Přiškrcení důchodů očima expertů. Asociální nápad, nebo nezbytný krok?

17. 3. 2023

31 912

Prezident Petr Pavel podepsal vládní novelu týkající se snížení červnové valorizace důchodů. Vláda už však přemýšlí nad dalším zpomalením růstu penzí. Jednou z variant je i zrušení mimořádné valorizace, nově by průměrné důchody nemohly růst podstatně rychleji než průměrný výdělek. Neexistují ale lepší prostředky, jak zamezit kolapsu penzijního systému?

Přiškrcení důchodů očima expertů. Asociální nápad, nebo nezbytný krok?

Úprava letošního mimořádného navýšení důchodů, kvůli níž se chce opoziční hnutí ANO obrátit na Ústavní soud, o něco přilepší těm nejchudším penzistům, těm ostatním ale růst důchodu poklesne.

„U příjemců nejnižších důchodů do výše přibližně osmi tisíc korun dojde ke zvýšení důchodů v celkové částce plně kompenzující změřenou inflaci. Tím se efekt zamezení značným hospodářským škodám propojuje s ochranou nejohroženější skupiny důchodců,“ píše se v důvodové zprávě k novele.

Ve hře je navíc i navýšení věku do důchodu, na které jsme se expertů ptali už dřív. Podle návrhu, který projednává vláda, by lidé, kterým je dnes 34 let a míň, šli do penze až v 68 letech, čtyřicátníci v 67 a dnešní padesátníci v 66 letech.

Shutterstock

Jak reformovat důchody? Stát by měl najít peníze, ne jen bičovat občany

Zásadním cílem opatření v oblasti penzí by mělo být dostat do důchodového systému víc peněz. Pokud to nemá být na dluh nebo z vyšších daní, nezbývá jiná možnost, než že si lidé budou sami na stáří spořit víc, eventuálně začnou se spořením dřív.

Na stole už jsou ovšem další varianty na zpomalení růstu penzí natrvalo. Jak zjistila Česká televize, plán ministerstva práce a sociálních věcí počítá s pomalejším zvyšováním penzí jak v řádném, tak i mimořádném termínu. Vláda zároveň chystá limit na zvyšování důchodů v případě vysoké inflace. Podle nových pravidel by důchody už nemohly růst výrazně rychleji než průměrný výdělek.

Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) předložil koaliční radě tři návrhy, které vypracoval jeho resort. Podle první varianty by stát mimořádné valorizace důchodů zrušil a inflaci by důchodcům vynahradil až při lednové řádné valorizaci. Druhá varianta počítá s jednorázovou výplatou ve výši pěti tisíc korun, podle třetí by pak vláda při mimořádné valorizaci vynahradila penzistům jen polovinu inflace.

Jurečka se zasazuje o další zpomalení růstu důchodů a zároveň i jejich rovnoměrnější zvyšování. „Kdyby tady ještě někdy náhodou nastala situace takto vysokých inflací, tak abychom už neopakovali tu chybu, že potom během daného roku ta situace opravdu bude znamenat rozevírání nůžek životní úrovně,“ řekl České televizi.

Největší novinkou v pravidlech pro každoroční lednové zvyšování penzí je návrh zpomalení růstu penzí pokaždé, když inflace bude růst rychleji než mzdy. Takovou situaci zažívá Česká republika od ledna 2022. Podle ministerstva by důchody v takovém případě rostly maximálně o polovinu inflace a o polovinu růstu mezd. Zavedením těchto pravidel by stát jen v loňském roce ušetřil 27 miliard korun. V případě prosazení varianty mimořádného důchodu ve výši pěti tisíc korun by ušetřil 13 miliard korun.

Souhlasíte se zrušením mimořádné valorizace důchodů a přiškrcením té řádné? Jakou měrou by takové kroky pomohly státnímu rozpočtu? A neexistují lepší cesty, jak zamezit kolapsu penzijního systému?

Záměrem MPSV je předložit úpravu valorizačního mechanismu tak, aby odpovídala více současné situaci a potřebám příjemců všech typů důchodů. Zároveň musíme myslet i na to, aby byl zohledněn požadavek na rozpočtovou odpovědnost valorizací. Obě tyto roviny považuji za velmi důležité.

Proto předložíme návrh, na základě kterého by se neměly při vysoké inflaci nadále rozevírat nůžky mezi bohatými a chudými příjemci důchodů.

Že je zapotřebí upravit schéma, podle kterého se valorizují důchody, je nabíledni. To platí jak pro řádné, tak pro mimořádné valorizace. V případě vzorce pro řádnou valorizaci považuji za minimum, abychom se vrátili před rok 2017, tedy do doby, kdy příspěvek růstu reálných mezd k valorizaci penzí činil jednu třetinu (podle současně platného vzorce činí jednu polovinu). Kvituji, že současná politická reprezentace uvažuje o změně tímto směrem.

Stejně tak je správné, že se hovoří o změnách mimořádných valorizací. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka představil tři návrhy, z nichž se jako nejrozumnější jeví mimořádnou valorizaci zrušit a namísto toho případný inflační „skok“ kompenzovat jednorázovou dávkou. Jednorázová kompenzace totiž nezvyšuje základnu penzí pro příští valorizace a pro státní rozpočet tak představuje jen jednorázový mimořádný výdaj. Jinými slovy neovlivňuje strukturální část bilance státního rozpočtu.

Úpravy valorizací by však měly být pouze prvním krokem na cestě za dlouhodobě udržitelným penzijním systémem. Mezi další by mělo patřit postupné zvyšování věkové hranice pro přiznání nároku na starobní penzi, zpřísnění podmínek pro odchod do předčasného důchodu, zvyšování motivace pro individuální spoření na penzi nebo úprava takzvaného třetího pilíře, aby lidé preferovali výplatu pravidelné renty před jednorázovou výplatou naspořené částky.

Valorizační mechanismus byl nastaven s jednoznačným posláním – tedy aby nedocházelo k propadu kupní síly důchodců v dobách vyšší inflace. To je zcela logická úvaha, neboť důchodci jsou skupinou, která má velmi omezené či spíše žádné možnosti, jak si svou kupní sílu v prostředí rostoucí inflace udržet vlastní činností.

Současné nastavení ovšem nešťastně vede k tomu, že v závislosti na vysokých valorizacích dochází ke spekulacím při žádostech o předčasné důchody, které v důsledku mohou vytvářet neospravedlnitelné asymetrie mezi stávajícími a novými pobírateli důchodů. Mimořádná valorizace by navíc zvýšila vysoké důchody víc než důchody nízké, a to i procentuálně. To by byl problém zejména v českém prostředí, ve kterém důchodový systém supluje nedostatečné přerozdělení během aktivního pracovního života.

Důvodů sáhnout do valorizace – krom těch úsporných – tedy bylo hned několik. Nezapomínejme ovšem na to, že ušetřených 20 miliard v tomto roce nám rovněž říká, o kolik se sníží kupní síla důchodců. Plnohodnotnou valorizaci by sice nebylo možné operativně kompenzovat v rámci samotného důchodového systému (například nevyhnutelným navýšením disproporčně nízkých odvodů vysokopříjmových OSVČ), nicméně zůstává obecným pravidlem veřejné politiky, že zdroje se mají hledat tam, kde to „bolí“ nejméně. Například regulace vysoce koncentrovaných odvětví skýtá pro fiskální konsolidaci násobně větší potenciál.

Snížení zákonné valorizace, která sebere našim důchodcům peníze, na které mají nárok, je hanebnost. Valorizační mechanismus mimořádného zvyšování důchodů byl v minulosti do zákona o důchodovém pojištění zahrnut zcela vědomě proto, aby chránil důchodce, kteří už zpravidla jiné prostředky účinné obrany proti inflaci a před pádem do chudoby, než jsou příjmy z důchodů, nemají. Proto není žádný věcný důvod k tomu tento mechanismus měnit.

Jedinou změnou valorizací do budoucna by pak mělo být zvyšování důchodů spravedlivě všem jejich příjemcům o stejnou finanční částku, tedy ze stejného základu. Například o tu část průměrného důchodu, která bude odpovídat aktuálnímu růstu inflace.

Situace prvního důchodového pilíře, tedy průběžného systému, kdy je na jedné straně vybíráno sociální pojištění a na straně druhé jsou z něj vypláceny starobní důchody, je dlouhodobě špatná kvůli malé nebo žádné odvaze minulých vlád jej reformovat. Navíc tento systém brzo čeká naprosto zásadní problém s nástupem silné generace narozené v sedmdesátých letech minulého století do důchodu.

Proto je nyní víc než kdy jindy nutná důkladná důchodová reforma. Nemluvím zde o nějakých dílčích parametrických úpravách, které šly v náznacích v posledních letech zaznamenat, ale o opravdovém řešení zejména její příjmové stránky. Že vláda aktuálně sahá k omezení navýšení starobních důchodů, vychází ze současné ekonomické situace, v které jsme se ocitli.

Proto je potřeba nespoléhat jen na stát, ale zabezpečit se samostatně ve třetím pilíři, tedy s penzijním spořením. Právě to dokáže pomoci s dorovnáním finančního propadu, který většinu lidí po odchodu do důchodu čeká. Z původního poslání penzijka, tedy jakéhosi příjemného bonusu ke starobní penzi, se bude čím dál více stávat někdy až existenční nutnost.

Vzhledem k vývoji hospodaření státního rozpočtu, ale i systému důchodového pojištění, je nepochybně nutný razantní zásah do výdajové stránky rozpočtu. Bez korekce ve výdajích na důchody se neobejdeme, proto je tento zásah nepochybně správný. Otázkou je ale forma tohoto zásahu.

Problém inflace a deficitu státního rozpočtu nemůže být řešen prostřednictvím omezení životní úrovně jedné sociální skupiny, ale musí být rozprostřen na celou společnost. Vláda proto měla přijít se souhrnem opatření, jako například zmrazení mezd státních zaměstnanců (včetně vrcholných politiků, což má obrovskou symbolickou úroveň), omezení výdajů na obnovitelné zdroje energie (typicky solární), zrušení inkluze ve školství, zavedení školného na veřejných vysokých školách a tak dále. Celé by to vyznělo daleko věrohodněji a opravdu věřím, že by to i důchodci daleko lépe přijali. Prvotním cílem dnešní hospodářské politiky musí být snížení inflace a uvedení státního rozpočtu do rovnováhy mezi příjmy a výdaji, což bezbolestně nelze udělat. Když už bylo nutné vyhlašovat stav legislativní nouze, mohlo se toho vykonat daleko víc.

Pokud jde o důchodový systém, přiznejme si, že situace je špatná a v budoucnosti se problém s odchodem takzvaných Husákových dětí do důchodu bude prohlubovat. Jedno z řešení samozřejmě spočívá v nastavení parametrů systému (například věku odchodu do důchodu, byť je to velmi choulostivá a sporná věc, při jakých zaměstnáních je to možné), druhá věc samozřejmě je na každém z nás, aby si kromě státem garantovaného důchodu zajistil ještě jiný příjem. Z dlouhodobého hlediska je ale možná klíčovou věcí motivovat lidi k tomu, aby měli dostatek dětí. To byl v historii základní prvek důchodového systému. V systému, kdy nám penze garantuje stát, jsme na to bohužel zapomněli.

Výpočet důchoduVěk odchodu do důchodu

Orientační výše starobního důchodu

Další kalkulačky

Návrat tempa řádných valorizací na třetinu růstu reálných mezd, namísto stávající poloviny, považuji za zcela nezbytný. Kompletní zrušení mimořádných valorizací by ale v konkrétních případech mohlo vést k většímu ohrožení chudobou a patrně by muselo beztak být řešeno ad-hoc v případech, kdy dojde k podobně dramatickému zdražení základního zboží a služeb, jakého jsme svědky nyní. Vhodnější by tedy bylo jejich přenastavení takovým způsobem, aby cílilo spíš na pobíratele nižších nežli vyšších důchodů, tedy opak současného stavu.

Obávám se ovšem, že se tím uhasí jen jedno momentální ohnisko, ale požár českého důchodového systému bude hořet dál. A jak ukazuje chování stávající politické reprezentace, pokud se nestane zázrak, spálí tento požár během třiceti let celou českou ekonomiku.

Obstrukce ve spacácích a výkřiky o okrádání důchodců v momentě, kdy poměr důchodů ke mzdám naopak stoupá do nevídané výše, signalizuje, že si je opozice jasně vědoma voličské síly seniorů. Ta se navíc s pokračujícím stárnutím populace bude jen dál zvyšovat. Dřív nebo později se důchodci stanou jedinou voličskou skupinou, na kterou budou mířit všechny populistické strany.

Výše důchodů se tak stane nedotknutelným tématem, kterému se bude podřizovat všechno ostatní. Jediným možným řešením bude zdanění všeho, co se hýbe, protože jiným způsobem se hrozivý deficit důchodového účtu nezalepí. Jak ovšem dopadne ekonomika, která má za primární cíl zajištění vlastního důchodu, si asi každý domyslí.

Je to velice citlivé téma a není lehké správně jej komunikovat. Ano reálně lze spočítat, že tímto krokem dojde k úsporám státního rozpočtu, ale určitě to není jediný krok, který by měl rozpočet zachránit. Současný výpočet valorizace důchodů není připraven na výraznější cenové šoky a nezohledňuje dlouhodobě vysokou inflaci. Je dobré připomenout, že mechanismus mimořádné valorizace penzí navyšuje jen její zásluhovou část, kterou tvoří procentní výměra. Je tedy zřejmé, že z ní víc profitují příjemci s vyšší penzí, a ne nízkopříjmová skupina obyvatel, která vyšší ceny pociťuje výrazněji.

Pokud by došlo k valorizaci důchodů podle současných pravidel, jednalo by se v průměru o zvýšení důchodů o 1 770 Kč (11,3 %). V tom případě by dle odhadů ministerstva práce a sociálních věcí vzrostly výdaje na důchod o cca 34,4 miliardy Kč. Při nové valorizaci v průměrné výši o 750 Kč (2,3 %) by výdaje na důchody měly vzrůst o cca 15 miliard Kč. I přes přiškrcení valorizace důchodů jde o rekordní poměr průměrného důchodu vůči průměrné mzdě, který se přiblížil k 50 %. Pro srovnání: v roce 2020 byl poměr průměrného důchodu vůči průměrné mzdě 40 %.

Určitě tím nechci říct, že takto upravená valorizace důchodů je dostatečná, ale v současné ekonomické situaci je tento krok nevyhnutelný. A jestli existuje lepší cesta? Určitě je těch cest víc, ale není možné vybrat takovou, která by vyhovovala všem. Za mě je důležité, aby se nad tím zamyslel každý sám za sebe. Samozřejmě lidé v důchodovém věku pracují s aktuální situací a moc udělat nemohou, ale ekonomicky aktivní občané pořád mohou dělat něco pro to, aby se v důchodu nemuseli spoléhat jen na stát.

Ne snad, že by vládní krok neměl svou ekonomickou, ale i sociální logiku. Tu omezení zejména mimořádné valorizace má. Nejde jen o to, že ušetřených dvacet miliard dílem přispěje k ozdravení veřejných financí, jež si pětikoalice vetkla jako svůj „vlajkový“ slib. Jedná se i o to, že důchodci byli loni jedinou opravdu významnou socioekonomickou skupinou, která takzvaně „porazila“ inflaci. Růst jejich příjmů byl totiž vyšší než růst spotřebitelských cen.

To vše však jen máloco mění na tom, že vláda mohla ekonomicky i sociálně celkem opodstatněně takřka dvacet miliard důchodcům vzít s tím poukazem, že – například – z takto ušetřených miliard něco „přisype“ na navýšení příspěvku na bydlení, aby zmíněná „pracující chudoba“ mohla své nezáviděníhodné situaci čelit snáz.

Jenže vládu jako by celá situace zastihla nepřipravenou. Přitom to, že meziměsíční inflace v lednu velmi vyskočí, mohla tušit už od 10. listopadu. Tehdy Český statistický úřad zveřejnil údaje k říjnové inflaci a bylo zřejmé, jak se popasoval se zavedením energetického úsporného tarifu. Tarif uměle snižoval celou spotřebitelskou inflaci, protože podle metodiky ČSÚ dramaticky srážel ceny elektřiny pro domácnosti. Letos v lednu tak inflace v porovnání s prosincem vylétla o šest procent nejen z důvodu každoročního přeceňování s příchodem nového roku, ale také právě z důvodu ukončení platnosti úsporného tarifu, který od ledna nahradilo zastropování cen energií. Nikdy v historii novodobé České republiky nebyla meziměsíční inflace tak vysoká.

Kabinet mohl tedy už v druhé polovině listopadu předstoupit před veřejnost a sdělit, že na tři měsíce lidem uměle zlevňuje elektřinu, což ale na přelomu roku bude znamenat statisticky nebývalé zdražení. A že až ceny zase v lednu vyskočí, a s tím v souladu s platnou valorizační legislativou vyvstane nutnost rovněž nebývale navýšit penze, v rámci zachování sociálního smíru se z tohoto navýšení penzí „něco ubere“. A z takto získaných peněz se dá část na navýšení příspěvku na bydlení. Důchodci by samozřejmě ani tak nebyli nadšeni, ale aspoň by si nedělali plané naděje na tučnou valorizaci. Vláda by zároveň působila kompetentně a tak, že má vše zásadní předem promyšlené.

Kam dál? Ankety Očima expertů na Finmagu:

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag

Ohodnoťte článek

Sdílejte

Diskutujte (6)

Vstoupit do diskuze

Adam Štěpánek

Editor Finmag.cz. Začínal ve sportovních redakcích, poté se přeorientoval na byznys a jako redaktor a posléze editor působil na webech týdeníků Euro a Hrot. Zajímá se o zahraniční politiku a rád se nervuje... Více

Další články autora