Hurá, budeme mít národního ptáka! Na zdravé finance ale nesázejte

Pět stran ve vládě. A není to mnoho, Antone Pavloviči?

Tahle parafráze výroku Járy Cimrmana se může vkrádat do povědomí leckterého voliče. Pětikoalici jsme v Česku ještě neměli. Často vládly trojkoalice, které bývaly křehké, rozhádané, většinou se rozpadaly před řádným termínem voleb a z jejich plánů zůstávala torza.

Nasnadě je otázka, kolik ze svých programových cílů bude schopna uskutečnit vláda, ve které budou dokonce zástupci pěti stran – ODS, TOP 09, lidovců, Starostů a Pirátů.

Dá se předpokládat, že zejména ODS a Piráti budou obtížně nacházet společnou řeč.

Pětka sto let poté

Pravda, samotný počet stran nemusí automaticky znamenat, že vláda bude nestabilní a neschopná se dohodnout na klíčových věcech. Ostatně, ve dvacátých letech minulého století pětikoalice v Československu fungovaly. Mezi roky 1922 až 1925 vedl jednu z nich, Pětku, agrárník Antonín Švehla.

Kromě jeho partaje se na ní podíleli národní demokraté, sociální demokraté, národní socialisté a lidovci. Byly to strany s rozdílnými programy. Přesto se Pětka nedá označit za neúspěšnou. Spojoval ji zájem, který pomohl překlenout rozpory – budování státu.

Vláda dokázala zavádět reformy a vyvedla stát z hospodářské krize na počátku dvacátých let, kdy průmyslová výroba spadla o čtvrtinu. Na žebříčku nejbohatších zemí světa z roku 1924 se Československo umístilo na desátém místě.

Budoucí pětikoalice, která by se měla vypořádat s dědictvím pandemie i následky dluhového hospodaření Babišovy vlády, je také „široce rozkročená“. Dá se předpokládat, že zejména ODS a Piráti budou obtížně nacházet společnou řeč.

Na zdravotnictví, zahraniční politice, dopravě, digitalizaci, kultuře, školství, spravedlnosti nebo zemědělství se strany vždy nějak domluví. Obtížnější to bude v případě rozklížených státních financí, protože o peníze jde vždy až v první řadě.

Desítky miliard zdaleka nestačí. Ve státním rozpočtu je víc než třísetmiliardová díra.

Kde jsou stovky miliard?

Programová část koaliční dohody (ke stažení v PDF tady), kterou lídři stran podepsali v pondělí, obsahuje sympatické ujištění, že vláda nebude zadlužovat další generace. Zákon o rozpočtové odpovědnosti má být povýšen na ústavní, aby ho nemohla měnit sněmovní většina.

Občanská demokratická strana

Radost z pádu Babiše střídá strach z ODS. Co čekat od Fialy?

Občanská demokratická strana bude dominovat budoucí vládě a mnoho lidí se ptá: co čekat od strany, která v 90. letech budovala kapitalismus v Čechách, až skončila v korupčních skandálech, které nakonec pomohly k moci Andreji Babišovi? Komentář Petra Fischera.

Koalice chce také zavést výdajové pravidlo, které zabrání zvyšovat výdaje vlády bez ohledu na rezervy a hospodářskou situaci. Kromě toho se zavazuje vytvořit daňovou brzdu, která určí strop daňového břemene.

„Cesta ke stabilitě je v reformě výdajů státu, opatřeních proti střetu zájmů a korupci a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže,“ píše se ve smlouvě.

Ve výdajích může vést k úsporám plánované seškrtání úřednických míst. Vláda chce připravit personální audit, který má ukázat na postradatelná úřednická místa. Výsledkem by mohla být státní správa štíhlejší o tisíce úředníků a dalších pracovníků a úspora desítek miliard korun.

Desítky miliard se dají ušetřit i chystaným škrtáním dotací. Začít se dá s refundací slev na jízdné a přes agrobarony se dá dojít třeba až k penězovodu do Fotbalové asociace.

Desítky miliard ale zdaleka nestačí. Ve státním rozpočtu je víc než třísetmiliardová díra. A k tomu program obsahuje spoustu věcí, které nůžky mezi příjmy a výdaji státu budou dál rozevírat.

Leccos je realistické a lecčemu se dá věřit. Třeba že si Česko zvolí národního ptáka...

Bez utažených opasků

Koalice se mimo jiné zavazuje, že bude pravidelné zvyšovat daňové slevy na poplatníka a zvedne hranici pro platbu daně z přidané hodnoty z jednoho na dva miliony obratu. Vedle toho chce snížit sociální pojištění placené zaměstnavatelem.

Koaliční program také ujišťuje, že vláda zvedne obranný rozpočet na dvě procenta hrubého domácího produktu, jak předpokládá usnesení NATO z roku 2014. K tomu slibuje důchodovou reformu. Na obojí by praskly desítky miliard.

Přitom koalice tvrdí, že léčba nemocných financí nebude bolet. „Úsporná opatření vlády budou sociálně citlivá, zejména s ohledem na priority v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, sociální péče a udržení stávajícího valorizačního mechanismu důchodů,“ píše se v koaliční smlouvě.

Leccos je v ní realistické a lecčemu se dá věřit. Třeba tomu, že vláda povolí stopadesátku na dálnici a umožní podnikatelům vést účetnictví a daňovou evidenci v eurech. Anebo tomu, že si Česko zvolí národního ptáka, což do koaliční smlouvy dostal ornitolog-amatér Alexandr Vondra.

Kapitola financí má ale podobu zbožného přání. Bude programové prohlášení vlády realističtější?