Schillerová a rozpočet? Nehoráznost, co už ani nejde poslouchat

Alena Schillerová si bere pódium. Jak jinak, přípravy rozpočtu finišují a ministryně financí musí být vidět a slyšet.

Lépe by však bylo ji nevidět a neslyšet. Rozpočet na příští rok chystaný s deficitem 390 miliard je děsivý. A věci, které ministryně říká, se beztak nedají poslouchat. Natož, aby se jim dalo věřit.

Podstatná část „vylepšeného“ odhadu rozpočtu praskne na požadavky ministrů, kteří se u Schillerové točí jako figurky na orloji.

Vládneme, abychom utráceli

Nedlouho poté, co ministerstvo financí zvýšilo odhad růstu ekonomiky v příštím roce z 3,7 procenta na 4,2 procenta, Schillerová pravila: „Snížit deficit o desítky miliard skutečně není možné. A ten, kdo to říká, tomu buď nerozumí, nebo říká naprostou nepravdu.“

Jsou to přitom jednoduché počty: Pokud necháte výdaje na úrovni, se kterou jste původně počítali, dostanete při novém odhadu příjmů o desítky miliard nižší schodek. K tomu, co ministryně nazývá nemožným, se tak můžete dostat bez toho, abyste škrtali výdaje.

Vláda však tyto peníze rozdá, protože se řídí Murphyho zákony. Podle nich „stát utratí daňové příjmy v jakékoli výši“ (pro upřesnění Murphy píše, že „stát utratí víc, než činí jeho daňové příjmy“). Podstatná část „vylepšeného“ odhadu tak praskne na požadavky ministrů, kteří se u Schillerové točí jako figurky na orloji.

Deficit by se však snižovat měl. Vždyť anoisté a sociální demokraté, kteří se drželi zásady „vládneme proto, abychom utráceli cizí peníze“, během tohoto volebního období zvýšili vládní výdaje o desítky procent. Škrtat by se mohlo začít u dotací, podpor, kompenzací, slev…

Plánovaný schodek je prostě nehorázný. Jsme z nejhoršího covidového průšvihu venku, a přitom vláda narýsovala rozpočet s deficitem, který se vyrovná tomu letošnímu – lockdownovému. Ten byl naplánován na 500 miliard, patrně ale skončí někde pod 400 miliardami.

Deficit 390 miliard odpovídá šesti až sedmi procentům hrubého domácího produktu (HDP). V ekonomice, která normálně roste, to je alarmující. Mezinárodní měnový fond předpokládá, že zásluhou takového rozpočtu budeme mít v příštím roce v poměru k HDP spolu s Rumunskem největší schodek v Evropské unii.

Před deseti lety se přitom Andrej Babiš v debatě se studenty na Vysoké škole ekonomické nechal slyšet: „Deficit je ztráta. Kdyby mi někdo sestavil byznysplán se ztrátou, tak ho vyhodím.“

Schillerová však dřepí na financích a seká dluhy s Babišovým souhlasem. Přesněji na Babišův pokyn. A oba si pochvalují. Aneb již vyřčené: „To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou“.

Rekord ministra financí Miroslava Kalouska z krizového roku 2009 Babišova vláda hravě překonala.

Nepřekročitelná Schillerová

Po debatě o rozpočtu u prezidenta Miloše Zemana ministryně Schillerová prohlásila: „Rozhodně trvám na tom, že ten schodek je pro mě směrem nahoru nepřekročitelný.“

Vzhledem k obří výši dluhu je to kuriozní ujištění. V případě Aleny Schillerové a nynější koalice se ale jakékoli nepřekročitelné hranice nedají brát vážně.

O nepřekročitelné červené linii ministryně mluvila už před necelými dvěma lety. „Nebudu odpovědná za nejhorší schodek rozpočtu v historii,“ prohlásila tehdy – a odpovědná za něj byla. Rekord ministra financí Miroslava Kalouska z krizového roku 2009 – nejvyšší deficit v české historii s minus 192 miliardami – Babišova vláda hravě překonala.

Pravda, kabinet financoval náhrady za protiepidemická opatření, kterými zavřel celé sektory ekonomiky. Jak ale vyplývá ze zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu, za výsledným schodkem 367,4 miliardy korun bylo také 147 miliard, které s pandemií nesouvisely. Byly to zejména peníze na provoz státu nebo sociální výdaje.

A pokud by příští rok udeřila nová zákeřná verze koronaviru a vynutila si nové náklady, rozpočet by se opět upravoval. Je zatížen mandatorními (ze zákona povinnými) výdaji, v rezervách má přitom pouhých šest miliard.

Tahle daň je v poslední době účtována rok co rok. Voliči se nakupují permanentně a schodky se hromadí.

Daň, kterou v zákoně nenajdete

Protože volby budou už počátkem října, je jasné, že zákon o rozpočtu bude prosazovat až příští (jak jinak než Babišova) vláda a schvalovat nová sněmovna. Dozná patrně ještě změn, které vyjdou vstříc Miloši Zemanovi – o několik miliard posílí investice (třeba na takový nesmysl, jakým je kanál Dunaj–Odra–Labe), a možná se o několik miliard seřízne deficit. Ne však natolik, aby se zpomalilo tempo zadlužování.

Před minulými volbami do sněmovny, na podzim roku 2017, si v České televizi v reakci na rozpočet pro rok 2017 bývalý guvernér národní banky Miroslav Singer povzdechl: „Volební rok je období, kdy se státní kasa vyprazdňuje rychleji než jindy. Je to daň demokracii.“

Problém je v tom, že tahle daň je v poslední době účtována rok co rok. Voliči se nakupují permanentně a schodky se hromadí. Patrně proto, že kromě voleb sněmovních jsou také volby krajské, obecní, senátní. Letos příprava rozpočtu vrcholí těsně před volbami, takže máme hned dva volební rozpočty na roky 2021 a 2022 za sebou. A jeden populističtější než druhý.

Je patrné, že pomyslná daň z demokracie se v posledních letech zvyšuje. Zatím ji platit nemusíme. Jednou nás to ale nemine. Blíží se doba, kdy daňové sazby porostou. Při tempu, jakým stát kupí dluhy, samotné škrty v rozpočtu sotva budou stačit na to, aby odvrátily rozvrat veřejných financí.