Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopisNadílka

Milion covid programů aneb Jak ještě víc zdevastovat ekonomiku

Jana Galvis Přibylová
Jana Galvis Přibylová | 24. 8. 2021 | 3 komentáře | 4 131
coviddanědomácí politikakompenzacekoronavirusúsporná opatření

Česká ekonomika jde už nějaký čas z jednoho lockdownu do druhého, vláda vydává nespočet chaotických opatření a jednotlivá ministerstva se předhánějí v tom, kolik vypíšou anti-covid programů a vyplatí kompenzací. Skoro jako by státní kasa neměla dno. Byly ale všechny ty kompenzace opravdu potřebné?

Milion covid programů aneb Jak ještě víc zdevastovat ekonomiku

Řada vládních opatření, jako zavírání různých částí ekonomiky a následné kompenzace, se často ukazují jako neúčinná (ilustrační foto)

Zdroj: Milan Sommer / Shutterstock.com

V tak složité době, jako byla první vlna pandemie, kdy o koronaviru nebylo moho dostupných informací, se stát snažil rychle jednat. Část ekonomiky proto uzavřel a znemožnil tak určitým segmentům podnikat.

Tyto segmenty posléze podporoval mnoha dotačními a kompenzačními programy, na které neměl připravené peníze a musel si je půjčit. A to na dluh budoucích generací. „Existuje asi milion covid programů. Nikdo se v tom už nevyzná,“ prohlásil v době vrcholící pandemie ministr vnitra a vicepremiér Jan Hamáček.

To potvrzuje i podrobná 70stránková analýza Liberálního institutu, která se podporou v dobách lockdownů detailně zaobírá. Tento článek je jejím stručným komentovaným výtahem.

Na trhu je mnoho firem, o jejichž produkty či služby již není takový zájem jako před epidemií a které jsou uměle udržovány v chodu.

Milion programů v kostce

Vládní pomoc by se dala rozdělit do tří základních úrovní. A sice: pomoc, která je skutečně účinná a prospěšná, dále pomoc, která nedává ekonomický smysl a pouze plýtvá zdroji, a nakonec ta, která je z ekonomického hlediska vyloženě škodlivá a ekonomiku poškozuje ještě víc než koronavirus a lockdowny dohromady.

Do té první kategorie, tedy mezi programy, které skutečně pomohly, lze zařadit tři hlavní opatření jmenovaná níže. Představují především rychlou a účinnou pomoc, kterou firmy a lidé v té době nejvíc potřebovali. Ta se jim dostala v podobě několika málo programů, které mají i nedostatky. Nejčastěji se vyznačují časovým omezením či příliš úzkým zaměřením na určitý segment či zboží.

  1. Daňové prázdniny pro OSVČ

    Vláda nastavila daňové prázdniny pro všechny živnostníky, kteří tak nemuseli platit sociální ani zdravotní pojištění po dobu šesti měsíců. Bylo to v době, kdy živnostníci nemohli z důvodu nařízení vlády provozovat své činnosti nebo jejich podnikání bylo velmi omezeno. Tato pomoc byla rychlá, administrativně nenáročná a okamžitá. Jen měla trvat během všech lockdownů a nikoli jen šest měsíců.

  1. Osvobození zdravotnického vybavení ze zemí mimo EU od cla a DPH

    Česká republika zrušila clo a DPH na zdravotnické vybavení a materiál, který pomáhá v boji s koronavirem a který byl dovezen ze zemí mimo EU. Díky tomuto opatření nákupy ochranných pomůcek a zdravotního vybavení vyšly levněji a v nelehké době jarní a podzimní vlny si mohlo kvalitní zdravotní ochranné pomůcky koupit víc lidí. Bylo by ale dobré, kdyby i ostatní zdravotní pomůcky byly osvobozeny od DPH.

  1. Prominutí DPH na respirátory

    Ministerstvo financí prominulo původně na dva měsíce (únor až březen 2021) DPH na respirátory kategorie FFP2 a vyšší, jejichž nošení se ve veřejných prostorách stalo povinností. Snížení DPH byl velmi dobrý krok a většina prodejců cenu skutečně snížila. Respirátory se tak staly dostupnější a mohlo si je pořídit víc lidí. Je nicméně škoda, že snížení DPH na tak důležitou pomůcku má být pouze dočasné (ač se neustále prodlužuje).

Dezinformace, koronavirus

Vláda vypsala také několik programů, které pomáhají tam, kde to vůbec není potřeba. Představují tedy jen zbytečné plýtvání zdroji, tedy financemi vybranými od daňových poplatníků. Mezi pomoc, která nedává ekonomický smysl, lze řadit:

  1. Rouškovné

    Mimořádná dotace pro seniory, kdy každý dostal 5000 Kč, vyšla státní kasu na 14,5 miliardy korun. V době, kdy jsou státní finance v hlubokých minusových číslech, rozhodně nebylo toto gesto nutné. Senioři, jejichž příjem je vyplácen pravidelně ze státního rozpočtu, byli ekonomicky nejméně zasaženou skupinou obyvatel. Jejich penze je valorizována a není tak ohrožena inflací.

  1. Agricovid

    Ministerstvo zemědělství vypsalo program Agricovid pro potravináře, kteří mají ztráty kvůli pandemii. Na kompenzace byly vyčleněny tři miliardy korun. Tento program se zaměřuje na pomoc masnému a mlékárenskému průmyslu a zemědělcům. Nicméně lidé během pandemie nepřestali jíst, velká část poptávky po potravinách je stabilní, a tedy nelze tvrdit, že potravináři byli koronavirem výjimečně silně zasaženi.

  1. Technologie covid-19

    Ministerstvo průmyslu a obchodu vypsalo program Technologie COVID-19, v rámci něhož můžou podnikatelé žádat o podporu až 20 milionů korun na nákup strojů a zařízení pro zahájení výroby zdravotnických prostředků a pomůcek osobní ochrany. Po výrobcích těchto firem je nyní zvýšená poptávka (až o tisíce procent) a společnosti mají dostatek hotovosti na financování nových technologií pro výrobu. Tyto firmy jsou navíc velmi kredibilní pro banky, a tak si můžou bez problémů zažádat o úvěr, úroky byly a stále jsou velmi nízké. Daňoví poplatníci nemohou skrz vládní dotace financovat soukromým firmám novou linku na roušky.

A pak je tu ona pomoc, která ekonomiku spíš dál devastuje. Řada programů byla totiž navržena tak, aby prvoplánově zadotovala firmy a pomohla jim udržet provoz. V dlouhodobém horizontu je takový zásah do fungování trhu spíš kontraproduktivní. Pandemie změnila svět, změnila potřeby zákazníků, a firmy se tomu musí přizpůsobit.

  1. Antivirus

    Firmám, jejichž hospodářská činnost byla ohrožena v důsledku šíření koronaviru, byl poskytován příspěvek na plnou či částečnou úhradu mezd. Tento stav, kdy jsou propláceny mzdy za zaměstnance, kteří jsou doma na překážkách, jen způsobuje, že firmy, které v pandemii potřebují růst (jako například výrobci respirátorů, dezinfekcí či internetové obchody), růst nemůžou, protože lidé, které by mohly zaměstnat, jsou doma, nepracují a přitom pobírají dotovanou mzdu financovanou státním dluhem. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová tak programem Antivirus pouze brání přirozenému přeskládání pracovních sil a adaptaci ekonomiky na nové podmínky.

  1. Covid Nájemné

    Podnikatelé, kteří v důsledku pandemie museli zavřít podniky, mohli požádat o proplacení části nájmu i za období, kdy už mimořádná opatření neplatila a provozovny mohly být částečně či plně otevřené. Podporovat podnikatele nájmem po skončení mimořádných opatření je jen plýtvání zdroji daňových poplatníků. Kompenzace nájmů v době, kdy byly podniky nuceně zavřené, ale byla nutná.

  1. Covid Nepokryté náklady

    Podnikatelé, kteří se kvůli pandemii nacházejí ve ztrátě s uhrazením části fixních nákladů, můžou žádat o dotaci z programu COVID – Nepokryté náklady. Bohužel tento program jen uměle udržuje v chodu firmy, které se nezvládly adaptovat na novou situaci, protože i během uzavření či omezení provozu by podnikatelé měli snižovat fixní náklady. V důsledku tohoto programu je na trhu mnoho firem, o jejichž produkty či služby už není takový zájem jako před epidemií a které jsou uměle udržovány v chodu. Dotační podporou konzumují kapitál vybraný na daních a zadržují pracovní sílu, která by mohla být zaměstnána v jiném sektoru.

Stát nemá žádné vlastní peníze. Ty, které rozdává, se získávají z daní. A tyto daně platí podnikatelé a zaměstnanci...

Skrz úředníky stát nebohatne

Bohatství vytvářejí lidé, kteří podnikají, a lidé, kteří pracují jako zaměstnanci. Státní úředníci bohatství nevytvářejí. Je tak potřeba podnikatele (včetně těch drobných) chránit a podporovat. Stát ale šel tím nejhorším způsobem, kterým mohl, a to je přerozdělování zdrojů se složitou byrokracií.

Vládní covid na Finmagu

Koronavirus
Shutterstock

Marnosti vlády a jejího počínání během pandemie jsme si na Finmag.cz s pozdviženým obočím povšimli už několikrát. Třeba Pavel Jégl rozebral, jak hlubokou díru politici vystřihli do rozpočtu. Díru, kterou „se nikomu nebude chtít lepit, natož šetřit nebo platit dluhy“. „Ve volebním roce se ještě poveselíme – a pak se uvidí. Takové je ostatně heslo dne v zemi, kde se neplánuje a nikdo se nechce zamýšlet, ani co by mohlo přijít za 14 dní,“ komentoval neveselou situaci v březnu letošního roku.

A jelikož tehdy v průzkumech ANO ztratilo svou do té doby neochvějnou první pozici (dnes se na ni opět vrací), předpověděl, že tohle nás bude ještě něco stát. Na velké pomáhání ale prý máme radši zapomenout. Už pár měsíců před volbami se ukazuje, že na tom něco bude: rozdává se, veselí se, zdroje jsou a prý i budou.

Jenže i když nám aktuální předvolební pohádky slibují zemi zaslíbenou, kde koláče jsou bez práce, už Vystrčilův exces ukázal, co nás ve skutečnosti po volbách čeká a nemine: solidární daně. Ještě že máme toho Petra Němce, který už řinčí paragrafy.

Firmy přitom potřebovaly pomoc okamžitě, ale vláda po nich chtěla vyplňovat mnoho formulářů a dodávat mnohá potvrzení. Administrativní náročnost kompenzačních programů byla pro spoustu firem natolik omezující, že raději o pomoc ani nežádaly. A když, tak než se jí dočkaly, bylo pro ně pozdě.

Stát, tedy vláda, přitom nemá žádné vlastní peníze. Ty, které rozdává, se získávají z daní, ať už přímých (silniční daň, solidární daň, daň z příjmů...), či nepřímých (spotřební daně). A tyto daně platí právě podnikatelé a zaměstnanci. Pokud tedy stát peníze k přerozdělení a k záchraně firem nemá, což je současná situace, musí si je půjčit. Ani to ovšem není zadarmo, je potřeba splácet úroky a je potřeba mít na paměti, že veřejné půjčky vytěsňují na trhu disponibilních fondů půjčky soukromé.

Stát si přitom mohl zvolit jiné formy pomoci, které by byly rychlé a efektivní. Například plošné snížení daní, daňové prázdniny či daňové lhůty a vratku daně.

Například plošné snížení daní – přímých i nepřímých – by bylo pro hospodářství daleko efektivnější, rychlejší a spravedlivější. Lidé by platili nižší DPH za zboží a služby, měli by vyšší příjem, jelikož by měli menší odvody ze mzdy, a zůstalo by jim okamžitě v kapse daleko víc peněz. Ty by opět použili na nákup zboží a služeb a svou spotřebou by podporovali ekonomiku. Firmy by zas víc vyráběly a také by jim z ušetřených daní zbylo víc na investice.

Stát také mohl plošně či pro určité segmenty (jako služby v pohostinství či kadeřnictví) vyhlásit daňové prázdniny, kdy by podnikatelé mohli získat lhůtu na neplacení daně ze zisku a lhůtu (daňové prázdniny) na snížení odvodu za zaměstnance. Délka lhůty by se určovala podle účetní ztráty. Takové opatření je pro podnikatele a OSVČ silně motivační.

A v neposlední řadě se nabízí vratka daně za posledních několik let (dejme tomu tři až pět let) pro všechny firmy, kterým v pandemii klesly příjmy. Firmy by dostaly zpět to, co do státní kasy vložily. Výhodou takového opatření je, že pokles firemních příjmů se dá snadno účetně vykázat a není nutné složité byrokratické papírování.

Stát nezvládl první ani následující vlny pandemie a situaci se snažil zachránit několika lockdowny. Ty následně kompenzoval covidovými dotačními programy...

Lepí, co se nepovedlo

Je ale férové přiznat, že i kdyby se stát rozhodl nevypisovat milion covid programů a operoval by pouze se snížením odvodů, vratkou daní nebo se lhůtou na neplacení daně, musel by si tak nebo tak peníze půjčit. Kryl by jimi především provozní náklady, tedy důchody, platy lékařů, hasičů, policistů či úředníků.

Anketa

Co měla vláda dělat jinak?

Na druhé straně by se ovšem snížila byrokratická náročnost, firmy by přesně věděly, na co mají nárok, a pomoc pro ně by byla okamžitá. A ty společnosti, kterým by nebylo pomoci ani tak, by uvolnily pracovní sílu pro firmy, které naopak potřebují růst. Takové rostoucí firmy by následně platily vyšší daně a zaměstnaly i víc lidí.

Ekonomika by tak na tom v součtu byla daleko lépe než nyní, i když je těžké hodnotit, jaké přesné druhotné dopady popsaná opatření budou mít. Ekonomika je totiž systém, kde se často důsledky rozhodnutí vládních úředníků projeví až po několika letech. Už teď ale víme, že se v následujících letech zpomalí růst, tedy tvorba bohatství, a že porostou daně.

Výslednou realitou tak zůstává, že stát nezvládl první ani následující vlny pandemie a situaci se snažil zachránit několika lockdowny. Ty následně kompenzoval covidovými dotačními programy. Jenže smrti víc než třiceti tisíc lidí ani tahle tvrdá opatření nezabránila, zato zvládla zdevastovat ekonomiku i psychické zdraví celé řady lidí.

160 STRAN FINMAGU

Finmag říjen 2021Zdroj: Finmag

Devadesátky zlatý, budoucnost nejistá. Rozhovor Petra Fischera s Radovanem Vávrou a Dominikem Stroukalem. Dva ekonomové. dvě generace, dva pohledy na devadesátá léta i roky budoucí

MAG. Téma čísla: knihy • Radim Kopáč a kniha za časů korony • Jak Knihobot recykluje miliony knížek • Metoda zettelkasten: jak nikdy nezapomenout, co jste četli • Mistr, Markétka a Audioteka: audioknižní jednička natáčí velké dramatizace • Jakub Žofčák a nerozumná investice – 20 let od zfilmování Pána prstenů • Tři hrsti tipů

FIN. Jiří Hovorka s šéfem pražské burzy: proč se na ni českým firmám nechce? • To se vám vrátí! Mockrát. Dominik Stroukal o magii ekonomických multiplikátorů • Kdo chce bitcoin bít Josef Tětek o lidech, co to neradi krypto

Autor článku

Jana Galvis Přibylová

Jana Galvis Přibylová

Analytička Liberálního institutu, zabývá se ekonomickými dopady vládních rozhodnutí.