Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Máme se bát recese? Dost možná už v ní jsme, ale konec světa nečekejte

Dominik Stroukal
Dominik Stroukal | 23. 8. 2022 | 4 komentáře | 11 314
ekonomikahrubý domácí produktinflacenázornezaměstnanostrecese

Všude kolem byla recese, ale nikdo o ní nevěděl. To tak s recesemi bývá, že o nich víme až zpětně. V prosinci roku 2007 by vás to ani nenapadlo. Přesto statistici právě tímto měsícem vytyčují začátek poslední velké krize. Opakuje se snad historie?

Máme se bát recese? Dost možná už v ní jsme, ale konec světa nečekejte

Tahle partie je postavená trošku na hlavu: recese začíná, i když ji nevidíme (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Kdybyste žili na konci roku 2007 ve Spojených státech, nejspíš byste se necítili jako v recesi. Přitom právě o ní někteří ekonomové mluvili téměř jako o konci světa: o obří recesi, která od základů změní náš svět.

Investiční banka Lehman Brothers padla 15. září 2008 a slovo recese zaznívalo už i u rodinných večeří. Dost možná u té večeře jeden z rodičů oznámil zbytku rodiny, že přišel o práci.

Nezaměstnanost ve Spojených státech se během roku rychle zvedla zhruba o třetinu a během pádu Lehman Brothers byla lehce nad šesti procenty. To ještě nevypadá jako katastrofa, ale růst pokračoval a vrcholil až na procentech deseti.

Během let 2006 a 2007 byla nezaměstnanost s malými výkyvy kolem 4,5 procenta a v prosinci 2007 vyskočila na pět procent. To lemovalo začátek krize na časové ose zleva. Zprava ekonomičtí statistici říkají, že krize skončila v červnu 2009, když byla nezaměstnanost 9,5 procenta.

Tedy jen chvíli před vrcholem.

Přelom let 1969 a 1970 znamenal vstup do recese při nezaměstnanosti pod čtyřmi procenty...

Co je to recese?

Recese je zpravidla obdobím prudkého růstu nezaměstnanosti. Mluvit tedy dnes o recesi je obtížné, i když ne úplně nemožné.

Nezaměstnanost ve Spojených státech (ale i u nás) je na historickém minimu. Američané se těší číslu 3,5 procenta a stále jsou v klesajícím trendu.

Je to recese? Takhle krize úplně nevypadají.

Krize 2008
Shutterstock

Tři filmy, které vám pomůžou pochopit, jak se v roce 2008 zhroutila ekonomika

Ještě furt nevíte, co se v roce 2008 stalo? Tyhle filmy vám to připomenou. I to, proč to možná ještě pořád není za námi, psal pro Finmag.cz před čtyřmi lety John Elliot.

Na druhou stranu v prosinci 2007 byla nezaměstnanost také na relativně nízkých pěti procentech a už to recese byla. Když vzroste nyní podíl nezaměstnaných na čtyři procenta, nemůže to být začátek problémů?

Nepochybně může a nelze vyloučit, že budeme ve stejné situaci jako v prosinci 2007.

Ostatně začít recesi v době takhle nízké nezaměstnanosti by nebylo úplně výjimečné. Přelom let 1969 a 1970 znamenal vstup do recese při nezaměstnanosti pod čtyřmi procenty a v březnu 2001 na začátku recese po internetové horečce byl podíl nezaměstnaných jen 4,3 procenta.

Může to nyní vypadat trochu paradoxně, když recese znamená rostoucí nezaměstnanost, a zároveň ani u nízké nezaměstnanosti ji nemůžeme vyloučit. Problém je, že nevíme, jak bude vypadat budoucnost: jestli si ekonomika jenom škytla, nebo se propad reálného produktu a růst nezaměstnanosti rychle otočí v opačná znaménka.

I proto se nejprve mluví o technické recesi. To abychom hned nestrašili tím, že přichází konec světa.

Sázka na velkou a vleklou recesi má nyní problém minimálně v tom, že nezaměstnanost se zatím ani neodpoutala ode dna.

Recese v Česku

Nepřichází ale přece jen? Záleží samozřejmě na úhlu pohledu a na časovém horizontu. A na tom, jak moc jsme se poučili z minulosti. Úhel pohledu nechám na čtenářích, ale horizont si zaslouží trochu popsat.

Krátkodobě na tom jsme opravdu špatně. Současná ekonomická situace není snad právě s výjimkou nezaměstnanosti vůbec růžová. Propad reálných příjmů domácností, předluženost a otevírání nůžek mezi bohatými a chudými není nic, co bychom chtěli vidět.

Nejde ale zdaleka jen o ekonomická a finanční čísla, špatná životní úroveň si bere svou daň i v sociálních problémech. Špatné ekonomické časy jsou opakovaně empiricky spojované s vyšším množstvím sebevražd, alkoholismem, kouřením, gamblingem a rozpadem vztahů v rodinách.

Nikdo by snad nedokázal obhajovat, že jde o něco dobrého. Nemusí to ale trvat dlouho.

Co je to recese?

Pojďme na to i trochu encyklopedicky: Co je to recese? Radí paní Wikipedia. Recese (z latinského slova recessio = ústup) je v makroekonomii definována jako pokles reálného hrubého domácího produktu (HDP) po dvě nebo více následující čtvrtletí v roce (analogicky dvě po sobě jdoucí čtvrtletí s ekonomickým poklesem). Recese může zahrnovat souběžný pokles souvisejících měřítek celkové ekonomické aktivity jako jsou zaměstnanost, investice a zisky společností. Recese může být provázena klesajícími cenami (deflací) nebo naopak rychle stoupajícími cenami (inflací) procesem zvaným stagflace. Případy dlouhé recese označujeme jako ekonomickou depresi.

Vývoj HDP v Česku

Sázka na velkou a vleklou recesi má nyní problém minimálně v tom, že nezaměstnanost se zatím ani neodpoutala ode dna. Mluvit už nyní o recesi není úplně opodstatněné, ale rozhodně to neznamená, že žádná recese nepřijde.

Po dlouhých letech nízkých úrokových sazeb bylo prakticky vždy jejich ostré zvýšení spojené s vyvoláním recesí. Kdo dnes vidí za rohem recesi a upozorňuje, proč nízké sazby nafoukly ekonomiku nad její potenciál a vyšší sazby můžou takovou bublinu propíchnout, nevěští z křišťálové koule, ale ukazuje na staré a léty ověřené ekonomické teorie hospodářského cyklu.

Vidíme tedy problém a víme, kdy obvykle praská. Málokdy ale dodáváme, že tu máme mašinérii, která na takovou situaci umí reagovat, reaguje a dokonce i reagovat musí. Tedy vlády a centrální banky.

I naše vlády si prošly několika velkými propady a naučily se používat své nástroje k mírnění jejich dopadů...

Nástroje na krizi jsou

Přestože průměrná délka recesí je kolem jednoho roku, dlouhodobě se toto číslo zkracuje. Minulost samozřejmě říká o budoucnosti jen velmi málo, ale tady má i svoje opodstatnění se domnívat, že by případná další recese mohla být spíše kratší.

Hyperinflace
Shutterstock

Dokud nezešílíme, nepřijde. Hyperinflací se strašíme zbytečně

Historie se opakuje. Po dlouhých 12 letech se opět začalo mluvit o strašáku vysokých cen, dokonce snad o hyperinflaci. Jestli se ovšem doslova nezblázníme, nekontrolovatelného růstu cen se bát nemusíme. Neznamená to ale, že by všechno bylo v pořádku, psal na Finmag.cz už jaře 2021 Dominik Stroukal.

Centrální banky a vlády se naučily na krize reagovat. Zatímco v prosinci 2007 termín kvantitativní uvolňování slavil teprve dvanáct let existence a znalo ho jen pár fanoušků měnové politiky, dnes se zapíná a vypíná naprosto přirozeně.

I naše vlády si prošly několika velkými propady a naučily se používat své nástroje k mírnění jejich dopadů, jakkoliv se jim to ne vždy daří úplně efektivně. Spoustu munice ještě mají, a navíc nejenom munice, ale i úplně nových zbraní.

Vstup centrálních bank víc nejen na akciové trhy, ale i na trhy korporátních dluhopisů? Záporné úroky v podobě digitálních peněz centrálních bank? Přímé peněžní linky do strategických podniků nebo dokonce přímo státu?

Jistě, z velké části jsou to ať už u měnové či rozpočtové politiky jen nástroje, které odsouvají problém někam do budoucnosti, dluhové problémy vytloukají dalším dluhem a finanční omyly způsobené zvrácenými motivacemi umí zvrátit ještě o něco víc.

Sázka na konec světa a krizi epických rozměrů je sázkou na to, jestli vlády a centrální banky vyčerpaly arzenál protikrizových zbraní.

Konec světa v nedohlednu

Tyhle řádky ale nejsou o tom, jak ideálně řešit problémy hospodářského cyklu. Jsou o tom, že vlády a centrální banky se takhle budou chovat a není příliš složité to předvídat.

Nejenže se tak chovaly vždycky, ale jsou v tom i stále víc předvídatelní. Tuší, kdy jde o reálné krize, a kdy jde o krize likvidity. A mají v zásobě širší arzenál nástrojů k jejich řešení než v minulosti.

Anketa

Jsme už v recesi?

Sázka na konec světa a krizi epických rozměrů je tak v konečném důsledku zejména sázkou na to, jestli vlády a centrální banky zejména největších a nejbohatších ekonomik světa už vyčerpaly arzenál svých protikrizových zbraní, nebo ne.

Mají se ještě kam zadlužovat? Ustojí lidé případné zvýšení daní? Bude mít kvantitativní uvolňování ještě takový dopad jako kdysi? Mají kam ještě klesat úrokové sazby?

To jsou ale otázky, které jsme si kladli už u minulé recese a i recesí předešlých.

Jsme ve špatné situaci? Nepochybně. Je co na současném systému kritizovat? Ano. Táhneme před sebou problémy, které se nikomu nechce řešit, zatímco bobtnají? Zcela jistě.

Ale konec světa je ještě daleko.

Kam dál? Dominik Stroukal na Finmagu:

NABITÝ LETNĚ-PODZIMNÍ FINMAG

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Každý investor by měl v noci klidně spát,“ řekl Dominiku Stroukalovi Jan Sýkora, spolumajitel investiční skupiny Wood & Company. V příštích 18 měsících podle něj uvidíme celou řadu úžasných příležitostí.

FIN. Hudební byznys: Jak udělat velký a cenově dostupný festival • V kanceláři šéfa Kebooly • Jakub Žofčák o byznysu s přežitím • V hlavě podnikatele a filantropa Jana Školníka • Robert Vlach o zanedbané cenotvorbě freelancerů a nutnosti zdražovat

MAG. Korsika má svá specifika. Kromě divokých prasat na plážích a kaštanového piva i originální způsob vyřizování účtů • Otevřít kavárnu ve druhém patře, a ještě nad hampejzem – to může udělat jen blázen. Café Louvre slaví 30 let • Nejlepší vývrtka na světě má sto padesát let. Všem Francouzům na vztek ji vynalezl Němec

Autor článku

Dominik Stroukal

Dominik Stroukal

Hlavní ekonom Platební instituce Roger, expert na kryptoměny. Vystudoval ekonomii na VŠE a mediální studia na UK. Vyučuje na vysoké škole CEVRO institut. Je šéfredaktorem časopisu Trade-off, managing directorem odborného časopisu New Perspectives on Political Economy, ekonomickým poradcem SatoshiLabs a vede společnost bit agency.