Zvýšení odvodů OSVČ očima expertů. Vážně platí podnikatelé státu málo?

Aleš Juchelka

poslanec za ANO, stínový ministr práce a sociálních věcí

Souhlasíte s názorem?

-

+89

+

Na to, zda se mají zvýšit zálohy a vyměřovací základ, je jednoduchá odpověď: Ne! Daňové zatížení českých podnikatelů je už nyní vysoké. Živnostníci navíc oproti zaměstnancům na sebe berou celou řadu nejistot, nemají nárok na dovolenou, v případě nemoci nemohou odejít na nemocenskou, ale jednoduše jim vypadávají příjmy a ty nejistoty, které s sebou podnikání nese, by jim stát rozhodně měl zohlednit. Podnikatelé a živnostníci jsou páteří ekonomiky, takže by vláda spíš měla přemýšlet nad tím, jak je podpořit. Bohužel ale tento kabinet jde na ruku především nadnárodním podnikům a na malé a střední podnikatele nebere ohled. To dokazují ať už drahé energie nebo třeba zesložiťování původně jednoduchého systému paušální daně.

Neplatí, že by OSVČ odváděli státu málo. A navíc musím říci, že mi velmi vadí, že živnostníci a podnikatelé jsou po seniorech další skupinou ve společnosti, ze které vláda dělá v podstatě parazity na systému. Navíc je pro mě nepřijatelné, aby vláda důsledky své neschopnosti přenášela tu na živnostníky, a jindy na seniory.

Jediný důvod, proč to vláda chce udělat, je opravdu pomoct státnímu rozpočtu. Ale v první řadě by měla hledat úspory a přemýšlet nad tím, jak efektivně vybírat už stávající daně. Ovšem místo toho tato vláda zrušila například EET, tedy digitální nástroj státu, který pomáhal spravedlivému vybírání daní. Vláda nechala obří mnohamiliardové zisky energetickým firmám a teď se ty peníze snaží hledat u lidí.

Dominik Stroukal

ekonom, Metropolitní univerzita Praha, člen NERV

Souhlasíte s názorem?

-

+364

+

Ach jo. Stát hází soukromému sektoru klacky pod nohy, nutí ho k nesmyslům, odsává mu zaměstnance k sobě, jen aby je soukromý sektor platil dál, akorát tentokrát z daní. A když tohle všechno někdo přežije, tak mu slintá po tom zbytku, co mu zůstal na účtě.

Já nevím, jaký je optimální poměr odvodů OSVČ a zaměstnanců, ale určitě vím, že stát neudělal vše pro to, aby chybějící peníze hledal prvně u sebe. Dokud vláda nebyla schopna ani zrušit příspěvek na stavebko, dokud nezačala rušit předražené výzkumáky a škrtat na neivestičních dotacích, dokud neprosekala stavy policistů, celníků a vlastních zaměstnanců, tak ať ani nezkouší šilhat po vyšších daních.

Všechno to můžou být relativně drobné, ale až takových kroků vláda udělá na výdajích dvacet, tak pevně věřím, že se za ní soukromý sektor rád sešikuje a ochotně přidá ruku k napravení dluhových škod, které jsme v minulosti napáchali. Takhle ale ne.

Josef Jaroš

předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR

Souhlasíte s názorem?

-

+225

+

I když to vypadá, že vláda zatím spíš vypouští „kontrolní balonky“, představují návrhy, které dosud zazněly, opravdu radikální navýšení odvodů, které v současné chvíli složité ekonomické situace ještě víc zneklidní podnikatelský segment. Opět by to zneatraktivnilo podnikání pro začínající podnikatele a do jisté míry „otrávilo“ ty stávající. V důsledku „otrávení“ živnostníků pak bude jejich počet klesat, stejně tak můžeme předpokládat, že část podnikání se přesune do šedé zóny.

Srovnávání OSVČ a zaměstnanců vykopává stále příkopy mezi oběma tábory, ale my potřebujeme oba. Odvody navíc nejsou pro OSVČ nijak nízké, odvíjejí se od jejich příjmu, není tedy pravdou, že se bavíme o minimální částce, tedy v současnosti zhruba 6000 korun (minimální odvody na zdravotní a sociální pojištění OSVČ, pozn. red.). I ta ostatně není nijak zanedbatelná, odvíjí se od průměrné mzdy a vyvažuje například nenárok na placenou dovolenou či na nemocenskou v prvních dvou týdnech nemoci a další.

To, že podnikatelé, včetně těch nejmenších, neustále riskují také ztrátu celého majetku, významně posiluje jejich schopnosti analytického uvažování, kritického myšlení. Podnikatel je samostatnější, lépe zvládá stresové situace, všímá si lépe příležitostí a v penězích vidí daleko častěji prostředek k investicím. Navíc ví, že ve stáří jej důchod ze sociálního pojištění neuživí, a snaží se proto mnohem víc zabezpečit na stáří vlastními penězi. Ve stejném duchu obvykle vychovává i své děti. To vše je pro ekonomiku přínosem, který vysoce převažuje nižší daňovou zátěž.

Helena Horská

hlavní ekonom Raiffeisenbank, poradkyně premiéra

Souhlasíte s názorem?

-

-359

+

Tvrdá data hovoří jasně: samostatně výdělečné osoby zatím dohromady do systému odvádí míň, než z něj budou potenciálně čerpat, a to i v případě, kdy se spokojí s mizivým důchodem. Za současného stavu se OSVČ nepodílí na mezigenerační solidaritě v průběžném důchodovém systému, ve kterém se z odvodů ekonomicky aktivních lidí a firem vyplácí důchod současným důchodcům. OSVČ, jejichž počet odpovídá 12 % všech pojištěnců, se na celkovém výběru pojistného podílí jen přibližně šesti procenty.

Mezigenerační solidarita leží na bedrech zaměstnanců a zaměstnavatelů – firem, které odvádějí 24,8 % na sociálním pojistném za své zaměstnance. Těch OSVČ, kteří přispívají do systému víc než jen minimálními odvody, je velmi málo. Argument, že od „státu nic nechci“, je falešný. Z daní a „pojistného“ se platí nejen důchody stávajících důchodců, které se čím dál tím víc financují na vrub společného dluhu, ale i zdravotnictví, školství, prostě všechny veřejné služby. I kdyby se živnostník vzdal svého nároku na důchod, z něčeho sociální, zdravotní a další služby ale stát hradit musí. Bez prostředků a „na ulici“ ho tato společnost nenechá. Řešením by bylo zavést skutečný opt-out princip do důchodového systému, tedy umožnit přispívat míň (nikdy ne však nulou) výměnou za prokazatelný závazek spoření si sám na své stáří.

Nezpochybňuji, že podnikání je třeba podporovat. OSVČ nesou riziko podnikání, nemohou se spoléhat na instituci, firmu, která by jim automaticky zajišťovala dennodenní práci. Otázkou je ale míra daňového a odvodového zvýhodnění OSVČ oproti zaměstnancům. Demonstrujme si to na příkladu drobného podnikatele – truhláře. Truhlář-zaměstnanec s hrubou mzdou okolo 1,25 milionu Kč ročně odvede na dani a pojištění přes 0,5 milionu Kč ročně plus přes 0,3 milionu Kč na sociálním pojištění jeho zaměstnavatel. Truhlář-živnostník s paušálem 80 % necelých 76 tisíc za rok. Truhlář-živnostník odvádí na daních a „pojistném“ pouhých 15 % toho, co truhlář-zaměstnanec! S odvodem zaměstnavatele dokonce jen necelou desetinu toho, co zaměstnanec a jeho zaměstnavatel.

Michal Kuzněcov

investor, podnikatel, Kuzněcov & Partners Invest

Souhlasíte s názorem?

-

+193

+

Jednoznačně nemají. OSVČ tu nejsou od toho, aby v rámci svého podnikatelského rizika dotovali státní rozpočet. Sami podnikatelé, kteří platí dle výdělku nemalé zálohy na sociálním pojištění, tak ve výsledku – pokud si sami nenaspoří na důchod – mají velice zanedbatelný důchod vzhledem ke svému příjmu. Proto jsem výslovně proti zvedání vyměřovacího základu a zvedání záloh.

Podnikatelé, kteří zvládli covidovou éru, kdy jim byly házeny nemalé klacky pod nohy, nyní konečně umořují své ztráty či dohánějí předešlé roky a teď by měli být demotivováni těmito kroky? Osobně mi to přijde jako poměrně nešťastné řešení a vláda hledá peníze tam, kde je ve výsledku nemusí najít. Podnikatelské prostředí – obzvlásť malé a střední firmy – jsou motorem ekonomiky, a proto by měla vláda zvážit reálné dopady tohoto návrhu.

Hana Konečná

podnikatelská poradkyně, Handmade byznys

Souhlasíte s názorem?

-

+90

+

Současné odvody OSVČ se mohou jevit jako nízké, ale jsou nízké pouze pro živnostníky s vyššími příjmy. Pro živnostníky, kteří začínají, nebo dosahují jen malých výdělků a nemohou vykonávat podnikání jako vedlejší činnost, jsou minimální odvody velkou zátěží.

Tito jinak podnikaví lidé (často matky po rodičovské) pak zbytečně končí jako nezaměstnaní a svému podnikání se věnují buď ve sféře šedé ekonomiky (fakturování na někoho jiného, práce načerno) nebo zkrátka zůstanou sedět doma s rukama v klíně, aby platil stát pojištění v plné výši za ně.

Ať už dojde ke zvýšení odvodů, nebo ne, měl by stát také promyslet, jak umožnit podnikat živnostníkům, kteří začínají, nebo si podnikáním jen přivydělají.

Pavel Kolář

specialista na správu majetku, House of Trust

Souhlasíte s názorem?

-

+94

+

Návrhu MPSV na zvýšení záloh pro OSVČ rozumím a pohledem tabulkového ekonoma to dává i smysl, ale tak jednoduše, že zvýším zálohy a tím zvýším i příjmy do státního rozpočtu, to v reálné „organické“ ekonomice prostě nefunguje. Živnostníci, kterých je v ČR 650 tisíc a kam řadíme i tradiční rodinné živnosti a řemesla, jsou velmi citliví na jakýkoliv tlak, který je nutí k ekonomickému, administrativnímu, provoznímu vychýlení a ztráty pomyslné rovnováhy mezi zaměstnáním a podnikáním. Tedy důvodem, proč jsou OSVČ.

Je nutné si uvědomit, že příjmy, které inkasují, jsou reálně významně nižší, než jsou ve veřejných reportech, jelikož z nich hradí provozovny, cestovní výlohy, náklady na získání zakázek... Pokud k tomuto připočtete neustálý tlak na výkon, dlouhou pracovní dobu bez dovolených, tak aby uživili sebe a rodinu, je citlivost na další zvýšení fixních nákladů vysoká a ochota je akceptovat může být velmi nízká.

Po období pandemie, energetické a surovinové krizi se tento dobře myšlený záměr může lehce zvrtnout v masivní dobrovolné i nedobrovolné ukončování živností a tím zvýšení nedostupnosti běžných profesí pro běžné spotřebitele. MPSV by proto mělo vše hodnotit nejen tabulkově, ale zvážit hlavně to, zda reálné riziko snížení počtu OSVČ a tím snížení příjmů formou odvodů a další nepřímé faktory (jako snížení motivace pro vstup do režimu OSVČ) nepřinese do státního rozpočtu i společnosti přesně opačný efekt.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Trinity Bank

Souhlasíte s názorem?

-

+200

+

Srovnávat OSVČ a zaměstnance je jako porovnávat jablka a hrušky. Má ale stát problém sehnat zaměstnance? Nemá. Řady zaměstnanců placených z veřejných peněz se neustále rozšiřují. Proč to ti lidé dělají, když se podle kritiků OSVČ budou mít mnohem líp právě jako OSVČ, ať už coby „sebezaměstnané“ osoby, nebo v rámci švarcsystému?

Kdyby byla pozice OSVČ o tolik výhodnější, stát „nebude mít, kde brát“. Česko navíc patří k výjimečným zemím, kde jsou platy ve veřejné sféře markantně vyšší než mzdy ve sféře soukromé. Takže i pokud by měli OSVČ výhodnější postavení, v jejich sektoru jsou prostě citelně nižší výdělky, což výhodnost jejich postavení už nyní zásadně potlačuje.

Ale hlavně: proč se státu dlouhá léta nedaří vymýtit formu podnikání, kterou počátkem 90. let „vynalezl“ podnikatel Miroslav Švarc? Proto, že je přirozená. Dvě strany se svobodně domluví na něčem, co je jejich věc, aniž by komukoli kdokoli držel revolver u spánku. Svoji snahu vymýtit švarcsystém a omezovat OSVČ politici zintenzivňují v čase nelehké ekonomické situace, jako v roce 2012 nebo nyní. V čase, kdy prostě mnozí lidé nemají jinou možnost, než být „zaměstnáni“ na živnostenský list, pokud tedy nechtějí žadonit na úřadu práce. Je totiž třeba zdůraznit, že rozmach švarcsystému je jen jednou z forem přirozené reakce lidského (podnikatelského) ducha na regulace uvalené na něj státem. Ekonomové hovoří o „regulatorní arbitráži“. Tak označují situaci, kdy se lidé snaží tu či onu regulaci obcházet.

Kdyby ovšem stát reguloval přiměřeně, kdyby byly třeba daňové sazby na takové úrovni, že by lidé měli pocit, že to, co odvádějí, je plně užíváno na opravdu potřebné účely, a ne na korupci, různé parazitické lobbisty, dotační podnikatele a organizace, či dokonce jejich honosné vily, švarcsystém by byl možná neznámý pojem. Podněty lidí k regulatorní arbitráži by jistě byly mnohem slabší než dnes. A to zřejmě i mezi politiky – ti totiž své asistenty i poradce dlouhá léta rádi zaměstnávali právě po vzoru Švarce. Vzhledem k tomu, že v praxi je nemožné určit, kde končí legální formy podnikání a začíná švarcsystém, stát by jej měl legalizovat a zpytovat svědomí. Rozmach švarcsystému je především signál, že státní aparát nehospodaří dobře.