Právo na názor má každý, právo šířit ho svobodně ve sdíleném veřejném prostoru má mít ale jen ten, kdo nenarušuje zákony nebo záměrně nešíří zavádějící informace směřující k politické či mentální manipulaci. V pozdně moderních společnostech ale došlo k něčemu takovému, jako je demokratizace veřejného prostoru. Zatímco dříve to byl prostor vymezovaný velkými mediálními korporacemi, soukromými i veřejnoprávními, které podléhají zákonné i etické (auto)regulaci, dnes si svůj prostor na facebooku či jiné síti může vytvořit každý.
Jinak řečeno, může-li se kdokoliv stát institucí veřejného mediálního prostoru, je zcela logické, že vzniknou i internetové servery, které budou chtít zmanipulovat lidi podle svých představ. A posunout je v názorech určitým směrem. Přinejmenším pak vytvořit sebevztažnou autoritou zaručený prostor věčného žvástu, který dokáže rozmělnil vše do mazlavé informační mlhy.
Nenechme se mýlit, dezinformace či manipulativní polopravdy jsou také velký byznys.
Brexit jako důkaz
Dřevní léta internetu, v nichž se věřilo, že digitální virtualita umožní zcela utéct od regulací svobody chápané jako libovůle konání v realitě, jsou dávno pryč. Virtuální realita nesmí mít jiná pravidla než ta reálná, k tomu už většina společností došla. A to hlavně proto, že se ukázalo, že zdánlivá virtualita v kyberprostoru není nějaká alternativní hra, nýbrž komunikace s vážnými dopady na skutečnost.
Včetně konotací politických.
Lži přetavené v absurditu. Brexit ukázal Britům sílu manipulace
Konečně budeme moct dělat, co budeme chtít, slibovali brexitáři v čele se současným premiérem Borisem Johnsonem. A bez unijní koule na noze to bude mnohem lepší než dosud: míň byrokracie, víc práce pro Brity, víc investičních a jiných možností. Silnější ekonomika, vyšší životní úroveň… Jenže ouha, realita je jiná. Brexit víc než cokoli jiného ukázal, jak silná může být manipulace.
Brexit je například brán jako krajní případ hranice mezi manipulací a svobodou slova, protože pro tuto údajnou svobodu byla využita marketingová data milionů obyvatel, obvykle používaná pro kumulaci spotřebitelských skupin a zvyšování prodeje. Jen místo informací o zboží se šířily polopravdy či vymyšlené údaje o EU.
Nenechme se mýlit, dezinformace či manipulativní polopravdy jsou také velký byznys. Skoro nikdo to nedělá jen z ideologického přesvědčení, ale mnohem častěji pro peníze. Nezisková společnost Global Desinformation Index, která sleduje přes 20 tisíc dezinformačních webů po celém světě, už před třemi lety odhadovala, že ročně jejich provozovatelé vydělají 250 milionů dolarů. Tedy víc než pět miliard korun.
Nevládní Pražský institut bezpečnostních studií (PSSI) zas před dvěma lety odhadl, že dezinformační servery ze seznamu iniciativy Konspirátoři, otočí měsíčně jen z reklamy 340 tisíc korun. Další velkou část peněz berou z příspěvků čtenářů. Pro omezení reklamy na dezinformačních stránkách, připomíná PSSI, vznikla iniciativa Fair Advertising. Seznam například nabízí službu Sklik, kde mohou inzerenti vyřadit šíření své reklamy z dezinformačních serverů. Přesto se o tomto etickém rozměru reklamy veřejně příliš mnoho neví.
Svoboda popírat systém je možná nutná daň za svobodu, riziko, které se musí přijmout.
Zákaz dezinformačních webů
Dezinformační servery nemají všechny primárně politické zaměření, přestože dělají někdy práci stejně škodlivou a nebezpečnou. Chce-li někdo ujíždět na esoterických radách pro šťastný život nebo nasávat kazatelské charisma různých nových a nových mesiášů, je to jen jeho věc. Minimálně do té doby, než taková aktivita zdemoluje sociální prostředí celých rodin a větších komunit, se s tím nedá nic dělat. Svoboda má svou temnou stránku, k níž patří i iluzivní cesta životem.
Sbohem a šáteček
Aeronet, Protiproud, Ceskobezcenzury, Prvnizpravy, Czechfreepress či Voxpopuliblog, Exanpro a Skrytapravda. To je první osmice dezinformačních webů, kterým koncem února zablokovalo po intenzivních konzultacích s bezpečnostními složkami státu a na základě doporučení vlády České republiky sdružení CZ.NIC. Tento zcela mimořádný krok byl reakcí na vojenský útok armády Ruské federace proti svrchované Ukrajině a dezinformační kampaň, která ho provázela a stále provází. „Agrese Ruské federace vůči Ukrajině dlouhodobě doprovází dezinformační kampaň v řadě internetových médií, která využívají českou národní doménu. Protože se tyto informace cíleně nezakládají na pravdě a prokazatelně podněcují k šíření vykonstruovaných fám, sdělení a nestability ve společnosti, rozhodli jsme se po konzultacích s nejvyššími představiteli státu tato výrazná dezinformační internetová média zablokovat,“ uvedl Ondřej Filip, výkonný ředitel sdružení CZ.NIC.
Ale neplatí to i v případě iluzí a polopravd politických? Proč je tedy potom zakazovat a stahovat z webu?
Argument, že tyto servery přímo ohrožují základy celého českého politického společenství a jeho založení, které by si každý měl přečíst v preambuli české Ústavy, tak jednoduše neobstojí. Svoboda popírat systém je možná nutná daň za svobodu, riziko, které se musí přijmout. Vylučování má smysl až v případě společností regulovaného veřejného prostoru, jakým je například diskusní prostor veřejné služby poskytované koncesionářům rozhlasu a televize, které svými Kodexy sice zaručují přítomnost všech názorů, ale nikoli těch, které nedodržují základní směřování k lidské důstojnosti, lidským právům a toleranci. Média veřejné služby se bohužel pod politickým tlakem této povinnosti filtrovat názory víceméně vzdala a pouští do prostoru často názory více než hraniční.
Otázka se tedy znovu vrací: je současné vypnutí dezinformačních serverů oprávněné, nebo je to opravdu cenzura, která by ve svobodných společnostech měla být zapovězena?
Vypínat dezinformace v čase války je něco jako nutná obrana společnosti. Došlo nám to až s tisíci bomb a raket, které Rusko střílí na Ukrajince.
Válka nás změnila
Všechno změnila válka, fakt, že z Putina (a Ruska) se stal nejen někdo, kdo i Česko označil za nepřítele, ale i někdo, kdo proti nepříteli používá brutální násilí a potenciálně může zabíjet i nás. Žádná společnost si nemůže dovolit, aby během války, do níž jsme teď vtaženi, ať chceme, nebo ne, dávala svobodný prostor někomu, kdo podporuje manipulativní stanoviska nepřítele, který svobodu ničí.
Je to nutná obrana, nikoli ideologická obrana před kritikou a svobodným myšlením.
Ostatně jinakost názoru není žádná hodnota sama o sobě, ta se osvědčuje až v otevřené ochotě tento názor neustále podrobovat kritické úvaze, v níž – jak říkal filozof českého disentu Jan Patočka – se pravda neukazuje jako nějaké správné nazírání či přijímání věcí ve vědomí, nýbrž jako celoživotní snaha prakticky se vyrovnávat s tím, že veškeré naše poznání je nedostatečné a často se ukazuje jako předsudek, tedy soud, učiněný ne v dané chvíli, ale (ideologicky, politicky, manipulativně) předem. A neustále prověřovat předsudky je obrovská celoživotní práce.
Vypínat dezinformace v čase války je tedy něco jako nutná obrana společnosti. Došlo nám to až s tisíci a tisíci bomb a raket, které Rusko střílí na Ukrajince. Možná že to byla opravdu přesně ta chvíle, kdy se k vypnutí dezinformátorů musí přistoupit. Je ale možné, že právě realita války změní i pohled na dezinformace vůbec, protože se právě v této válce ukazuje, že to nikdy nebyla nějaká nevinná debata svobodných lidí, ale naopak snaha naladit lidi na odevzdání svobody nepříteli.
Tedy pořád válka se všemi svými důsledky.
Slova jako nepřítel se bohužel vracejí do našeho slovníku, postaral se o to Putin slovníkem svým. Nepřítel podle konzervativní tradice definuje politické společenství (národ, stát), které teprve v potřebě bránit se nachází faktičnost a smysl své existence. Uvnitř společenství se neválčí, tam se protivy perou se sebou, ale pořád se navzájem uznávají jako relevantní soupeři, kterým jde o společnou věc.
Přesně na této citlivé hraně rozdílu mezi nepřítelem a soupeřem lze hledat odpověď na otázku, kdy a proč vypínat, a kdy ne. Odpověď teď máme, jako příklad pro příště. Nikdy ale nebude úplně hotová a vždy se bude muset znovu prověřit a zase hledat…
Kam dál? Komentáře na Finmagu:
- Nízké daně? Zapomeňte, Česko bude zbrojit
- Žen v investování přibývá. V čem mohou jít mužům příkladem?
- Obnovitelné zdroje? Utopie! Před Ruskem nás zachrání leda frakování
- Za chyby se platí, „derusifikace“ energetiky bude stát majlant
- Konec Grean Dealu? Katastrofická chyba, válka jako válka
FINMAG V NOVÉM DESIGNU JE TADY. CO SE V NĚM DOČTETE?
„Všechny ty kecy o bohémství jsou na nic. Musíte makat!“ Martin Krajc ve svém vinohradském ateliéru vysvětlil Ireně Jirků, proč s partou výtvarníků založil FIRMU.
Zdroj: FinmagUMĚNÍ JE BYZNYS • „Toho Picassa jsem neměl prodávat,“ říká Patrik Šimon, majitel 20 tisíc artefaktů • Proč jde cena uměleckých děl nahoru? Jaké padají rekordy v aukcích • Dokáže AI malovat jako Monet nebo Mucha?
BYZNYS JE UMĚNÍ • Mléko jako od babičky vyrábí Radim Hrůza z Vysočiny • Pivní sen, ze kterého se zatím neprobudila spolumajitelka Rodinného pivovaru Švihov Anna van der Weerden
STYL JE HRA • Dům architekta Petra Stolína jako způsob poznání • Cestovní kancelář Ježíš Kristus funguje úspěšně už stovky let • Elegie za spalovací motor
HRY, SNY, RADOSTI • „Čekala jsem to horší,“ říká třetí Češka, která vystoupala na Mount Everest • Dunajská delta je zase planetou ptáků • Proč si Martin Vajda, spolumajitel vinařství Sonberk, čte knihy feministek?
