Obnovitelné zdroje? Utopie! Před Ruskem nás zachrání leda frakování

Ničivá ruská invaze na Ukrajinu si získala celosvětovou pozornost. Zatímco se ale naše zraky právem upírají na lidské utrpení, aktuální krize v plné nahotě ukázala i na nutkavou potřebu skoncovat se závislostí na ruské ropě a plynu.

Dnes svět za ruské fosilní zdroje každý den utratí víc než miliardu dolarů. Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba přitom správně na Twitteru poznamenal, že i tyhle peníze nyní slouží Rusku k „vraždění ukrajinských mužů, žen a dětí“.

Je zkrátka jasné, že s energetickou závislostí na Rusku musíme skoncovat. Abychom ale skutečně této ambice dosáhli, nesmíme zapomínat na pragmatismus. A investovat do rozumných alternativ, ne se pouštět do zbožných přání typu obnovitelné energie.

Klíčové obnovitelné zdroje, kam spadá slunce a vítr, jsou silně nespolehlivé: fungují jen tehdy, když slunce svítí a vítr fouká.

Obnovitelné zdroje nestačí

Znovu se však ukazuje, že se tyto plány snadněji vyslovují, než realizují. Vždyť za uplynulé desítky let svět poslal do Sovětského svazu a nyní Ruska biliony a biliony dolarů výměnou za fosilní paliva. A právě tahle stále pokračující závislost na Kremlu nám dnes ukazuje dvě nepříjemné pravdy.

Ta první zní, že stabilní energie udržuje základ moderní společnosti a jen málokdo je ochoten vzdát se výhod s ní spojených. Ostatně, přístup k levné, bohaté a spolehlivé energii je základním kamenem průmyslové revoluce a úspěchů lidstva jako takového. A ta druhá? Že nám byl podstrčen do jisté míry nepravdivý příběh, že obnovitelné zdroje nám zajistí energetickou nezávislost.

Myšlenku, že by obnovitelné zdroje mohly nahradit fosilní paliva a stabilně poskytovat levnou a spolehlivou energii, čímž by zajistily nejen energetickou bezpečnost, ale zároveň vyřešily i problém globálního oteplování, neustále propagují různí aktivisté i národní vlády. Ruská invaze ovšem tento mýtus rozprášila a odhalila ho jako pouhé zbožné přání – zejména pak pro Evropskou unii.

EU už desítky let tvrdí, že obnovitelné zdroje mohou zajistit energetickou bezpečnost, protože je lze vyrábět „doma“ bez nutnosti je dovážet. Klíčové obnovitelné zdroje, kam spadá slunce a vítr, jsou ale naopak silně nespolehlivé: fungují jen tehdy, když slunce svítí a vítr fouká. Aby se na sluneční či větrnou energii skutečně dalo spolehnout 24 hodin denně, potřebuje zálohu zajišťovanou plynem.

Výsledkem je, že politika EU v oblasti zelené energie jen přispívá k tomu, že každý den platíme Rusku víc než půl miliardy dolarů. A to převážně za fosilní paliva a zejména pak plyn, který se má stát pojistkou pro evropskou sluneční a větrnou energii.

Vize Německa, které uzavřelo tři jaderné elektrárny a do konce roku uzavře další tři, je čirá hloupost.

Čím se bude topit?

Řešením nejsou ani obří bateriová úložiště, kterými propagátoři solární a větrné energie rádi argumentují. Zatímco je označují za „game changery“, tedy jakýsi bod zlomu, milník, který může výpadky vykrýt, pravdou zůstává, že všechny baterie v Evropě dokážou aktuálně uskladnit energii na pouhou minutu a 21 sekund průměrné poptávky. Pak už zase spoléháme na zálohu v podobě fosilních paliv. V zimě přitom Německo zažívá větrné přestávky trvající i víc než pět dní.

Elektřina navíc tvoří pouhou pětinu celkové spotřeby energie v Evropě (zatím poslední oficiální statistika z roku 2019, pozn. red.). Když tedy německý kancléř Scholz trvá na tom, že díky obnovitelným zdrojům bude Německo „nezávislé a méně náchylné k vydírání“, uniká mu pointa: ony neefektivní solární a větrné zdroje musí vykrýt i tu největší spotřebu energií, kterým je vytápění. A na tomhle poli elektřina výrazně ztrácí, zatímco plyn drží podíl téměř čtyřicet procent.

Víc topné energie než z obnovitelných zdroje ostatně pochází z nejstaršího zdroje na světě: dříví. I když i ono je v zásadě obnovitelné, zvýšení objemu kácených lesů může mít obrovské dopady na biodiverzitu. Dříví navíc při spalování uvolňuje více CO₂ než uhlí a často se dováží a přepravuje na naftových lodích z USA. V současnosti přitom 60 procent celkové obnovitelné energie v EU pochází právě ze spalování dřevěných pelet.

Co z toho plyne? Především fakt, že k ruské ropě potřebujeme mnohem lepší alternativy. A že vize Německa, které uzavřelo tři jaderné elektrárny a do konce roku uzavře další tři, je čirá hloupost. Náklady na jejich výstavbu a technologie už dávno vznikly a jen jejich provoz může zajistit nejen energetickou nezávislost, ale poskytovat i neuvěřitelně levnou, spolehlivou a bezemisní energii.

Výstavba jaderných elektráren třetí generace by nám sice zajistila bezpečnou a spolehlivou energii, ale zatím je příliš drahá.

Inovujme, frakujme a stavme

Evropa by také měla přehodnotit výrobu vlastního zemního plynu prostřednictvím frakování, jako to udělaly USA. Má spoustu potenciálních lokalit v Polsku, Francii a Rumunsku a mohlo by ji přinést kýženou levnou energii, úplnou energetickou nezávislost a stejně jako v USA i dramaticky nižší emise. I když kolem frakování existuje řada reálných obav, většinu lze řešit dobrou regulací.

Abychom ale dosáhli skutečné nezávislosti, musíme se podívat dál a prostudovat realistické alternativy. A požadovat víc než jen rozverné plány kolem slunce a větru. Musíme investovat do výzkumu a vývoje v celé řadě potenciálních zdrojů. Například výstavba jaderných elektráren třetí generace by nám sice zajistila bezpečnou a spolehlivou energii, ale zatím je příliš drahá. Výzkum a vývoj té čtvrté by ale potenciálně mohl přinést nejen vyšší efektivitu, ale právě i nižší náklady.

Koncentrovaný výzkum nám navíc zajistí nejen potřebnou energetickou nezávislost, ale nabídne i realistická a dlouhodobá řešení klimatického problému. A jelikož to bude nějakou dobu trvat, z toho krátkodobého hlediska zní frakování jako ta nejpragmatičtější možností. Při rozumných regulacích by mohlo generovat bohaté a levné zásoby plynu, mít obrovské ekonomické přínosy, a k tomu jako bonus snížit emise skleníkových plynů.

Klíčové zkrátka je, že ve stínu Putinovy války by to mohl být relativně rychlý a realistický způsob, jak by se Evropa mohla posunout k energetické nezávislosti.

Kam dál? Energetika na Finmagu:

• Za chyby se platí, „derusifikace“ energetiky bude stát majlant
• Konec Grean Dealu? Katastrofická chyba, válka jako válka
• Odmítači jádra a my druzí. Jak taxonomie štěpí Evropu
• Víc napětí než v bondovce. Evropská energetika je postavená na hlavu
• Migrační krize byla jen demoverze, může být i hůř, varuje energetický analytik