Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Schillerová a rozpočet? Nehoráznost, co už ani nejde poslouchat

Pavel Jégl
Pavel Jégl | 31. 8. 2021 | 13 komentářů | 42 097
Alena Schillerovádomácí politikaMinisterstvo financíschodek státního rozpočtustátní rozpočet

Připoutejte se, daň z demokracie raketově roste a s politikou nízkých daní a vysokých sociálních výdajů brzy narazíme. Rozpočet na příští rok tento okamžik významně přibližuje.

Schillerová a rozpočet? Nehoráznost, co už ani nejde poslouchat

Ministryně financí Alena Schillerová na jednání vlády (Praha, 30. srpna 2021)

Zdroj: Úřad vlády ČR

Alena Schillerová si bere pódium. Jak jinak, přípravy rozpočtu finišují a ministryně financí musí být vidět a slyšet.

Lépe by však bylo ji nevidět a neslyšet. Rozpočet na příští rok chystaný s deficitem 390 miliard je děsivý. A věci, které ministryně říká, se beztak nedají poslouchat. Natož, aby se jim dalo věřit.

Podstatná část „vylepšeného“ odhadu rozpočtu praskne na požadavky ministrů, kteří se u Schillerové točí jako figurky na orloji.

Vládneme, abychom utráceli

Nedlouho poté, co ministerstvo financí zvýšilo odhad růstu ekonomiky v příštím roce z 3,7 procenta na 4,2 procenta, Schillerová pravila: „Snížit deficit o desítky miliard skutečně není možné. A ten, kdo to říká, tomu buď nerozumí, nebo říká naprostou nepravdu.“

Licitace o rozpočtu

Na projednání státního rozpočtu, o kterém se v těchto dnech licituje na půdě ministerstva financí a který musí být Poslanecké sněmovně předložen do konce září, budou mít poslanci velmi málo času. Ve dnech 8. a 9. října se totiž konají volby do Poslanenecké sněmovny (parlamentní volby) a po zkušenostech z předchozích volebních let 2013 a 2017 lze očekávat, že se k němu nově zvolení poslanci dostanou až v prosinci. A jestli voliči rozdají karty tak, jak ukazují nynější předvolební průzkumy, kdo ví, jak dlouho se bude o rozpočtu licitovat po volbách. Pak by bylo ve hře rozpočtové provizorium, kdy stát hospodaří podle rozpočtu předchozího roku. Tedy toho rekordního, který počítá se schodkem ve výši až 500 miliard korun.

Jsou to přitom jednoduché počty: Pokud necháte výdaje na úrovni, se kterou jste původně počítali, dostanete při novém odhadu příjmů o desítky miliard nižší schodek. K tomu, co ministryně nazývá nemožným, se tak můžete dostat bez toho, abyste škrtali výdaje.

Vláda však tyto peníze rozdá, protože se řídí Murphyho zákony. Podle nich „stát utratí daňové příjmy v jakékoli výši“ (pro upřesnění Murphy píše, že „stát utratí víc, než činí jeho daňové příjmy“). Podstatná část „vylepšeného“ odhadu tak praskne na požadavky ministrů, kteří se u Schillerové točí jako figurky na orloji.

Deficit by se však snižovat měl. Vždyť anoisté a sociální demokraté, kteří se drželi zásady „vládneme proto, abychom utráceli cizí peníze“, během tohoto volebního období zvýšili vládní výdaje o desítky procent. Škrtat by se mohlo začít u dotací, podpor, kompenzací, slev…

Plánovaný schodek je prostě nehorázný. Jsme z nejhoršího covidového průšvihu venku, a přitom vláda narýsovala rozpočet s deficitem, který se vyrovná tomu letošnímu – lockdownovému. Ten byl naplánován na 500 miliard, patrně ale skončí někde pod 400 miliardami.

Deficit 390 miliard odpovídá šesti až sedmi procentům hrubého domácího produktu (HDP). V ekonomice, která normálně roste, to je alarmující. Mezinárodní měnový fond předpokládá, že zásluhou takového rozpočtu budeme mít v příštím roce v poměru k HDP spolu s Rumunskem největší schodek v Evropské unii.

Před deseti lety se přitom Andrej Babiš v debatě se studenty na Vysoké škole ekonomické nechal slyšet: „Deficit je ztráta. Kdyby mi někdo sestavil byznysplán se ztrátou, tak ho vyhodím.“

Schillerová však dřepí na financích a seká dluhy s Babišovým souhlasem. Přesněji na Babišův pokyn. A oba si pochvalují. Aneb již vyřčené: „To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou“.

Rekord ministra financí Miroslava Kalouska z krizového roku 2009 Babišova vláda hravě překonala.

Nepřekročitelná Schillerová

Po debatě o rozpočtu u prezidenta Miloše Zemana ministryně Schillerová prohlásila: „Rozhodně trvám na tom, že ten schodek je pro mě směrem nahoru nepřekročitelný.“

Kolik dáš?

Na rezortu financí se minulý týden rozjela oblíbená rozpočtová hra Kolik dáš? Jejím principem je urvat z celkové částky co nejvíc pro své domovské ministerstvo. Žábou na prameni je stejně jako loni Alena Schillerová, jenže miliardy zpod ní lítaj, co to jde.

Tak třeba Ministerstvo pro místní rozvoj (nyní pod vedením Kláry Dostálové za ANO) dostane na příští rok o miliardu víc na národní dotace, ministerstvo školství (vedené Robertem Plagou za ANO) dostane oproti loňsku 12,1 miliardy navíc, ministerstvo zahraničních věcí (pod Jakubem Kulhánkem z ČSSD) vyjednalo o půl miliardy meziročně navíc, ministerstvo obrany pak dokonce o téměř 17 miliard navíc. A meziročně vzrostou i výdaje na vědu či Státní fond dopravní infrastruktury, v prním případě o 1,9 miliardy, v tom druhém o tři.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (vedené Janou Maláčovou z ČSSD) naopak neuspělo s požadavkem na navýšení svého rozpočtu o 4,6 miliardy na sociální služby. Do hry také nečekaně vstoupil prezident Miloš Zeman, který už avizoval, že současný návrh bez jím žádaných změn nepřijme. Že by tom tak trošku vycítil žolíka ve hře proti Andreji Babišovi a BIS...?

Vzhledem k obří výši dluhu je to kuriozní ujištění. V případě Aleny Schillerové a nynější koalice se ale jakékoli nepřekročitelné hranice nedají brát vážně.

O nepřekročitelné červené linii ministryně mluvila už před necelými dvěma lety. „Nebudu odpovědná za nejhorší schodek rozpočtu v historii,“ prohlásila tehdy – a odpovědná za něj byla. Rekord ministra financí Miroslava Kalouska z krizového roku 2009 – nejvyšší deficit v české historii s minus 192 miliardami – Babišova vláda hravě překonala.

Pravda, kabinet financoval náhrady za protiepidemická opatření, kterými zavřel celé sektory ekonomiky. Jak ale vyplývá ze zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu, za výsledným schodkem 367,4 miliardy korun bylo také 147 miliard, které s pandemií nesouvisely. Byly to zejména peníze na provoz státu nebo sociální výdaje.

A pokud by příští rok udeřila nová zákeřná verze koronaviru a vynutila si nové náklady, rozpočet by se opět upravoval. Je zatížen mandatorními (ze zákona povinnými) výdaji, v rezervách má přitom pouhých šest miliard.

Tahle daň je v poslední době účtována rok co rok. Voliči se nakupují permanentně a schodky se hromadí.

Daň, kterou v zákoně nenajdete

Protože volby budou už počátkem října, je jasné, že zákon o rozpočtu bude prosazovat až příští (jak jinak než Babišova) vláda a schvalovat nová sněmovna. Dozná patrně ještě změn, které vyjdou vstříc Miloši Zemanovi – o několik miliard posílí investice (třeba na takový nesmysl, jakým je kanál Dunaj–Odra–Labe), a možná se o několik miliard seřízne deficit. Ne však natolik, aby se zpomalilo tempo zadlužování.

Anketa

Jak tohle dopadne?

Před minulými volbami do sněmovny, na podzim roku 2017, si v České televizi v reakci na rozpočet pro rok 2017 bývalý guvernér národní banky Miroslav Singer povzdechl: „Volební rok je období, kdy se státní kasa vyprazdňuje rychleji než jindy. Je to daň demokracii.“

Problém je v tom, že tahle daň je v poslední době účtována rok co rok. Voliči se nakupují permanentně a schodky se hromadí. Patrně proto, že kromě voleb sněmovních jsou také volby krajské, obecní, senátní. Letos příprava rozpočtu vrcholí těsně před volbami, takže máme hned dva volební rozpočty na roky 2021 a 2022 za sebou. A jeden populističtější než druhý.

Je patrné, že pomyslná daň z demokracie se v posledních letech zvyšuje. Zatím ji platit nemusíme. Jednou nás to ale nemine. Blíží se doba, kdy daňové sazby porostou. Při tempu, jakým stát kupí dluhy, samotné škrty v rozpočtu sotva budou stačit na to, aby odvrátily rozvrat veřejných financí.

Podzimní volby se blíží...

Finmag srpen 2021Zdroj: Finmag

Ivan Bartoš: Nevyměknu! Co když Piráti budou vládnout? Na co se máme připravit? Ač titulky hlásaly něco jiného, zvyšování daní to prý není

Téma čísla: medicínaPavel Jégl: od pazourku ke gama noži • Iva Brejlová a startup Diana Technologies, kde vymýšlejí, jak nově vymýšlet léky • Dominik Stroukal učí investovat do postelí a Jaroslav Šura do zdravotnických firem

Vítězná družstva? Vyřeší bytová družstva nedostatek bytů? Peter Bednár vysvětlí, proč ne teď a ne u nás. Ale potěší: díky nim nebude v architektuře a urbanistice nuda

FIN. Před 50 lety skončil zlatý standard. Teď, říká Josef Tětek, končí to, co přišlo po něm • Má volnonožec někdy volno? ptáme se s Robertem Vlachem • Investice do private equity • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz

Autor článku

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval v médiích – v Zemských novinách, centrální redakci regionálních deníků a v Hospodářských novinách. Zasedal v redakční radě Vojenských rozhledů. Kromě psaní se nyní věnuje finančnímu poradenství ve struktuře Partners (pracuje ve VIP kanceláři v Praze-Vinohradech) a svému psovi.