Privatizace Budvaru znovu na scéně. Má stát vařit pivo?

Proč měnit něco, co funguje? Budějovický Budvar od roku 2017 odvedl do státního rozpočtu víc než jednu miliardu korun, loni činil jeho zisk po zdanění 305 milionů a výstav dosáhl rekordní úrovně 1,73 milionu hektolitrů uvařeného piva. Těmihle měřítky není co řešit. Jihočeský pivovar funguje jako správně namazaná mašina, roste a zákazníci mu přibývají.

Na první pohled jsou tak debaty o tom, jestli „národní pivovar“ zprivatizovat, nelogické, nebo minimálně špatně načasované. I tak se ale staly jednou z věcí propíraných v současné předvolební kampani.

Politické body na Budějovickém Budvaru honí třeba Matěj Stropnický:

Může za to jedno víceméně nešťastné vyjádření Ivana Bartoše, předsedy Pirátské strany, ve videoanketě webu Seznam Zprávy. I když pak Bartoš v médiích sá slova mírnil s tím, že zájmem jeho strany rozhodně není privatizace Budvaru, vypuštěný balonek už nezastavil. Jeho původní výrok „nemyslím si, že je důvod pro to, aby stát provozoval pivovar”, si žije dál.

Vnímám velmi silně roli Budvaru jako silného českého pivovaru, který by měl stát za tou tradicí českého pivovarnictví.

Držíme tradici?

Bartoš není jediným. I někteří další politici upozorňují na to, že i když teď není ta správná chvíle na nějaké zásadnější rozhodnutí, Budějovický Budvar jako národní podnik řízený státem nedává smysl.

A přidávají se i ekonomové - třeba Jan Švejnar si myslí, že prodejem budějovického pivovaru by stát mohl získat peníze na důležité investice, na něž se v současném zdecimovaném státním rozpočtu nedostává.

Nahlédnout lze i do názoru samotného Budvaru. Jeho ředitel Petr Dvořák k tomu v rozhovoru v magazínu Euro říká: „Vnímám tu zajímavost role národního pivovaru Čechů, kteří rozumí pivu, milují pivo. A zároveň je to jedno z našich nejzajímavějších průmyslových odvětví. Je to průmysl, na který bychom měli být hrdí.“

Dvořák dodal, že podle něj je dneska minimálně 85 procent českého pivního trhu v rukou zahraničních vlastníků. „Proto vnímám velmi silně roli Budvaru jako silného českého pivovaru, který by měl stát za tou tradicí českého pivovarnictví.“

Peníze získané prodejem Budvaru do soukromých rukou může být velmi zajímavým příjmem rozpočtu...

Levný nebude

Debata o tom, jestli Budvar zprivatizovat, nebo zachovat jeho – do jisté míry – velkou nesystémovost, je očividně nekonečná a objevuje se ve vlnách. To pak vždy musí přispěchat ministr zemědělství, pod něhož správa budějovického pivovaru spadá, nebo ministr financí, aby veřejně prohlásil, že právě tato vláda privatizaci nechystá.

Jenže zatímco v uplynulých letech, kdy se ekonomice dařilo, šlo o víceméně zbytečnou a pouze akademickou diskuzi, v příštích letech, až začnou vysychat zdroje, můžou být peníze získané prodejem Budvaru do soukromých rukou velmi zajímavým příjmem rozpočtu.

On totiž ten národní pivovar nebude nijak levný. Jen pro srovnání - když si v roce 2016 japonský koncern Asahi pořizoval Plzeňský Prazdroj a další čtyři východoevropské skupiny, platil za ně v přepočtu celkově 197,3 miliardy korun. I z toho se dá usuzovat, že prodejní cena Budvaru by se pohybovala v řádu desítek miliard, nikoliv jednotek.

Navíc stát ví, že na globálním trhu je jeden zásadní a dlouhodobý zájemce o značku. Je jím skupina Anheuser-Busch, která s Budějovickým Budvarem vede řadu dlouhých licenčních a soudních sporů kvůli používání značky Budweiser.

Zajeďte si do Českých Budějovic a pár lidí se zeptejte, jestli by Budvar privatizovali. Až tam člověk pozná...

Národní zlato

Čistě ekonomickým pohledem by tak v jisté konstelaci mohl prodej jihočeského pivovaru dávat smysl. Navíc stát by se ani poté neocitl úplně bez přístupu k pivovarskému byznysu, stále by mu v majetku zůstal podnik ve Vyškově. Tam se však dlouhodobě nevaří a technologie neodpovídá dnešním požadavkům.

Jenže zádrhelem celé diskuze je to, co už zmínil ředitel Petr Dvořák. Pivovarský průmysl není klasickým industriálním odvětvím, což dvojnásob platí právě v České republice. Debata o Budějovickém Budvaru tak nikdy nemůže být racionální. Vždycky bude víc o emocích.

Ostatně zajeďte si přímo do Českých Budějovic a tam se na Náměstí Přemysla Otakara II. pár lidí zeptejte, jestli by Budvar privatizovali. Až tam totiž člověk pozná, co znamená sáhnout někomu na rodinné bohatství.

Jakákoliv diskuze o budoucnosti národního pivovaru tak pokaždé bude stát na pocitu toho, že pivo je české zlato a stát by si ho měl za každou cenu chránit.

V zemi, kde každý člověk vypije v průměru 135 litrů piva, racionální argumenty fungovat nebudou.

Kouzlo staromilství

Velkou roli v tom hraje i staromilství, v Německu výstižně nazývané „ostalgie“. Tedy idealizované vzpomínky na dění před rokem 1989, kdy všechny části společnosti i byznysu ovládal stát a nikdo jiný.

Když pak po několika letech přišla privatizace, řada tradičních značek a výrobků během ní zanikla. Pravdou však je, že největšími hrobaři československého pivovarského průmyslu byli komunisté – mezi roky 1948 a 1990 totiž přestaly fungovat hned dvě stovky pivovarů.

Kdokoliv tak bude chtít otevřít téma privatizace Budějovického Budvaru, musí být připraven na to, že racionální argumenty zde nebudou fungovat. A že v zemi, kde každý člověk vypije v průměru 135 litrů piva, bude téměř třídním nepřítelem.

To je ten hlavní důvod, proč na prodeji nikdo politické ani marketingové body nenasbírá. Narozdíl od těch, kdo budou vystupovat proti privatizaci.

Autor je reportérem CNN Prima News