Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Kde na to vezmeme? Politické programy mlčí, nejvíc Babiš

Dominik Stroukal
Dominik Stroukal | 4. 10. 2021 | 4 078
analýzaPoslanecká sněmovnaslibyvolbyvolební program

Politici před volbami slibují a nechtějí příliš čeřit vody tím, že by se přiznali, kde na to vezmou. Slibem nezarmoutí a připomínat lidem, že to něco stojí, by je mohlo připravit o drahocenné hlasy. Jak moc jsou politici odvážní a upřímní vzhledem k tomu, kolik toho slibují? Stroukalova analýza volebních slibů.

Kde na to vezmeme? Politické programy mlčí, nejvíc Babiš

Politici toho namluví, většinou ale zůstane jen u slibů, ukazuje analýza předvolebních programů (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock/Finmag.cz

Předně je třeba říct, že tahle analýza rozhodně není dokonalá. Má svoje mouchy, ale pro hrubou představu poslouží.

Metoda byla jednoduchá. Vzal jsem volební programy ze stránky s výmluvným názvem programydovoleb.cz, který je přehledně zpracovává do jednotného formátování. Texty programů jsem pak umístil do textového editoru a nechal ho spočítat znaky s mezerami. Následně jsem to samé udělal jen s částmi, které se věnují tomu, kdo to celé zaplatí.

V první fázi tak vyšel jednoduchý procentuální výpočet. Nicméně se ukázalo, že programy se i v téhle části liší v tom, jak vágně k otázce přistupují. Jedno procento je tak celkové, a druhé jen pro části, které mluví konkrétně o tom, kde na to všechno vzít.

Budeme prosazovat udržitelnost veřejných financí, snižovat schodek a zadlužení státního rozpočtu vůči HDP.

To mi nevychádza…

Je jasné, že jde o velmi hrubé a nedokonalé srovnání. Největší radost by mi udělalo, kdyby se do toho někdo pustil víc do hloubky a vymyslel neprůstřelnou metodiku. Já ji nemám. Například pokud by některá z politických stran slibovala vysoké výdaje spolu s odpovídajícím růstem zadlužení, byla by v tomhle srovnání neprávem trestána.

Volební kalkulačka
Shutterstock

A jak to vychádza vám? Volební kalkulačka 2021

Volby do sněmovny 2021 nás čekají už tenhle pátek a sobotu 8. a 9. října 2021. Jestli pořád nevíte, komu to tam hodit, pomoci může volební kalkulačka.

 

Do výběru pasáží, které se zabývají tím, kde na to vláda vezme, jsem také zařadil raději víc částí než míň. Například v programu ANO se tam tak dostaly i odstavce s textem „Kontroly práce na černo budou intenzivnější“ či „Podpoříme zaměstnávání osob se zdravotním postižením“. Je sice velmi pravděpodobné, že jsou to spíš nápady s negativním dopadem na rozpočet, ale s trochou kreativity si lze představit i opak. Případně, že by to snižovalo vládní výdaje.

Nicméně v programech všech politických stran (s výjimkou ČSSD a KSČM) je jasně napsáno, že zadlužení je potřeba krotit. „Budeme prosazovat udržitelnost veřejných financí, snižovat schodek a zadlužení státního rozpočtu vůči HDP,“ říká typicky program Babišova ANO. A ostatní strany opisují, jen trochu jinými slovy…

Vedle všech těch slibů na masivní investice a zvyšování důchodů, obzvlášť, když se jen ob odstavec dočte, že daná strana nechce zvyšovat daně, se pak čtenář programu musí cítit jako onen slovenský policista, kterému to jednoduché počítání zle nevychádza. Jak to tedy dopadlo?


ANO: 5 %, konkrétně 0 %

Program ANO je od začátku do konce našlapaný sliby k prasknutí. O tom, kde na ně Babiš se svými kolegy vezmou, v něm není prakticky ani zmínka. Z celého programu lze s přimhouřením oka považovat za relevantní k příjmům lehce přes pět procent textu, přičemž jde z většiny o takové drobné, jako je zaměstnávání vězňů, či o floskule o „odbourávání byrokracie“ či „zabránění daňové optimalizaci“.

Celý program je odrazem ryzího populismu, kdy se na desítkách stran slibují hory doly, aniž by se alespoň povrchně zabýval tím, kde na to případná vláda ANO vezme. Přísnější čtenář by bez problémů mohl usoudit, že prostor věnovaný tomu, kde na to vzít, je v programu ANO prakticky nulový.

ČSSD: 6 %, konkrétně 3 %

Sociální demokraté slibují ještě víc než ANO, ale nebrání se tomu, aby jasně ukázali, kde na to chtějí vzít. Program ČSSD je druhý nejdelší ze všech, takže i když se do něj vešlo mnohem víc stran toho, kde na to vzít, v procentech je jen lehce nad ANO. Hlavním rozdílem proti ANO je kapitola s jasnými plány zejména na zvyšování daní. Volič s tím samozřejmě nemusí souhlasit, ale je to legitimní levicový program, který hledá, kde komu co vzít, aby se daly všechny sliby zaplatit. Pokud si odmyslíme, že ani zavedení všech zmiňovaných daňových úprav by nezaplatilo ani zlomek všech zmíněných slibů, je to relativně upřímný program, který se nebojí mluvit o tom, kde (nám) na to vzít. A to je to, co zde hodnotíme.

Volební speciál 2021 na Finmag.cz

Volby 2021
Shutterstock

Volby do Poslanecké sněmovny 2021 nenechaly chladnými ani nás na Finmag.cz. Každý týden jsme přinesli sondy do klíčových ekonomických názorů kandidujících stran, hnutí a koalic, které se v parlamentních volbách ve dnech 8. a 9. října 2021 ucházejí o vaše hlasy.

Položili jsme dvacet otázek souvisejících především s technologickým rozvojem společnosti a potřebou ho reflektovat. Cílem je představít hlavní smýšlení kandidujících spolků. Míru shody s jednotlivými partajemi si můžete vyzkoušet ve volební kalkulačce, která může pomoci v rozhodování, komu to tam hodit.

Letos odpovídali:

KSČM: 8 %, děsivě konkrétních 8 %

Být komunistou má v tomto hodnocení výhodu. Můžete na všechny své velkolepé sliby bez větších problémů nasadit vyšší daně a místy i znárodňování, aniž byste riskovali, že přijdete o své voliče. A jelikož je program komunistů velmi stručný, i stručnější výčet opatření, která by měla zaplatit všechny sliby, v procentech udělal relativně vysoké číslo. Původně jsem chtěl z hodnocení všechny rudohnědé extremisty vynechat, protože oproti ostatním stranám můžou slibovat klidně měsíc z modrého sýra, nicméně i to je vypovídající. I to ukazuje, v jakém marasmu politika je. Pod jaký tlak se (po právu) dostali politici, kteří se bojí veřejnosti sdělit pravdu, a tak musí nafukovat sliby a mlčet o tom, že to něco stojí.

Piráti + STAN: 2 %, konkrétně 1 %

Extrémně dlouhý a podrobný program koalice Pirátů a Starostů by vydal na kratší novelu. Taková Farma zvířat od George Orwella je jen o pár stránek delší. Stejně jako jiné programy je plný slibů, i když je to spíš víc menších než pár velikých a drahých. I tak ale zjevně nejsou zadarmo, navíc se slibem dostat do roku 2025 schodek veřejných financí pod 3 % HDP. Piráti sázejí na korporátní daň, rušení daňových výjimek a zdanění technologických firem. Nadto rozumně ekonomicky tvrdí, že část dluhu k HDP odmaže rychlejší růst HDP. Zbytek programu tak s nadsázkou lze také chápat jako cestu k rychlejší ekonomice, ale je to mírně alibistické, protože to by – snad s výjimkou Zelených – mohl říct každý, že chce rychlejší růst ekonomiky. Z pirátského programu by se dal krájet strach z voličů. Strach ukázat, že všechny ty sliby něco stojí. A strach oprávněný, protože část voličů by bez větších problémů utekla ke konkurenci, která sice čelí úplně stejnému problému, ale radši o něm nemluví. Je to 1 %, které je potřeba ocenit i ze strany někoho, kdo by raději místo zvyšování příjmů viděl snižování výdajů. Je to procento, které by ani vzdáleně všechny sliby nezaplatilo, ale na stranu, která útočí na střed politického spektra, je to alespoň to nejmenší realisticky možné.

Je ale naprosto lichá představa, že pirátský program ukazuje, co by se stalo, kdyby sestavili vládu. Pořád na tím programem visí zkroucené obočí slovenského policisty: „To mi nevychádza!“

Přísaha: 1 %, konkrétně 1 %

Nováček mezi tvůrci volebních programů vsadil na jedno téma: komu všemu zatnou tipec. To nemusí být ani tak drahé, takže velkou absenci nápadů na to, jak to zaplatit, bychom mohli odpustit. Nicméně také v programu najdeme spoustu ambiciozních investic a vyšších výdajů, jakkoliv jsou zoufale nekonkrétní. „Vrátíme prestiž řemeslu,“ křičí program. Jak? To není důležité, hlavní je věřit... U zde klíčové otázky je velmi obtížné cokoliv najít s výjimkou jednoho odstavce o tom, že by Šlachtova Přísaha ráda zavedla digitální daň a zamezila daňovým únikům. To by ovšem nestačilo ani na to, abychom vrátili prestiž řemeslu, ale i pár desetin procenta se v tomto hodnocení cení.

Ani extremisté ze druhé strany politického spektra nehledají mezery ve státní kase u vyšších daní či znárodňování, protože jejich voliči mají snadno kam utéct.

SPD: 5 %, konkrétně 3 %

„Zdanění dividend pro zahraniční vlastníky tuzemských korporací“ vedle razantního „snížení výdajů na státní a veřejnou správu a byrokracii“. To je recept Okamurovy SPD na to, kde vzít na slibované vysoké důchody a dát víc peněz do školství a rodinám. Člověk nemusí mít drahou kalkulačku, aby spočítal, že ani tady to nevychádza. Oproti komunistům je zajímavé sledovat, že ani extremisté ze druhé strany politického spektra nehledají mezery ve státní kase u vyšších daní či znárodňování, protože jejich voliči mají snadno kam utéct. Soustředí se tak na zahraniční firmy, protože to je pro voliče často černá schránka, u které si nedovedou představit, jak málo peněz z nich lze hypoteticky získat. Zdánlivě to ale vypadá jako bezedný zdroj.

SPD chce „výrazně“ zvýšit velikost důchodů proti hrubé mzdě. Dnes je to kolem 40 %. I kdyby se jim podařilo neodlákat nikoho pryč a zdvojnásobit výběr daně z příjmu právnických osob, mohli by každému důchodci přidat ani ne tři tisíce korun. To není málo, ale poměr důchodu ke hrubé mzdě by měl k padesáti procentům ještě dlouhou cestu.

SPOLU: 3 %, konkrétně 1 %

Největší uskupení bojující o pravicové voliče začíná svůj program rovnou tím, že rozpočet nesmí být „trhacím kalendářem“. Následují sliby snížení odvodů, nižších daní a řady investic. Kde na ně vzít? Téměř jako by tuto část programu psal u většiny stran stejný člověk – je potřeba zamávat s daňovými úniky a odlivem dividend do zahraničí. Stačí to? Ani vzdáleně…

U SPOLU najdeme i pravicové evergreeny v podobě boje proti zneužívání systému sociálních dávek a snížení počtu státních úředníků. Tedy velmi obtížně proveditelné drobné úspory, které jsou obecně považovány za populární. Nic proti tomu, tak může pravicový program vypadat, pořád to ale nevychádza. Oněch 13 procent státních úředníků, které by SPOLU propustilo, je zhruba devět tisíc lidí, což je zhruba 150 korun pro každého důchodce.

Trikolora + Svobodní + Soukromníci: 10 %, konkrétně 5 %

I strany hlásící se k chladnému ekonomickému kalkulu zápasí s tím, aby neurazily voliče. Jak daleko jsme se dostali, když i Svobodní mají v programu „vysoké školy, které budou částečně financovány výběrem školného“... Kdo to zaplatí, se u TSS schová do jednoho obecného odstavce s podivně konkrétním číslem: „Našim cílem je zásadní snížení rozpočtových výdajů, včetně přímých nákladů na státní aparát minimálně o 30 %. Zrušíme zbytečné úřady a instituce, snížíme počet ministerstev jejich sloučením.“ To je zas legitimní pravicový program, který čistě matematicky posílá rozpočet okamžitě do mírného přebytku.

Volby do Bundestagu
Shutterstock

Evropané versus Čecháčci. Co o nás říkají německé volby

Petr Fischer zhodnotil německé volby. Ty skončily patem, který se bude ještě dlouho roztínat v jednáních o koalicích. Větší strany nadbíhají těm menším, aby mohly vládnout. Češi s tímto drolením politické scény a hledáním kompromisů mají svou zkušenost. Už brzy navíc může v Česku nastat totéž. Jak vypadá současná česká politika v německém volebním zrcadle? Je to nepříjemné, ale upřímné čtení...

Ovšem rozpočtovým výdajem jsou i důchody, mzdy učitelů a hasičů… Z programu TSS ale vyplývá, že tyhle výdaje koalice omezovat nechce. Těch 30 % se musí najít jinde. Je škoda, že nejsou konkrétní, protože vedle ČSSD by to mohl být legitimní program ukotvený na jedné straně politického spektra, se kterým nemusíte souhlasit, může vám připadat utopický a nehumánní, ale můžete ho respektovat jako upřímný.

Číslo je vysoké hlavně kvůli menšímu objemu slibů, i když některé jsou obrovské: například přípravy na vystoupení z EU a vstup do EFTA. Program TSS je nejkratší ze všech, čítá sedmkrát méně slov než program Pirátů a Starostů.

Volný blok: 6 %, konkrétně 4 %

„Chceme, aby se děti radovaly ze sportu,“ končí program Volného bloku. Kdyby čtení jejich programu byl sport, neradoval bych se z něj. Volný blok samozřejmě zavede vyrovnaný rozpočet a nástrojem k tomu vedle vyšších výdajů jsou krátké floskule typu „požadujeme snížení státního aparátu a snížení regulací“. A samozřejmě zdaní globální firmy a zastaví daňové úniky. To musí být v každém programu. Nesmíme na konci zapomenout na to, že se zastaví příživníci. Je opravdu s podivem, že se tu střílí do vlastních řad a navrhuje zavést psychotesty pro politiky i úředníky. Mrzí mě, že jsem si je mezi deset programů k přečtení vložil. Naštěstí ke konci dochází dech a kapitoly jsou kratší a kratší, až po radost ze sportu. Asi měl autor programu, stejně jako já, radost, že už je na konci.

Zelení: 4 %, konkrétně trochu pod 4 %

Přestože mají minimální šance na vstup do sněmovny, věnovali Zelení programu velkou píli. Je to obsáhlý a konkrétní program plný standardní světové zelené politiky. A to včetně toho, kde na to všechno vzít. Jistě, ani vzdáleně to nevychádza, ale to bez výjimky všem. Zelení se z ekonomických problémů vykroutí hned v začátku tím, že odmítnou HDP. Poté nedává ani smysl koukat na zadlužení k HDP, takže se dá naslibovat cokoliv. Přesto se ale vyrovnaným financím nevyhnou. Voliči na to asi stále ještě slyší. „Obnovíme míru zdanění na úroveň, která byla do roku 2019, včetně návratu původní výše zdanění nafty, a zrušíme některé výjimky,“ shrnuje program své hlavní myšlenky. Ty doplní uhlíkové daně, majetkové daně, progresivní zdanění nemovitostí (které moderně nazývají „chytrou daní“) a samozřejmě boj proti daňovým únikům a digitální daň. V programu je i omezení výdajů, typicky na kanál Dunaj-Odra-Labe a paralelní přistávací dráhu na Havlovi.


Není to bug, ale feature, řekli by ajťáci. Všechny strany spoléhají na to, že v našem volebním systému nakonec nebudou vládnout samy.

Jsme v pasti

Volební programy nikdo nečte, nedělejme si iluze. Kdo tvrdí, že je čte, tak lže, nebo je tak trochu blázen. Protože jen deset výše zmíněných programů má stejně stran jako Tolkienův Hobit. Na rozdíl od Hobita se ale programy dají prolistovat alespoň v kapitolách, které nás zajímají. Celek je děsivě nezáživné čtení, které u některých stran zjevně přestalo bavit i autory samotné.

Anketa

Už víte, komu...?

Dostali jsme se do podivné pasti. Extremisti na obou stranách můžou šermovat se sliby a útočit na peněženky svých nevoličů. Širokému středu politického spektra nezbývá než mlžit. Neříkat příliš nic o tom, kde na svoje sliby vezmou, protože můžou snadno ztratit voliče ve prospěch nejbližšího konkurenta, který vydržel mlčet. Před každou politickou debatou se bojí otázky moderátora, kde na to vezmou. A mají naučené floskule, že je potřeba líp hospodařit, omezit daňové úniky a zdanit velké zahraniční firmy. To nebolí. A cokoli jiného může stát drahocenné hlasy.

Není to bug, ale feature, řekli by ajťáci. Všechny strany bez výjimky hřeší na to, že v našem volebním systému nakonec nebudou vládnout samy. Že svůj program nenaplní, nebude jejich chyba, ale problém koaličního partnera. To je jedna z mála věcí, na které se dá po volbách spolehnout.

Je to na nás, jestli budeme chtít z této populistické pasti vylézt. My musíme chtít po politicích, aby k nám byli upřímní. A neměli bychom je za to trestat únikem k někomu, kdo také potřebuje zjistit, kde na to vše vezme, jen o tom mlčí. Měli bychom chtít vědět, kdo to všechno zaplatí. Plusy a minusy v politickém programu by měly sedět. Dnes to ale šeredně nevychádza.

160 STRAN FINMAGU

Finmag říjen 2021Zdroj: Finmag

Devadesátky zlatý, budoucnost nejistá. Rozhovor Petra Fischera s Radovanem Vávrou a Dominikem Stroukalem. Dva ekonomové. dvě generace, dva pohledy na devadesátá léta i roky budoucí

MAG. Téma čísla: knihy • Radim Kopáč a kniha za časů korony • Jak Knihobot recykluje miliony knížek • Metoda zettelkasten: jak nikdy nezapomenout, co jste četli • Mistr, Markétka a Audioteka: audioknižní jednička natáčí velké dramatizace • Jakub Žofčák a nerozumná investice – 20 let od zfilmování Pána prstenů • Tři hrsti tipů

FIN. Jiří Hovorka s šéfem pražské burzy: proč se na ni českým firmám nechce? • To se vám vrátí! Mockrát. Dominik Stroukal o magii ekonomických multiplikátorů • Kdo chce bitcoin bít Josef Tětek o lidech, co to neradi krypto

Autor článku

Dominik Stroukal

Dominik Stroukal

Hlavní ekonom Platební instituce Roger, expert na kryptoměny. Vystudoval ekonomii na VŠE a mediální studia na UK. Vyučuje na vysoké škole CEVRO institut. Je šéfredaktorem časopisu Trade-off, managing directorem odborného časopisu New Perspectives on Political Economy, ekonomickým poradcem SatoshiLabs a vede společnost bit agency.