Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Evropané versus Čecháčci. Co o nás říkají německé volby

Petr Fischer
Petr Fischer | 28. 9. 2021 | 6 komentářů | 6 822
Angela MerkelovánázorNěmeckoOlaf Scholzvolbyzahraniční politika

Německé volby skončily patem, který se bude ještě dlouho roztínat v jednáních o koalicích. Větší strany nadbíhají těm menším, aby mohly vládnout. Češi s tímto drolením politické scény a hledáním kompromisů mají svou zkušenost. Už za dva týdny navíc může v Česku nastat totéž. Jak vypadá současná česká politika v německém volebním zrcadle?

Evropané versus Čecháčci. Co o nás říkají německé volby

Respekt všem. Tak by se dal volně přeložit volební slogan vítěze voleb Olafa Scholze a jeho strany SPD.

Zdroj: Cineberg / Shutterstock.com

Kampaň v Německu, kampaň v Česku, komu by se nechtělo srovnávat. Vnějšek kampaně se moc neliší. Soutěží se o nejvtipnější slogan.

Nikdo si sice v Německu neroztrhává tělo, aby se pro voliče vydal. Ale zase všechno zařídí jako vítěz Olaf Scholz, případně hlásí, že tak jak to je, to už nesmí jít dál, jako šéf liberálů Christian Lindner. A nebo je rozhodný jako lídr CDU Armin Laschet.

Vtipná a svižná marketingová komunikace vázne všude, což je možná dáno i tím, že jí je tolik všude kolem nás, takže už vtipnosti politických stran jen těžko voliči vstřebávají. A je také na první pohled patrné, že je to jen hra na lovení hlasů, nikoli pokus mluvit srozumitelně k lidem, kteří rozhodují o rozdělování budoucí moci.

Zbytečné vizuální divadlo, které k volbě nijak nepřispívá. K věci, prosím!

Německá politika má v televizních hádkách o program ještě jakýsi věcný smysl, zatímco v té české se hraje jen o dojem a co nejsilnější emoci.

Emoce nad program

Média se v Německu i v Česku shodnou v tom, že kampaň je vyprázdněná a nudná, kandidáti nezajímaví či málo přesvědčiví. Německé vydání Neue Zürcher Zeitung dokonce píše o německé politice jako o „hřbitovu idejí“, což zaujme zejména českého čtenáře, který říká totéž už řadu let a německá politika mu přijde věcná až běda.

Zatímco v Česku je politika už sedm let jen bojem proti Babišovi a jeho vlivu, v Německu se probírá bytová krize, ochrana klimatu či sociální spravedlnost a větší přerozdělování bohatství. A to v zemi, kde je každý příjem v průměru zatížen skoro padesátiprocentním odvodem, což je po Belgii druhý největší v EU.

Nafukovací Bundestag

Německý volební systém není zrovna jednoduchý. Je kombinací většinové a proporční volby, přičemž počet mandátů je závislý na mnoha faktorech odvíjejících se primárně od počtu stran, které se do Spolkového sněmu probojují. Zatímco startovní pozice mluví o 299 přímo volených mandátech ve většinové volbě a dalších 299 rozdělovaných v té proporční, vlivem dodatečných a kompenzačních dopočtů jich může být ve výsledku víc než oněch 598. A to výrazně. Dosluhující Bundestag měl například 706 poslanců a ten nový bude mít dokonce 735. Rozložení sil v nově zvoleném Spolkovém sněmu ukazuje na aktuálních datech třeba tenhle interaktivní graf:

Německá politika má v televizních hádkách o program ještě jakýsi věcný smysl, zatímco v té české se hraje jen o dojem a co nejsilnější emoci. Ne že by němečtí politici nechtěli být přesvědčiví, uhrančiví a strhující. To samozřejmě ano, ale velmi dobře vědí, že bez nějakého politického obsahu se to nepovede.

I když ani to někdy nepomůže. Lídr CDU Armin Laschet, ve volbách poražený kandidát na kancléře, se na druhou televizní debatu připravil tak pečlivě, že s dětskou radostí z vítězství výskavě opouštěl televizní studio. Jaký byl jeho údiv, když viděl, že byl ze tří zase až třetí, přestože byl informovaný a věcný.

Ne, publikum už si ho zařadilo mezi nesympatické a nešlo s tím hnout. Laschetův smích v místě povodňové katastrofy byl silnější, skoro tak symbolický jako červený pullover Jana Hamáčka během pandemie.

V kontrastu s Laschetem by dostal větší důvěru zřejmě i Scholzův držák na kytky.

Paralelní světy

Během volební noci mohli čeští diváci skoro přímo zažít zajímavou konfrontaci politické kultury mezi Německem a Českem. Na německé ZDF diskutovali němečtí političtí lídři, na CNN Prima News běžel diskusní souboj lídrů českých. Při přepínání se zdálo, že politika je v každé zemi nějaký jiný sport. Jen se pro jeho označení používá náhodou stejné slovo.

Angela Merkelová
Shutterstock

Místo selanky pěkný cirkus. Odcházení Merkelové Evropu zabolí

Měla to být snadná výměna. Pohodové střídání stráží. Idyla. Skoro selanka. Jenže nebude. Odchod Angely Merkelové, který si kancléřka doposud organizovala přesně podle svých představ, se naopak proměňuje v politické drama. V boj o proměnu německé politiky, která dosud byla posledním konzervativním jádrem společné Evropy.

Debata na českém CNN vypadala chvílemi jako slovní přestřelka rozčilených deváťáků, na ZDF se politici přeli vcelku věcně, s jakýmsi nadhledem a klidem. Jistě že i v německé sekci padaly floskule a hesla, ale celkově se slovy pracovalo vytříbeně, dokonce s promyšleným vtipem. Což platilo i o zkušených politických redaktorech, kteří debatu moderovali.

V čem naopak Německo teď dobíhá Česko a další evropské země, je štěpení politické scény. Velké národní či lidové strany vyklízejí pozice a nuceně pouští prostor k politice těm menším. Jen se tak neděje na základě korupčních či milostných skandálů jako v Česku, nýbrž na základě hodnocení politických výkonů.

CDU dostalo účet za nejistoty v době covidu i za strnulost za šestnáct let vládnutí. A samozřejmě i za to, že Armin Laschet nevyvolával ve voličích žádnou důvěru, že by to mohl změnit. Ne že by na tom Scholz byl o mnoho lépe, ale v kontrastu s Laschetem by dostal větší důvěru zřejmě i Scholzův držák na kytky. Už brzy uvidíme, jestli je na tom ve srovnání s Ivanem Bartošem, Petrem Fialou či Vítem Rakušanem podobně kabát Andreje Babiše.

Německá politická scéna se rozpadá do menších celků, ale pořád tvoří silný demokratický blok, který k moci nepustí nikoho, kdo by nedodržoval určitá nepsaná pravidla.

Kein populismus

Ve prospěch německé politické kultury zatím svědčí i to, že větší zisky nebere přímočarý populismus, který zaplavuje politickou scénu po celé střední i části západní Evropy. Alternativa pro Německo je proti takové české SPD intelektuální strana s precizním programem, jakkoliv postupuje podobně jako jiné populistické strany. Přesto v Německu přišla o část podpory. Neuspěla ani extrémní levice, která se také často neobtěžuje debatou o věcech a pouze demagogicky prosazuje svou.

Anketa

Jak tohle dopadne?

Populismus zatím německou politiku neovládá. Možná proto, že se politické strany bojí, že by za překročení demokratického Rubikonu dostaly patřičný trest, který v Česku zatím nehrozí. Otevřeně populistické strany (ANO, SPD) mají v ČR momentálně přes 35 % hlasů, což v Německu zatím opravdu nehrozí.

Německá politická scéna se rozpadá do menších celků, ale pořád tvoří silný demokratický blok, který k moci nepustí nikoho, kdo by nedodržoval určitá nepsaná pravidla. Kdo by nedělal „normální“ politiku v klasickém mezistranickém smyslu.

A ještě jeden rozdíl se v německém volebním zrcadle odráží dost jasně. Němci intenzivně a zcela vážně probírají civilizační hrozby současnosti, od klimatu po extrémní sociální nerovnost, zatímco čeští politici jdou hlavně po tématech, která v emoční kontroverzi na lidi zaberou. Migranti, sudetští Němci, zlý Brusel, který nám chce vzít naše stará dobrá benzinová auta.

Sousedé tak silně propojeni vzájemným obchodem a historií, a přece tak odlišná, ba skoro paralelní politická společenství…

160 STRAN FINMAGU

Finmag říjen 2021Zdroj: Finmag

Devadesátky zlatý, budoucnost nejistá. Rozhovor Petra Fischera s Radovanem Vávrou a Dominikem Stroukalem. Dva ekonomové. dvě generace, dva pohledy na devadesátá léta i roky budoucí

MAG. Téma čísla: knihy • Radim Kopáč a kniha za časů korony • Jak Knihobot recykluje miliony knížek • Metoda zettelkasten: jak nikdy nezapomenout, co jste četli • Mistr, Markétka a Audioteka: audioknižní jednička natáčí velké dramatizace • Jakub Žofčák a nerozumná investice – 20 let od zfilmování Pána prstenů • Tři hrsti tipů

FIN. Jiří Hovorka s šéfem pražské burzy: proč se na ni českým firmám nechce? • To se vám vrátí! Mockrát. Dominik Stroukal o magii ekonomických multiplikátorů • Kdo chce bitcoin bít Josef Tětek o lidech, co to neradi krypto

Autor článku

Petr Fischer

Petr Fischer

Analytik týdeníku Euro. Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách, BBC či České televizi. Byl šéfredaktorem Českého rozhlasu – Vltava. Za svou práci byl oceněn Cenou Rudolfa Medka a Cenou Ferdinanda Peroutky.