Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis  

Záplata na křehký svět. Proč Nobelova cena míří za spolustrůjcem Velké recese

Dominik Stroukal
Dominik Stroukal | 11. 10. 2022 | 6 komentářů | 4 658
analýzabankaekonomikafinanční krizekrachNobelova cena

Během Velké hospodářské krize zanikla krachem či fúzí zhruba polovina amerických bank. Když 15. října 2008 nechal tehdejší guvernér americké centrální banky Ben Bernanke, později označený za spolustrůjce krize, padnout investiční banku Lehman Brothers, myslel i na tuto děsivou statistiku. Letos si, spolu se dvěma kolegy, odnesl Nobelovu cenu za ekonomii. Jak to?

Záplata na křehký svět. Proč Nobelova cena míří za spolustrůjcem Velké recese

Tehdejší šéf americké centrální banky Fed Ben Bernanke na setkání novinářů, akademiků a členů veřejné správy National Press Club ve Washingtonu (3. února 2011)

Zdroj: Al Teich / Shutterstock.com

Zmíněná statistika byla pro Bernankeho klíčová. Jakmile začne padat bankovní domino, už je pozdě. Lehman Brothers tak byli smutnou tečkou, ale zároveň smutným symbolem krize, kterou nyní přezdíváme Velká recese.

Ta se nakonec ani trochu nepřiblížila svým dopadem Velké hospodářské krizi z 30. let a nobelovská komise usoudila, že i zásluhou myšlenek a činů Bena Bernankeho. Byl to právě on, kdo banky připravil na další recese a kdo zdůrazňoval roli bankrotujících peněžních ústavů.

Nyní umí centrální banky řešit problémy bank s likviditou lépe než kdy jindy a v možné následující recesi se bankovního sektoru tolik nebojíme. Naopak by si někdo mohl vsadit, že to bude bezpečný přístav.

V době rostoucích úrokových sazeb tempem, které předbíhá to, po kterém přišla Velká recese z let 2008 a 2009, je to víc než symbolické.

Bernanke kritizoval americkou centrální banku v období Velké hospodářské krize za to, že následovala „likvidační“ teorii svého šéfa.

Krize a role vlád

Zní to banálně, ale Bernankemu se podařilo vysvětlit, že hospodářské krize nejsou jen měnový fenomén, jak by říkal Milton Friedman, ale svou zásadní roli hrají i vlády. Hlavní rolí vlády měla být záchrana bank. Ta selhala ve 30. letech, ale v roce 2008 se do toho tehdejší čerstvá Obamova administrativa opřela a zachránila nás před dalším vleklou depresí.

Bernanke v tom není sám

Spolu s někdejším šéfem Fedu získali letošní Nobelovu cenu za ekonomii také Douglas Diamond a Phillip Dybvig, jedni z dlouhého zástupu teoretiků, kteří roli bank v ekonomice popisovali. Ve stejném roce (1983), kdy Bernanke napsal svůj nejslavnější článek, za který ho Švédská královská akademie věd (potažmo Nobelovo shromáždění) výslovně ocenila, publikovali jiný, který se stal základním kamenem moderního bankovnictví. Kolapsy bank podle nich nejsou odrazem ekonomických problémů, ale jejich příčinou. Jejich matematický aparát se dodnes používá a jde o jeden z nejcitovanějších článků ve svém oboru, přestože je to jen devatenáct stran i s referencemi. Je až s podivem, že dodnes vysoké školy chtějí po svých studentech u bakalářských prací často víc než dvojnásobek stran jako známku kvality.

Když na 90. narozeninách Miltona Friedmana Ben Bernanke četl svou řeč, přiznal svému slavnému příteli (už tehdy ověnčenému Nobelovou cenou), že měl pravdu. Že za Velkou hospodářskou krizi může americká centrální banka. Banky tehdy prý neměly padat.

Když před jeho zraky padli Lehman Brothers, Bernanke podle svých memoárů nemohl nic dělat. Dodnes se o tom vedou spory, ale jeho verze říká, že neměl dost pravomocí k záchraně insolventní instituce. Jestli skutečně neměl, anebo si dnes zpětně obhajuje, proč to neudělal, je vedlejší. Hlavní je, že pádu investičního obra lituje a domnívá se, že k němu vůbec nemělo dojít. Banky jsou v naší současné ekonomice natolik klíčové, že by padat neměly.

Bernanke kritizoval americkou centrální banku v období Velké hospodářské krize za to, že následovala „likvidační“ teorii svého tehdejšího šéfa. Ten se domníval, že v tržní ekonomice mají přežít jen ti schopní a není jeho rolí zachraňovat banky. Navíc zpravidla padaly ty malé, které ani nebyly členy Federálního rezervního systému, takže to nebyla jeho práce.

„Starejme se o své a o ty klíčové, zbytek si trh přebere.“ Jenže právě to byla podle Bernankeho chyba.

Bernanke se později stal symbolem takzvaného kvantitativního uvolňování, jehož dopadem bylo umlčení brzdy státního zadlužení.

Oceněný spolustrůjce krize

Všichni tři si Nobelovu cenu bezpochyby zaslouží, ale ekonomie je dost široká věda na to, aby se neozvaly i hlasy z ideové opozice. A je to tak správně. Byl to totiž právě Bernanke, který v předvečer největší poválečné krize z pozice šéfa americké centrální banky tvrdil Kongresu, že žádný problém nehrozí.

Nobelovka bez Nobela

Nobelova cena za ekonomii 2022
superjoseph / Shutterstock.com

Nobelova pamětní cena za ekonomii, oficiálně Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela, běžně označovaná jen jako Nobelova cena za ekonomii, je cena udílená od roku 1968 spolu s ostatními Nobelovými cenami. Jenže ouvej: fakticky se o žádnou Nobelovku nejedná. Důvodem je, že nebyla zmíněna v Nobelově závěti, ale zavedla ji Švédská říšská banka u příležitosti 300. výročí svého vzniku v roce 1969. Přesto jde o celosvětově uznávané ocenění, jehož laureáty nabízí v uceleném přehledu Wikipedia.org. Uděluje se společně s ostatními cenami ve Stockholmu a je spojené s odměnou ve výši deseti milionů švédských korun (asi 22,4 milionu Kč).

On sám se později stal symbolem takzvaného kvantitativního uvolňování, které spustil a jehož dopadem sice nepochybně byla záchrana nejen bankovního sektoru a v Evropě snad i některých předlužených států, ale rozhodně nebylo bez nákladů. Tím nejviditelnějším bylo umělé snižování výnosů státních dluhopisů, což umlčuje přirozenou brzdu státního zadlužení.

Je to teoretická debata, ale důležitá. Opravdu nemáme nikdy nechat padnout žádnou banku? A pokud ne, tak máme nechat svému osudu jen ty malé? Všechny? Nebo polovinu? Všechny hranice budou arbitrární a když se sype bankovní sektor, nezdravé banky s sebou snadno vezmou i ty zdravé. Kdy už má zasáhnout vláda?

Problém padající banky totiž není podle letošního laureáta Nobelovy ceny jen v tom, že vytváří peníze. Banka peníze vytváří skrze úvěry a právě úvěry v sobě obsahují obrovské množsví lokálních informací. Banky mají úžasnou znalost svých klientů, kterým nabízí úvěry. Ví, komu ještě půjčit, a komu ne. Komu půjčka pomůže jen překlenout špatné finanční období, a kdo je chronický neplatič a neměla by se mu dávat ani koruna.

Je to problém centrálního plánovače, který jsme viděli během pandemie. Vlády chtěly pomoci každému, ale nakonec se stejně spolehly na banky, které dokázaly dobře posoudit, komu dát úvěr, a komu ne. Nebo alespoň lépe, než by to kdy dokázali politici.

Bernanke, Diamond a Dybvig zdůrazňovali, že když padají banky, tak nepadají jen instituce vytvářející peníze, ale i obrovské databanky lokálních znalostí. Všechny ty paní a všichni ti pánové na přepážkách, kteří každý den na malém městě potkávají své klienty. To je jeden z nejcennějších pokladů tržního kapitalismu a bez něj nemá vláda ani vzdáleně podobné informace o tom, komu pomoci, a kdo si zaslouží padnout. Není se pak čemu divit, když je pomoc extrémně drahá.

Na narozeninách Miltona Friedmana tedy sice Bernanke přiznal, že za Velkou hospodářskou krizi může centrální banka, ale následně dodal, že se omlouvá. Že už se to nikdy nestane. O pár let později to byl on, kdo musel řešit Velkou recesi. Už tehdy se domníval, že banky jsou obrněné tak tlustou vrstvou regulace, že nepopadají.

Nyní si je finanční svět ještě jistější než tehdy, i díky krokům Bernankeho a myšlenkám Diamonda a Dybviga.

Letošní nobelisté dobře popisují, jak křehký je náš finanční svět a jak ho co nejlépe zabalit do ochranných vrstev, aby se nepolámal.

Teoretik s praxí

Pokud ale ani tenhle plášť finanční svět nezachrání, nesmíme se divit tomu, že ještě ve větším uvidíme hledání alternativ k celému systému. V roce 2008 se lidé vrátili ke knihám klasiků, kteří chtěli návrat ke zlatému standardu, někdy dokonce stoprocentnímu krytí. Mezinárodní měnový fond (IMF) v hojně citované studii obnovil myšlenky chicagského plánu z dob Velké hospodářské krize, který měl bankám sebrat možnost vytvářet peníze a nechat ji pouze centrální bance. Ve velkém se začalo experimentovat s lokálními peněžními alternativami, vznikly kryptoměny, vytvářely se ekonomiky daru či poukázek na práci.

Anketa

Zaslouží si Bernanke Nobelovku?

Letošní nobelisté dobře popisují, jak křehký je náš finanční svět a jak ho co nejlépe zabalit do ochranných vrstev, aby se nepolámal. A co dělat, když se přeci jen poláme. Pokud tak křehký systém máme, je dobře, že se někdo dívá na to, zda ho celý nevyměnit za něco pevnějšího.

Na druhou stranu si ocenění zaslouží i ti, kteří tu křehkost studují, hledají nejkritičtější místa a navrhují, jak je zalepit. Anebo je přímo jako Bernanke zalepují. Protože jestli si Bernanke za něco Nobelovu cenu za ekonomii zaslouží, tak také za to, že byl nejen výborným teoretikem, ale prošel si tou nejpraktičtější rolí ze všech.

Taková kombinace praktické a teoretické špičky v oboru se vidí jen výjimečně.

Kam dál? Dominik Stroukal na Finmagu:

PODZIMNÍ FINMAG JE TADY. NA CO SE MŮŽETE TĚŠIT?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsme dostupný luxus a lidé chtějí nějakou radost. Když už nemohou hýřit, tak aspoň budou mít na stole dobré pití,“ řekl Jiřímu Nádobovi šéf Mattoni 1873 Alessandro Pasquale.

FIN V kanceláři šéfa Impact Hubu • Jakub Žofčák o byznysových souvislostech etikety • Robert Vlach o rozdílu mezi freelancery a zaměstnanci • Elonova obrana „čisté“ Tesly střílí vedle. • Mnohé firmy čekají problémy spojené s insolvencí a možná i trestní odpovědností. Jak se mají chovat?

MAG Tomáš Eckschlager a Lukáš Drásta zrekonstruovali bývalý klášter a vybudovali atypický domov pro seniory • Klára Moldová oživila historickou školu T. G. Masaryka • New York: hlavní město světa, nebo samozvaný král sebestředných sociopatů? • Conversky nosí hvězdy popkultury, to je ale až jejich druhý život

Autor článku

Dominik Stroukal

Dominik Stroukal

Ekonom přednášející na Metropolitní univerzitě v Praze a hlavní ekonom Platební instituce Roger. Vystudoval ekonomii na VŠE a mediální studia na UK. V minulosti působil jako hlavní ekonom několika finančních institucí a je autorem několika knih.