Zakázat inflaci zákonem? Plán ekonoma Havránka není tak bláznivý, jak se zdá

Růst cen, který jsme dlouhou dobu neviděli, trápí momentálně celý svět. Málokdo navíc ví přesně proč a co s tím. Většina ekonomů doufá, že centrální banky nakonec inflaci ztlumí a vrátíme se k mírné inflaci, která je podle nich prospěšná pro hospodářský růst.

Ekonom Tomáš Havránek ovšem tvrdí, že bychom měli mít inflaci nulovou a že se to dá nařídit zákonem. Protože přirozená a prospěšná ekonomice je jen nulová inflace, ne aby ceny rostly každý rok. 

Zní to jako ufo a nesmysl? Možná. Havránek je ale v zahraniční nejcitovanějším českým ekonomem, je to uznávaný odborník a pracoval léta v české centrální bance. Není to tedy žádný blázen. I když – jak sám přiznává – i jemu trvalo opravdu dlouho, než se k této myšlence dopracoval. 

Když byl ještě poradcem členů bankovní rady České národní banky (ČNB), připadala mu malá inflace jako naprosto přirozená a přínosná. Potom se ovšem začal inflací víc zabývat, číst na toto téma různé ekonomické studie... A změnil názor. 

Ale popořádku. Nejprve se podívejme na současnou vysokou inflaci a vůbec na inflaci jako takovou. A to, proč je podle současných teorií prospěšná.

Většinově se soudí, že za inflací je zvýšená nabídka peněz, zatímco krátkodobě ji ovlivňují i jiné faktory. Včetně nálad ve společnosti...

Za vším hledej peníze nebo logistiku

Inflace je v podstatě všeobecný růst cen, který může být velmi zjednodušeně způsoben dvěma základními příčinami. První je nabídka peněz. Pokud je v ekonomice víc peněz, než kolik je tam zboží, cena peněz zákonitě klesá. A tedy rostou nominální ceny zboží.

Ve vyhraněné podobě zastávali tento pohled takzvaní monetaristé. Jejich asi nejznámější představitel, ekonom a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman, dokonce tvrdil, že inflace je vždy a všude jen peněžní fenomén.

Může to vysvětlovat část naší současné vysoké inflace. Za covidových uzávěr totiž vlády dotovaly mzdy zaměstnanců či podnikatelů, kteří nic nevyráběli. Tím vznikl přebytek peněz nad zbožím.

Navíc ještě před tím dělaly centrální banky dlouhodobě takzvané kvantitativní uvolňování. V podstatě skupovaly dluhopisy a další aktiva. A to i ta, která by jinak nikdo za tu cenu nekoupil. Do ekonomiky tím vypouštěly nové peníze.

Druhým vysvětlením inflace je kolísání poptávky a nabídky zboží, zejména nedostatek některých surovin či dílů. Zkrátka najednou je nedostatek zboží, protože ho nelze vyrobit dosavadní množství, a to žene ceny nahoru.

Je to něco, co jsme zažili nedávno. Celní válka mezi Čínou a USA, covidové uzávěry a posléze skutečná válka na Ukrajině a manipulace a sankce týkající se vývozu energetických surovin omezily mezinárodní obchod a výsledkem byl nedostatek různých dílů od čipů do aut po součástky na kola. A taky nedostatek a tedy i vysoké ceny ropy a plynu.

Zároveň toto narušení dodavatelských řetězců, tedy omezení globalizace, například podle ekonoma Andy Haldaneho mohlo způsobit, že se v západních ekonomikách projevily dlouhodobé inflační tlaky. Ty totiž jinak „kanalizovala“ právě ona globalizace.

Většinově se nicméně soudí, že za inflací je zvýšená nabídka peněz, zatímco krátkodobě ji ovlivňují i jiné faktory. Včetně nálad ve společnosti a úvěrování firem ze strany komerčních bank.

Kdyby byla reálná úroková sazba záporná, a střadatelé přicházeli o peníze, raději by si je nacpali do matrací. A centrální banka by nezmohla nic.

Inflace a deflace

Ekonomové mají vysokou inflaci za škodlivou. Za ještě horší ale považují její opak, deflaci. Tedy pokles cen. 

Proč je vysoká inflace škodlivá, je jasné. Rychlý růst cen znehodnocuje úspory, přelévá bohatství od věřitelů k dlužníkům, znesnadňuje plánování výroby i investic. Lidé přestávají spořit, protože se to nevyplatí, což pak omezuje i nabídku úvěrů.

Navíc se taková inflace může snadno v ekonomice zabydlet. Pokud všichni čekají, že ceny porostou, chovají se podle toho: žádají za své zboží automaticky stále víc a stejně tak požadují zaměstnanci stále vyšší platy.

Škodí ale i deflace. Když ceny klesají, lidé spoří a odkládají nákupy větších věcí. Což brzdí ekonomiku. Roste reálná hodnota dluhů. Pokud dlužníkům klesají příjmy, musí omezovat další výdaje. A to potápí ekonomiku. 

Podobné je to s příjmy firem, které reálně klesají a firmy pak mohou začít propouštět, aby snížily náklady. Ekonomika pak nastupuje do sestupné spirály.

Kupodivu ale ekonomové většinou tvrdí, že mírná inflace je naopak prospěšná. Z několika důvodů. 

Zaprvé, inflace se obtížně měří a většinou měřená inflace vychází nižší, než je skutečná. Mimo jiné kvůli tomu, že se měří růst cen vybraných výrobků, jenže lidé zastoupení různých výrobků ve svých nákupech mění, většinou za modernější a tedy dražší. Statistici je ovšem mění později, a tak má zpoždění i inflace. 

Zadruhé inflace „nakopává“ lidi ke spotřebě, neodkládají nákupy, protože s každým dalším odkladem si za své peníze koupí trochu méně. 

Zatřetí, mírná inflace eroduje platy, které jsou jinak „nepružné“ směrem dolů. Umožňuje tak zaměstnavatelům snižovat náklady a zároveň tlačí zaměstnance, aby se přesouvali do produktivnějších odvětví.

A konečně začtvrté, nulová inflace ztěžuje centrální bance možnost stimulovat ekonomiku, když je toho potřeba, jak to rozvádí ve své knize Ekonomické jednohubky analytik České spořitelny a bývalý poradce bankovní rady ČNB Michal Skořepa. Pokud totiž řídí ekonomiku přes úrokové sazby a jejich snížením ji chce stimulovat, nemůže jít reálně s úrokovými sazbami pod nulu.

Myšleny přitom jsou reálné úrokové sazby, tedy rozdíl mezi úrokovou sazbou a inflací. Kdyby totiž reálná úroková sazba byla záporná, tedy střadatelé přicházeli o peníze, raději by si je nacpali do matrací. A centrální banka by nezmohla nic.

České národní bance je možné dát nulovou inflaci za úkol zákonem, a pokud její úsilí nebude sabotovat vláda, je možné se k ní do dvou let dostat.

Jistota? Jen dlouhodobě

Tomáš Havránek ale tvrdí, že ani mírná inflace není prospěšná a že stálá nulová inflace znamená víc jistoty. Většina ekonomických studií podle něj ukazuje, že mírná deflace není škodlivá a že optimální inflace pro ekonomický růst je nula nebo někde kolem nuly. 

Zkrátka že je výhodnější, aby věci stály stejně teď jako třeba za dvacet let. 

Důvody, které uvádějí ekonomové pro zachování alespoň nízké inflace, jsou podle Havránka chybné. Měření inflace zvyšuje inflaci jen o pár desetin procenta, takže to nemá příliš velký význam. Že by lidé odkládali spotřebu, když je deflace, a čekali, až bude levno, a tím zastavili kola ekonomiky, je také spíše mýtus.

„Nejde příliš odložit nákup třeba chleba. Jde odložit nákup auta nebo domu, ale i tyto věci se kupují, když je potřeba,“ říká. Nákup většiny spotřebních věcí nelze odkládat příliš dlouhou dobu a právě tyto věci mají v ekonomice velkou váhu.

Pokud jde o snižování platů, není jisté, že v tom inflace zaměstnavatelům tak strašně pomáhá. Lidé jsou dost chytří na to, aby si uvědomili, že inflace jim z jejich platu „ukusuje“, a za lepšími platy do produktivnějších odvětví odcházejí i bez inflace, vysvětluje Havránek.

Pokud jde o centrální banku a její politiku, Havránek nenavrhuje, aby inflace byla nulová v každém okamžiku. „Stačí mít dlouhodobě nulovou inflaci. Někdy bude inflace vyšší, třeba když jde o dovezenou inflaci ze zahraničí, kterou centrální banka nemůže pořádně potlačit. Bude se jen postupně snižovat a zároveň někdy bude centrální banka na vyrovnání této inflace tolerovat nízkou deflaci,“ říká Havránek.

České národní bance je možné dát to za úkol zákonem, a pokud její úsilí nebude sabotovat vláda rozsáhlými výdaji, nebo naopak škrty, je možné do dvou let se k nulové inflaci dostat, uvádí Havránek.

Zda by to fungovalo a přinášelo potřebnou jistotu lidem i celé ekonomice, to je ale otázka. Většina centrálních bank i ekonomů se zatím stále drží tradičního cíle udržovat pokud možno mírnou dvouprocentní inflaci, byť tohle číslo vzniklo náhodou (viz box výše). Zdá se ale, že všem docela vyhovuje a dlouhá desetiletí nám přinášelo svět bez velké inflace a zároveň i bez deflace.

Kam dál? Boj s inflací na Finmagu:

• Boj s inflací ještě není u konce. ČNB může přijít o vše
• Inflace zpomaluje, ale potraviny dál zdražují. Jak číst nová data?
• Lakování narůžovo skončilo, inflace v lednu skokově vzrostla. Brzy ale bude líp
• Do jak velké recese se řítíme? Budoucí vyhlídky očima expertů
• Inflace za rok 2022 ukázala finální účet. Na co se máme připravit letos?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag