Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Konec Green Dealu? Katastrofická chyba, válka jako válka

Petr Fischer
Petr Fischer | 3. 3. 2022 | 19 komentářů | 16 536
energetikagreen dealnázorNěmeckoRuskoUkrajina

Válka mění perspektivy a plány. Co bylo důležité včera, je méně důležité dnes a zítra. Válka na Ukrajině dala prý zapomenout na všechny „Green Dealy“ světa, protože starost o bezpečnost – ať už vojenskou, nebo energetickou – je bližší než úzkostná starost o klima. Přitom jedno riziko nevylučuje druhé. Naopak. Starost o budoucí bezpečnost se bez starosti o klima rozhodně neobejde.

Konec Green Dealu? Katastrofická chyba, válka jako válka

Válka jako válka. Ať už se vede na frontové, nebo zelené linii (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Je to zvláštní shoda náhod. Právě ve chvíli, kdy politici a ekonomové pod tlakem ruského přepadení Ukrajiny předpovídají konec zelených dohod pro kohokoliv, protože teď se musí zbrojit a rychle zajistit náhradní toky fosilních paliv, byla zveřejněna poslední zpráva Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC). A uklidňující čtení to tedy není.

Po osmi letech od minulé zprávy dochází panel k závěru, že změny klimatu pokračují ještě rychleji, než se čekalo. Ti bohatší s nimi jakž takž dokážou bojovat, ti chudší nemají šanci. Kromě příjmové a jiné nespravedlnosti se tak šíří i „klimatická nespravedlnost“, kterou nevratnými změnami odnášejí nejchudší regiony, především Afrika.

Číst, že 40 procent míst na planetě už překročilo svou hranici klimatické bezpečnosti a míří ke klimatickému rozpadu, je tváří v tvář obrazům z války na první pohled prkotina. Je to příliš daleko. Ve skutečnosti je to ale stejně velká hrozba jako válečný konflikt. Už proto, že IPCC jasně říká, že dnes už na planetě není místo, kde by dopady lidské činnosti na klima nebyly patrné.

Zpráva IPCC je depresivní i nadějná zároveň. Ostatně jako obraz války, který sledujeme v televizích.

Neviditelná válka

Klimatické změny jsou plíživou válkou, kterou zatím nevidíme, protože není obvykle v médiích přes hromadu jiných problémů vidět. „Svět, který známe, známe skrze média masové komunikace,“ jak říkal klasik systémové teorie a Nicklas Luhmann. Svět konstruujeme v médiích. A z tohoto světa se klimatická změna permanentně vytěsňuje.

Taxonomie EU
Shutterstock

Odmítači jádra a my druzí. Jak taxonomie štěpí Evropu

Evropa řeší nejbližší budoucnost své energetiky. Dusno je zejména kolem návrhu „přechodových“ technologií, k nimž se mají zařadit i jaderné a plynové zdroje. Pozice Česka je známá, ale jak jsou na tom ostatní? Rozsáhlá analýza taxonomie od Petra Třešňáka napoví.

Předpovědi, že teď se na ochranu klimatu zapomene, protože lidé musí nejprve ochránit sami sebe před sebou (Ukrajina před Putinem a podobně), je vlastně paradoxní: co jiného je snaha zabrzdit klimatické změny než ochrana lidí před sebou?

Zpráva IPCC je depresivní i nadějná zároveň. Ostatně jako obraz války, který sledujeme v televizích. Na jedné straně je skoro jasné, že zastavit trend klimatických změn úplně nedokážeme a že oteplení o „pouhého“ 1,5 stupně Celsia je asi planetární utopie, ale ve zprávě je i řada příkladů dokazujících, že to může docela dobře jít.

Jen se rozhodnout a jít za cílem. Dát do toho politickou, ekonomickou i sociální energii. Konec „Green Dealů“ by ovšem znamenal se této možnosti vzdát. A to jistě rozumní politici nemohou chtít.

Šest atomových elektráren, které Německo odstaví, by sice ještě mohlo nějakou chvíli jet, ale proces odstavení je už rozběhnutý.

Jepičí plán

Bude-li nyní víc peněz na zbrojení a odstrašující zabezpečení vlastní státní existence, nemůže být logicky tolik peněz na zelenou politiku. V Česku se zdá, že se z toho politici radují, protože se takovou prkotinou nebudou muset zabývat. Ale zapomene teď na zelenou cestu, na cestu obnovitelných zdrojů a důsledných úsporných energetických opatření, celá Evropa?

Zelená dohoda pro Evropu

Že by vás debaty na téma Green Deal či Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal) vůbec netrefily, o tom dost pochybujeme. Přesto je dobré (díky Wikipedia!) si připomenout, o co vlastně jde. Takže: je to soubor politických iniciativ Evropské komise, jejichž hlavním cílem je dosáhnout toho, aby Evropa byla v roce 2050 klimaticky neutrální. Obsahuje plán s vyhodnocenými dopady, jehož cílem je snížit emise skleníkových plynů EU do roku 2030 o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Dohoda byla představena 11. prosince 2019. Obsahuje opatření ke snížení emisí, investice do špičkového výzkumu a inovací a ochranu přírodního prostředí evropského kontinentu. Druhým cílem dohody je transformace evropské ekonomiky tak, aby byla dlouhodobě udržitelná, tedy aby byl možný její růst, aniž by se zvyšovalo využívání přírodních zdrojů. Jinými slovy: velká, důležitá (a náležitě nákladná) věc!

Zprvu se to tak mohlo jevit. Vždyť i nejzelenější vláda v Evropě, německá semaforová koalice, naznačovala, že vzhledem ke sporu s agresivním nekrofilním Putinovým režimem je na čase přehodnotit dosavadní politiku druhého energetického obratu (Energiewende 2.0).

Úvahy o obnovení provozu jaderných elektráren a prodloužení výroby energie z úhelných zdrojů, což by mohlo nahradit závislost na ruském plynu a přivést Německo k energetické soběstačnosti, ale vydržely sotva dva dny. Kabinet si celou věc promyslel a rozhodl se ve směřování k zelenému proudu nejen pokračovat, ale ještě zrychlit: upřesnit rozumné cíle a jít.

Šest atomových elektráren, které Německo odstaví, by sice ještě mohlo nějakou chvíli jet, ale proces odstavení je už natolik rozběhnutý, že ho nemohla zvrátit ani nová válečná realita a zpřetrhané vztahy s Ruskem. Němci vidí jedinou cestu k energetické nezávislosti, a to jsou obnovitelné zdroje.

V čase války, v době poslední 6. zprávy IPCC Němci schvalují nové datum ve své strategii: mít do roku 2035 výhradně zelený proud pro všechny. Může to vypadat jako utopie, ale tak se dnes jeví i víra v to, že se Putin stáhne a začne se chovat rozumně.

Opustit „zelenou frontu“ může mít stejně katastrofické důsledky jako dosavadní žoviální hra s ruským prezidentem.

Zelená fronta

Otázka, zda po přepadení Ukrajiny Putinovou armádou budou, či nebudou zapomenuty všechny Green Dealy světa, je nesmyslné dilema. Ani Evropané, kteří si zprávy IPCC občas přečtou, protože vědě stále alespoň trochu důvěřují, si nemohou dovolit zapomenout.

Kromě války konvenční, jako je ta na Ukrajině, tu zkrátka existuje i mnoho nekonvenčních nevojenských bojišť, odkud se nesmíme stáhnout. Tak jako se podporou ekonomickou a vojenskou nestahujeme z ukrajinského prostoru.

Anketa

Pustit, nebo držet Green Deal?

Dilema nestojí tak, zda Green Deal, nebo bezpečnost, ale jak efektivně pracovat na obojím. Protože obě věci se vzájemně dost podmiňují.

Jistěže válka proti Putinovi je mnohem viditelnější a pochopitelnější, zvláště když je online na obrazovkách celého světa. Opustit kvůli tomu „zelenou frontu“ ale může mít stejně katastrofické důsledky jako dosavadní žoviální hra evropských politiků s ruským prezidentem.

Nepřítel na zelené frontě bohužel není tak pěkně vidět a nedá se tak snadno označit jako cíl ostrakizační palby sankcí, zjevně proto, že jsme tu nepřítelem sami sobě prakticky všichni. Čekat na to, až z prostoru zelené destrukce a frustrace vyleze nějaký (anit)klimatický Putin, je ale to nejhorší, co bychom jako civilizace mohli udělat.

Kam dál? Klimatická změna na Finmagu:

Finmag na léto

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsem mizerný makléř,“ řekl Adéle Vopěnkové Prokop Svoboda. A tak místo aby prodával domy sám, vybudoval realitní kancelář, kde to ostatní dělají za něj. A výborně.

FIN. Dominik Stroukal dodá investorům naději po propadu trhů • V kanceláři šéfky České spořitelny • V hlavě lovce jednorožců Andreje Kisky ml. • Jakub Žofčák o byznysu s deskovými hrami • Robert Vlach o creator economy a podnikání s obsahem

MAG. Parkování zdarma je lidské právo. Co z pravičáka dělá soudruha • Nejbližší moře? Pět hodin jízdy. Se správným bourákem. Na ropu • Jako umami. V restauraci Jana Knedly umějí moderně míchat chuti i v české klasice • Kardiochirurg. Srdcař. A překvapivě dobrý spisovatel Josef Veselka

Autor článku

Petr Fischer

Petr Fischer

Analytik týdeníku Euro. Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách, BBC či České televizi. Byl šéfredaktorem Českého rozhlasu – Vltava. Za svou práci byl oceněn Cenou Rudolfa Medka a Cenou Ferdinanda Peroutky.