Za chyby se platí, „derusifikace“ energetiky bude stát majlant

V roce 2020 podle dat Eurostatu dosáhly dovozy fosilních paliv do Evropy téměř 60 procent spotřeby, zatímco roce 2009 byly na úrovni 40 procent. A co je teď podstatné – hlavním dodavatelem fosilních paliv je Rusko, které rozpoutalo válku na Ukrajině a se Západem mělo vztahy na ostří nože přinejmenším od anexe Krymu.

Přesto bruselská Evropa závislost na Putinově říši posilovala. Na Krym odpověděla jalovými sankcemi a nevarovaly ji ani útoky novičokem nebo výbuch muničáku ve Vrběticích. (Jako by se jednotka GRU 29155 nesnažila dost.)

Teď Putin vytrubuje do světa lži o denacifikaci Ukrajiny. Evropa by mu tedy měla odpovědět tím, co polská ministryně pro klima Anna Moskwová nazvala „derusifikací“. Pokud chcete oslabit ruskou ekonomiku, a tím i tamní vojenskou mašinérii, nemůžete přece z Ruska kupovat suroviny za stovky miliard dolarů.

Domnělá úspora v emisích oxidu uhličitého se těžbou plynu vlastně vymaže, na což upozorňuje řada studií.

Co je doma, to se počítá

Ruská invaze na Ukrajinu je tím, čemu se říká „game changer“. Tedy událost, která zásadně mění situaci.

Ledy se pohnuly. Za dva týdny se stalo víc věcí než za dvě desítky let. Německo začíná zbrojit, stavět terminály na LNG a dokonce zvažuje, že nechá v provozu jaderné elektrárny, které dříve zatratilo. A z Evropské komise se dokonce ozývají hlasy, že ani uhlí už není tabu.

Komise se chystá provést změny v Zeleném údělu. Její místopředseda Frans Timmermans vzkázal, že státy by mohly „zůstat u uhlí déle“ – až do doby, než přejdou na obnovitelné zdroje. To aby se ve výsledku nemusely spoléhat na ruský plyn.

Současný scénář přechodu k bezemisní ekonomice, ve kterém se počítalo s (ruským) zemním plynem, se tedy bude přepisovat. Evropa se bude víc spoléhat na to, co má na svém území: tedy i na uhlí, protože součástí energetické koncepce by měla být zmíněná derusifikace.

Ostatně, zemní plyn není žádná výhra ani z pohledu klimatu. Při jeho spalování vzniká poloviční až dvoutřetinové množství emisí proti uhlí. Při samotné těžbě ho ale značné množství uniká do ovzduší.

Zemní plyn je přitom v zásadě metan. V ovzduší se sice nedrží zdaleka tak dlouho jako oxid uhličitý, jenže vyvolává zhruba osmdesátkrát vyšší skleníkový efekt.

Domnělá úspora v emisích oxidu uhličitého se těžbou plynu vlastně vymaže, na což upozorňuje řada studií (třeba tady nebo zde). Investice do infrastruktury, která by nahradila uhelné elektrárny plynovými, ve střední Evropě nedávají smysl – po ruské invazi tuplem.

Ne vždy fouká vítr a jen občas svítí slunce. Elektřina ze slunce a z větru se nedá řídit podle aktuální potřeby.

Chybí slunce, vítr i jádro

A náhrada zemního plynu z Ruska plynem zkapalněným? Evropě chybí dostatečný počet terminálů (zde), kde by se zkapalněný plyn přečerpal do zásobníků, převedl do plynné podoby a načerpal do potrubí.

Plyn se navíc těží tam, kde je ropa. Když se podíváte na mapu a vynecháte Ameriku, Norsko a snad i Austrálii, zjistíte, že zbývají vlastně jen státy Perského zálivu nebo Venezuela. Nahlíženo optikou energetické bezpečnosti – průšvih.

Uhlí není ideální, ale ve srovnání s plynem je bezpečné. Vláda by proto měla podpořit prodloužení těžby v dolech, kde to je možné.

Další život s touto „fosilní špínou“ přitom nemusí znamenat, že přestaneme investovat do obnovitelných zdrojů. Vždyť slunce a vítr nemusíme dovážet a jejich cena na mezinárodní situaci nezávisí.

Problém je v tom, že ne vždy fouká vítr a jen občas svítí slunce. Elektřina ze slunce a z větru se nedá řídit podle aktuální potřeby. Česko ovšem potřebuje nejen čisté, ale i stabilní energetické zdroje, jakými jsou jaderné elektrárny, které dokážou dodat pořádnou porci stabilní energie. Bohužel, jaderných bloků máme zoufale málo. Proto s námi uhlí ještě zůstane.

Mnohé z raket a bomb, které teď zabíjejí obyvatele Kyjeva, Charkova a dalších ukrajinských měst, zaplatili Evropané u benzinek.

Krvavý fosil

Derusifikace energetiky a vlastně celé ekonomiky bude spojena s nepohodlím a odříkáním. Copak je ale morálně únosné, aby fosilní byznys s Putinovým Ruskem pokračoval?

V končící zimě dodával Gazprom do Evropy nejmenší množství plynu, jaké umožňovaly uzavřené smlouvy. Dodávky navýšil stejný den, kdy ruská vojska vpadla na Ukrajinu a kdy cena plynu začala raketově růst. Ruské vedení zjevně chtělo na válce vydělávat.

Ruský fosil je krvavý. Téměř tři čtvrtiny příjmů ruského rozpočtu pocházejí z ropy, plynu a uhlí. Mnohé z raket a bomb, které teď zabíjejí obyvatele Kyjeva, Charkova a dalších ukrajinských měst, zaplatili Evropané u benzinek. Chceme v tom snad pokračovat?

Kam dál? Rusko a Ukrajina na Finmagu:

• Putin, olicharchie a bída. Jak si stojí ruská ekonomika?
• Budou Rusové ochotni jíst trávu? Putin na to nejspíš spoléhá
• Odstřižení Ruska od trhů i systému SWIFT? Jako morová rána
• Putin vrací na scénu Sovětský svaz, jen pod novým názvem
• Ukrajina do NATO nesmí. „Teorie palce“ vysvětlí proč