Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Jak jsme na tom? Dosavadní vývoj ekonomiky nevěstí nic dobrého

Jaroslav Ungerman
Jaroslav Ungerman | 15. 6. 2022 | 4 komentáře | 15 200
analýzaekonomikainflacepodnikáníspotřebitelská důvěraspotřebitelská nálada

Česká ekonomika zažívá vlivem řady faktorů turbulentní časy. Zřejmě nejčastějším termínem poslední doby je inflace. Ta byla způsobená externími vlivy jako válka na Ukrajině, krize dodavatelských řetězců, následky covidové pandemie a dalšími. Ekonom Jaroslav Ungerman se podrobně dívá na tendence vývoje české ekonomiky v období jara 2022.

Jak jsme na tom? Dosavadní vývoj ekonomiky nevěstí nic dobrého

Jak na tom je česká ekonomika? Statistika leccos naznačuje (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Hodnocení vývoje české ekonomiky je v současnosti poměrně složitým rébusem. Důvodem je především nejednoznačný vývoj některých základních ukazatelů, které její vývoj charakterizují. Asi nejvíc je to vidět na tendencích zachycených v konjunkturálních průzkumech, které každý měsíc publikuje Český statistický úřad (ČSÚ).

Tyto průzkumy se provádějí každý měsíc a probíhají formou ankety, kterou vyplňují jednotlivé oslovené firmy. Za dobu sledování se tak podařilo vytvořit poměrně velký soubor dat, která do určité míry zobrazují trendy probíhající v ekonomice.

I když při této metodě průzkumu vzniká zákonitě otázka věrohodnosti a spolehlivosti dat, platí zde nicméně to, co platí ve statistice obecně – jde o velké soubory dat, kde lze identifikovat určitou tendenci. Lze to dokázat i tím, jak se daný sledovaný jev chová, případně v minulosti choval.

Poslední květnový konjunkturální průzkum z dat získaných v první polovině května 2022 je i proto mimořádně zajímavý. Poprvé v posledních deseti letech podle něj dochází k hlubokému rozporu mezi tím, jak současnou hospodářskou situaci hodnotí spotřebitelé, a jak podnikatelská veřejnost.

Statistická zpráva ukazuje, že obyvatelstvo začíná citelně pociťovat změnu své hospodářské situace.

Oživení ekonomiky? Nálady se liší

Podnikatelský indikátor podle květnových dat téměř překypuje optimismem a dosahuje vůbec nejvyšších hodnot za posledních deset let; vyšších dosahoval jen v roce 2007, rok před dosud největší hospodářskou krizí. Pomiňme přitom koronavirovou krizi, která měla jiný charakter a nebyla výsledkem nějaké ekonomické poruchy. A velmi optimisticky vyznívá i samotná statistická zpráva, která mimo jiné zmiňuje, že dynamicky rostly prodeje výrobků a „počet podnikatelů očekávajících v příštích třech měsících růst prodejních cen zůstává na vysokých úrovních z předešlých měsíců“.

Relativně méně optimisticky vyznívají postoje podnikatelů ve stavebnictví – zvyšuje se podíl podnikatelů očekávajících snížení dynamiky růstu stavební výroby, snížení poptávky. Očekávají výraznější růst cen stavebních prací i materiálů. V obchodu je situace proměnlivá – roste podíl těch, kteří hodnotí svoji situaci jako dobrou v nejbližších třech měsících, ale současně roste počet těch, kteří neočekávají zlepšení své finanční situace. Jejich pozice je evidentně poznamenána očekáváním výraznějšího růstu cen.

Porovnání spotřebitelských a podnikatelských nálad v ČR

Oproti optimismu podnikatelů je očekávání spotřebitelů zcela opačné. Rozdíl mezi indikátorem důvěry podnikatelů a indikátorem důvěry spotřebitelů je přitom vyšší než 35 bodů, což je rekordní hodnota pro celé sledované období. Z trendu obou ukazatelů je navíc patrné, že se rozdíl může dále prohlubovat. Statistická zpráva ukazuje, že obyvatelstvo začíná citelně pociťovat změnu své hospodářské situace. Doslova pak uvádí, že „ve srovnání s minulým měsícem se zvýšil počet respondentů hodnotících svou současnou finanční situaci hůře, než byla kdykoli v období předchozích dvanácti měsíců.“

Anketa

Jak to cítíte vy?

Právě toto zjištění je svým způsobem velmi výmluvné, neboť spotřebitelé svoji dnešní situaci hodnotí hůř, než tomu bylo v době vrcholící covidové krize. Může to být také doklad toho, že podpory poskytované na zmírnění dopadů takzvaných lockdownů (především programy typu Antivirus zaměřené na udržení zaměstnanosti a omezení poklesu příjmů) byly účinné.

Určité vysvětlení tohoto pesimismu by mohl naznačovat jiný údaj. Zatím je to jen spekulace, ale v březnu poklesly podle údajů České národní banky (ČNB) celkové zůstatky depozit na účtech obyvatelstva o 22 miliard Kč. A snížily se i zůstatky na běžných účtech obyvatelstva o 34 miliard Kč, které částečně přešly na termínované vklady s cílem alespoň trochu využít vyšší úroky.

Můžeme jen spekulovat, zda je to jen přechodný jev, nebo reakce na rostoucí výdaje za energie. Respektive právě v březnu obvyklé doplatky za energie. Rozhřešení této otázky ukážou až další měsíce. Nelze totiž ani vyloučit, že k takovému vývoji došlo vlivem metodických změn vykazování.

O tom, jak se mění hodnocení současných tendencí ekonomiky, svědčí i korekce prognózy letošního vývoje ve zprávě ČNB.

Vývoj reálné ekonomiky

Výše uvedená data o vývoji ekonomického sentimentu je vhodné porovnat s daty o vývoji reálné ekonomiky. Výhodou tohoto srovnání je fakt, že analýza vývoje ekonomického sentimentu časově předchází publikaci dat o vývoji jednotlivých odvětví. První tři měsíce letošního roku, za které jsou tato data k dispozici, spíše naznačují pokles (respektive stagnaci) ekonomického růstu. A to i za situace, kdy už zpřesněné údaje o růstu HDP za první čtvrtletí letošního roku ukazují jeho růst o 4,8 % meziročně.

Meziroční vývoj HDP v Česku (v %)

Vzhledem k atypickému vývoji let 2020 a 2021 je však vhodné data dosahovaná v letošním roce poměřovat nejen k úrovni roku 2021, ale také k předkrizovému roku 2019, kde teprve můžeme vidět, zda se už podařilo překonat pokles z předchozích dvou let. HDP v letošním prvním čtvrtletí je ve vztahu k HDP v prvním čtvrtletí 2019 vyšší o 0,8 %. Lze tedy říci, že se v prvním čtvrtletí 2022 podařilo dosáhnout předkrizové úrovně (platí však pouze pro první čtvrtletí 2019!).

I přesto, že ekonomika – měřeno růstem HDP – vykázala poměrně slušný růst ve vztahu k relativně nízké úrovni stejného období minulého roku – nelze v letošním roce hovořit o úplné obnově hospodářského růstu. O tom, jak se mění hodnocení současných tendencí ekonomiky, svědčí i korekce prognózy letošního vývoje české ekonomiky v poslední zprávě ČNB o vývoji reálné ekonomiky z května 2022. Ta uvádí, že „růst hrubého domácího produktu v celoročním úhrnu letos výrazně zvolní pod 1 %. V roce 2023 dynamika HDP zrychlí na víc než 3 %.“

Nedostatek čipů
Shutterstock

Čipy došly, autoprůmysl v krizi. Kde je problém?

Pozastavení výroby automobilů, zpoždění dodávek herních konzolí, ale i potíže s výrobou chytrých telefonů, ledniček a všeho, co má jednu konkrétní součástku: čip. Až dosud jste pravděpodobně o jeho výrobě téměř neslyšeli, ale pandemická krize vše mění. Kde je tedy problém?

Přitom ještě ve zprávě o měnové politice v únoru 2022 – tedy před třemi měsíci - se uvádělo, že „růst hrubého domácího produktu v celoročním průměru dosáhne i letos – obdobně jako loni – zhruba 3 %. V roce 2023 dynamika HDP mírně zrychlí a dosáhne přibližně 3,5 %.“

Tato zpráva zjevně byla z dnešního pohledu velmi optimistická a nedostatečně reflektovala data o vývoji jednotlivých odvětví reálné ekonomiky. Zatím totiž stagnuje i motor české ekonomiky – průmysl. Za tři měsíce letošního roku vzrostl jen o 0,4 % oproti stejnému období minulého roku. Přitom v dubnu 2022 už došlo k poklesu průmyslové produkce o 3,8 % a za čtyři měsíce 2022 je už pokles průmyslové výroby o 1,3 %. Největší pokles je navíc v automobilovém průmyslu, který je bezesporu se svými kooperačními vztahy mimořádně důležitou součástí české ekonomiky a do značné míry determinuje její další vývoj. Zde je v souhrnu za první čtyři měsíce meziročně už pokles o víc než 12 %.

Možná, že v dalších měsících se podaří tento pokles eliminovat, ale i to je zatím nejasné, protože největšího poklesu dosáhl automotive právě v březnu – index 81,2 % oproti březnu 2021. Navíc úroveň průmyslové výroby v posledních letech nepřekonala ještě úroveň předkrizového roku 2019. V roce 2021 byla o dvě procenta pod úrovní roku 2019.

Meziroční index průmyslové produkce

Varující z hlediska budoucnosti je ovšem jiný ukazatel – stav nových zakázek. Ten je sice vyšší o pět procent meziročně, ovšem nelze zapomínat, že objem nových zakázek je vykazován v běžných cenách. Promítněme si do nich růst cen v průmyslu. Přitom budeme uvažovat jen zhruba 15% růst, i když ceny výrobců za celý průmysl jsou vyšší meziročně o 25 %. Ovšem to je zkresleno růstem cen energií o víc než 50 % a toto odvětví do objemu nových zakázek není zahrnuto.

I při tomto relativně skromném růstu docházíme k reálnému poklesu objemu nových zakázek o téměř 9 %. Pokud bychom porovnali tato data s růstem průmyslové výroby, což jsou data ve stálých cenách, pak by mohlo skutečně dojít k reálnému poklesu průmyslové výroby v dalším čtvrtletí.

Vzestup cen ještě „nedošel“ do spotřebitelských cen. Lze odhadnout, že se plně projeví teprve v červnu a dalších měsících.

Problém jménem inflace

Málo potěšující jsou i data o vývoji cen výrobců, které jednoznačně předurčují budoucí vývoj spotřebitelských cen. Mimořádně zrychlil především růst cen zemědělských výrobců. Meziměsíčně v dubnu oproti březnu byly vyšší o 8,0 % a meziročně vyšší o 35,3 % (v březnu o 27,2 %). To je nejvyšší hodnota od začátku sledování v roce 1992, uvádí ČSÚ.

V rostlinné výrobě pak meziročně ceny vzrostly o 50,2 %, kdy byly vyšší ceny olejnin (o 64,5 %), obilovin (o 51,2 %), brambor (o 15,2 %) a zeleniny (o 13,6 %). Jen ceny ovoce byly nižší o 13,8 %. V živočišné výrobě byly ceny vyšší o 17,8 %; vzrostly ceny skotu o 25,8 %, jatečních prasat o 19,5 %, mléka o 18,3 %, vajec o 16,0 % a drůbeže o 5,3 %.

Inflace
Shutterstock

Kdy už to skončí? Rekordní zdražování očima expertů

Dražší potraviny, růst cen bydlení, drahé pohonné hmoty. I když se to před pár měsíci hemžilo slovy o brzkém uklidnění situace, inflační smršť neustává. Zdražuje doslova všechno všem. Je proto na místě ptát se, kdy z tohohle kolotoče vylezeme.

Tento vzestup cen ještě „nedošel“ do těch spotřebitelských a lze odhadnout, že se plně projeví teprve v červnu a v dalších měsících (například už v současnosti je pro spotřebitele cena mouky minimálně o sto procent vyšší oproti stavu před rokem, a to ještě není finální cena).

V dubnu letošního roku byly ceny průmyslových výrobců vyšší o 26,6 % oproti dubnu 2021. Ceny stavebních prací meziročně stouply o 12,9 %. Ceny tržních služeb pro podniky byly v dubnu meziročně vyšší o 5,5 %. Pojďme se podívat, která odvětví (respektive výrobky či služby) byly nositeli tohoto cenového vzestupu.

V průmyslu jsou nositeli dynamiky cenového vzestupu dvě skupiny – energie s meziročním růstem o 55,2 % a pak meziprodukty – růst o 28 % (v souhrnu tyto dvě skupiny mají váhu v celkovém indexu 55 %, tedy jejich dynamika určuje dynamiku cen v průmyslu). Z jednotlivých komponent se zvýšily výrazně také ceny chemických látek a výrobků o 43,8 %, obecných kovů a kovodělných výrobků o 34,5 % a dřeva, papíru a tisku o 32,8 %.

Pokud vyloučíme vliv energií na růst cen průmyslových výrobců, pak je jejich vzestup nižší – 17,7 %.

K růstu cen energií přispěla i neuvážená rozhodnutí Evropské komise o nákupu zemního plynu na spotových trzích.

Dovezená drahota

Z těchto údajů vyplývá zcela jednoznačný vliv cen dovozů na vzestup tuzemské cenové hladiny a je zcela evidentní, že na růstu našich tuzemských cen se z největší části podílejí ceny dovážených výrobků a surovin. Typické je to v průmyslu – dovážené energie, polotovary či materiály. Je to patrné i ve stavebnictví, kde jde hlavně o růst cen energií, když suroviny pro výrobu stavebních hmot jsou tuzemské. Nakonec ve službách – nejvíc rostou ceny dopravních služeb – závislé na cenách pohonných hmot.

Toto jsou hlavní příčiny inflace v české ekonomice. Teprve druhotně je možno hledat příčinu růstu cen v tuzemských inflačních tlacích, což je v prvé řadě vliv dlouhodobě uměle udržovaného devalvovaného kurzu české koruny v letech 2013 až 2017.

Jak jsou na tom sousedi?

V EU v březnu meziročně vzrostly ceny výrobců o 36,5 %. Na Slovensku byly ceny vyšší o 37,1 %, v Německu o 30,7 %, v Polsku o 28,8 %, v Rakousku o 27,9 %. Růst těchto cen v stejné metodice dosáhl v Česku 24,7 %, především vlivem zpevnění kurzu koruny.

K růstu cen energií přispěla i neuvážená rozhodnutí Evropské komise o nákupu zemního plynu na spotových trzích. Až do tohoto rozhodnutí byly ceny zemního plynu v dlouhodobých kontraktech částečně vázány k vývoji cen ropy. Pak EU dospěla k názoru, že nejlepší bude vázat cenu těchto kontraktů k cenám spotového trhu s plynem v domnění, že to povede ke snížení cen plynu. Pravděpodobně to bylo motivováno domněnkou, že se takto zvýší konkurence, že LNG může být teoreticky dodáván kamkoli, a to povede k tomu, že víc dodavatelů bude mít zájem se dostat na evropský trh, kde ve snaze prodat svoji produkci, budou nabízet nízkou cenu.

Tato domněnka je ve skutečnosti velmi naivní, neboť je zcela odtržena od reálné praxe obchodování s energetickými surovinami. Za prvé je založena na jedné podmínce – na trhu musí být dostatek (respektive přebytek) nabídky LNG. Za druhé – muselo by dojít ke zrušení dlouhodobých smluv na jeho prodej především do asijských zemí. To se přirozeně nestalo, protože i dodavatel LNG chce mít jistotu odběratelů.

Třetím problémem – a možná největším – je deklarace EU na odchod od fosilních paliv (ropy i zemního plynu). To znamená, že za deset let už dodavatelé těchto uhlovodíků budou bez trhu, protože jeden z jejich největších odběratelů o ně nebude mít zájem. Co budou tyto země dělat, pokud jiné zdroje svého bohatství nemají? To jistě není žádná optimistická perspektiva. Proč by potom měly mít tyto země zájem s EU spolupracovat?

Institut pro politiku a společnost

Text vznikl v politickém think-tanku Institut pro politiku a společnost. Ten za své poslání považuje zkvalitňování českého politického a veřejného prostředí prostřednictvím profesionální a otevřené diskuze a vytvoření živé platformy, která pojmenovává zásadní problémy, vypracovává jejich analýzy a nabízí recepty pro řešení formou spolupráce expertů a politiků, mezinárodních konferencí, seminářů, veřejných diskuzí a dostupných politických a společenských analýz. Organizace, která vznikla v roce 2014 a sídlí v Praze, je spojená s hnutím ANO a je součástí Evropského liberálního fóra (ELF – European Liberal Forum), se kterým spolupracuje na řadě aktivit. Předsedou správní rady je Jan Macháček, místopředsedkyní Martina Dlabajová a členy Tünde Bartha, Edvard Outrata a Jaroslav Bžoch.

Sotva lze pak předpokládat, že by dodavatelé těchto uhlovodíků měli mít zájem ukončit své dlouhodobé smlouvy a přejít na několik let jako dodavatelé pro EU, která navíc bude odebírat každým rokem méně jejich surovin. Proto ve skutečnosti došlo k pravému opaku. Tlak na využívání LNG, který je na trhu dražší než potrubní plyn, vedl k růstu cen zemního plynu. V letech 2010 až k začátku roku 2021 byla cena v podstatě stabilní a pohybovala se kolem 25 eur (618 Kč) za magawatthodinu (MWh). Od března 2021 do září 2021 cena stoupla na 50 eur (1 240 Kč) a v polovině října byla sto eur (téměř 2 500 Kč).

Jinými slovy: za půl roku se cena plynu zvýšila čtyřikrát. Přitom v té době žádný konflikt na Ukrajině ještě nebyl. A současné prognózy hovoří o možnosti růstu ceny zemního plynu zhruba o polovinu do konce roku 2022.

Totéž bylo s emisními povolenkami a jejich vlivem na cenu elektrické energie. Systém obchodování s emisními povolenkami zavedený EU, v němž se tyto povolenky nevyhnutelně staly předmětem spekulací, vyhnal jejich ceny do nesmyslných výšek. Jestliže na konci roku 2019 byly 30 eur (750 Kč) za tunu CO2, pak letos v únoru už atakovaly 100 eur (2 500 Kč) za tunu.

Jan Švejnar
Se souhlasem Jana Švejnara

Agresivní zvyšování úroků inflaci neřeší, v eurozóně by nám bylo líp, říká Švejnar

Inflace v Česku se dál šplhá k rekordním hodnotám. Ekonomové odhadují, že by už brzy měla dosáhnout vrcholu, Jan Švernar ze CERGE-EI tak optimistický ale není. „Je strašně těžké něco takového určit. Může to být během šesti, devíti, dvanácti měsíců…,“ říká s tím, že dopady na české domácnosti budou čím dál větší. Kdyby bylo Česko v eurozóně, bylo by mu prý líp.

Dnes se tatáž Evropská komise diví, proč právě tyto ceny tak rostou, a přemýšlí, jak zkrotí inflaci. A ve stejné pozici je i ČNB, která se domnívá, že když zdraží peníze, ovlivní chování výrobce, kterému roste například cena plynu či elektřiny na trojnásobek a víc a také rostou jeho další náklady. To je naprosto chybný předpoklad.

Proto pokládám kroky ČNB, která trvale zvyšuje repo sazbu a zdražuje peníze pro české občany i firmy, za pochybné. Tím ve skutečnosti banka nahrává k dalšímu urychlování inflace. Rozdíl mezi úrokovými sazbami eurozóny a českými sazbami dnes už přesahuje pět procent, a to samozřejmě zhoršuje především konkurenceschopnost firem.

Tohle přece není recept na řešení krize. Tím receptem je především aktivní hospodářská politika podobná tomu, co vidíme v okolních státech. Politika, která bude řešit příčiny cenového vzestupu, nikoli až následky.

Kam dál? Česká ekonomika na Finmagu:

Finmag na léto

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsem mizerný makléř,“ řekl Adéle Vopěnkové Prokop Svoboda. A tak místo aby prodával domy sám, vybudoval realitní kancelář, kde to ostatní dělají za něj. A výborně.

FIN. Dominik Stroukal dodá investorům naději po propadu trhů • V kanceláři šéfky České spořitelny • V hlavě lovce jednorožců Andreje Kisky ml. • Jakub Žofčák o byznysu s deskovými hrami • Robert Vlach o creator economy a podnikání s obsahem

MAG. Parkování zdarma je lidské právo. Co z pravičáka dělá soudruha • Nejbližší moře? Pět hodin jízdy. Se správným bourákem. Na ropu • Jako umami. V restauraci Jana Knedly umějí moderně míchat chuti i v české klasice • Kardiochirurg. Srdcař. A překvapivě dobrý spisovatel Josef Veselka

Autor článku

Jaroslav Ungerman

Jaroslav Ungerman

Analytik, vystudovaný ekonom, v současné době ekonomický poradce Andreje Babiše. Působí jako místopředseda dozorčí rady Exportní garanční a pojišťovací společnosti. Pracoval řadu let ve státní správě a v bankovnictví a v minulosti také učil na Vysoké škole ekonomické v Praze. Dříve působil jako poradce premiérů pro ekonomickou strategii, také byl poradcem ministra průmyslu a obchodu a ministra financí.