Nízké daně? Zapomeňte, Česko bude zbrojit

S NATO jsme v bezpečí – na rozdíl od Ukrajiny, která v tomto spolku není. Tuto tezi slyšíme od analytiků téměř denně. Ujišťuje o tom i prezident Joe Biden, když opakuje, že Amerika bude bránit každý palec aliančního území. Jenže nic neplatí absolutně.

Nakolik je alianční spojenectví založené na americkém jaderném deštníku neprůstřelné? Odpověď na tuto otázku naleznete v Severoatlantické smlouvě. Když si tento zakládající dokument NATO přečtete, patrně vás překvapí, že vlastně Američany ani kohokoli jiného výslovně nezavazuje prolévat za spojence krev.

Kuvajt v žádné alianci nebyl, přesto jeho osvobození od vojska Saddáma Husajna vyhlásil prezident George Bush starší za národní zájem.

Jeden za všechny…

V článku 5 téhle „mušketýrské“ smlouvy se píše, že „ozbrojený útok proti jedné nebo více zemím bude pokládán za útok proti všem, a proto každý pomůže napadeným tím, že neprodleně podnikne takovou akci, jakou bude pokládat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly“.

Je tedy patrné, že záleží na úvaze amerického prezidenta, anebo vůdců dalších zemí, jak pomůžou – zda vyšlou do ohrožené země obrněné divize a budou bombardovat agresora, nebo mu pouze dodají zbraně, třeba protitankové střely javeliny jako Ukrajincům, či do napadené země vyšlou lazaret s polní kuchyní.

O míře solidarity přitom nemusí rozhodovat jen to, zda jste „uvnitř“ (aliance), anebo „venku“. Už při založení aliance v roce 1949 přijal americký senát doprovodné usnesení k Severoatlantické smlouvě, kterým podmínil nasazení vojsk v zahraničí. Začlenil do něj zásadu, podle které mohou být americké jednotky k obraně spojenců nasazeny pouze tehdy, pokud „budou přímo dotčeny americké bezpečnostní zájmy“.

Kdy jsou tyto zájmy dotčeny? Musí se nutně krýt se členstvím v obranné alianci? Kuvajt v žádné alianci nebyl, přesto jeho osvobození od vojska Saddáma Husajna vyhlásil prezident George Bush starší za národní zájem.

Národní zájem může být proměnlivý v čase. Vzpomínáte, jak se Donald Trump podivoval nad tím, co vlastně dělají v NATO pobaltské státy a zpochybňoval, že by za ně měli Američané nasazovat životy?

V roce 2007 tehdejší šéf Pentagonu upozornil, že americká vláda pokládá nerovnoměrné rozložení nákladů na obranu za neférové.

Dvouprocentní zaklínadlo

Kromě rizik vstupují do hry náklady. Také na ně Američané mysleli už při zrodu aliance. Upozornili, že nebudou jejími finančníky. Ve zmíněném usnesení Senátu z roku 1949 stojí, že americké příspěvky společné obraně „musí doplňovat, nikoli nahrazovat úsilí spojenců“.

Po rozpadu Sovětského svazu je však nahrazovaly. Evropští spojenci až na výjimky vybírali mírové dividendy a výdaje na obranu spadly k hranici jednoho procenta HDP, anebo i pod ní.

V roce 2007 tehdejší šéf Pentagonu Robert Gates upozornil, že americká vláda pokládá nerovnoměrné rozložení nákladů na obranu za neférové. O sedm let později Američané prosadili do komuniké aliančního summitu ve velšském Newportu ustanovení, ve které se státy zavazují, že na svou obranu budou vydávat nejméně dvě procenta HDP. Dostaly na to hromadu času – deset let, do roku 2024.

Dnes na dvě procenta z 26 evropských zemí aliance dosáhly Británie, Polsko, Francie, Řecko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Chorvatsko a Rumunsko. Pro většinu dalších, zejména těch, které jsou blíže Putinově Rusku, byla invaze na Krym budíčkem.

To platí zejména o Německu, které ještě nedávno avizovalo, že dvouprocentní limit nesplní. Teď Němci obrátili o 180 stupňů. Ohlásili investice do výzbroje a kapacit armády a založení obranného fondu, do něhož vláda nasype 100 miliard eur (asi 2,5 bilionu Kč).

Státní rozpočet bude muset být předělán, protože válka, péče o ukrajinské uprchlíky a další neplánované náklady...

Nižší daně? Zapomeňte!

A Česko? Babišův kabinet dvě procenta na obranu loni odpískal. Ministerstvo financí ve svém rozpočtovém výhledu počítalo s tím, že do roku 2024 se obranné výdaje ustálí pod 1,5 procenty vůči HDP. Tedy zhruba tam, kde jsou nyní. Nová Fialova vláda v programovém prohlášení slíbila dvě procenta v roce 2025.

Zatím na tomto úkolu pracují úředníci, kteří zvažují, zda jsou do obranných výdajů započítávány všechny položky, které by tom mohly být. A protože na tyto výdaje neexistuje v NATO jednotná metodika, můžeme se „bezbolestně“ dobrat vyšších čísel.

Desítky miliard však budou pořád chybět. Co je ale podstatné – budou chybět mnohé zbraně i ti, kteří by je byli schopni obsluhovat.

A to za situace, kdy státní rozpočet bude muset být předělán, protože válka, péče o ukrajinské uprchlíky a další neplánované náklady mu pustí žilou. Nenastal snad nejvyšší čas přiznat, že bez vyšších daní tuhle kalvárii stát prostě nezvládne a předložit také změny v daňových zákonech?

Alternativou k takovému postupu je přenést válečné dluhy na další generaci.

Vyberte si!

Kam dál? Válka na Ukrajině na Finmagu:

• Hlášení ze země temnoty aneb Jak Rusové vnímají nové sankce?
• Za chyby se platí, „derusifikace“ energetiky bude stát majlant
• Putin, oligarchie a bída. Jak si stojí ekonomika Ruska?
• Putina izoloval covid, stojíme na prahu historické události, obává se vědec
• Jak ruská invaze dopadne na Česko? Ekonomické výhledy očima expertů