Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Kdo usedne na Hrad po Zemanovi? Válka přeje generálovi, ale závod začíná

Karel Sál
Karel Sál | 5. 4. 2022 | 3 komentáře | 36 644
analýzaAndrej BabišMiloš ZemanPetr PavelPražský hradprezident

Do příštích prezidentských voleb výrazně promluví i situace na Ukrajině. Kdyby se konaly teď, asi by vyhrál Petr Pavel. Během příštích měsíců se ale může voličský elektorát rychle přelít z jedné strany na druhou.

Kdo usedne na Hrad po Zemanovi? Válka přeje generálovi, ale závod začíná

Petru Pavlovi hraje do karet úspěšná vojenská kariéra, atraktivní vzhled a konstantní silně antiputinovský postoj.

Zdroj: NATO

Kandidát, který chce prezidentské volby vyhrát, musí umět přesvědčit i své vlažné fandy, že právě on bude o něco lepší než jeho soupeř. Zatímco první kolo představuje selekci, při níž kandidát buduje vztah se svými fanoušky, druhé kolo charakterizuje mobilizace vlastních příznivců a demobilizace příznivců konkurence.

Proto mezi prvním a druhým kolem dochází ke změně taktiky – z pozitivní kampaně se často stává kampaň negativní, kdy se na soupeře vytahuje špína. Vzpomeňme na sudetoněmecký „problém“ Karla Schwarzenberga či pomlouvačný článek spolku Přátelé Miloše Zemana vůči Jiřímu Drahošovi, který během minulých voleb vyšel v Deníku.

Jenže příští volby budou o mnoho jiné než ty dvoje předchozí. Nebude už kandidovat Miloš Zeman, dvojnásobný vítěz a expert na pomlouvačnou kampaň. Také se bude jednat o první volby, ve kterých nebude hrát roli doporučení předchozího prezidenta. Možná k němu dojde, ale vzhledem k současné mezinárodní situaci vůbec není jisté, zda o to budou kandidáti vůbec stát.

Do prezidentské volby totiž tak jako tak promluví téma Ukrajiny. Ať už ji Vladimir Putin utopí v krvi, či hrdinní obránci poženou ruské a běloruské okupanty až k hranici, události na frontě budou natolik silné a zásadní pro vnitropolitický vývoj České republiky, že ovlivní i nejbližší volbu hlavy státu.

Volby mohou proběhnout už na podzim tohoto roku. Záležet bude i na válečném štěstí ukrajinských obránců.

Ukrajina jako úhelný kámen

Současná situace nevypadá dobře. Ukrajinci se brání invazi, během které ruští agresoři porušují snad všechny mezinárodní zvyklosti, úmluvy a konvence, včetně té Ženevské. Ačkoliv svět posílá zbraně, léky a humanitární pomoc, Ukrajinci jsou v odporu sami. NATO, EU ani nikdo jiný vojensky nepomůže.

Specifika voleb v Česku

Každé volby v České republice mají svá specifika. Parlamentní volby ovlivňuje rozdílná velikost volebních obvodů, volby do Evropského parlamentu vztah voliče k evropské integraci a ty senátní zase mizivá volební účast. Jedinečnost těch prezidentských spočívá v kombinaci vysoké volební účasti (průměr 62,24 %) a dvoukolového většinového systému s uzavřeným druhým kolem.

Už dnes je jasné, že současný český prezident si vybral špatné kamarády a ještě horší spolupracovníky. Miloš Zeman bude v dalších týdnech a měsících čelit soustavnému tlaku a možná i pokusu o odvolání. Přes současnou změnu názoru na Putina pro většinu národa už navždy zůstane v pozici proruského nohsleda, který buď z naivity, či ze zištných důvodů jeho okolí systematicky podporoval východního despotu a pak bleskurychle otočil. K dobru mu nepřidá ani osoba „poradce“ Martina Nejedlého, který podnikal v Rusku (byť nikdo neví, s čím a s kým) a nikdy se netajil svým pozitivním vztahem k Putinovi.

I proto v tuto chvíli není vůbec jasné, kdy se volby budou vůbec konat. Zda Miloš Zeman vůbec svůj druhý mandát dokončí či zda se volby posunou kvůli „impeachmentu“ z důvodu naprosté ztráty důvěry. Reálně tak volby mohou proběhnout klidně už na podzim tohoto roku. Záležet bude na vývoji situace, válečném štěstí ukrajinských obránců, ale také na vyhrocenosti české politické scény.

Volby totiž vyhrává ten kandidát, který dokáže odhadnout rozpoložení voličů v den voleb a několik týdnů až měsíců dopředu tomu správně přizpůsobuje kampaň.

Pokud by se prezidentské volby konaly teď, vyhrál by nejspíš Petr Pavel jakožto válečný prezident a morální autorita do nepohody. Jenže jak nám ukázala pandemie koronaviru, krize sice přelévají příznivce jednotlivých stran a kandidátů ve velkých objemech, ale po rychlém vzedmutí emocí přichází stejně rychlý útlum a ještě rychlejší přelévání zpět. Kdyby proběhly parlamentní volby v březnu a nikoliv v říjnu 2021, vyhrát skutečně mohli Piráti a STAN s 34 %. Jenže situace se do voleb silně proměnila. Stejné to bude s volbami prezidentskými. Kdo je nyní jasným favoritem, může v lednu 2023 ostrouhat už v prvním kole.

Prezidenty-ekonomy jsme měli už dva. A Češi jen neradi mění své zvyklosti.

Kandidáti na startovním roštu

Do všeobecné nejistoty, jak to s prezidentskou volbou vůbec bude, promlouvá i dosud neuzavřený peloton kandidátů, kteří se tu a tam objeví. Začněme s těmi, kteří mají reálnou šanci.
 
První skupinu kandidátů tvoří neúspěšní účastníci voleb z roku 2018, kteří již kandidaturu oznámili: senátoři Pavel Fischer a Marek Hilšer. Oba mohou těžit ze své mediální známosti, navíc patří k hlasitým kritikům Zemana a Ruska, což bude v nadcházejícím volebním klání jednoznačně plus. Lepší startovní pozici má Fischer, jelikož se v Senátu soustavně věnoval mezinárodním otázkám a během svého mandátu byl více vidět než kolega Hilšer, nad nímž se po zvolení uzavřela pomyslná mediální hladina.
 

Na konci pelotonu

Tito kandidáti sice ve své zvolení věří, ale jejich šance jsou poměrně malé. Jména jako Karel Diviš, Miloš Knor, Denisa Rohanová, Vladimír Boštík, Jakub Olbert či Josef Skála zná opravdu jen omezený počet občanů a patrně by na tom nic nezměnila ani profesionální a drahá kampaň. U některých si navíc není člověk jist, zda-li se nejedná o recesi či pokus o získání mediální pozornosti. Následující jména jsou přeci jen známější – například Alena Vitásková, Jaromír Soukup a Klára Long Slámová – o jejich schopnosti zaujmout víc než 100 000 voličů ale můžeme s úspěchem pochybovat.

Pak tu jsou takzvaní občanští kandidáti, tedy veřejně známí lidé se silným příběhem, kteří se nechtějí (či nemusejí) spojovat s jedním politickým proudem a kandidují na vlastní triko.

Generál Pavel má v současnosti k prezidentskému křeslu asi nejblíž, což ostatně potvrzují i kurzy sázkových kanceláří. Sám de facto oznámil kandidaturu už v červenci 2021, sestavil tým odborníků a zahájil kampaň sběrem podpisů. Do karet mu hraje jeho úspěšná vojenská kariéra, atraktivní vzhled (některým respondentům připomíná Tomáše Garrigue Masaryka) a konstantní silně antiputinovský postoj. Nevýhodou může být členství v KSČ před rokem 1989, slabší schopnost vyhrávat diskuze a formulovat chytlavé politicko-ekonomické myšlenky.

Bývalá rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová má bohaté zkušenosti s řízením. Velmi silnou pozici přirozeně zastává v ekonomických otázkách, jelikož se profiluje jako expertka na zdanění a daňové soustavy. Prezidenty-ekonomy jsme měli už dva a Češi jen neradi mění své zvyklosti. Sama sice kandidaturu ještě oficiálně neoznámila, ale vydaná kniha s názvem Máme na víc nevznikla jen tak z plezíru. Připočtěme atraktivní vzhled a fakt, že je jednou z mála kandidátek - žen, což z ní dělá divokou kartu prezidentských voleb. Pozitivně také bude působit její kritický postoj k Zemanovi. Problém může nastat v diskuzích na čistě politická témata, ve kterých zatím opakuje jen nekonkrétní floskule, kterých volič již slyšel tuny.

Institut pro politiku a společnost

Text vznikl v politickém think-tanku Institut pro politiku a společnost. Ten za své poslání považuje zkvalitňování českého politického a veřejného prostředí prostřednictvím profesionální a otevřené diskuze a vytvoření živé platformy, která pojmenovává zásadní problémy, vypracovává jejich analýzy a nabízí recepty pro řešení formou spolupráce expertů a politiků, mezinárodních konferencí, seminářů, veřejných diskuzí a dostupných politických a společenských analýz. Organizace, která vznikla v roce 2014 a sídlí v Praze, je spojená s hnutím ANO a je součástí Evropského liberálního fóra (ELF – European Liberal Forum), se kterým spolupracuje na řadě aktivit. Předsedou správní rady je Jan Macháček, místopředsedkyní Martina Dlabajová a členy Tünde Bartha, Edvard Outrata a Jaroslav Bžoch.

Enfant terrible nadcházejících voleb je Karel Janeček. Excentrický miliardář a sériový polygamista již spustil kampaň s názvem Tohle jsme my. Jeho odhodlání a rozpočet bez limitu ale bude brzdit jednak Janečkova výstřednost, slabost pro ezoteriku, nejasný postoj k očkování a také očividná naivita v politických a společenských otázkách. Janečkovy šance nejsou nulové, ale jistota zvolení je stejně daleko jako konečná hodnota čísla pí.

Pokud se Andrej Babiš rozhodne kandidovat, může směle pomýšlet na druhé kolo.

Ti, co ještě nepromluvili

Do prezidentské volby ale mohou ještě velmi výrazně zasáhnout lidé, kteří kandidaturu zatím neoznámili. Jedním z nich je lídr hnutí ANO Andrej Babiš. Bývalý premiér a předseda nejsilnější parlamentní strany má šance poměrně vysoké. Reprezentuje tábor lidí, kteří se velmi obávají o svůj životní standard a nové pětikoalici rozhodně nefandí. Navíc se může pochlubit konkrétními úspěchy a mezinárodními kontakty.

Do toho připočtěme silný příběh podnikatele-nepolitika, tradičně precizně vystavěnou kampaň, které jeho tým seká jako Baťa cvičky, plus silnou vůli vyhrávat a máme kandidáta s vysokými šancemi. Negativem bude jeho trestní stíhání a také původně blízký vztah k Zemanovi. Jestli se Babiš rozhodne kandidovat, může směle pomýšlet na druhé kolo. Svým příznivcům to prý oznámí v září.

Anketa

Koho budete volit v prezidentských volbách?

Z dalších tváří, které se ještě nerozhodly, jmenujme Miroslavu Němcovou a Josefa Středulu – kandidáty, kteří by od sebe ideologicky nemohli být dál. Němcová je typ tvrdé pravicové političky, která pro ostrá slova nejde daleko. Zkušená senátorka mohla být v roce 2013 první premiérkou ČR, kdyby si Zeman nepostavil hlavu a do premiérského křesla nejmenoval svého přítele Jiřího Rusnoka. Němcová může zaujmout většinu voličů ODS a část příznivců koalice SPOLU, její silně pravicová politická orientace jí ale zavírá dveře u středových a hlavně levicových voličů, kterých je v Česku většina. Spíše než na status první prezidentky to vypadá na osud Mirka Topolánka, který v roce 2018 v prvním kole ostrouhal s pěti procenty.

Středula je takovou „anti-Němcovou“. Levicově orientovaný odborář může zapůsobit u tradiční levice, což ho ale u dalších potenciálních voličů spíš limituje. Jako takový kandidát navíc bude trpět blízkostí ČSSD a Miloše Zemana.

Když to shrneme, ohledně prezidentských voleb je víc otazníků než uspokojivých odpovědí. Nevíme, kdy se volby budou vůbec konat a jací kandidáti do volebního souboje zasáhnou. Řešit v tuto chvíli, kdo bude vítězem, je hodně ošemetné.

Prezidentské klání zatím připomíná situaci před běžeckým závodem na deset kilometrů. Někteří kandidáti se už protahují (Danuše Nerudová, Karel Janeček), někteří si dokonce zaběhli několik zahřívacích koleček (Petr Pavel), další se snaží zlepšit taktiku z minulého závodu (Pavel Fischer, Marek Hilšer) a od ostatních nikdo nic nečeká. A stejně všichni koukají směrem ke kabinám, jestli si to přece jen nerozmyslí favorit, který sice „desítku“ ještě nikdy neběžel, ale v minulosti ukázal, že podobné závody vyhrávat umí. Tedy Andrej Babiš.

Kam dál? Prezidentské volby na Finmagu:

Zbrusu nový Finmag

Finmag prosinec 2021Zdroj: Finmag

Kdo čte, nekrade. „Ta firma stála a padala na Harrym Potterovi,“ vzpomínají Silke a Jaroslav Horákovi, jak kupovali nakladatelství dětské knihy Albatros. Pak z něj udělali miliardový nakladatelský dům.

FIN. Fake it till you make it. Jak lžou startupeři na lovu investic • Zuri. Žádný rozjezd: letadlo Michala Illicha letí přímo vzhůru • Viceguvernér ČNB Marek Mora o evropské bankovní unii a bankovní suverenitě • Koupit místo iPoda akcie Applu, jste v balíku. Jenže…

MAG. Jakub Žofčák píše, jak Alexej Pažitnov nevydělal na Tetrisu. Programoval totiž v pracovní době • Markéta Hronová s Ondřejem Štefflem o čtvrtisícileté školní setrvačnosti • Constantin Kinský z investičního bankéře hospodářem, který sází duby

Autor článku

Karel Sál

Karel Sál

Karel Sál vystudoval politologii na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde v roce 2016 obhájil disertační práci s názvem Demokracie v krizi nezájmu: účinky využití internetových voleb ve volebním procesu vybraných zemí. Odborně se zabývá problematikou e-Govermentu, internetovými volbami a informační svobodou. Je autorem několika odborných článků, vystupuje na mezinárodních konferencích a je zakladatelem a editorem think-tanku e-politics.cz.