Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Budou Rusové ochotni jíst trávu? Putin na to nejspíš spoléhá

Pavel Jégl
Pavel Jégl | 1. 3. 2022 | 1 komentář | 33 245
finanční trhynázorrublRuskosankceUkrajina

Putinova benzinová pumpa rozpoutala válku. Rusy čekají špatné časy. Také my bychom s nimi ale měli počítat.

Budou Rusové ochotni jíst trávu? Putin na to nejspíš spoléhá

Protest proti vpádu Ruska na Ukrajinu v americké Santa Monice (Kalifornie, 25. února 2022)

Zdroj: Tverdokhlib / Shutterstock.com

Když Američané v roce 2017 přitvrzovali sankce vůči Kim Čong-unově režimu, Vladimir Putin o obyvatelích Severní Koreje pravil: „Radši budou jíst trávu, než by se vzdali jaderného programu.“

Nahlíženo sankcemi, pět let poté se Putinovo Rusko ocitlo blízko izolované Severní Koreji. Nabízí se proto otázka: Budou radši Rusové jíst trávu, než aby dali ruce pryč od Ukrajiny?

Možná právě na to teď Putin spoléhá. Obyvatelé autoritářských států mají vůči sankcím vyšší odolnost, tamní režimy snáz ustojí ekonomické problémy. Putin o tom nepochybně ví své.

Autoritářské režimy mívají tuhý kořínek. Co víc, mnohdy reagují jinak, než bychom očekávali.

Zoufalé činy

Západ utáhl šrouby a Rusům nastávají krušné chvíle. Po nové sérii sankcí jsou ruské banky odpojeny od výrazné části mezinárodního obchodu a ruská centrální banka má zablokovaný podstatný díl devizových rezerv.

Následky jsou nasnadě: Rubl se propadá, zahraniční kapitál utíká, úrokové sazby letí do nadoblačných výšin…

Velké Rusko? Na mapě to tak vypadá, ve skutečnosti jde ale hlavně o zkreslení.
Shutterstock

Nas mnogo? Jak Rusko získalo image větší než skutečnost

Nikdo nikdy neudělal pro image Ruska víc než Gerardus Mercator. A přitom jenom nakreslil mapu. Jenomže právě kvůli téhle jedné mapě, skoro půl tisíciletí staré, máme možná dodnes z Ruska větší respekt, než bychom měli mít. Už tak velké Rusko totiž tahle mapa udělala ještě větší nejen na papíře, ale i v našich hlavách. Zejména v těchto dnech je dobré si to připomenout.

Z některých reakcí na ekonomickou kalamitu v Rusku i na kalamitu několika vojenských operací ruské armády na Ukrajině by našinec mohl nabýt dojmu, že tohle Rusko neustojí. A že vítězství Ukrajinců se blíží.

Zpátky na zem! Historie sankcí by nás také měla poučit v tom, že autoritářské režimy mívají tuhý kořínek. Co víc, mnohdy reagují jinak, než bychom očekávali.

Příkladem může být postup Američanů vůči Japonsku v červenci 1941. Vláda Franklina D. Roosevelta ve spolupráci s Brity trestala Japonsko za invazi její armády do Francouzské Indočíny. Zavedla vůči němu tvrdé sankce. Spojenci zmrazili japonská aktiva v bankách a odstřihli ostrovní zemi od většiny dodávek ropy.

Japonci ztratili přístup ke třem čtvrtinám svého zahraničního obchodu a k devadesáti procentům dovážené suroviny. Útoky ve Francouzské Indočíně nicméně nezastavili. Doma zavedli tvrdé regulace a přešli do protiútoku – bombardovali námořní základnu Američanů v havajském Pearl Harboru.

Mírová bublina praskla. Bezpečí budeme muset zaplatit a připravit se na „horší časy“, které nepominou za týden, za měsíc, ba ani za rok.

Na konci začátku

Jistě, každé srovnání kulhá. Japonsko před osmdesáti lety a současné Rusko jsou jiné civilizace. Svět proti Japonsku také nebyl sjednocený jako proti Putinově Rusku. Kromě toho, Amerika na počátku čtyřicátých let minulého století ještě neměla jaderné zbraně a Japonci nemohli tušit, co je čeká.

Vývoj kurzu ruského rublu

Zdroj: peníze.cz

Přesto bychom se mohli z téhle historické epizody poučit. Bylo by naivní čekat, že Putin tažení na Ukrajinu za týden odpíská. Naopak, může ho to přimět k zoufalejším akcím.

To však neznamená, že bychom měli ucuknout. Jen se smířit s tím, že mírová bublina praskla, že za bezpečí budeme muset zaplatit a připravit se na „horší časy“, které nepominou za týden, za měsíc, ba ani za rok.

Současná situace by se dala popsat legendárním válečným výrokem Winstona Churchilla: „Tohle ještě není konec. Není to ani začátek konce. Určitě to však je konec začátku.“

Rusko kromě fosilu vyváží další suroviny a materiály, například železnou rudu a ocel.

Kremelská benzinka

Zesnulý americký senátor John McCain nazval Rusko „benzinovou pumpou převlečenou za stát“. Pokud vezmeme do úvahy, že obrovité Rusko má menší než dvouprocentní podíl na globální ekonomice, tak to platí.

Anketa

O co Putinovi jde?

Problém je však v tom, že tenhle Kreml Oil, který dřepí na ropě a plynu, má hromadu jaderných zbraní a v jeho čele stojí paranoidní vůdce, jehož cílem je získat zpátky sovětská území i sféru vlivu v Evropě. Ztratil by tvář, kdyby tažení proti Ukrajině a Západu odpískal.

Dá se proto očekávat, že brzy budou ruské jaderné hlavice v Bělorusku u polských hranic a že bude dál zdražovat ropa, plyn, elektřina, což roztočí inflaci. Patří se také připomenout, že Rusko kromě fosilu vyváží další suroviny a materiály, například železnou rudu a ocel. Lze tušit komplikace v propojeném soukolí mezinárodního obchodu, na jejichž konec dnes sotva dohlédneme.

Na ten však nedohlédne ani Putin a ti Rusové, kteří ho dosud slepě podporují.

Jak dlouho ještě? Že by byli skutečně ochotni jíst trávu? 

Kam dál? Rusko a Ukrajina na Finmagu:

Zbrusu nový Finmag

Finmag prosinec 2021Zdroj: Finmag

Kdo čte, nekrade. „Ta firma stála a padala na Harrym Potterovi,“ vzpomínají Silke a Jaroslav Horákovi, jak kupovali nakladatelství dětské knihy Albatros. Pak z něj udělali miliardový nakladatelský dům.

FIN. Fake it till you make it. Jak lžou startupeři na lovu investic • Zuri. Žádný rozjezd: letadlo Michala Illicha letí přímo vzhůru • Viceguvernér ČNB Marek Mora o evropské bankovní unii a bankovní suverenitě • Koupit místo iPoda akcie Applu, jste v balíku. Jenže…

MAG. Jakub Žofčák píše, jak Alexej Pažitnov nevydělal na Tetrisu. Programoval totiž v pracovní době • Markéta Hronová s Ondřejem Štefflem o čtvrtisícileté školní setrvačnosti • Constantin Kinský z investičního bankéře hospodářem, který sází duby

Autor článku

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval v médiích – v Zemských novinách, centrální redakci regionálních deníků a v Hospodářských novinách. Zasedal v redakční radě Vojenských rozhledů. Kromě psaní se nyní věnuje finančnímu poradenství ve struktuře Partners (pracuje ve VIP kanceláři v Praze-Vinohradech) a svému psovi.