Nezávislost ČNB v ohrožení. Proč není tak samozřejmá, jak se může zdát?

Fakt, že je centrální banka nezávislá, znamená, že je její měnová politika nedotčena proměnlivým politickým rozhodováním. To je kvůli ne příliš dlouhému mandátu představitelů vlády a jejich motivaci být znovuzvolen orientováno na krátkodobý horizont. V něm je pak možné si získat přízeň voličů pomocí umělé podpory ekonomického růstu.

Mezi zavedením takových opatření a příchodem jejich následků, nejčastěji v podobě pádivé inflace, je ovšem značná časová prodleva. Politici tak v očích občanů nemusí být odpovědni za své chyby.

Ten, kdo není přímo vystaven nepříjemným doprovodným účinkům vlastních činů, má dost pokřivené motivace. Logicky je tak schopen podstupovat daleko větší potenciální rizika, protože případná cena za neúspěch není hrazena z jeho kapsy.

Důvody, proč musí být centrální banka a její řízení od vlády přísně odděleno, jsou evidentní

Bezstarostné zadlužování

Pokud by vláda měla vedle rozpočtové politiky moc i nad tou měnovou, už by jí nic nestálo v cestě bezstarostného zadlužování. Vláda by neměla kontrolu jen nad šířkou veřejného sektoru a výší jednotlivých daňových sazeb, ale i nad množstvím peněz v oběhu.

Je tak možné si živě představit rozvolněnou měnovou politiku (pumpování peněz do ekonomiky, nehledě na úroveň produktivity práce), kterou by aktivně prováděla a jež by nevedla k ničemu jinému než cenové nestabilitě. A všem s ní souvisejícím potížím.

Pevně věřím, že důvody, proč musí být centrální banka a její řízení od vlády přísně odděleno, jsou evidentní. Ještě ale doplňme, že jedině tak může centrální banka úspěšně tlumit nadměrné výkyvy v hospodářských fluktuacích, tedy působit takzvaně proticyklicky.

Nezávislost centrální banky dělíme na víc kategorií. My se dnes budeme věnovat jen jedné – personální. Ta je však nanejvýš významná.

V Česku zatím stále chybí takové mechanismy brzd a protiváh, které by dostatečně bránily špatnému rozhodnutí prezidenta.

Nezávislá (rada) ČNB

V České republice jmenuje všech sedm členů bankovní rady prezident. Hlavě státu přísluší absolutní moc nad jejím složením: jeden jediný člověk určuje, kdo bude po dobu svého šestiletého mandátu rozhodovat o měnověpolitických záležitostech. Parlament s tímto rozhodnutím prezidenta zhola nic nezmůže.

Prezident vůbec nemusí mít špatné úmysly. Slovy Lorda Actona ovšem platí, že „moc kazí a absolutní moc kazí absolutně“. Bohatě stačí, aby prezident či jeho poradci nebyli dostatečně kvalifikovaní v oblasti ekonomie a monetární politiky a do čela tuzemské měnové autority zvolili nesprávného člověka. Přílišná koncentrace moci je zkrátka vždy a všude nebezpečná. Volba radních ČNB není výjimkou.

Není to problém jen od chvíle zavedení přímé volby prezidenta, kdy se tato pravomoc široce diskutovala. I před ní měla hlava státu (v tomto ohledu) vzhledem ke svému postavení v parlamentní demokracii obrovskou moc. Ovšem změna ústavního zákona o volbě prezidenta zavinila to, že je – slovy Pavla Potužáka – možné „...aby se prezidentem stal takový člověk, jaký se prezidentem nakonec stal, a jmenoval takového guvernéra, jaký byl jmenován.“

V českém právním systému zatím bohužel stále chybí takové mechanismy brzd a protiváh, které by dostatečně bránily špatnému rozhodnutí prezidenta. To, že členem bankovní rady může být dle zákona o České národní bance (zákon č. 6/1993 Sb.) jmenován občan, který „je v měnových záležitostech nebo v oblasti finančního trhu uznávanou a zkušenou osobností“, rozhodně není dostatečnou zárukou odbornosti, natož neomylnosti.

Náš nový guvernér je vskutku drahocenný, ale nejspíš ne v tom významu slova, který by si přál.

„Drahocenný“ guvernér

A zůstaňme ještě krátce u osoby guvernéra. Ta nám totiž nedávno ilustrovala, jak křehký takový systém může být. Svým způsobem mu za to můžeme být i vděčni, protože se díky němu projevily nedokonalosti metody jmenování bankovní rady. A opět vyvstala otázka, jak ji zlepšit.

O čem je řeč? 11. května loňského roku nahradil Aleš Michl na pozici guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka. Na tuto událost reagovaly finanční trhy ne zrovna pozitivně; česká koruna oslabila nad hranici 25 Kč/euro, jelikož se změnila očekávání budoucích měnověpolitických kroků.

Aleš Michl se nikdy netajil tím, že není největším podporovatelem zvyšování úrokových sazeb. Spíš naopak. Od chvíle, kdy inflace překročila cíl centrální banky, nezvedl ani jedinkrát ruku pro vyšší sazby. Finanční trhy tuto zprávu přečetly tak, že měnová politika se už pravděpodobně nebude dále zpřísňovat, a to zapracovaly do kurzu naší měny.

Aby inflačních tlaků nebylo málo, vyrojil se další v podobě slabší koruny. To ČNB nemohla jen nečinně pozorovat a zdržet se odezvy. Začala proto okamžitě rozprodávat nemalou část svých rozsáhlých devizových rezerv; jen za květen roku 2022 se vzdala necelých 3,5 miliard eur (tehdy 86,5 miliardy Kč). To je jen tak mimochodem zhruba sedmkrát tolik, co předchozí měsíc.

Jen málokdo by si dovolil rozporovat, že hlavním důvodem oslabení koruny a následného vyššího objemu provedených devizových obchodů bylo právě dosazení Michla do čela ČNB. A nebude přehnané říci, že jeho osoba nás (respektive centrální banku) stála „majlant“. Náš guvernér je tedy vskutku drahocenný, ale nejspíš ne v tom významu slova, který by si přál.

Nehledě na to, co si kdo myslí o guvernérově profesní kariéře, některých nevšedních postojích či jeho dosavadnímu počínání v ČNB, je nespornou pravdou, že – slovy stávajícího radního banky Tomáše Holuba – „finanční trh, jakožto jakýsi nestranný rozhodčí, ukázal novému kapitánovi týmu žlutou kartu ještě dřív, než nastoupil na hřiště“.

To vše nám ukazuje, že nezávislost ČNB není zcela nedotknutelná. Koncentrace moci nad výběrem členů bankovní rady v rukou prezidenta může do budoucna napáchat nemalé škody. Nemělo by nás nechávat klidnými, že budoucí prezident v roce 2028 nahradí hned čtyři členy bankovní rady.

Jeden člověk v jeden pouhý den určí početně většinové složení bankovní rady ČNB na budoucích šest let. To bychom měli brát jako varovný signál.

Kam dál? Česká národní banka na Finmagu:

• Švejnar: Agresivní zvyšování úroků inflaci neřeší, v eurozóně by bylo líp
• Strach pominul, „holubičí nálet“ se nekoná. Co čekat od nové rady ČNB?
• Michl novým guvernérem ČNB. Otočí kormidlem?
• Konec nesrozumitelnosti ČNB? Proč může Michl přinést tolik důležitou změnu
• Rusnok končí, ČNB čekají změny. Máme se bát nového guvernéra?