondřej Stratilík
Ondřej Stratilík | 7. 4. 2022 | 14 331
armádaministerstvo obranynázorvláda

Rychlé posilování obranných rozpočtů evropských zemí je v dnešní situaci logické. Česko ale zase vyčuhuje. Ani blízká válka a sliby současné vládní koalice nemohou dohnat to, co neudělali (nebo rovnou zastavili) čeští politici po roce 2014.

Peníze přicházejí pozdě. Zbrojení armády zamrzlo u líbivých slibů

Ideální doba na rozjetí zakázek a pumpování miliard do bojeschopnosti české armády je pryč

Zdroj: Shutterstock.com

Jsou tu už dva roky od chvíle, kdy dal tehdejší premiér Andrej Babiš (ANO) uprostřed covidových vln jasný vzkaz české armádě, spojencům a všem těm, kdo doufali, že politici to s naší obranyschopností myslí vážně. „Možná armáda může počkat s nějakými věcmi, protože asi dneska okamžitě nepotřebujeme ta bevépéčka, ale potřebujeme jiné věci na tuto válku,” prohlásil Babiš.

Unavení vojáci všech specializací, kteří museli zachraňovat kolabující nemocnice a domovy důchodců, tím dostali zřetelnou odpověď na svůj dotaz, jak se covidová krize podepíše na jejich bojeschopnosti.

I když pak Babišovi začalo rychle docházet, že řekl něco, co asi zaznít nemělo, a svá slova o nových bojových pásových vozidlech několikrát zjemnil, realita byla jasná. Zásadní modernizační projekt, na němž postavil své působení i náčelník generálního štábu Aleš Opata, se ocitl na vedlejší koleji. Přípravy zpožděné zakázky za více než 50 miliard korun sice svou setrvačností jely dál, ale loni v listopadu oznámilo ministerstvo obrany zmražení celého procesu. Po opakovaném odsunutí důležitých termínů se to čekalo.

 

Moment, kdy se české vojsko stane skutečně plnohodnotnou bitevní silou na současných bojištích, se oddálil.

Armáda ztratila několik let

Už několik týdnů je nejen armádním stratégům, ale také všem ostatním jasné, že zastavení nákupu bylo jedním z nejproblematičtějších rozhodnutí ministerstva za poslední roky. Česká armáda tím ztratila několik let. Oddálil se tak moment, kdy se české vojsko stane skutečně plnohodnotnou bitevní silou na současných bojištích. Což v situaci, kdy vidíme, že Vladimir Putin nemá problém poslat svá barbarská vojska západním směrem, obzvláště zabolí.

Anketa

Souhlasíte s posilováním obranného rozpočtu?

Ozbrojeným silám i politikům tak zůstala pouze jediná možnost. Bleskově po útoku na Ukrajinu navýšit obranný rozpočet a zopakovat slib, že výdaje na zbrojení budou v příštích letech stoupat ještě razantněji. Jenže nesmíme zapomínat, že jsme v České republice a opět je tu zádrhel. Poměrně zásadní.

Za miliardu, kterou vláda nedávno v reakci na ruské chování posílila obranný rozpočet, je možné nakoupit jen lehké zbraně. Využije se starší smlouvy uzavřené s Českou zbrojovkou, v jejímž rámci už do armády proudí nové útočné pušky a pistole. Vojsko však potřebuje především těžké zbraně. Nicméně kvůli tomu, že se ministerstvu obrany mezi roky 2014 a 2021 nepodařilo nakoupit a zavést žádnou novou těžkou, natož obrněnou techniku, není v tuto chvíli možné rozšířit žádnou existující smlouvu a rychle doobjednat techniku, která by už za sebou měla úspěšně složené vojskové zkoušky.

Lehké zbraně jsou samozřejmě důležitou součástí výzbroje každého vojáka či člena aktivní zálohy. Nicméně, a ruská agrese na Ukrajině to akcentuje, k obraně potřebujete především těžkou techniku.

Za onu jednu miliardu navíc tak mohlo české vojsko dostat čtyři pásová bojová vozidla pěchoty západní výroby nebo třeba šest houfnic. Jenže nedostane. Příprava strategických zakázek šla zkrátka v posledních letech extrémně pomalu. A někdy i nelogicky, jak dokazuje takzvaná předakviziční fáze zakázky na nové vrtulníky. Nejenže trvala velice dlouho, ale byla nepřehledná a nakonec vyústila do momentu, kdy se ministerstvo obrany do vlastních kroků zamotalo natolik, že raději proces zastavilo.

Rozpumpovat modernizaci a strategické akvizice nebude nic jednoduchého. Miliardy navíc rychlejší zbrojení nezaručí.

Dědictví Babišovy vlády

I když se nynější česká vláda zavázala, že obranný rozpočet dosáhne v roce 2025 dvou procent HDP (letos je to 1,35 procenta), rozpumpovat modernizaci a strategické akvizice nebude nic jednoduchého. Miliardy navíc totiž rychlejší zbrojení nezaručí.

Vyzbrojovací fond

Aby se zjednodušilo a zrychlilo vyzbrojování české armády, chce ministryně obrany Jana Černochová (ODS) vytvořit speciální fond. V rezortním magazínu A report k tomu řekla: „Jedná se o fond, do kterého budou vyčleňovány prostředky určené na strategické modernizační projekty Armády ČR. Chtěla bych, aby fungoval už na konci příštího roku, případně v roce 2024. V jeho existenci vidím vyšší předvídatelnost, zajištění dostatečných financí v jednotlivých letech a také vyšší flexibilitu. Inspirovala jsem se prvorepublikovým zákonem. Po začátku akvizičního procesu v něm budou peníze umístěné virtuálně a ve chvíli, kdy se bude blížit jeho ukončení, ministerstvo financí potřebné peníze převede.“

S tím, jak se nyní na svou obranu zaměřují všechny Evropské země a zbrojovky se chystají na příval objednávek, je totiž velmi pravděpodobné, že čekací a výrobní lhůty se velmi protáhnou. K tomu si připojte zdražování, nedostatek dílů na trhu či špatně fungující (sub)dodavatelské řetězce. Jednoduše tak člověk dojde ke zjištění, že ideální doba na rozjetí zakázek a pumpování miliard do bojeschopnosti ozbrojených sil je pryč.

To není kdovíjak nové zjištění. Objevuje se už od roku 2020, kdy rozjeté ekonomiky – včetně té české – zasáhla covidová rána. Ani ta však tehdejší vládu Andreje Babiše nepřiměla, aby vojákům dala to, co k zajištění české bezpečnosti potřebují. Otázkou tak je, co všechno zmůže současný kabinet a co mu globální situace do roku 2025 dovolí. Jednoduše řečeno – jestli se líbivé sliby splní.

Předchozí vládě to nevyšlo. Stačí se jen začíst do programové publikace O čem sním, když náhodou spím, již Andrej Babiš vydal v roce 2017. Už tehdy, neúspěšně, plánoval: „Takže by bylo dobré rychle vyřadit starou ruskou nebo sovětskou výzbroj.“

Autor je členem redakce Reportérů ČT

Kam dál? Armáda a zbrojení na Finmagu:

Zbrusu nový Finmag

Finmag prosinec 2021Zdroj: Finmag

Kdo čte, nekrade. „Ta firma stála a padala na Harrym Potterovi,“ vzpomínají Silke a Jaroslav Horákovi, jak kupovali nakladatelství dětské knihy Albatros. Pak z něj udělali miliardový nakladatelský dům.

FIN. Fake it till you make it. Jak lžou startupeři na lovu investic • Zuri. Žádný rozjezd: letadlo Michala Illicha letí přímo vzhůru • Viceguvernér ČNB Marek Mora o evropské bankovní unii a bankovní suverenitě • Koupit místo iPoda akcie Applu, jste v balíku. Jenže…

MAG. Jakub Žofčák píše, jak Alexej Pažitnov nevydělal na Tetrisu. Programoval totiž v pracovní době • Markéta Hronová s Ondřejem Štefflem o čtvrtisícileté školní setrvačnosti • Constantin Kinský z investičního bankéře hospodářem, který sází duby

Autor článku

Ondřej Stratilík

Ondřej Stratilík

Vystudoval žurnalistiku a následně i mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Člen redakce Reportérů ČT a externí dopisovatel magazínu Jane's Defence Weekly pro oblast střední Evropy. V letech 2016 až 2020 působil v týdeníku Euro, předtím šest let v Lidových novinách a v úplných začátcích prošel ostravskou a pražskou redakcí deníku MF Dnes a serverem iDnes.cz. Je aktivní na twitteru (twitter.com/OndrejStratilik).