Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Vláda na to konečně kápla, bez zvyšování daní státní kasu nenaplní

Petr Fischer
Petr Fischer | 7. 7. 2022 | 16 komentářů | 98 822
daněnázorPetr Fialaschodek státního rozpočtustátní rozpočetveřejné finance

Chvíli to trvalo, ale nakonec na to ve vládě přišli: státní rozpočet nelze v současné turbulentní době dát dohromady bez dodatečných daňových příjmů. Rigidní pravicová ideologie nízkých daní se možná na chvíli zlomí v oblasti podnikových odvodů ze zisku; daně fyzických osob, vzdor velmi nízké progresi, zůstanou dál nedotknutelné.

Vláda na to konečně kápla, bez zvyšování daní státní kasu nenaplní

Ministr financí Zbyněk Stanjura po jednání vlády (22. června 2022)

Zdroj: Vláda ČR

Občas se vyplatí dívat se na televizní reportáže. Tahle byla o Národní ekonomické radě vlády (NERV). Nejlepší a nejznámější ekonomové a sociologové v České republice, v drtivé většině liberálního naladění, jaké proklamují i pravicové strany ve vládě – vysvětluje komentář redaktora –, se shodli na tom, že zvýšení daní je pro konsolidaci státních financí naprosto nutné.

Po silných citátech ekonomů přichází sice převyprávěná, leč stejně silná reakce premiéra: „O zvyšování daní vláda neuvažuje.“

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka
Shutterstock

Fialova vláda v pasti. Pomoc chudým naráží na její vlastní přesvědčení

Pomáhat v čase inflační a energetické krize přímo konkrétním lidem, kteří to životně potřebují, nebo pomoci všem, protože není čas rozebírat, kdo pomoc dostane, a kdo ne? Vláda Petra Fialy by byla pro první řešení, stále častěji se jí ale vnucuje to druhé. Bude k něčemu vznikající hybrid?

Ekonomové říkají A, politici B. Přestává snad být možná racionální politická ekonomie?

Je to pořád ta stejná písnička jako před volbami, kdy předseda ODS, dnešní premiér Petr Fiala, bránil rozhodnutí své strany, která se ve Sněmovně ve společném hlasování s tehdy vládním hnutím ANO a komunisty postarala o zrušení superhrubé mzdy. A tím i o největší snížení daní pro zaměstnance v posledních dvaceti letech. Fiala tehdy prohlásil, že na snižování daní je vhodná doba vždy: a když se taková příležitost naskytne, musí se využít, protože peníze, které si lidé nechají, sami utratí lépe než stát.

Kolik z těchto peněz nakonec skončilo v inflačním Maelströmu a živilo ho spolu s vládními dotacemi a podporami, se asi těžko bude odhadovat. Že šlo o naprosto nevhodný daňový timing je ale víc než zřejmé. Byla to první pochybnost o tom, že ODS má „ekonomickou kompetenci“, jak to pojmenoval budoucí premiér. A že je to kompetence pro Českou republiku přínosná.

Stanjurův kolega a ekonomický expert ODS Jan Skopeček označil velmi podobný návrh Pirátů na sektorové daně za nesmyslný...

Díra v rozpočtu

V rozpočtu dnes kvůli snížení daní chybí skoro 90 miliard korun, které by se kabinetu zatraceně hodily, aby mohl pomoci s bláznivě rostoucími cenami energií. Ale protože chyby každý přiznává jen velmi nerad, je z nižších daní z příjmů fyzických osob dál posvátná kráva vládní politiky.

Něco se ale dělat musí, NERV není možné ignorovat en bloc, když už ho Fialův kabinet obnovil. Přestože vláda dělá politiku, ne ekonomické studie, dala ekonomům alespoň částečně za pravdu tím, že obrátila daňovou pozornost jiným směrem: uvažuje o daních z neočekávaného zisku. Ministr financi Zbyněk Stanjura vidí víc odvětví, v nichž prudce rostou zisky na základě souběhu okolností, nikoli kvůli lepším výkonům firem, a tak by mimořádná daň v takových případech mohla rozpočtu opravdu pomoct.

Brání tomu jediné: ideologie. Vždyť i Stanjurův kolega a ekonomický expert ODS, dnes místopředseda Sněmovny Jan Skopeček, označil velmi podobný návrh Pirátů na sektorové daně za nesmyslný, protože další zdaňování podnikatelů podle něj ničemu nepomůže. To ale Skopeček ještě nevěděl, že téměř totéž, jen v jiném politickém slovníku a převleku, navrhne ministr financí za ODS Zbyněk Stanjura.

Skopeček zcela učebnicově navrhnul pro lepší rozpočet další škrty na výdajové straně, což jde nejen proti doporučení NERV a vyžadovaným potřebám společnosti, ale už i proti prostému politickému realismu premiéra a ministra financí. Nelze přece jedním hlasem mluvit o „válečné ekonomice“ či „válečných podpůrných balíčcích“ za mnoho desítek miliard korun a stejným hlasem oznamovat „válečné šetření“ na službách občanům.

Buď jedno, nebo druhé.

Ideologie se pod „válečnou realitou“ kroutí a nedokáže stát rovně. Daňové a tržní dogma se ukazuje jako prakticky nepoužitelné.

Ideologická past

ODS se opět chytila do vlastní ideologické pasti, a to dokonce na nejcitlivějším místě. Chtěla vždy dělat systémové kroky, nikoli mimořádné. Daň z neočekávaného zisku ovšem takovou mimořádností rozhodně je. A co když mimořádně zdanění budou na své „daňové ztráty“ reagovat dalším zvyšováním cen? Navíc by – považte –, šlo o zásah do trhu, který ODS vždy chtěla regulovat jen minimálně.

Neviditelná ruka trhu dostane na nějaký čas hodně přes prsty, aby se vláda nemusela dotýkat svého posvátného slibu nezvyšovat daně fyzických osob. Není výběrové zdaňování nejbohatších firem zase typicky socialistické…?

Anketa

Měla by vláda zvýšit daně?

Ideologie se pod „válečnou realitou“ kroutí a nedokáže stát rovně. Daňové a tržní dogma se ukazuje jako prakticky nepoužitelné. Kdy jindy se ho zbavit než právě teď? Jistě že všichni chtějí nízké daně a větší zisky, ale politická ekonomie se přece musí dělat s ohledem na realitu a nutnost, které si vyžaduje situace.

Daňové změny by v dnešní energetické krizi byly výrazem solidarity ve jménu společné obrany před nebezpečím, kterému jako jednotlivci můžeme těžko zabránit. Solidarita je ale slovo, které vypadlo ze slovníku, přestože na ní stojí všechny hlavní systémy veřejných služeb, jako je školství a zdravotnictví. Ty lze v nároku na vysokou plošnou kvalitu živit zase jedině solidaritou daňovou.

Daň z neočekávaného zisku je přechodným řešením, dlouhodobějším je systémová daňová změna, včetně větší daňové progrese, která je podle studií ve většině zemí EU výraznější. NERV by jistě nebyl úplně proti, dobrá vláda na to snad časem přijde také.

Nebude už nutné omlouvat se za staré chyby, když je všichni dávno vidí. Stačí odpovědně jednat, bez ideologických klišé. Dogma je přece dávno jen jedno: sociálně stabilní a bezpečná společnost.

Kam dál? Petr Fischer na Finmagu:

Finmag na léto

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsem mizerný makléř,“ řekl Adéle Vopěnkové Prokop Svoboda. A tak místo aby prodával domy sám, vybudoval realitní kancelář, kde to ostatní dělají za něj. A výborně.

FIN. Dominik Stroukal dodá investorům naději po propadu trhů • V kanceláři šéfky České spořitelny • V hlavě lovce jednorožců Andreje Kisky ml. • Jakub Žofčák o byznysu s deskovými hrami • Robert Vlach o creator economy a podnikání s obsahem

MAG. Parkování zdarma je lidské právo. Co z pravičáka dělá soudruha • Nejbližší moře? Pět hodin jízdy. Se správným bourákem. Na ropu • Jako umami. V restauraci Jana Knedly umějí moderně míchat chuti i v české klasice • Kardiochirurg. Srdcař. A překvapivě dobrý spisovatel Josef Veselka

Autor článku

Petr Fischer

Petr Fischer

Analytik týdeníku Euro. Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách, BBC či České televizi. Byl šéfredaktorem Českého rozhlasu – Vltava. Za svou práci byl oceněn Cenou Rudolfa Medka a Cenou Ferdinanda Peroutky.