Hledá se recept na levnou elektřinu. Zatím vedou nesmysly

Byly tu už například úvahy o regulaci cen, státním obchodu s elektrickou energií či o státní výrobě elektřiny a odchodu Česka z evropského energetického trhu.

Tahle cesta by ale mohla vést k energetickým krizím a možná i rozpadu společného evropského trhu. A to by pro ekonomiku České republiky byla skutečná katastrofa.

Než se ale dostaneme k tomu, jak lze (nebo taky nelze) v Česku zlevnit elektřinu, je třeba pochopit, proč je nyní elektrická energie tak drahá. A jak se určuje její cena.

Ruská invaze způsobila velkou nejistotu co do spolehlivosti dodávek plynu, ze kterého se ve velkém elektřina v Evropě vyrábí.

Co zdražuje elektřinu

Momentálně cenu elektrické energie prodražují hlavně tři věci. První je ekonomické oživení po pandemii covidu, které zvýšilo poptávku po elektřině v Evropě i celosvětovou poptávku po energetických surovinách, jako je plyn, uhlí nebo ropa, ze kterých se elektřina vyrábí. Druhým důvodem je už uskutečněné (i to stále ještě plánované) odstavení jádra v Německu, které snížilo nabídku elektřiny.

Shutterstock

Ceny energií očima expertů. Dočkáme se vůbec ještě zlevnění?

Přes všeobecné uklidňování, že ceny energií po rapidním zářijovém růstu a říjnových maximech opět postupně klesnou, se tyto predikce zatím příliš nenaplňují. Ceny emisních povolenek hlásí rekordy a situaci nepřispívá ani přerušené schvalování plynovodu Nord Stream 2. Do konce roku tak ceny energií pravděpodobně neklesnou, ale dočkáme se vůbec v tom příštím?

K tomu je třeba připočíst růst nestability dodávek způsobený zapojováním obnovitelných zdrojů energie do sítě, které tak chybí dostatečná dálková propojení umožňující vyrovnávat rozdíly ve výrobě a spotřebě na jednotlivých místech kontinentu, a omezené možnosti skladovat elektrickou energii například formou přečerpávacích elektráren.

Menší vliv mají i emisní povolenky, tedy poplatky za vypouštění skleníkových plynů při výrobě elektřiny.

Třetím důvodem je válka na Ukrajině. Ruská invaze způsobila velkou nejistotu co do spolehlivosti dodávek plynu, ze kterého se ve velkém elektřina v Evropě vyrábí. A to zejména kvůli už zmíněnému odstavení jaderných elektráren a zapojování obnovitelných zdrojů.

Tohle všechno zvýšilo ceny. Ostatně, už tento podzim a zimu se na trhu objevil nedostatek plynu. Zřejmě ho schválně vytvořil Gazprom, ruský monopolní dodavatel plynu do Evropy.

Ne každá evropská země ale vyrábí elektřinu stejně draho a většina evropských zemí jí má buď přebytek, nebo nedostatek. Nevadí to, protože existuje jednotný evropský trh s elektrickou energií. Tedy úplně jednotný není, aby byly všechny evropské země dostatečně propojeny elektrickým vedením, na tom se teprve pracuje. V podstatné části kontinentu to ale funguje.

Faktické „ukrytí“ skutečné ceny elektřiny vede k tomu, že oproti volnému trhu s viditelně vysokými cenami nepoklesne její spotřeba.

Elektřina na burze

Elektřina je ostatně pro takové obchodování ideální komoditou. Dokonce se trh s elektřinou blíží tomu, co ekonomové označují za trh s dokonalou konkurencí. Je tu relativně dost výrobců, kteří si konkurují, produkt, tedy elektřina, je v podstatě homogenní, to znamená, že je jedno, kde byla vyrobena a jak, a náklady na dopravu do určité vzdálenosti jsou nevelké.

Shutterstock

Tajemství burzy v Lipsku aneb Co Čechům zdražuje elektřinu?

Už jste to také slyšeli? Lidem i firmám v Česku prý zdražuje elektřinu energetická burza v Lipsku. A že když z ní odejdeme, cenu energií budeme mít plně pod kontrolou. Je tomu ale skutečně tak? Pojďme se na tenhle rozšířený názor podívat blíž, skutečnost je totiž poněkud jiná.

Většina elektřiny se navíc prodává na energetické burze, kde její cenu určuje nabídka a poptávka. Pro nás je směrodatná energetická burza v německém Lipsku. Cena, která tam vznikne, je s určitým zjednodušením jednotná a určují ji náklady na výrobu v nejdražší elektrárně, kterou se ještě vyplatí zapnout. To proto, že je po její výrobě ještě poptávka.

Každého tak asi napadne, že by stačilo, aby buď každá elektrárna prodávala svůj produkt za svoji cenu, takže jen ta poslední vyrobená elektřina by stála to, co stojí nyní. Zbytek by byl levnější. Jenže nemáme nástroj, jak rozhodnout, kdo bude mít elektřinu levnou, a kdo drahou.

Nebo by možná šlo náklady na výrobu elektřiny ze všech elektráren nějak zprůměrovat, aby cena nebyla tak vysoká. Jenže to by znamenalo, že by elektrárny s nejvyššími výrobními náklady prodělávaly. Přestaly by vyrábět a byl by nedostatek elektřiny, ačkoliv by za ni někteří zákazníci rádi zaplatili víc peněz, nebo bychom tyto elektrárny museli dotovat ze státního rozpočtu.

I takové příklady tu máme. Uchýlili se k tomu například ve Francii, ale znamená to jen, že spotřebitelé platí drahou energii jiným způsobem. Nehledě na to, že faktické „ukrytí“ skutečné ceny elektřiny vede k tomu, že oproti volnému trhu s viditelně vysokými cenami nepoklesne její spotřeba, lidé i podniky s ní budou plýtvat a to vyvolá tlak na další rozšiřování výroby, vyšší dotace a tím také zvyšování daní.

Výrobci mají v téměř všech případech větší přehled o svých nákladech, dokážou s nimi manipulovat, zejména je nafukovat.

Česká slepá ulička

Celoevropské řešení tedy nefunguje. Co zkusit české? V Česku vyrábíme elektřinu levněji než jinde a máme jí víc, než jí spotřebujeme. Takže ji vyvážíme. Stačilo by tak přece uzavřít hranice pro její vývoz a máme problém s vysokými cenami vyřešený. Nebo aspoň přikázat přímo či nepřímo výrobcům elektřiny v České republice, aby dodávali elektřinu doma levněji a evropskou tržní cenu inkasovali jen za vývoz.

Navrhuje to například bývalý šéf energetické společnosti ČEZ Jaroslav Míl nebo současný prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. Podle nich by šlo vytvořit státního obchodníka s elektřinou, který by od výrobců všechnu elektřinu (nebo její část) vykupoval a pak ji prodával českým spotřebitelům za levnější ceny než jsou ty celoevropské.

Festival nápadů od Babiše po Fialu. Jak šel čas s energosliby

Shutterstock

Už loni na podzim slibovala vláda tehdejšího premiéra Andreje Babiše, že pošle nejchudším domácnostem energošeky, které jim pokryjí minimálně polovinu zvýšení cen energií. Nakonec ale jen dočasně prominula DPH u cen energií. Problém se zvýšenými cenami energií se tak jen zmírnil. Nebo spíše odložil.

Nová vláda Petra Fialy už ve svém programovém prohlášení ze začátku letošního ledna zmiňovala energetickou krizi a v únoru ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela oznámil, že jeho úřad připravuje pomoc firmám a rozšíření pomoci domácnostem, na které dolehla vysoká cena energií. O měsíc později Síkela mluvil o třináctibodovém plánu pomoci.

Krom zvýšení existenčního a životního minima, které vláda prosadila od dubna (a které neodpovídá ani inflaci, natož pak růstu cen energií), Síkela zmiňoval také pomoc firmám. Zajímavé přitom bylo, že větší pomoc měly dostat velké podniky a ty, které spotřebovávají hodně energie, zatímco menší firmy nebo ti, kteří šetří, by dostali méně. Nebo taky nic.

Další problém je v tom, že o dávky pomoci je poměrně těžké požádat. Třeba příspěvek na bydlení čerpá čtvrtina až třetina těch, co na něj mají nárok. Brzy se taky může zdražení energií dotknout výrazně i střední třídy, která zatím o dávky žádat nemusela.

Zní to pěkně, na chvíli by to elektřinu skutečně zlevnilo, ale je tu spoustu otazníků. Zaprvé, jak donutit výrobce, aby svoji elektřinu prodávali státnímu obchodníkovi levněji, než by ji mohli prodat jinak či jinde? Zřejmě by do toho musel zasáhnout stát a nařídit výrobcům, za kolik mají svoji elektřinu prodávat. Obvykle se taková regulace provádí tak, že výrobce oznámí své náklady na výrobu, k tomu se připočte nějaké procento, které tvoří jeho zisk, a tak vznikne výsledná cena. Kontroluje ji státní regulátor.

Teorie ověřená praxí v mnoha zemích ale ukazuje, že se takový úřad brzy dostane do pozice označované ekonomy jako „zajatý“ či „unesený“ regulátor. Jinak řečeno, stane se rukojmím podniků, které má regulovat. Výrobci totiž mají v téměř všech případech větší přehled o svých nákladech, dokážou s nimi manipulovat, zejména je nafukovat.

Proč by ne, když potom mají vyšší absolutní zisk. Ceny tak rostou a výrobci se radují. Spotřebitelé už méně. Nemohou se totiž regulovaných cen zbavit, protože smlouvy o dodávkách této „levné“ elektřiny jsou dlouhodobé. Dlouhý a Míl to navrhují minimálně deset či dvacet let.

„Vystoupení“ z energetického trhu EU bez dohody s ostatními by mohlo vést k omezení jednotného evropského trhu v jiných oblastech.

Jako za komunistů

Výsledkem je v podstatě plánované hospodářství. Tedy takové, které známe z minulého režimu. Zde je navíc třeba dopředu ještě určit – vzhledem k tomu, že výroba a spotřeba musí být v rovnováze –, kolik elektřiny se bude vyrábět a spotřebovávat a jak se výroba a spotřeba bude rozdělovat.

Samozřejmě je tu i možnost, že by stát mohl vykupovat jen část vyrobené elektřiny, část by šlo vyvážet, a části spotřebitelů by povolil ji nakupovat v případě zájmu v zahraničí. Je to logické, protože vzhledem k tomu, že máme přebytek elektřiny, by jinak bylo třeba část ziskových elektráren uzavřít a jejich majitelům vyplatit odškodné.

PKV

Vymysleli mixážní pult na energie a slaví úspěch. Nápad z Brna šetří miliony

Vyměnit dodavatele elektřiny, namontovat nové technologie či jen šetřit. Energetické úspory se dají dělat různě, když ale jde o velkou fabriku či komplex budov, nic z toho nebude samo o sobě stačit. Ukočírovat všechny složky energetické spotřeby a tím i výdaje je v takových případech výzva jako blázen. Brněnští podnikatelé na ni našli řešení a úspěch slaví i díky pandemii.

Jenže opět: kdo a jak by určoval, kdo může elektřinu prodávat do zahraničí, a kdo z domácí spotřebitelů naopak může nakupovat zahraniční elektřinu? Šlo by o nějaké rozhodování losem, nebo o vydávání speciálních licencí, kde by se posuzovala „potřebnost“ většího zisku z vývozu či naopak nejprve „nepotřebnost“ domácí levnější elektřiny a později „potřebnost“ využívání té ze zahraničí?

Kdo by stanovil kritéria tak, aby byli všichni spravedlivě poděleni a byli spokojení? Patrně nějací státní úředníci, kteří by přidělovali speciální licence. Jenže víme, jak to s přidělování omezeného počtu výnosných licencí často dopadá.

Nehledě na to, že „vystoupení“ z energetického trhu Evropské unie bez dohody s ostatními zeměmi by mohlo členské státy vést k tomu, že by omezily jednotný evropský trh v jiných oblastech. Kde by to zase zasáhlo Česko. Třeba skrze obchod se strojírenskými výrobky, dovoz aut či některých zemědělských komodit.

Nakonec by to mohlo vést k rozpadu jednotného společného evropského trhu, na kterém je česká ekonomika závislá, protože tam směřuje přes 80 procent exportu České republiky.

Pro dávku kompenzující částečně zdražení energií by se daly použít například peníze, které stát získal díky zdražení energií.

Rozdat peníze lidem

Co tedy dělat s vysokými cenami elektrické energie? Pokud chce stát občanům s vysokými cenami energií skutečně pomoci, může jim prostě poslat peníze. Buď přímo, nebo prostřednictvím snížení daní. Přitom by ten, kdo daně neplatí, protože má příliš nízký příjem nebo používá různé odečitatelné položky, měl nárok na daňový bonus, tedy vlastně na sociální dávku.

Dosud provedené kroky, například zvýšení doplatku na bydlení, životního a existenčního minima či použití dávky okamžité hmotné pomoci v případě krachu dodavatele energií pro některé domácnosti mohou pomoci především těm úplně nejchudším. A hlavně těm, kteří už tyto dávky pobírají, ale rozhodně ne všem, které opravdu tvrdě zasáhlo zvýšení ceny energií.

Pro dávku kompenzující částečně zdražení energií by se daly použít například peníze, které stát získal díky zdražení energií. Prostředky z prodeje emisních povolenek, z dividend elektrárenské společnosti ČEZ, kterou z většiny vlastní stát, a příjmy z vyššího výběru DPH z energií. Stát pro ně ostatně zřejmě zatím marně hledá využití.

Nezlevnilo by to sice elektřinu pro firmy, ale pomohlo by to občanům s jejich účty za energie. Zároveň by měli více prostředků na nákup zboží, které podražilo díky zvýšení cen elektřiny. A bezpochyby by to vedlo i k většímu šetření s energiemi, protože ne každý by tento státní příspěvek chtěl utratit za svícení a topení.

Kam dál? Energetika na Finmagu:

• Ohromující ropná krize? Evropa má plán, jak odstřihnout Rusko
• Obnovitelné zdroje? Utopie! Před Ruskem nás zachrání leda frakování
• Energetický bonus pro všechny? Piráti si zjevně spletli koalici
• Odmítači jádra a my druzí. Jak taxonomie štěpí Evropu
• Víc napětí než v bondovce. Evropská energetika je postavená na hlavu

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag