Zdražování polevuje, ale vyhráno není. Jak číst inflaci očima expertů

16. 9. 2022

8 799

V srpnu poprvé po víc než ročním martyriu poklesla meziroční hladina inflace. Zdá se tak, že očekávané dvacítky se nedočkáme. Znamená to ale, že máme vrchol zdražování za sebou? Nebo se vzhledem k rostoucím cenám energií máme připravit na ještě horší časy? Zeptali jsme se za vás.

Zdražování polevuje, ale vyhráno není. Jak číst inflaci očima expertů

Míra srpnové meziroční inflace trh překvapila. Zatímco analytici očekávali o půl procentního bodu víc (17,7 %), Česká národní banka (ČNB) dokonce operovala s odhadem 19,3 %. Ještě důležitější je ale trend v měsíčním srovnání, ze kterého vyplývá, že míra inflace klesá prakticky už od května.

Srpnová čísla ovšem budí pozornost především proto, že meziroční tempo růstu spotřebitelských cen zpomalilo poprvé po třináctiměsíčním růstu. Oproti červencové meziroční hodnotě poklesla o 0,3 procentního bodu. Vliv na to měly hlavně klesající ceny pohonných hmot, které se propisují do cenotvorby prakticky veškerého zboží i služeb.

Shutterstock

Máme se bát recese? Dost možná už v ní jsme

Všude kolem byla recese, ale nikdo o ní nevěděl. To tak s recesemi bývá, že o nich víme až zpětně. V prosinci roku 2007 by vás to ani nenapadlo. Přesto statistici právě tímto měsícem vytyčují začátek poslední velké krize. Opakuje se snad historie? ptá se ekonom Dominik Stroukal.

Nepolevuje naopak zdražování potravin a především energií, u nichž platí totéž co u pohonných hmot. Meziročně tak v srpnu vzrostly ceny zboží o 19,6 % a služeb o 13,5 procenta. Samotné energie pak meziročně podražily o 35 procent v případě elektřiny a 61 procent u plynu.

Právě budoucí vývoj cen energií bude podle analytiku rozhodující pro další měsíce. Jednak se do cen začne propisovat nynější zdražení, na druhou stranu výraznější růst zastaví kroky vlády typu energetického tarifu či zastropování cen. Výrazné zmírnění růstu cen čekat přesto nelze, ale obávané dvacítky, která se ještě před pár měsíci skloňovala jako jasná budoucí meta, se snad už není třeba bát. Tedy v případě, že cena energií nevystřelí do nečekaných sfér.

V evropském srovnání přitom patří Česko z pohledu míry inflace už teď mezi nejpostiženější státy, podobně na tom je jen Bulharsko či Bělorusko (obě země 17,9 %). V EU je přitom průměr 9,1 %, nejnižší míru hlásí Francie (5,8 %) či Německo (7,9 %). Po letech abnormálně nízkých úrokových sazeb proto začala v závěru minulého týdne výrazně zvyšovat tu základní i Evropská centrální banka (ECB), jejíž inflační cíl je stejný jako u ČNB: maximálně dvouprocentní růst.

Jak současnou situaci číst? Máme za sebou vrchol zdražování, nebo nás čeká nová vlna? A je na obzoru něco, co by mohlo pozitivní trend zvrátit?

Pokud do inflace výrazně nepromluví nějaký budoucí skok v cenách energií či větší recese, tak jsme zcela jistě poblíž vrcholu. Po radikálním, ale učebnicovém zvyšování sazeb ze strany ČNB se ani není čemu divit. Zajímavé spíše je, jak si současný pokles inflace obě strany sporu a výši sazeb berou za důkaz své pravdy. Stoupenci vyšších sazeb to právě vidí jako důkaz, že politika vysokých sazeb ČNB vedla k cíli. Druhá strana zase tvrdí, že je to jasný důkaz, že nový guvernér Aleš Michl správně nezvedal sazby a inflaci se mu daří krotit i tak.

I kdyby se nyní inflace zase otočila v růst a i kdybychom do konce roku dosáhnuli na strašidelných 20 procent, průměrný výsledek za rok 2022 bude kolem 16 procent. Je to ale správný způsob, jak měřit růst cen za rok 2022? Neměli bychom se spíš podívat na prosincový meziroční růst? Současný výpočet nám celoroční inflaci uměle zvyšuje oproti skutečnému růstu cen, až bude inflace delší dobu padat, tak bude zase celoroční inflaci nadhodnocovat.

Tím hlavním, co může trend klesající inflace zvrátit, nebo podpořit, jsou inflační očekávání. Pokud nám ale budou setrvale klesat, spolu s ochlazenou poptávkou to může přebít i silné nabídkové šoky. Nejzajímavějším faktorem je možná hlubší recese, která zpravidla bývá protiinflační až deflační už z titulu rostoucí nezaměstnanosti, ale po posledních zkušenostech je téměř sázka na jistotu, že by centrální banky a vlády roztočily peníze na záchranu ekonomiky v takovém množství, že by tu s námi inflace zůstala ještě dlouho.

Z pohledu řemeslného pekaře přispěla naše firma k aktuálnímu tempu inflace dvakrát. Poprvé po krachu Bohemia Energy, kdy jsme byli nuceni okamžitě reagovat na spotové ceny energií, podruhé mnohem razantněji jako reakci na nebývalý nárůst naší klíčové suroviny – mouky. Na jedné straně jsme matematicky převedli naše vstupní náklady dále v obchodním řetězci, na straně druhé následoval tvrdý náraz na cenový strop. Zaznamenali jsme významný pokles zájmu o naše výrobky a tím se samozřejmě zhoršila efektivita výroby.

Z tohoto pohledu si další navýšení cen nemůžeme dovolit a jediné, co nám zbývá – kromě ustavičného přepočítávání různých modelů úspor a snahy ještě víc zefektivnit výrobu i za ceny kompromisů a ústupků vůči kvalitě, které byly doposud absolutně nemyslitelné –, je skutečná a významná pomoc vlády. Pekárenská výroba je totiž svázána takovým množstvím pravidel (zaručená mzda, EET, HACCP, velikost písmenek na etiketách, revize všeho možného…) včetně důsledného a intenzivního dozoru nad jejich dodržováním, že při současných vstupech do výroby a psychickém tlaku, co můžeme ještě očekávat, je jen stěží možné tyto předpisy kontrolovat a dodržovat. Situace se dá bez nadsázky přirovnat ke stádu dobytka, které je uzavřené v ohradě v našem případě z pravidel. Když pak dobytku dojde pastva a farmář ho nenakrmí zvenčí, zvířata buď uhynou, nebo prorazí ohradu. V obou případech farmář bude čelit obvinění z týrání zvířat.

Míru inflace navíc neurčuje jen zdražování produktů. Daleko větší hrozbou je aktuálně z mého pohledu bezhlavé plošné navyšování mezd a ještě větší snižování produktivity práce, které navíc ještě víc bude polarizovat společnost, protože soukromý sektor už krok se státní správou neudrží. Už jen přibrzdění průmyslu může mít fatální následky, protože jeho zpětné rozhýbání státní správa bez motivovaných podnikatelů nedokáže.

Tržní konsensus čekal ještě další mírné zrychlení meziroční inflace na 17,7 % především z titulu růstu cen energií. Ty však z metodických důvodů a předpokladu o fixacích kontraktů rostou pomaleji a jejich nárůst bude rozložen víc v čase. Srpnová inflace tak nakonec byla mírně slabší, než očekával trh, což šlo zejména na vrub slabšímu průsaku cen energií do konečných spotřebitelských cen. Další jejich navyšování v příštím roce by pak mělo být tlumeno plánovaným zastropováním cen energií.

Opatrně je tak možné říci, že inflace už dosáhla svého vrcholu, méně pozitivní zprávou pak je, že její zpomalování bude spíše pomalejší. To tak obecně jde ruku v ruce se záměrem ČNB už dál nezvyšovat úrokové sazby, ale naopak je ponechat na vyšší úrovní déle. Sazby centrální banky tak zůstanou do konce roku patrně na stávající úrovni.

Vývoj meziroční inflace v České republice

Meziroční míra inflace konečně začala klesat, přesto se stále udržuje na velmi vysokých úrovních. Prudký růst cen vedl k omezování spotřeby, což se negativně odrazilo na tržbách obchodníků. Nadále hrozí, že v české ekonomice propukne stagflace, protože ekonomika může přejít do recese dřív, než se nám podaří porazit vysokou inflaci.

Pokles meziroční inflace značí, že opatření ČNB proti vysoké inflaci se začínají pozitivně projevovat. Přesto růst cen v naší ekonomice nadále patří mezi nejvyšší v rámci Evropské unie a zhoršuje sociální situaci českých domácností. V rodinných rozpočtech se příjmy navyšují pomalejším tempem, než kterým narůstá inflace. To vede ke snižování spotřeby, což má negativní vliv na životní úroveň lidí i vývoj české ekonomiky.

Nadále tedy není možné vyloučit scénář, kdy naše hospodářství přejde do recese.

Na nižší dynamiku spotřebitelských cen v srpnu působil hlavně výrazný pokles cen pohonných hmot. Ty se snížily oproti předchozímu měsíci v průměru o 9,8 %, když odrážely korekci cen surové ropy na světových trzích. Meziroční inflace pak zpomalila poprvé od loňského června, tedy po víc než roce trvající akceleraci.

Nejvíc k meziroční inflaci nadále přispívaly vyšší náklady související s bydlením. Jejich podíl byl zhruba třetinový. Meziroční růst nákladů spojených s bydlením však mírně zpomalil z 23,1 % na 22,9 %, zatímco růst cen energií dále mírně zrychlil z 38,9 % na průměrných 40,2 %. V meziměsíčním vyjádření se však dynamika cen energií opět snížila z 1,6 % na 1,1 %. Nadále tak platí, že průsak vysokých velkoobchodních cen elektřiny a plynu do spotřebitelských cen je hodně pozvolný.

Je možné, že meziroční inflace už dosáhla svého vrcholu. Spolu s pozvolným průsakem vysokých velkoobchodních cen energií do spotřebitelských cen by k tomu měla přispět také plánovaná opatření české vlády, jako je energetický tarif, odpuštění plateb na obnovitelné zdroje energie, či oznámené zastropování cen. K nižší cenové dynamice by měl přispět i pokles spotřebitelské poptávky či vyšší srovnávací základna.

Vývoj inflace není překvapivý pro toho, kdo sleduje, jak se vyvíjí maloobchodní tržby, tedy poptávka domácností. Ta velmi ochladla. Reálný pokles spotřebitelské poptávky pak kompenzují inflační tlaky na straně nabídky (pokles nabídky vlivem zdražování vstupů). První vlnu zvýšení cenové hladiny způsobené zvýšenými cenami vstupů zejména pohonnými hmotami, plynem a elektřinou tak máme částečně za sebou.

Pokud se ovšem nepodaří stabilizovat cenu plynu a elektřiny na evropské burze, buď celá řada ekonomických subjektů na trhu v následujících měsících zkrachuje, nebo dojde ke druhé vlně zdražování. V ní se promítne především to, jak budou firmám končit dlouhodobé kontrakty na dodávky energií. Pokud bychom nicméně počítali s optimistickým scénářem, pak odhaduji, že zářijová inflace bude meziměsíčně záporná, do konce roku se meziroční inflace dostane na 16,1 %, a tedy průměrná inflace za rok 2022 bude činit přibližně 15,1 %.

V takovém případě by se pak už v dubnu 2022 mohla meziroční inflace dostat do jednociferných čísel a postupně se vrátit ve druhé polovině roku 2023 k hranici tří procent. Do cílového inflačního pásma ČNB (pod 2 %) by se inflace měla dostat až v roce 2024. Vše bude záležet pouze na vývoji cen energií, kupní síly domácností a také chování ČNB, která by měla v krátké budoucnosti začít snižovat úrokové sazby, aby podpořila investice i spotřebitelskou poptávku.

Opatření centrální banky mají velká zpoždění, a proto by ČNB neměla se snižováním úrokových sazeb příliš dlouho otálet.

Česká inflace vykázala po dlouhé době snížení meziroční dynamiky, když došlo k nečekanému snížení z 17,5 % na 17,2 % (oproti odhadům koncentrovaných u 17,7 %). S meziměsíčním zpomalením se počítalo, bylo ovšem výraznější (z 1,3 % na 0,4 % namísto odhadovaných 0,8 %). Hlavním důvodem zbrzdění průměrné míry inflace byl vývoj cen u čerpacích stanic, které v meziměsíčním srovnání klesly o zhruba deset procent. Dále napomohly inflaci dolů sezónní vlivy, kdy u sezónního zboží došlo k poklesu o 1,1 % oproti červenci. Sezónní efekt dokumentuje také meziměsíční rozložení jádrové inflace, u které přírůstek činil 0,3 %, po sezónním očištění 0,9 %.

Naopak hlavním tahounem inflace byl oddíl bydlení, které zahrnuje také energie. Ceny elektřiny byly oproti červenci vyšší o 0,7 %, zemního plynu o 1,0 %. Vyšší ceny byly také v imputovaném nájemném (+0,8 %), což přidalo do celkového meziměsíčního přírůstku inflace 0,1 procentního bodu. Směrem dolů by měl imputované nájemné nadále tlačit ústup cen stavebních komodit, jako například oceli, ke kterému dochází na pozadí oslabující poptávky. Dostavilo se také zpomalení tempa růstu cen v oddíle rekreace a kultury, který je výrazně ovlivňován domácí poptávkou a vysílá tak signál o jejím ochlazení.

Oslabující domácí poptávka bude působit ve směru nižších cen v aktuálně nejrychleji zdražujících kategoriích – rekreace, kultura, stravování a ubytování. Oslabující zahraniční poptávka by pak měla tlačit dolů ceny komodit a v dodavatelských řetězcích. Proinflačně budou naopak působit ceny energií, jejichž vývoj na velkoobchodních trzích ještě nebyl zcela promítnut do cen pro domácnosti. Za letošní rok čekáme inflaci v průměru okolo 16 %, v roce 2023 pod 11 %.

Inflace podle mého názoru ještě není na svém vrcholu. Dokazuje to téměř každodenně růst cen, a to především za potraviny a také za služby. Někteří výrobci do nich se zpožděním promítají své vyšší náklady, případně toto zvýšení signalizují (například České dráhy, pivovary...).

K tomu se přidává maloobchod, který si dovoluji částečně podezírat, že zneužívá situaci. Dokazují to rozdílné ceny některých výrobků, konkrétně momentální cena jogurtu v jednom řetězci 22,90 a v jiném 25,90. Navyšují ceny na vyšší úroveň, než jsou nárůsty ve vstupech.

Pokles cen pohonných hmot - sice klesají, ale stále se pohybují zhruba na střední úrovni mezi cenami před rokem a letošním maximem. Pokles cen je symbolický a jak ukazuje realita z minulosti, tak se cena zvyšuje ihned, když se objeví zvýšení ceny ropy na burze a klesá s velkým zpožděním a pomalu, když cena ropy klesne. Rovněž dopravci budou mít snahu „zahojit“ se.

Obdobná situace bude i po případném zastropování energií. Všeobecně nelze očekávat výrazný pokles cen, ale spíše další nárůst některých.

České inflaci už snad pomalu dochází dech. V kategoriích, které si spotřebitel může odpustit – jako jsou rekreace či oděvy – pozorujeme uklidňování delší dobu, a to hlavně proto, že si mnoho lidí už nemůže dovolit připlácet. Mezi nezbytnostmi pak zdánlivě polevilo cenové šílenství u pohonných hmot i potravin. Posledním zdrojem dramatu tak zůstávají energie, kde od listopadu inflace zpomalí čistě mechanicky vlivem cenových stropů.

Nic z toho přitom neznamená, že hodnota meziroční inflace začne skokově klesat. Ve srovnání s loňskem zůstane vše výrazně dražší a až do prosince se tak inflace udrží poblíž 17 %, což vyústí v průměrnou letošní inflaci okolo 15 %. Skutečný zlom nastane teprve po Novém roce, kdy do srovnání vstoupí letošní – tedy už notně nabobtnalé – ceny a rázem se nic nebude jevit o tolik dražší.

Právě zmiňovaná politika zastropování cen energií ovšem prakticky zaručuje, že s námi zvýšená inflace zůstane o něco déle. Zdánlivé snížení cen udrží poptávku na vyšších úrovních a tedy i vyšších cenách, ačkoliv to díky stropům nebude vidět. Pokud se pak někdy v budoucnu politici odhodlají cenové stropy zrušit, inflace opět mechanicky vyskočí. V mezičase poplynou peníze, které Češi ušetří na energiích, do ostatních kategorií a budou inflaci zvyšovat tam. Inflace prostě vyplývá z nedostatku a žádným nařízením ji nelze přechytračit.

I přesto by měl rok 2023 přinést znatelnou úlevu. V jeho závěru bychom se mohli dostat do okolí 4 % a v průměru jen mírně přesáhnout 7 %.

Nerad bych se radoval předčasně, ale většina dat tomu nasvědčuje. V srpnu jsme poprvé zažili meziroční pokles inflace. Lidé vesměs začali přemýšlet, za co jsou ochotni utrácet, a za co už ne. Klesají ceny nemovitostí, růst cen nových a ojetých vozů se také zastavuje. Pohonné hmoty svůj vrchol už také zažily a největší otázkou byly energie.

Rekordní ceny energií klesly po informaci, že je Evropská unie hodlá zastropovat. Největším strašákem posledních týdnů byl ruský plyn a jeho dodávky či spíše nedodávky do ČR. To nyní vyřeší nově spuštěný LNG terminál v Nizozemí. Takže otázkou už není, zda plyn bude, či nikoliv. Otázkou akorát zůstává, za jakou cenu.

Všechny tyhle aspekty mají vliv na to, že inflace postupně zpomaluje a budeme v očekávání, jak budou vypadat následující měsíce. Podstatné je ale to, že z trhu přicházejí pozitivní signály, které jsme celé léto napjatě očekávali. Neradoval bych se tedy předčasně, zvýšená inflace tu s námi ještě určitý čas během příštího roku zůstane. Nicméně se začíná objevovat pomyslné světlo na konci tunelu.

Kam dál? Ankety Očima expertů na Finmagu:

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag

Ohodnoťte článek

Sdílejte

Diskutujte (8)

Vstoupit do diskuze

Michal Hron

Šéfredaktor webu Finmag.cz. Novinář s dlouholetou praxí z největších českých médií, milovník moderních technologií i přístupů, ale i čisté nedotčené přírody. Po krachu vydavatelství Mladá fronta přešel... Více

Další články autora