Vážně pomůže zalátat státní rozpočet? Zavedení školného očima expertů

11. 11. 2022

9 281

S narůstajícím schodkem státního rozpočtu musí vláda hledat cesty, jak zvýšit příjmy. V posledních dnech se tak po několika letech otevřela i otázka placení školného na vysokých školách. Mělo by jeho zavedení na erár skutečně zásadní pozitivní vliv? A byl by to vůbec dobrý krok? Zeptali jsme se expertů.

Vážně pomůže zalátat státní rozpočet? Zavedení školného očima expertů

Koncem října vydala Národní ekonomická rada vlády (NERV) soubor doporučení, jak zbrzdit nebývale rychlé zadlužování země. Návrh obsahuje 25 kroků (jedenáct úprav na snížení výdajů a čtrnáct rad, jak zvýšit příjmy), jejichž aplikace by snížila deficity státních rozpočtů o víc než 200 miliard korun.

NERV navrhuje například zvýšení daně z příjmu lidí na úroveň roku 2020, přeřazení části zboží a služeb do vyšší sazby DPH, růst spotřebních daní z alkoholických výrobků nebo z cigaret, zvýšení daně z nemovitosti nebo růst poplatků z těžby surovin. Jedním z doporučení je ale i zavedení odloženého školného na veřejných univerzitách, které funguje například ve Velké Británii.

Daniel Hamerník

Většina učiva je dětem v životě k ničemu, říká kritik českého školství Šteffl

Mnoho učitelů nemůže Ondřeje Šteffla vystát – kritikou českého školství nikdy nešetřil a často přicházel s názory, které se zdály učitelům přehnané. Své názory obhajuje v rozhovoru pro Finmag.

Odložené školné se platí až po absolvování vysoké školy a po splnění určitých podmínek, například dosažení průměrného příjmu. Druhou variantou je okamžitá platba školného, které funguje například ve Spojených státech, o ní se ale v Česku neuvažuje. Dřív o této možnosti na vládní úrovní jednala TOP 09.

„Vytočilo mě doběla, že NERV vymýšlí placení na vysokých školách,“ okomentoval doporučení rady emeritní rektor Univerzity Karlovy v Praze a prezidentský kandidát Tomáš Zima s tím, že by jednoznačně převážila negativa. „V úvahu musí člověk vzít i lidi, kteří by na školné neměli peníze a musel by jim pomáhat stát,“ doplnil.

„Doporučení NERV si vážíme. Posloucháme je a diskutujeme s NERV a jeho reprezentanty, samozřejmě odpovědnost je na vládě. Chceme, aby veřejné rozpočty byly konsolidované, abychom nezvyšovali zadlužení. Vláda bude určitě ta doporučení ve své politice zohledňovat,“ řekl k doporučení rady premiér Petr Fiala (ODS).

Vláda však už dopředu avizovala, že ne všemi doporučeními NERV se bude řídit. Odmítá například zvyšovat celkovou daňovou zátěž. Příští rok každopádně hodlá připravit několik návrhů na trvalé snížení schodku státního rozpočtu, které nebudou populární. „Nebude to jednoduché, nebude to bezbolestné a budou to provázet velké politické střety, to si musíme přiznat,“ řekl k tomu ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).

Vzhledem k dřívější napjaté debatě ohledně zavedení školného se dá očekávat, že by „velké politické střety“ nastaly ohledně tohoto tématu i tentokrát. Expertům jsme proto položili tyto otázky:

Mělo by se podle vás zpoplatnit české vysoké školství? Jaký efekt by to mělo na státní rozpočet? A jaká varianta školného by pro vás byla průchozí?

Je to otázka, o které se mluví posledních třicet let. Myslím si, že je potřeba nejdřív důkladně analyzovat, jaké jsou náklady a jaké by z tohoto opatření byly výnosy. Až na základě této analýzy může padnout rozhodnutí, které je ze své podstaty politické.

Jsem trochu skeptický a nemyslím, že by školné bylo bůhvíjak přínosné. Spíše si myslím, že v evropské tradici školné není. Ale pravda je, že vysoké školy se dlouhodobě potýkají s nedostatkem financí. Mohli bychom tedy spíše diskutovat o tom, jakým způsobem financování vysokých škol zakotvit.

Předpokládám, že se o námětech NERV, a to nejen pro oblast školství, na úrovni vlády povedou další debaty.

V tuto chvíli nejsem pro zavedení školného. Nacházíme se ve složité době pro řadu rodin s dětmi. Před zavedením školného je nejdřív nutné zreformovat celý systém vzdělávání, aby byl propustný a každé dítě v něm dostalo šanci uspět. Sociální původ dítěte totiž dnes zásadním způsobem ovlivňuje jeho šanci dosáhnout na kvalitní vzdělání. Čím víc ze zranitelnější skupiny obyvatel dítě pochází, tím je nižší šance, že se mu z tohoto kruhu podaří vymanit a získá vyšší vzdělání než jeho rodiče.

Školné navíc nelze zavádět bez potřebných změn v českém školství a také reformy bankovního systému, který by umožnil zavedení bezrizikových půjček na studium, které budou dostupné a neztíží šance vystudovat v ČR vysokou školu.

Bez splnění těchto kroků, které může trvat roky, není možné z mého pohledu školné zavádět. Jsem navíc přesvědčena, že politici by měli pochopit, že každá státem investovaná koruna do vzdělávání se naší společnosti mnohonásobně vrátí zpátky.

Pokud politické reprezentace nevidí ve výhledu veřejné vysoké školství (VVŠ) jako skutečnou výdajovou prioritu, jako že tomu bude reálně bránit neuspokojivý stav veřejných rozpočtů v důsledku rychle rostoucích nákladů na demografické stárnutí, pak budou příjmy VVŠ ze školného jedinou možností, jak zabránit jejich stagnaci až degradaci. Nejdřív je ale nutné zavést systém státem regulovaných vratných studentských grantů na živobytí. Teprve následně systém rozšířit o vratné granty na úhradu školného (na veřejných i soukromých školách) a teprve pak zavést školné na VVŠ.

Regulace by spočívala nejen ve způsobu splácení, ale i nízkém úročení a nastavení stropu výše školného. Takový systém je prost rizika nesplácení, exekucí, neúměrné ekonomické zátěže absolventů, nezvýšil by nerovnost v přístupu ke vzdělaní a je pro mě zcela přijatelný. Navrhovaný systém školného a grantů nemůže mít negativní dopady na sociální dostupnost vzdělání a je prost rizik spojených s neschopností splácet. Výnos ze školného musí být ale dodatečným zdrojem dotyčné VVŠ na financování jejího provozu a rozvoje, který by nebylo možné ve výhledu dostatečně financovat z veřejných rozpočtů.

Systém pomůže i studentům soukromých VŠ a může v případě rozšíření usnadnit i studium českých studentů na špičkových zahraničních VŠ. Školné může mít i regulačně-motivační efekt na zkrácení dnes neefektivně dlouhé doby studia a snížení vysoké míry neúspěšnosti.

Dodatečné peníze by školné začalo přinášet hned, zřejmě od nově přijatých studentů. V krátkém až střednědobém horizontu by státní rozpočet zatížily vratné granty na školné. V dlouhodobějším horizontu by systém mohl být výdajově neutrální, jak budou úspěšní absolventi granty splácet.

Je v zájmu státu mít vzdělané obyvatele, ale vysokoškolské vzdělání je především individuální výhoda. Vede k lepším pracovním příležitostem, vyšším výdělkům a vyšší životní úrovni. Tyto výhody ale platí všichni daňoví poplatníci. Někteří přímo, někteří tím, že stát nemá dostatek peněz na sociální transfery nejpotřebnějším skupinám. Vhodně nastavené školné s možností studentských půjček a odložených plateb by mohlo tuto nespravedlnost narovnat a v konečném důsledku pomoct i sociálně slabším studentům financovat studium, které už teď rozhodně není zadarmo. Náklady na bydlení, dopravu a pomůcky často dosahují tisíců korun měsíčně.

Druhým argumentem pro je motivace ke studiu. Podle statistik MŠMT a OECD v Česku jen třetina studentů vysokých škol dokončí studium ve standardní době. Víc než třetina studentů bakalářského studia ho z různých důvodů vůbec nedokončí a jedním z důvodů je nízká motivace ke studiu konkrétního oboru. Pokud by bylo studium zpoplatněné částkou, která není likvidační, ale současně není úplně zanedbatelná, studenti by si pravděpodobně lépe rozmysleli, jaký obor budou studovat a zda vynaloží maximální úsilí k jeho dokončení.

Posledním argumentem je nastavení klientského vztahu mezi studenty a vysokými školami. Pokud za něco platíme, chceme dostat kvalitní službu, a současně pokud nám klient platí, jsme vnímavější k jeho potřebám, požadavkům a zpětné vazbě. Zavedení školného by proto mohlo zvýšit kvalitu vzdělání poskytovaného veřejnými vysokými školami.

Školné na veřejných vysokých školách by jednoznačně mělo být zavedeno, a to z několika důvodů. Bude fungovat jako regulace přístupu ke vzdělávání na vysokých školách a bude ve studentech budovat vědomí, že vysokoškolské vzdělání není zdarma a je to investice, která se jim v budoucnu ve většině případů vrátí. Zároveň by to byl účinný tlak na zvyšování kvality výuky, platící student by ji vyžadoval v daleko větší míře. V neposlední řadě by takové opatření vedlo alespoň k částečnému narovnání podmínek mezi veřejnými a soukromými školami, které už také umí nabídnout velmi kvalitní výuku a akademické prostředí.

Dopady zavedení školného na státní rozpočet nelze přesně kvantifikovat, ale vzhledem k současným velikostem schodku státního rozpočtu by se jednalo o pouze marginální vliv. Ze sociálního hlediska nevidím problém, pokud by školné dosahovalo výše pět až deseti tisíc korun za semestr (dle typu školy), tedy okolo 1500 Kč za měsíc. Pro studenty pocházející z opravdu špatných sociálních podmínek lze určitě vytvořit program na jejich podporu – tedy opatření typu bankovních půjček nebo stipendií.

Zároveň platí, že v současné době je školné – vzhledem k nastavení společnosti – neproveditelné a prosazoval by je jen sebevražedně uvažující politik.

Jsem pro zavedení symbolického školného, například tisíc korun měsíčně. Studenti na vysokých školách by si studia víc vážili a byli by také méně motivovaní ke zneužívání statusu studenta. Ve výsledku by to byl podstatný příjem do státního rozpočtu a školy by jej mohli vynaložit na větší propojení s praxí, například zaplacením kvalitních externích lektorů.

Naše školství je ve světě vnímáno na vysoké úrovni, ale pozoruji, že pouze z veřejných peněz je jeho kvalita dlouhodobě neudržitelná. A pokud srovnáme některé obory na soukromých a veřejných vysokých školách – nejčastěji manažerské, ekonomické či podnikatelské odvětví –, tak uvidíme diametrální rozdíl mezi lidmi, kteří pouze studovali a učili na akademické půdě a mezi těmi, kteří se rozhodli své zkušenosti nabité letitým podnikáním v praxi předávat na soukromých vysokých školách. Ten trend je neúprosný.

Pokud se chceme tímto způsobem přibližovat a dohánět západní styl vzdělávání, tak by bylo vhodné dříve či později nějaký poplatek na vysokých školách zavést. Studenty by to i naučilo tomu, že za následné vzdělávání v rámci jejich rozvoje v pracovním a osobním životě je přirozené platit nějakou částku, která se jim následně vrátí v budoucnu v jejich kompetencích a odrazí se pozitivně na výši jejich platu.

Vysoké školy by určitě zpoplatněny být měly a je dobře, že se o tom znovu začalo mluvit. Argumentem není jen navýšení příjmů veřejné kasy a žádoucí zkvalitnění výuky, ale i motivační prvek, který zpoplatnění má. Mladí lidé budou po zpoplatnění důsledněji zvažovat, co studovat. Jsou-li lidé s humanitním vzděláním oceněni trhem práce v řadě případů hůř než lidé se vzděláním exaktním, jde o signál. Celá společnost jeho prostřednictvím dává mladým lidem vědět, co by od nich ráda. Devatenáctiletý člověk si takový signál vezme k srdci mnohem spíš tehdy, když už sám s penězi nakládá a sám si je také vydělává. A sám si vzdělání platí. Nebo platit bude.

Klidně ať je vzdělání hrazeno zpětně poté, co daný člověk s diplomem začne v plnoúvazkovém zaměstnání vydělávat. Zkrátka pokud mladý člověk na vlastní kůži pocítí, že vzdělání vážně není zadarmo, že je to naopak jedna z nejlepších investic života, bude k němu přistupovat zodpovědněji a z celospolečenského hlediska přínosněji. Za účelem udržení žádoucí společenské propustnosti lze sestavit kritéria, která sociálně opravdu slabé rodiny oprávní ke studiu zdarma. Ale proč by relativně dobře situované domácnosti měly mít gratis tak zásadní věc, jakou vzdělání je?

Jestli stát takto získá peníze, měl by je do školství pochopitelně opět vracet. Ne jimi třeba financovat předvolební navyšování starobních penzí. A měl by si také zamést před svým prahem. Když chce něco po mladých lidech, měl by být sám schopen vstřícnosti k nim. Třeba v té podobě, že dereguluje stavební legislativu tak, aby se víc stavělo, a postupně tak vznikl tržní tlak, jenž studentům a obecně mladým lidem umožní cenově dostupné bydlení.

Kam dál? Ankety Očima expertů na Finmagu:

Ohodnoťte článek

Sdílejte

Diskutujte (6)

Vstoupit do diskuze

Adam Štěpánek

Editor Finmag.cz. Začínal ve sportovních redakcích, poté se přeorientoval na byznys a jako redaktor a posléze editor působil na webech týdeníků Euro a Hrot. Zajímá se o zahraniční politiku a rád se nervuje... Více

Další články autora