Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Rusko vs. Ukrajina? Putin je jako Brežněv, křísí omezenou suverenitu

Pavel Jégl
Pavel Jégl | 1. 2. 2022 | 4 komentáře | 7 089
konfliktNATOokupaceRuskoUkrajinaVladimír Putin

Vladimir Putin navazuje na ty „nejlepší“ tradice brežněvovské politiky, které v roce 1968 vedly k invazi do Československa a k jeho okupaci.

Rusko vs. Ukrajina? Putin je jako Brežněv, křísí omezenou suverenitu

Busta Leonida Iljiče Brežněva v moskevském parku (ilustrační foto)

Zdroj: wolffpower / Shutterstock.com

Nahlíženo z Česka, napětí kolem Ukrajiny a požadavků Kremlu vůči NATO může aspoň těm dříve narozeným, mezi které autor tohoto článku patří, připomínat sovětskou politiku známou pod názvem doktrína omezené suverenity.

Prosazoval ji někdejší vládce „neotřesitelného“ svazu, hřmotný soudruh se srostlým obočím Leonid Brežněv. Tento rodák z Ukrajiny vydal v srpnu 1968 z Moskvy povel ke vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Copak po zuby vyzbrojené jaderné Rusko má důvod obávat se útoku aliančních zemí?

Kříšení sovětské moci

Od roku 2014, kdy v Kyjevě padla proruská vláda, Vladimir Putin usiluje o to, aby vrátil Ukrajinu zpět do ruské sféry vlivu. Jak jinak, ruský prezident vždy hlásal, že Ukrajina jako nezávislá země je umělý konstrukt a Rusové s Ukrajinci jsou historicky a kulturně natolik spojeni, že vlastně tvoří jeden národ.

A aby svým argumentům dodal patřičnou váhu, shromáždil u hranic s Ukrajinou na 100 000 vojáků.

Jenže ruský vůdce, který označil rozpad Sovětského svazu a jeho bloku za „největší geopolitickou katastrofu století“, nehraje jen o Ukrajinu. Rozehrál partii o sféru vlivu v Evropě – v její části, kterou tvoří státy připojené k NATO po rozpadu sovětského impéria.

Ruské vedení vznáší požadavky na odchod amerických vojáků z nových aliančních států. Vysvětluje to obavami o ruskou bezpečnost. To je však jen kouřová clona, která skrývá skutečné cíle. Copak po zuby vyzbrojené jaderné Rusko má důvod obávat se útoku aliančních zemí?

Pravé cíle Putinovy politiky výstižně popsal Keir Giles z londýnského think tanku Chatham House. V televizi NBC upozornil, že Rusko ve skutečnosti nepožaduje bezpečnostní záruky pro sebe, ale odvolání bezpečnostních záruk pro oblast Evropy, která kdysi ležela na sovětské straně železné opony. Do ní spadá nejen Ukrajina, ale mnoho dalších států včetně Česka.

Bývalý důstojník sovětské tajné služby KGB se zkrátka snaží obnovit pozici Sovětského svazu ve světě, anebo se k ní aspoň přiblížit.

Útok na Kyjev? Rusové mají převahu v letectvu, bezpilotní technice, řízených střelách, dělostřelectvu, tancích…

Střelí se Rusko do nohy?

Putin přitom klade podmínky, které jsou pro alianci nesplnitelné. Vyslal k ukrajinské hranici příliš mnoho vojáků a vyslovil příliš silná slova na to, aby je mohl stáhnout, aniž by něčeho dosáhl. Z ponížení Ukrajinců a Západu udělal věc národní hrdosti.

Takže útok? Leccos mu nasvědčuje. Nahlíženo z Česka třeba to, že na ruských vozidlech – tancích a obrněných transportérech – se objevily bílé pruhy, které sovětská armáda použila při vpádu do Československa.

Varianty ruského útoku rozebírá americký think tank Center for Strategic and International Studies. Ve své analýze pokládá za nejmírnější verzi invazi do odštěpeneckých východních částí Ukrajiny. Odchod by potom Rusové podmiňovali pokrokem v dalších jednáních – jak s ukrajinskou vládou, tak s Američany.

Rusové by také mohli zaútočit na ukrajinský jih, a to i z moře. Černomořské pobřeží by potom spojili s Krymem, možná také s odštěpeneckým Podněstřím. Pokud by Ukrajinu odřízli od moře, mělo by to pro ni vážné ekonomické důsledky.

Hranice Ukrajiny s Ruskem
Shutterstock

Jako když fackují Alexandra Velikého. Proč Rusko Ukrajinu jen tak nepustí

Postup Západu vůči Rusku občas připomíná biblickou strategii shrnutou v přísloví „ty do mě kamenem, já do tebe chlebem“. I současná krize na Ukrajině, hrozící přerůst ve válečný konflikt, se v médiích jeví jako přestřelka zcela mimoběžných rozprav. Lze vůbec pochopit logiku ruské moci, aby se na ni dalo adekvátně reagovat? Kámen proti kameni, chléb proti chlebu? Petr Fischer o rusko-ukrajinských vztazích.

A útok na Kyjev? Rusové mají převahu v letectvu, bezpilotní technice, řízených střelách, dělostřelectvu, tancích… Jenže i s převahou by v boji o město krváceli. Co víc, Rusové pokládají Kyjev za „matku ruských měst“ a kolébku ruské kultury. Jsou snad odhodláni tohle město rozstřílet a rozbombardovat jako čečenský Groznyj?

Divoká představa. Stejně jako vize, že Rusové budou okupovat Ukrajinu, zemi se 40 miliony obyvatel o rozloze větší než Francie.

Odpovědí Západu na útok na ukrajinský jih nebo do hloubky ukrajinského vnitrozemí by patrně byly tvrdé sankce, včetně odstřihnutí ruských bank od mezinárodního systému bankovní komunikace SWIFT. Rusko by zase mohlo zastavit dodávky ropy a plynu, což by Evropu těžce zasáhlo.

Jenže Rusové by se tím střelili do nohy, protože evropské země jsou pro ni přední zákazník a Rusové zase nemají tolik možností, kam fosil vyvážet.

Kdepak, od Putinova Ruska se nedá čekat nic dobrého. Vrátilo se do časů Sovětského svazu před nástupem glasnosti.

Budou další Vrbětice?

S čím bychom teď každopádně měli počítat, to jsou různé formy hybridní války, které se týkají nejen Ukrajiny, ale i zemí střední a východní Evropy. Tedy patrně jen s výjimkou Maďarska, kde má Putin svého člověka – Viktora Orbána.

Anketa

Vpadne Rusko na Ukrajinu?

Mohou mít formu kybernetických útoků, na které ve své zprávě upozorňuje Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), dezinformačních kampaní, anebo záškodnických akcí typu Vrbětic – zejména v případě, že na Ukrajinu budeme dodávat munici či zbraně.

Kdepak, od Putinova Ruska se nedá čekat nic dobrého. Vrátilo se do časů Sovětského svazu před nástupem glasnosti. Neprosazuje už komunistické ideje, zato trvá na starém rozdělení kontinentu a postupuje jako za Brežněva – bez zábran a bez ohledů.

Kam dál? Rusko a Ukrajina na Finmagu:

Zbrusu nový Finmag

Finmag prosinec 2021Zdroj: Finmag

Kdo čte, nekrade. „Ta firma stála a padala na Harrym Potterovi,“ vzpomínají Silke a Jaroslav Horákovi, jak kupovali nakladatelství dětské knihy Albatros. Pak z něj udělali miliardový nakladatelský dům.

FIN. Fake it till you make it. Jak lžou startupeři na lovu investic • Zuri. Žádný rozjezd: letadlo Michala Illicha letí přímo vzhůru • Viceguvernér ČNB Marek Mora o evropské bankovní unii a bankovní suverenitě • Koupit místo iPoda akcie Applu, jste v balíku. Jenže…

MAG. Jakub Žofčák píše, jak Alexej Pažitnov nevydělal na Tetrisu. Programoval totiž v pracovní době • Markéta Hronová s Ondřejem Štefflem o čtvrtisícileté školní setrvačnosti • Constantin Kinský z investičního bankéře hospodářem, který sází duby

Autor článku

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval v médiích – v Zemských novinách, centrální redakci regionálních deníků a v Hospodářských novinách. Zasedal v redakční radě Vojenských rozhledů. Kromě psaní se nyní věnuje finančnímu poradenství ve struktuře Partners (pracuje ve VIP kanceláři v Praze-Vinohradech) a svému psovi.