Lídři na nože, nezávislost v trapu. Skotsko odkládá separatistické ideje

Ve druhé polovině loňského roku se zdála skotská nezávislost takřka na dosah. Přinejmenším na základě průzkumů veřejného mínění, ve kterých se podpora obnovení samostatného státu od léta poprvé stabilně držela kolem padesáti procent – a několikrát tuto klíčovou hranici výrazně překročila. V říjnovém průzkumu společnosti IPSOS Mori pro stanici STV News se pro nezávislost dokonce vyslovilo rekordních 58 procent respondentů.

Jedním z hlavních důvodů pro rostoucí podporu nezávislosti byl samozřejmě zmatek kolem britského opouštění Evropské unie. Přesvědčivá většina 62 procent Skotů v referendu před pěti lety hlasovala pro setrvání v Unii a není pochyb o tom, že si skotští voliči přáli udržet alespoň co nejtěsnější vztahy se zbytkem kontinentu. Místo toho jim vláda konzervativního premiéra Borise Johnsona naservírovala v podstatě nejtvrdší variantu brexitu.

K odporu vůči opuštění Evropské unie se od začátku roku 2020 přidala pandemie koronaviru. Ta sice Skotsko zasáhla neméně ničivě než zbytek Spojeného království, místní obyvatelé však ocenili systematičtější – a podle mnohých i empatičtější – vedení premiérky Nicoly Sturgeonové ze Skotské národní strany (SNP). Sturgeonová byla na rozdíl od Johnsona připravená včasně zavádět tvrdá opatření a zároveň i vyjádřit upřímně působící lítost za předchozí pochybení, což zjevně zvýšilo důvěru skotských voličů v SNP a potažmo v projekt nezávislého Skotska.

Proti Sturgeonové se postavil její ukřivděný předchůdce Alex Salmond, který premiérku obviňuje ze spiknutí...

Mimořádně příznivé podmínky pro drtivé vítězství v blížících se květnových volbách, které je předpokladem pro vypsání dalšího referenda o skotské nezávislosti, ovšem začala komplikovat stále vyhrocenější válka uvnitř vládní SNP. V ní se proti Sturgeonové postavil její ukřivděný předchůdce Alex Salmond, který premiérku obviňuje ze spiknutí v souvislosti s obviněními ze sexuálního zneužívání, a dokonce představil konkurenční politický projekt.

Dokonalý tandem

Vztahy mezi Sturgeonovou a Salmondem nebyly vždycky napjaté. Právě naopak – byli považováni za jeden z nejúspěšnějších tandemů v historii britské politiky. Nicola Sturgeonová stála za Salmondem od počátků své politické kariéry v roce 1990, kdy poprvé podpořila jeho kandidaturu na předsedu Skotské národní strany. O Salmondovi hovořila jako o svém mentorovi a příteli a zcela zjevně se od něj naučila energickému a charismatickému stylu vystupování, přestože nikdy nedosáhla míry jeho výstřednosti a podle kritiků okázalé nabubřelosti.

Kdo je kdo: Nicola a Alex

Terry Murden / Shutterstock.com

Nicola Sturgeonová, nepřechýleně Nicola Sturgeon, je skotská premiérka a právnička, od roku 2014 předsedkyně Skotské národní strany. Wikipedie

Karl Nesh / Shutterstock.com

Alexander Elliot Anderson Salmond, známý jako Alex Salmond, je skotský politik a bývalý předseda Skotské národní strany. Wikipedie

Když se Salmond po krátké přestávce v roce 2004 vrátil do čela SNP, Sturgeonová se stala jeho první místopředsedkyní a nezpochybnitelnou pravou rukou. A poté, co Salmond o tři roky později jako vůbec první nacionalistický politik zvítězil ve skotských volbách a stanul v čele místní vlády, jmenoval Sturgeonovou do role vicepremiérky zodpovědné za vůbec nejdůležitější téma národovců: přípravu referenda o nezávislosti, naplánovaného na rok 2014.

Sturgeonová se spolu se Salmondem postavila také do čela překvapivě úspěšné kampaně. Referendum sice nakonec skončilo odmítnutím myšlenky nezávislého státu, ale podstatně těsnější většinou, než se všeobecně očekávalo. Z nezávislosti se stala skutečná politická alternativa a SNP paradoxně z porážky vyšla silnější než kdy dřív. Ovšem už bez Salmonda: ten podle vlastního slibu po neúspěchu referenda rezignoval a do čela skotské vlády i skotských nacionalistů se s jeho plnou podporou postavila Sturgeonová.

Ze zpětného pohledu není pochyb o tom, že to nemohlo fungovat. Alex Salmond byl až příliš zvyklý na světla reflektorů a jeho někdejší „učednice“ se překvapivě rychle emancipovala. Salmond ještě na nějakou dobu našel uplatnění ve „velké“ politice, když od roku 2015 znepříjemňoval život konzervativní vládě v britské Dolní sněmovně. V předčasných volbách o dva roky později ale tuto pozici ztratil a poprvé od roku 1987 se tak ocitl mimo britský nebo skotský parlament.

Pochybení, nebo spiknutí?

Následné pokusy uchytit se na mediální scéně přinesly první otevřené roztržky mezi Salmondem a Sturgeonovou – zvláště když vyšlo najevo, že expremiér bude mít vlastní pořad na ruské státní televizi RT. Sturgeonová se od takové volby distancovala a nechala se slyšet, že jí to v žádném případě nezabrání kritizovat ruskou politiku. Definitivní rozpad dřívějšího tandemu, který nakonec přerostl až v otevřenou válku, ale přinesla teprve nařčení Salmonda ze sexuálního zneužívání.

Jako první toto obvinění na začátku roku 2018 vznesly dvě ženy, které pro Salmonda pracovaly v době jeho působení v roli ministerského předsedy. Expremiérovo údajné chování se vzápětí stalo cílem interního vyšetřování skotské vlády a následně i trestního stíhání, ve kterém byl Salmond prokuraturou obviněn z celé plejády sexuálních přečinů včetně dvou pokusů o znásilnění.

Rozhodnutí z ledna roku 2019 usvědčilo skotskou vládu z porušení vlastních pravidel. Musela tak Salmondovi zaplatit půl milionu liber za soudní výlohy.

Salmond od samého počátku vehementně trval na své nevině a označoval obvinění za spiknutí vedení SNP proti jeho osobě. Premiérka a její nejbližší spolupracovníci se podle Salmonda měli pokoušet mu zabránit v návratu do politiky, a za tímto účelem tlačit na policii i soudy. Sturgeonová samozřejmě teorie o konspiraci příkře odmítá a tvrdí, že její předchůdce v boji za své očištění používá „taktiku spálené země“.

Soudy však postupně Salmonda skutečně zbavily všech obvinění a například rozhodnutí z ledna roku 2019 usvědčilo skotskou vládu z toho, že se při interním vyšetřování neřídila podle vlastních pravidel. Musela tak uznat svoje pochybení a Salmondovi zaplatit půl milionu liber (15,3 milionu Kč) za soudní výlohy.

Shutterstock

Z BRITÁNIE DO EU. SIRÉNY Z BRUSELU VÁBÍ SKOTY

Podlehnou jim statečná srdce a utečou z ostrovní monarchie, aby se mohla vrátit do Evropské unie? Probruselským Skotům, kteří šli hlasovat o nezávislosti bylo jasné, že jejich samostatná země by se z Evropské unie musela poroučet a žádat o členství, vyjednávat, čekat… Možnost, že Británie z Unie za několik let odejde, si málokdo z nich připouštěl, psal loni na Finmag.cz Pavel Jégl.

Do popředí zájmu veřejnosti a přirozeně i opozice se naopak dostala sama premiérka, která musela čelit hned dvěma komisím posuzujícím její chování v Salmondově případu. Prošetřovalo se zejména to, jestli ve svých výpovědích záměrně lhala parlamentu. K tomuto závěru skutečně došla první, parlamentní komise. Naopak druhá, nezávislá komise vedená irským právníkem Jamesem Hamiltonem usoudila, že k vnitřním nesouladům ve výpovědích Sturgeonové nedošlo úmyslně – a premiérka se tedy neprohřešila vůči etickým požadavkům na skotské ministry.

Hrozba pro nezávislost

Dvojznačné výsledky vyšetřování poskytly Sturgeonové měsíc před volbami určitou úlevu a už nemůže být žádných pochyb o tom, že premiérka nevyslyší volání po rezignaci, ke které ji vyzývá Salmond i představitelé opozičních stran. Přesto je evidentní, že aféra poškodila premiérku osobně, Skotskou národní stranu i vyhlídky na vznik samostatného státu.

Salmond a Sturgeonová totiž netvořili jen nejúspěšnější politický tandem v novodobé skotské historii – zároveň byli i dvěma zdaleka nejvýraznějšími tvářemi celého hnutí za nezávislost. Přestože je Skotská národní strana skoro sto let stará a myšlenka obnovení nezávislosti ztracené v roce 1707 ještě o poznání starší, teprve Salmond a Sturgeonová dokázali okrajové nacionalisty proměnit v nejsilnější politickou sílu v regionu schopnou na hlavu porážet konzervativce i labouristy.

Nyní má jejich konflikt plný výbušných obvinění a emotivních mediálních výstupů potenciál léta budovanou pozici pohřbít. Alex Salmond dokonce zašel tak daleko, že 27. března ohlásil vznik vlastní nacionalistické strany Alba, v jejímž čele chce spolu s dalšími několika odpadlíky od SNP znovu proniknout do skotského parlamentu.

Pokud by se Salmondova strana skutečně stala jazýčkem na vahách ve skotském parlamentu, pro Sturgeonovou by nastaly těžké časy. A otázka nezávislost by dost možná padla...

Salmond sice tvrdí, že jeho nový projekt nemá za cíl konkurovat SNP, ale naopak má příznivcům nezávislosti pomoci získat patřičnou parlamentní převahu, nedává to ale příliš smysl – podporovatelů samostatného Skotska je pořád omezené množství a menší část z nich, která má výhrady ke Skotské národní straně, historicky volila místní Stranu zelených. Je mnohem pravděpodobnější, že Alba spíš dál roztříští hlasy a oslabí zelené i SNP.

V každém případě se dá očekávat, že pokud by se Salmondova strana skutečně stala jazýčkem na vahách ve skotském parlamentu, pro Sturgeonovou by nastaly těžké časy. A otázka nezávislosti by dost možná padla za oběť vzájemným přestřelkám mezi premiérkou a jejím předchůdcem. Ani další přesvědčivé vítězství SNP a propad Salmondových odpadlíků ovšem pro skotskou premiérku nutně neznamená hladké schválení druhého referenda, o vybojování nezávislosti nemluvě.

Vedle nevídané nejednoty v nacionalistickém táboře totiž uspořádání může zkomplikovat britská vláda, jejíž premiér Boris Johnson kategoricky odmítá posvětit jeho vypsání. A pak jsou tu nemalé praktické pochybnosti o životaschopnosti případného samostatného Skotska, kterým by se v kampani před hlasováním o nezávislosti bezpochyby věnovala podstatně větší pozornost.

(Ne)závislá ekonomika

Sturgeonová dosud nedokázala uspokojivě vysvětlit, jak by skotské hospodářství přežilo odtržení od Británie, které by podle expertů způsobilo přinejmenším dvojnásobné ekonomické ztráty než brexit. Předchozí model představený právě Salmondovou vládou před referendem z roku 2014 přitom evidentně fungovat nemůže – skotští nacionalisté počítali s vysokými výnosy z ropných nalezišť v Severním moři, které se ale v posledních letech vzhledem k nízkým cenám ropy propadly na minimum.

Finmag.cz

Ránu životaschopnému nezávislému státu paradoxně uštědřil i brexit, který jinak touhu po odtržení mezi Skoty jednoznačně posílil. Vysněné skotské znovupřipojení k Evropské unii by totiž nutně vedlo ke vztyčení pevné hranice se zbytkem Británie a k propadu obchodu, na kterém je skotská ekonomika závislá. Skotsko dnes obchoduje s dalšími částmi Británie (především s Anglií) čtyřikrát víc než se všemi státy Evropské unie dohromady a zvrátit tento trend by podle ekonomů trvalo desetiletí.

Pochybnosti nadále panují také okolo rozhodnutí, jakou by mělo nezávislé Skotsko měnu. Možnost měnové unie se zbytkem Británie už před posledním referendem jednostranně odmítl tehdejší britský ministr financí George Osborne. V úvahu tedy přichází vlastní (a z podstaty věci nestabilní) měna, nebo dočasné používání libry podle takzvaného „panamského scénáře“. V praxi to znamená, že by se sice librou ve Skotsku před přijetím eura či zavedením vlastní měny platilo i nadále, vláda nového státu by ale ztratila veškerou kontrolu nad měnovou politikou.

Jen stěží by například mohla ovlivňovat inflaci, nerozhodovala by o úrokových sazbách a problematické by bylo třeba i financování deficitů státního rozpočtu. Podle profesora Richarda Murphyho ze City, University of London (CUL) by se tak formálně nezávislé Skotsko paradoxně ocitlo v situaci s menším množstvím pravomocí v hospodářské oblasti, než má dnes jako jedna ze čtyř zemí Spojeného království.