Byznys a podnikání? To je hlavně pot, krev a slzy, říká přísný mentor Kastner

Kastner se svému řemeslu věnuje už přes 20 let. Na otázku, co přesně jeho práce obnáší, odpovídá jednoduše: „Provázím firmy a jednotlivce byznysem. Mindset je v byznysu velmi důležitý. Rozděluji byznys (což jsou často procesy) a mindset (nastavení hlavy).“

Sám se nazývá „firemním turistou“, jelikož zkušenosti sbíral v oněch dvou dekádách na řadě míst. Nejprve prý musel „nosit tužku“ vyšším šaržím, aby nabyl zkušenosti. Dnes je ale úspěšně předává dál a pomáhá odhalovat chyby, které firmy často dělají.

„Byznys má svoje základní pravidla. Když se tedy podíváte na historii firmy, často tam najdete právě i ty klíčové momenty, ta nepříliš šťastná rozhodnutí. A to zadání je «jenom» ty věci pojmenovat, přenastavit,“ odhaluje jádro své práce Kastner.

Často se setkávám s tím, že když firma má nefunkční proces, tak zavede nový proces, ale ten starý pro jistotu nechá

Chyby jsou důležité

O neúspěšných firmách se přitom mluví málokdy, mediálně vděčné jsou spíše takzvané success story neboli příběhy těch úspěšných. Kastner ovšem upozorňuje, že jsou to sice líbivé příklady, ale většinou to zas taková sranda není. „Byznys, ta snaha v podnikání uspět, je daleko prozaičtější: je v tom daleko víc churchillovského potu a krve a nějaká ta slza. To k tomu ale patří.“

Jednou ze základních chyb je podle něj nedostatek pochopení nebo komunikace mezi vedením a zaměstnanci. „Majitelé si často myslí, že lidi to pochopí, přijde jim to jasné... Pak se ale diví, že jejich zaměstnanci to vidí jinak a pohled vedení nechápou. Z toho pak vyplývají negativní jevy, jako je třeba špatná atmosféra ve firmě.“

Další chybou je přemíra procesů. „Často se setkávám s tím, že když firma má nefunkční proces, tak zavede nový proces, ale ten starý pro jistotu nechá. Firma je pak zaplevelená procesy. A její akceschopnost je velmi omezená. Externí pohled na procesy ve firmě hodně pomáhá.“

S tím souvisí i další příklad: přílišné zaměření na „proces“ a ne „progres“. Kastner to přirovnává ke sportu, kde je normální hledat cesty, jak se zlepšit, namísto procesu (cviku), který sportovce výkonnostně neposouvá. „Když se daří, s tím si lidé poradí. Když se ale nedaří, je třeba si nechat pomoct. A na to je třeba mít odvahu: říct si «Hele, ten byznys si asi trošku brzdím sám»,“ přidává další klíčovou zkušenost Kastner.

Dnes žijeme v době, kdy člověk musí být nejdříve spokojen, a až pak odvádí práci a možná přijdou i výsledky...

Vyhoření je společenská slušnost

Velké téma je dnes také vyhoření. Kastner to tvrdě shrnuje takto: „Vyhořet je dnes společenská slušnost. Kdo ho nemá v CV, jako by nebyl. Pod vyhoření se ale schovává hodně věcí – ať už je to nuda, zklamání… Když ale přistoupím na toto označení, všem říkám, že si za vyhoření může sám. Prevence a trénink je víc než léčba a terapie. Chci udělat tu osobnost silnější.“

V této souvislosti Kastner ukazuje na jistou protikladnost v přístupu firem: na jedné straně maximálně dbají na spokojenost zaměstnanců, ale na té druhé je chtějí vystavovat nekomfortu. V minulosti například platila zákonitost trénuješ-pracuješ-odvádíš výkon-dostáváš výsledky-jsi spokojen. „Ta spokojenost tedy byla na konci snažení. Dnes ale žijeme v době, kdy člověk musí být nejdříve spokojen, a až pak odvádí práci a možná přijdou i výsledky.“

Jedna z chyb tedy je, že se tlačí na spokojenost, ale zároveň se mluví o nekomfortu. Pro manažery je pak těžké udržet lidi v tempu a přílišné benefity mohou firmu ve výsledku ochromit. „Byznys se dělá pro čísla: peníze jsou skóre. Proto jsou paralely se sportem vhodné a byznys se se sportem může a má srovnávat,“ uzavírá bez okolků Kastner.

V podcastu se dále dozvíte:

• Co je to mindset (nastavení hlavy) a proč je důležitý
• Co dělat proti vyhoření a jaký je rozdíl mezi „-ing“ a „-ie“
• Proč lidi baví dodržovat pravidla
• Co je to zdravá nasranost a jak motivovat lidi k vyšším výkonům
• Jaké absurdity nabízí srovnání se sportem