Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Mají antivaxeři či kuřáci platit víc? Zdravotní pojištění očima expertů

Michal Hron
Michal Hron | 21. 1. 2022 | 8 komentářů | 14 926
anketadaněkouřeníočima expertůodvodyvakcína

Měli by lidé, kteří ke svému zdraví přistupují nezodpovědně, hradit vyšší zdravotní pojištění, nebo je současné solidární nastavení správné? Otázku, která se v minulosti pojila hlavně s kouřením, se nově otevírá i u takzvaných antivaxerů. Změnil se za tu dobu nějak přístup expertů?

Mají antivaxeři či kuřáci platit víc? Zdravotní pojištění očima expertů

Měli by odmítači vakcín platit vyšší zdravotní pojištění? (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Kuřáci, alkoholici, drogově závislí, ale třeba i lidé s enormní nadváhou bez zjevného zdravotního důvodu. To jsou dlouhodobě skupiny lidí, které většinová společnost vidí jako ty, kteří podceňují péči o své zdraví a měli by nést i svůj díl odpovědnosti. Třeba právě ve vyšších odvodech na zdravotní pojištění.

S covidovou pandemií teď nově přibyla i skupina antivaxerů neboli lidí, kteří odmítají vakcínu proti covid-19. V tomto pojetí ale jde o trochu jiný princip: namísto svévolného ničení si zdraví je jim vyčítáno vyšší riziko zahlcení nemocnic. S ním se pak pojí odkládání preventivní péče či operací, které dopadá  zas na lidi, kteří se očkovat nechali.

Krize individualismu
Shutterstock

Epochální úkol: přesvědčit individualisty, že žijeme ve společnosti

Pandemie a klimatické krize ukazují bídu individualismu, ve kterém nachází shodu liberálové i konzervativci. My přitom potřebujeme holistická řešení. Čeká nás proto velký politický spor.

Znovu se tak začíná objevovat názor, že tito lidé by měli za své rozhodnutí platit vyšší zdravotní pojištění. Podle jeho propagátorů by tím alespoň zčásti nahradili náklady, které jsou s péčí o lidi s těžkým průběhem nemoci covid-19, kterému vakcíny prokazatelně zabraňují, spojené.

Pandemie, a hlavně reakce státu na počty nakažených, se navíc stala další dimenzí politiky. Koncem loňského roku na to upozornil v komentáři Karla Sála Institut pro politiku a společnost. Všímá si v něm vzrůstajícího trendu biopolitky, kdy strany budou ve svých programech muset řešit právě i to, jestli kuřáci či obézní lidé budou platit vyšší zdravotní pojištění.

Na druhou stranu ale existuje i jiný přístup: motivační. Tedy naopak ulevit těm, kteří pravidelně cvičí, jedí zdravě a nevynechají ani jednu preventivní prohlídku. Co je lepší a má smysl současný rovnostářský systém, v němž zvětšiny mladí a zdraví platí péči o starší ročníky, vůbec měnit?

Byli byste pro, aby výše odvodů na zdravotní pojištění byla vázána na osobní odpovědnost daného člověka k vlastnímu zdraví? Měli by například kuřáci, obézní lidé (bez zjevného zdravotního důvodu) či antivaxeři platit vyšší zdravotní pojištění?

Helena Horská

hlavní ekonomka Raiffeisenbank

Helena Horská
+27
+
-

Cukr, nebo bič? Máme být za zdravý životní styl a pravidelné preventivní prohlídky odměňováni a ti, co ignorují doporučení lékaře a huntují své zdraví, naopak trestáni? Většině z nás to přijde spravedlivé. Mně také, ale jen do chvíle, kdy se zamyslím nad zdravotním systémem jako celkem.

Do důchodu odcházíme zhuntovaní. Zatímco naše průměrná délka dožití je jen o pět let kratší než u Němců či Švédů, Čechy zdraví opouští už o čtyři, potažmo o 12 let dřív. Čerstvě zveřejněná zpráva OECD o stavu českého zdravotnictví to přisuzuje špatnému stravování, kouření a alkoholu.

Zdaleka tu nejde jen o peníze, i když jsou sakra důležité s ohledem na hromadící se dluhy ve zdravotnictví. Sedmdesát procent příjmů zdravotních pojišťoven pochází od dvou pětin populace: od zaměstnanců a firem. Za polovinu pojištěných hradí pojištění už teď stát – a toto číslo poroste. Na druhou stranu, kuřáci už nyní odvádějí do společné kasy na spotřební dani 70 miliard ročně.

Stejně jako exekuce i nezdravý životní styl a následně i horší zdravotní stav se častěji týká sociálně a ekonomicky slabších osob. Za mnohé z nich už nyní platí pojištění stát. Pokud tedy zvýšíme pojištění osob s prokazatelně nezdravým životním stylem, půjde to ze společné kapsy. Pokud navíc budeme odměňovat zodpovědné slevou na pojištění, financování zdravotnictví bude na zhroucení.

Pro začátek zkusme jednoduší úlohu: jak dostat do systému výrazně víc soukromých prostředků. Vždyť za léky už nyní ročně utratíme víc než 25 miliard!

Zdeněk Kabátek

ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP)

Zdeněk Kabátek
+13
+
-

Současná situace takovým úvahám nahrává, takže otázka se zcela přirozeně nabízí. Odpovědět na ni je však poměrně složité, pokud budeme hledat komplexní a spravedlivé řešení, které navíc neleží pouze na bedrech zdravotních pojišťoven. Takové řešení by muselo být postaveno na robustní analýze, projít odbornou debatou a zejména vycházet z nového legislativního ukotvení, neboť stávající solidární systém ho zcela jistě nepodporuje.

Neměli bychom bez rozmyslu otvírat Pandořinu skříňku tím, že se budou kuřáci předhánět s konzumenty bůčku, odpůrci pohybu či milovníky alkoholu, kdo si je větší hrozbou pro vlastní zdraví (a měl by být tedy trestán vyšším pojistným). Pokud otázku dovedu do extrému, mohl by někdo namítnout, že i vrcholový sportovec by měl platit vyšší odvody na pojistném, protože je násobně více vystaven riziku úrazu než průměrný občan.

Z pohledu mne jako ředitele zdravotní pojišťovny je tedy větší sázkou na jistotu pozitivní motivace. A pro VZP je to teď skutečně cesta, kterou zvažujeme. Chceme se nejprve zaměřit na chronicky nemocné, zejména klienty, kteří trpí civilizačními chorobami jako je cukrovka nebo jako jsou kardiovaskulární onemocnění. To jsou stále rozšířenější diagnózy, které mnohým snižují kvalitu a zkracují život, na straně druhé také stále významněji zatěžují výdaje na zdravotní péči.

Z hlediska pojišťovny je tak mnohem efektivnější motivovat tyto pacienty, aby se lépe starali o své zdraví. Umím si představit, že odměnou za takový přístup jim bude kromě lepšího zdravotního stavu třeba i příspěvek na lázně od VZP.

Kateřina Cajthamlová

lékařka, internistka a psychoterapeutka

Kateřina Cajthamlová
-31
+
-

Jako lékařka jsem pracovala nejen „na pojišťovnu“ u nás, ale také deset let jako smluvní lékařka pro komerční pojišťovny z USA i Velké Británie, takže mám s tématikou rozdílu požadavků na pacienta i úhrad solidárního a komerčního pojištění dlouholeté zkušenosti.

Takzvaný „pojistný malus“ (finanční znevýhodnění) mají právo aplikovat na své pojištěnce jen komerční zdravotní pojišťovny, které klientům za přesně deklarovaných smluvních podmínek zajišťují individuální nadstandardní pojistné podmínky za nadstandardní pojistné úhrady. U solidárního zdravotního pojištění by to nejspíše vedlo k tomu, že by kuřáci, drogově závislí, alkoholici, antivaxeři a další nespolupracující skupiny pacientů buď k lékaři vůbec nechodili, případně by se na prohlídku „připravili“ tak, aby nebylo možné to, že nespolupracují, odhalit. Neočekávám tedy žádný větší efekt takové sankce.

Co se očkování týče, byl by třeba mimořádný zákon (jako je to v Kanadě nebo jako se nyní chystá v Rakousku), jehož dodržování by kontrolovaly represivní složky státu, samy pojišťovny či úřady. Tedy ne lékaři, protože právě vztah lékař-pacient musí být založen na vzájemné důvěře, informovaném souhlasu pacienta, a mezi lékaře a pacienta se nesmějí vmezeřit ekonomické zájmy třetích stran (jak je to i v Hippokratově přísaze).

Co se obezity týká, jde podle mínění řady pediatrů o vrozené onemocnění, za něž je z větší části odpovědna matka a výchova či strava do předškolního věku. Tam bych podobné „zpoplatnění choroby“ považovala za neetickou diskriminaci dospělých z důvodu diagnózy.

Michal Korejs

ředitel produktového vývoje NN Životní pojišťovny

Michal Korejs
+54
+
-

V případě veřejného systému zdravotního pojištění může být popisovaná snaha hledat míru „zavinění“ a na to vázat cenotvorbu zdravotních a sociálních systémů velmi problematická, a to z hlediska etického i ekonomického. Tyto snahy by generovaly mnoho oprávněných otázek, ať už ohledně metodiky posuzování, nebo zahrnutých „negativních“ životních návyků. Rozhodně by však sledování těchto dalších parametrů a jejich prokazování znamenalo vyšší administrativní zátěž, a tedy vyšší náklady pro stát. Výsledný ekonomický přínos takových úvah je tak velmi sporný.

Individualizovaný přístup naopak patří do soukromého pojištění, které představuje jakousi nadstavbu pro veřejný sociální a zdravotní systém. Je vždy na dohodě smluvních stran, za jakých podmínek smlouvu uzavřou a zda vůbec. Objektivně vyšší riziko na straně klienta se tak v ceně životního pojištění často projeví. Na druhé straně umíme také poskytnout slevu, pokud například klient pravidelně běhá, nebo je dárcem krve. Pak zaplatí méně na pojistném. Očkování není ani u nás parametrem při přijímání do našeho pojištění a cenu tedy neovlivní.

Určitá restrikce patří spíše do sféry nepřímých daní – existující spotřební daň na tabákové produkty a alkohol plní podle mého názoru tento účel dobře. Případnou diskusi by možná nebylo špatné směrovat k tomu, zda je současný výčet „nezdravých produktů“ u nepřímé daňové zátěže dostatečný a zda naopak není prostor i pro určitou pozitivní daňovou motivaci.

Alena Šafrová Drášilová

autorka knih Základy úspěšného podnikání, lektorka a odborná asistentka na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity

Alena Šafrová Drášilová
+79
+
-

Pojistná matematika je neúprosná a o řadě faktorů, které máme víceméně pod kontrolou, se dnes prokazatelně ví, že způsobují zdravotní komplikace a vyšší zatížení zdravotního systému. Také jsou k dispozici statistiky, které prokazují význam preventivní péče. Penalizace a vyšší pojistné ale není správnou cestou, protože povede pouze k podvádění, zatajování informací lékařům a v konečném důsledku k dalšímu podcenění prevence.

Byla bych velmi opatrná v posuzování toho, kdo zatěžuje zdravotní systém více, jestli obézní očkovaný kuřák, nebo zdravý a sportující neočkovaný (který měl už třikrát komplikovaně zlomenou nohu a brzy bude potřebovat kloubní náhradu). Na každého se nakonec něco najde a těmito diskusemi bychom nutně vyvolali další rozpory v už tak dost rozhádané společnosti. Měřit individuální přičinění člověka k jeho vlastnímu zdravotnímu stavu by navíc bylo nepřiměřeně komplikované, administrativně nákladné a nepřesné.

Osobně jsem proto pro opačný směr a komplexnější přístup. Základní pojištění může zůstat jednotné, ale lidé, kteří se o sebe více starají, chodí na preventivní prohlídky, využívají preventivní programy nebo se rozhodnou změnit svou životosprávu, by měli mít k dispozici motivační privilegia. Jaká, to už je na diskusi s pojišťovnami, ale bavit se můžeme například o snížení doplatků na léky, kreditu na sportovní aktivity, slevových kuponech a podobně.

Milan Kubek

prezident České lékařské komory

Milan Kubek
-71
+
-

Návrhy, aby lidé, kteří si prokazatelně ničí zdraví, ať už špatnou životosprávou, zanedbáváním preventivních prohlídek, případně provozují rizikové sporty a aktivity, považuji za pouhá myšlenková cvičení. Jakkoli vypadají, nebo by dokonce i byly spravedlivé, jsou v praxi nerealizovatelné. Prokazování takových neřestí by bylo extrémně složité a v konečném důsledku by provozní náklady byly vyšší než vybrané malusy na pojistném.

V případě nezdravého životního stylu je mnohem jednodušší uvalit na tabák a na alkohol, případně na nezdravé potraviny (příliš sladké, příliš tučné…) zdravotní daň, jejíž výnos by směřoval přímo do veřejného zdravotního pojištění. Vyšší daní za své neřesti by si tak „hříšníci“ své dražší léčení předplatili.

V případě preventivních prohlídek doporučuji spíše benefity za jejich absolvování a obdobně bych postupoval i v případě očkování proti covidu, i když v tomto případě je na takový přístup již možná pozdě.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Trinity Bank a člen NERV

Lukáš Kovanda
-56
+
-

Ve výši zdravotního pojistného by se bezesporu mělo zrcadlit to, jak kdo pečuje o své zdraví. Je to zcela přirozené. Proč mají ti, kteří pečují o své zdraví, platit hned dvakrát? Vždyť platí zdraví své vlastní, protože prevence něco stojí (sportování není zadarmo, ani zdravá výživa nebývá tou nejlevnější možností, jak se nasytit), a platí ještě zdraví, respektive uzdravení se těm, kteří sami na financování svého zdraví a prevence kašlou.

Anketa

S kým souhlasíte?

Pokud by byly zdravotní pojišťovny plně soukromé, bezesporu by osobní přístup ke zdraví razantně, ale zároveň co neobjektivněji „bonusovaly“ a „malusovaly“. Protože pokud by se objektivita z jejich hodnocení vytrácela, přešel by pojištěnec ke konkurenci.

Jenže stát žádnou konkurenci vlastně nemá. Nemusí hledět na objektivitu. Hlavním deklarovaným cílem se místo objektivity stává „rovný“ přístup ke zdravotní péči. Ten ovšem končí s první obálkou úplatku za přeskočení pořadníků čekatelů na operaci nebo za získání statutu „kulicha“ čili VIP nemocničního pacienta. Rovnostářství ve zdravotnictví je nesmysl, který nikdy neexistoval a nikdy existovat nebude. Je to nezměrná socialistická faleš.

Je-li tedy průkazné, že očkování snižuje finanční nárok na daňového poplatníka (tedy nás všechny), protože ulevuje nemocnicím, měli by také platit všichni daňoví poplatníci. A není to v rozporu se svobodou, naopak. Člověk se přece svobodně rozhoduje, zda za to, že uleví nemocnicím, zaplatí očkováním, nebo tím, že místo očkování zaplatí odpovídající sumu na navýšeném pojištění.

Kam dál?

Zbrusu nový Finmag

Finmag prosinec 2021Zdroj: Finmag

Kdo čte, nekrade. „Ta firma stála a padala na Harrym Potterovi,“ vzpomínají Silke a Jaroslav Horákovi, jak kupovali nakladatelství dětské knihy Albatros. Pak z něj udělali miliardový nakladatelský dům.

FIN. Fake it till you make it. Jak lžou startupeři na lovu investic • Zuri. Žádný rozjezd: letadlo Michala Illicha letí přímo vzhůru • Viceguvernér ČNB Marek Mora o evropské bankovní unii a bankovní suverenitě • Koupit místo iPoda akcie Applu, jste v balíku. Jenže…

MAG. Jakub Žofčák píše, jak Alexej Pažitnov nevydělal na Tetrisu. Programoval totiž v pracovní době • Markéta Hronová s Ondřejem Štefflem o čtvrtisícileté školní setrvačnosti • Constantin Kinský z investičního bankéře hospodářem, který sází duby

Autor článku

Michal Hron

Michal Hron

Šéfredaktor webu Finmag.cz. Novinář s dlouholetou praxí z největších českých médií, milovník moderních technologií i přístupů, ale i čisté nedotčené přírody. Po krachu vydavatelství Mladá fronta přešel do Finmagu z týdeníku Euro, předtím vedl sdruženou domácí redakci Hospodářských novin, Aktuálně.cz a iHNed.cz a působil jako editor zpravodajství na portálech iDnes.cz a Novinky.cz.