Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Soudruzi vs. technogiganti. Proč Čína přiškrcuje „vlastní“ miliardový byznys?

Marek Hudema
Marek Hudema | 12. 1. 2022 | 7 923
analýzabyznysČínakomunismuskomunistická strana čínytechnologické firmy

Internetové a elektronické technologické firmy měly donedávna v Číně postavení jako nikde na světě. Byly obdivované, protežované, chráněné před konkurencí a téměř beztrestné. Teď jim komunisté přitahují obojek. Proč?

Soudruzi vs. technogiganti. Proč Čína přiškrcuje „vlastní“ miliardový byznys?

Postoj komunistické vlády k rozmachu čínských technologických firem se výrazně mění (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Když čínští komunisté hledali recept na ekonomickou prosperitu (nebo cestu, jak se aspoň vyhnout hladomorům), objevili na konci 70. let minulého století metodou pokusů a omylů možnosti volného trhu. Přesněji řečeno uvolněného trhu. Na cestě za hospodářskou prosperitou bylo najednou povoleno kdeco včetně kapitalismu, důležitý byl výsledek. „Je jedno, jestli je kočka černá, nebo bílá, hlavně že chytá myši,“ říkal vůdce Teng Siao-pching.

Bariéry bránící podnikání ale padaly pomalu a zůstávala spousta svazujících předpisů. V mnoha odvětvích byly zabetonované a dodnes jim dominují velké státní podniky. Moderní technologie byly výjimka: staré regulace neexistovaly, nové nikdo nezavedl.

Čínské úřady technologické firmy podporovaly a upřednostňovaly. Zdálo se, že pro ně neplatí ani všeobecná pravidla soukromých firem, včetně těch, jak se chovat k zaměstnancům.

Technologičtí giganti se straně revanšovali. Například tím, že na ně mohla „outsourcovat“ část dozoru nad internetovou populací.

Ukrást, dohnat, předehnat

Pro čínské komunisty byly technologické firmy tím, kdo do Číny přenáší nové technologie – ano, začínalo se většinou kopírováním západních produktů a začínal tak Huawei i Alibaba –, rozvíjí je a nakonec svým úspěchem ukazuje přednosti „socialismu s čínskými rysy“. Tiffany Wongová, analytička firmy Sinolytics, tu dobu pro časopis Wired charakterizovala jako „období experimentálního Divokého západu“. Trvalo donedávna.

Zápas idejí a nákupní vášně
Anson_shutterstock / Shutterstock.com

Zápas idejí a nákupní vášně. Čína tlačí západní firmy k pošlapání lidských práv

Bojkot západních módních ikon v Číně ukazuje nebezpečnost nátlakové kampaně v rukou totalitní zvůle. Zatímco jinde slouží k prosazování lidských práv, zde spíš k jejich pošlapání. Současně však narážejí na základní principy kapitalismu.

Zahraniční konkurence na vnitřním trhu neexistovala, stejně jako ochrana patentů a z velké části ani dat nebo osobních údajů. Cizí firmy vytlačily úřady. V kontinentální Číně tak nefunguje vyhledavač Google, sociální sítě Facebook či Twitter, potíže má Microsoft. Nechtěly nebo spíš nemohly se přizpůsobit čínským požadavkům na cenzuru, předávání údajů o disidentech a opozici policii a různým omezením, která ovšem pro jejich čínskou konkurenci neplatila.

K tomu je potřeba připočíst také levné státní úvěry ve výši stamilionů dolarů. Jak mi před pár lety vysvětlili v sídle společnosti Alibaba, něco takového je normální, „nepočítá se to jako státní pomoc“.

Technologičtí giganti se samozřejmě straně revanšovali. Například tím, že na ně mohla „outsourcovat“ část dozoru nad internetovou populací. Přímo firmy zaměstnaly desítky tisíc lidí, kteří cenzurovali na sociální sítích, mazali politicky nevhodný obsah a předávali údaje o jeho autorech úřadům.

Zakladatelé a majitelé technologických firem vstupovali do komunistické strany a jejich management se chodil radit se stranickými tajemníky o strategických krocích, zejména pokud šlo o expanzi do zahraničí. Strana a vláda tam měly nad firmami částečnou kontrolu a před nástupem současného generálního tajemníka a prezidenta Si Ťin-pchinga to bylo oboustranně výhodné i pro jednotlivce. Za přiměřené „všimné“ šlo získat souhlas stranických bossů s lecčím – a také jejich ochranu. Dokonalá selanka, která měla pokračovat i za Si Ťin-pchinga.

Loni na podzim „zmizel“ zakladatel obří čínské internetové společnosti Alibaba Group. Miliardář Jack Ma rád vystupoval na veřejnosti...

Pú a Alibaba

Když Si v roce 2012 nastoupil do funkce generálního tajemníka, zdálo se, že, pokud jde o technologické firmy, bude pokračovat v duchu svého předchůdce Chu Ťin-tchaa. O tom se spekulovalo, že chce vybudovat z technologických firem „národní šampiony“ a s těmi pak prorazit na světový trh. Zkrátka vybudovat čínský Google, eBay či Apple se světovou působností.

Byl to právě Si, kdo prohlásil, že „vedoucí kádry [komunistické strany] na všech úrovních musí studovat špičkovou vědu a technologii“, podpořit její rozvoj a zejména výzkum umělé inteligence a superpočítačů. Mluvil i o využití těchto technologií nejen ke zvýšení produktivity v průmyslové výrobě, ale také v obchodu a ve službách.

Samozřejmě, byly náznaky, že Si směřuje k tvrdší regulaci společnosti, k omezení přístupu k informacím ze zahraničí i tvrdší cenzuře – třeba i kvůli přirovnávání své osoby k medvídkovi Pú. Komunisté ale dávali najevo, a to dávají dosud, že nejde o zátah proti všem firmám a celému odvětví. I proto velké čínské technologické společnosti a jejich majitelé neprotestovali. Navíc horší přístup na světový internet nebo k některým zahraničním webovým službám pro ně znamenal, že jim zákazníci nemůžou utéct ke konkurenci.

Jack Ma, zakladatel AlibabyFrederic Legrand - COMEO / Shutterstock.com
Další fotky v galerii (6)

Jack Ma ještě donedávna držel jako zakladatel a ředitel společnosti Alibaba Group příčku nejbohatšího Číňana. I přesto, že po kritice regulačních pravidel režimu upadl do nemilosti, vzrostl loni podle organizace Hurun skládající žebříček nejbohatších Číňanů jeho majetek na 360 miliard jüanů (asi 1,22 bilionu korun). Známý filantrop se také jako první podnikatel z kontinentální Číny objevil na obálce časopisu Forbes a obecně se rád ukazoval na veřejnosti. Na sklonku roku 2020 ale, zřejmě následkem kritiky Komunistické strany Číny, zmizel z veřejného života. Ve společnosti se následně objevil až 20. ledna 2021 v rámci charitativní akce s venkovskými učiteli. Důvod svého záhadného zmizení nikdy nekomentoval.

Pak ale přišlo překvapení. Loni na podzim „zmizel“ zakladatel obří čínské internetové společnosti Alibaba Group. Miliardář Jack Ma (viz box výše) rád vystupoval na veřejnosti, v době svého zmizení byl porotcem v televizní soutěži pro africké podnikatele, kterou vymyslel. Najednou ale nebyl k nalezení, odmlčel se na internetu, ze show zmizel a začalo se spekulovat, že byl zatčen nebo ho jako člena komunistické strany zadrželi zaměstnanci Ústřední komise pro kontrolu disciplíny, jakési stranické policie.

Po několika měsících se znovu objevil, ale nikdy pořádně nevysvětlil, kde byl. Stal se terčem kritiky straníků, pak v tisku a úřady si došláply na jeho firmu Alibaba. Její finančnětechnologická dceřiná společnost Ant musela zapomenout na uvedení svých akcií na burzy. Spekulovalo se, že Ma vstoupil do byznysu, který ovládají velké státní banky, a proto dostal přes prsty. Nebo že „jen“ vyvolal stranickou nevoli, když si – byť na uzavřeném fóru – troufnul kritizovat nové regulace a regulátory a podotkl, že brzdí inovace.

Pro stranu je důležitá spokojenost obyvatel: spokojení lidé se nezabývají politikou a nemají touhu něco měnit.

Terč jsou všichni

Jenže nešlo jen o Jacka Ma: letos úřady postupně zasáhly proti dalším velkým technologickým firmám. Často kvůli chování, které léta přehlížely. Nebo kvůli porušení regulací, které teprve začnou platit. Tencent, podnikající hlavně na internetu, dostal pokutu mimo jiné za to, že nevymýtil sexuální obsah na svých sociálních sítích. Pokutu má platit i Didi, čínská obdoba Uberu, nebo Meituanu, aplikace na rozvážku jídla, a to za chování k zaměstnancům.

Jako mravenečka

ANt Group logo
Ant Group

Společnost Ant je dceřinka Alibaba Group miliardáře Jacka Ma. Vlastní a provozuje platební systém Alipay, který používá miliarda lidí a desítky milionů obchodníků. Na říjen 2020, šest let po svém založení, ohlásil Ant vstup na burzy v Šanghaji a Hongkongu. Hodnota společnosti se odhadovala na 313 miliard dolarů (6,75 bilionu Kč), při počátečním úpisu akcií chtěla získat 34,5 miliardy dolarů (téměř 750 miliard Kč). Byl by to největší úpis v historii, pět miliard nad rekordem.

Krátkou dobu před úpisem akcií ale šéf Alibaby Jack Ma kritizoval regulaci čínského finančního trhu. Pouhé dva dny před plánovaným vstupem pak šanghajská burza oznámila, že z akce nic nebude, později upřesnila, že Ant Group „přestala vyhovovat požadavkům pro vstup“. Podle Wall Street Journal vstup na burzu zarazil Si Ťin-pching osobně. A pak Jack na čtvrt roku zmizel… Nyní Ant pomáhá řídit centrální Čínská lidová banka.

V srpnu navíc čínské Ministerstvo průmyslu a informačních technologií oznámilo, že má pětiletý plán regulace technologických společností. Tržní kapitalizace velkých čínských technologických společností se kvůli tomu podle The Economist snížila o neuvěřitelný bilion dolarů. Není divu, že v zásazích mnozí komentátoři vidí politický záměr a plán. Ale jaký? Vysvětlení je několik.

První je, že strana chce opravdu chránit zákazníky a uživatele aplikací před chováním potlačujícím konkurenci a zvyšujícím ceny. Regulátoři se například snaží odstranit to, že jeden prodejce může nabízet své zboží jen na jednom internetovém tržišti ovládaném jednou firmou a že platební systémy jednotlivých společností spolu úmyslně nespolupracují. Konec těchto monopolistických omezení opravdu často vede ke zvýšení nabídky a snížení cen.

A pro stranu je důležitá spokojenost obyvatel: spokojení lidé se nezabývají politikou a nemají touhu něco měnit. Na druhou stranu, kdyby nespokojenost s fungováním elektronických obchodů či internetových aplikací byla opravdu veliká, zásah by byl přišel mnohem dřív. Asi za tím bude něco jiného.

Dalším možným důvodem je ochrana osobních údajů. Čínské úřady mají strach, že by data, která považují za citlivá, mohla uniknout do zahraničí, nebo se jim prostě nelíbí, že data mají firmy, a ne ony samy. Může jít o údaje o různých nákupech či pohybu lidí, včetně stranických funkcionářů, nebo o jejich finančních operacích.

Proto čínští komunisté zasáhli proti spolupráci technologických gigantů se zahraničními firmami a brání tomu, aby čínské technologické společnosti vytvářely dceřiné firmy, které budou prodávat své akcie na zahraničních burzách a budou podléhat tamní regulaci. Podle Susan Shirkové z University of California v San Diegu je dokonce možné, že se Si Ťin-pching obává, aby majitelé velkých firem jednoho dne nezkusili osobní údaje vytěžovat a výsledky používat k manipulaci veřejným míněním proti němu. Třeba spolu s jeho hypotetickými budoucími stranickými rivaly.

Velká množství dat jsou také potřeba pro „trénink“ programů označovaných jako umělá inteligence i pro vytváření umělé inteligence skutečné. Proto chce mít čínský stát k těmto údajům sám přístup a kontrolovat jejich sběr a využití. Pokrok v umělé inteligenci a kvantové superpočítače mu mají pomoct získat vojenský náskok a převahu nad Spojenými státy.

Plánovaná ekonomika nemůže fungovat, ačkoliv si třeba Lenin, na kterého čínští komunisté navazují, myslel něco jiného.

Lenin ve stroji

Zákrok proti internetovým gigantům způsobil – úmyslně nebo jako vedlejší efekt – přesun odborníků. Od počítačových her, maloobchodu nebo plánování dovolených do odvětví, která chce strana prioritně rozvíjet. K vývoji zmíněné umělé inteligence a superpočítačů a také k výrobě vlastních čínských čipů a robotů. Orientaci mění i firmy, přestávají usilovat o expanzi do zahraničí nebo spolupráci se zahraničím a obracejí se víc k domácímu trhu.

Výsledkem bude zřejmě rozdělení čínské technosféry na dvě části. Stále víc regulovanou část zaměřenou přímo na spotřebitele, která bude kvůli utaženým šroubům zaostávat za světem, a „průmyslovou“ část, těžící ze státní podpory preferovaných oborů. Dlouhodobě se to odrazí v celé čínské ekonomice. K tomu přispějí i sílící regulace v dalších odvětvích a stále striktnější dohled nad celou společností, který postupně může omezit pokusy o inovace mimo státní dozor.

Anketa

Jak to dopadne s Čínou?

Tak to vidí podstatná část ekonomů, třeba James A. Robinson, britský odborník na souvislost mezi institucionálním uspořádáním společnosti a ekonomickým růstem. Pekingští komunisté pod vedením Si Ťin-pchinga to ale možná vidí jinak. Předpokládají, že se zaostávání ekonomiky vyhnou, že spolupráci se zahraničím snadno nahradí domácí zdroje, a podle některých zmínek část z nich dokonce doufá, že se nakonec zbaví i prvků volného trhu ve svém hospodářství.

Plánovaná ekonomika nemůže fungovat, ačkoliv třeba Lenin, na kterého čínští komunisté navazují, si pod dojmem válečného hospodářství za první světové války myslel něco jiného. Není v lidských silách ani s pomocí techniky určit okamžité ceny všeho v ekonomice, které se navíc neustále mění podle okamžitých preferencí lidí, a přenést je do jednoho centra. Efektivní rozdělení omezených zdrojů na základě cenových signálů dokáže zařídit jen trh.

Čínští komunisté si ale možná myslí, že tohle lze jednoduše obejít technikou: superpočítači, propojením všech a všeho superrychlými sítěmi a využitím umělé inteligence. Plánovaná socialistická ekonomika by pak mohla být stejně efektivní jako ta tržní a navíc by stát a strana měly všechno neustále pod kontrolou.

Problém je, že zatímco na trhu lidé projevují své tužby nákupem určitého zboží, pokud bude jejich objednávka vždy kontrolována a oni posuzováni podle toho, co kupují, budou objednávat něco jiného, než skutečně chtějí. Zboží pak buď odmítnou, což vyvolá zmatky v plánování, nebo je koupí i tak. A pak poroste jejich frustrace a nespokojenost se systémem, které nakonec můžou vést i k tomu, čeho se komunisté bojí nejvíc. Ke vzpouře a revoluci.

Líbilo? I tenhle povedený kousek najdete v aktuálním tištěném Finmagu! Navíc tam zdaleka není sám, dalších 157 stan zbývá.

Kam dál?

Finmag na léto

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsem mizerný makléř,“ řekl Adéle Vopěnkové Prokop Svoboda. A tak místo aby prodával domy sám, vybudoval realitní kancelář, kde to ostatní dělají za něj. A výborně.

FIN. Dominik Stroukal dodá investorům naději po propadu trhů • V kanceláři šéfky České spořitelny • V hlavě lovce jednorožců Andreje Kisky ml. • Jakub Žofčák o byznysu s deskovými hrami • Robert Vlach o creator economy a podnikání s obsahem

MAG. Parkování zdarma je lidské právo. Co z pravičáka dělá soudruha • Nejbližší moře? Pět hodin jízdy. Se správným bourákem. Na ropu • Jako umami. V restauraci Jana Knedly umějí moderně míchat chuti i v české klasice • Kardiochirurg. Srdcař. A překvapivě dobrý spisovatel Josef Veselka

Autor článku

Marek Hudema

Marek Hudema

Vystudoval historii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pracoval jako novinář například v Respektu, Reflexu, Hospodářských novinách nebo Lidovkách. Zajímá se o Blízký východ a Asii, kde se snažil co nejvíc cestovat, a také ekonomiku a ekonomii.