Covid, dluhy, inflace...a populismus. Kdy to skončí?

Pavel Jégl
Pavel Jégl
17. 8. 2021
 7 240

Populismus vládne Česku. Doufejme ale, že zůstane jen ve vládě a nenakazí centrální banku. Ta by pak mohla snižovat dluh vysokou inflací.

Covid, dluhy, inflace...a populismus. Kdy to skončí?
Zdroj: BalkansCat / Shutterstock.com

Ve starých knihách se dá nalézt mnoho poučného o tom, jak dobré úmysly dláždí cestu do pekel. Platí to třeba o románu Továrna na absolutno, který napsal Karel Čapek téměř před sto lety.

Autor v něm popisuje svět po vynálezu blahodárného stroje – karburátoru. Ten vyrábí energii v podstatě z ničeho. A ti, kteří jsou jí nabití, dosahují při práci mimořádných výkonů.

Kvantitativní uvolňování
Shutterstock

Kovanda: Česko musí začít dopovat, úroky závidíme už i Řecku

Není otázkou zda, ale kdy. Centrální banka musí začít kvantitativně uvolňovat, jinak na to Česko mezi dopujícími ekonomikami doplatí, píše v komentáři pro Finmag.cz ekonom Lukáš Kovanda.

Je líp, blahobyt stoupá. A to působí blahodárně na lidi, kteří jsou šťastni. Jenže všichni chtějí ještě víc bohatství a štěstí. A tak se energicky tisknou bankovky, mince a cenné papíry. Končí to samosebou hyperinflací a rozkladem finančního systému.

„Balík pětitisícovek neznamenal záhy víc než poněkud tuhý klozetní papír. Kdybyste za dětský cucáček nabídli šesták nebo půl milionu, bylo to obchodně lhostejno, nedostali jste ho stejně, neboť zmizel. Všechny číslovky ztratily jakýkoliv smysl,“ píše Čapek.

Lidé se vrací k výměně zboží. Za pytel brambor hodinky, kilo otrub za psací stroj…

Je jasné, kdo za to může – čínský koronavirus. Lockdowny a narušené obchodní řetězce rozhodily ekonomiku...

Křemíkové destičky a to další

Jistě, je to jen fiktivní antiutopie, realita v Česku je jiná. Číslovky ještě neztratily smysl. Avšak patří se připomenout, že před inflací bychom se měli mít na pozoru, protože v Česku výrazně roste: v červenci vyskočily ceny, nazývané spotřebitelské, o 3,4 procenta proti stejnému měsíci loňského roku.

Inflace a co s ní
Shutterstock

Jak porazit inflaci. Spořicí účet už nestačí

Inflace se drží kolem tří procent. Když necháváte úspory na běžném účtu v bance, ztrácejí svou hodnotu. Jen o trochu si polepšíte spořicím účtem nebo termínovaným vkladem. Ukážeme vám další možnosti. A tihle experti je pro vás navíc rozvedou. Tak do toho, nenechte své peníze jen tak dovolenkovat.

Není to tedy děsivá situace, kterou líčil Karel Čapek. Nic nenasvědčuje tomu, že by se Česko mělo propracovat k pádivé inflaci (od deseti do sta procent v meziročním srovnání), nebo, nedej bože, k inflaci označované přívlastkem hyper (nad sto procent). To však neznamená, že inflace vysoko nad třemi procenty a s vyhlídkou dalšího růstu je plochou historkou okresního formátu.

Pro leckoho tahle situace představuje problém – třeba pro ty, co ještě nestačili nakoupit nebo investovat. Mrzutá může být pro hypotékáře, které čeká refinancování, protože centrální banka začíná šlapat na brzdu a (byť opatrně) zvedá úrokové sazby.

Je jasné, kdo za to může – čínský koronavirus. Lockdowny a narušené obchodní řetězce rozhodily ekonomiku. Spousta zboží je teď nedostatková. Chybí třeba polovodičové čipy – miniaturní křemíkové destičky, kvůli kterým automobilky zastavují výrobu.

A pokud něco nechybí a je po tom poptávka, nedostává se zase kapacit v přístavních terminálech.

Neměli bychom ale všechno házet na koronu. Do inflačního kotle pilně přikládala také vláda.

Miliardy na účtech

Co víc, v některých oblastech zapojených do globální ekonomiky řádí nová varianta delta, a tak je provoz výrobních podniků omezen. V Evropě zase covid ztížil pracovní migraci, a tak chybí pracovníci.

A teď si představte, že Češi loni na běžných účtech odložením nákupů (jinou možnost ani moc neměli) nakupili přes 300 miliard. Chtějí je utratit a v prostředí, ve kterém je nabídka omezena, mají ceny přepychový prostor k růstu. Také rostou. A nejen v Česku.

Konec brettonwoodského systému aneb 50 let virtuálních měn

Konec brettonwoodského systému
Shutterstock

Kdy skončí doba nejistoty po koronavirové pandemii a s tím spojené dopady na měnové politiky celého světa, to nevíme. Co ale víme jistě, je datum, kdy skončila nadvláda amerického dolaru. Tím datem byl 15. srpen 1971, kdy takzvaný Nixonův šok, soubor klíčových novel měnového systému, oficiálně ukončil přímou vazbu dolaru na zlato. A světových měn na dolar.

Definitivně tím padl takzvaný brettonwoodský systém založený po druhé světové válce, kdy si dolar jako jediná měna podržel přímou vazbu na zlato v poměru 35 dolarů za unci. Americký dolar tím ztratil privilegovaný status rezervní měny, dnes má tento termín jen zvykový význam. Ve skutečnosti již centrální banky dávno drží v rezervách cenné papíry denominované v různých měnách a peníze po celém světě se staly jen virtuálním směnným nástrojem.

Problémy brettonwoodského systému se ale ukazovaly už mnohem dřív. Během 50. a 60. let se západoevropské země a Japonsko vzpamatovaly z válečné katastrofy a jejich ekonomiky rostly rychleji než americká ekonomika. To se projevilo na setrvale záporné platební bilanci USA, což vedlo k dlouhodobému odlivu zlatých rezerv. Koncem 60. let tak vznikly závažné pochybnosti o schopnosti Spojených států směňovat dolar za zlato ve stále stejném poměru. Čím dál víc bylo jasné, že zlatá parita je fikcí. A ukázalo se, že brettonwoodský systém nebyl v moderní ekonomice životaschopný.

Neměli bychom ale všechno házet na koronu. Do inflačního kotle pilně přikládala také vláda. Oháněla se tím, že zachraňuje ekonomiku a pracovní místa. Jenže byla to jen část pravdy.

Na konci roku 2020, jak vyplývá ze státního závěrečného účtu, dosáhl deficit 367,4 miliardy korun. Byl to nejvyšší schodek v historii samostatného českého státu. Nejvyšší kontrolní úřad však poukazuje na to, že podle dat z pokladního plnění přímo s pandemií souvisely prostředky jen za 218 miliard korun. 

Za zbytek se mimo jiné nakupovaly hlasy důchodců a státních zaměstnanců.

Vlády podléhají populismu, dělají dluhy. Koalice Babišova hnutí se sociálními demokraty přitom může sloužit za exemplární příklad...

Co bude dál?

Dá se v časech koronavirového chaosu věřit ujištěním centrálních bankéřů, že se budou držet dvouprocentního inflačního cíle a vysokou inflaci nepřipustí?

Ustojí to ČNB?

Vlády podléhají populismu, dělají dluhy. Koalice Babišova hnutí se sociálními demokraty přitom může sloužit za exemplární příklad nákupu voličů na dluh a zadlužování budoucích generací.

Lze snad počítat s tím, že některá z příštích vlád najde jiný způsob, jak mazat alespoň část nakupených dluhů než inflací, při které se reálná hodnota dluhu snižuje? Jistě, dají se zvýšit daně, takový postup ale málokterá vláda přežije.

Ekonom Lubos Pastor z Chicagské univerzity upozorňuje: „V postkrizovém prostředí se nedivte, když vlády tlačí na centrální banky, aby tolerovaly vyšší inflaci. Může to být pro ně nejsnadnější způsob, jak se vypořádat se vzniklým dluhem způsobeným covidem.“

Přistoupí na to centrální banky? Ta česká dává najevo, že na rostoucí inflaci bude reagovat. Sazby půjdou nahoru. Zatím…

Ohodnoťte článek

-
17
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a... Více

Související témata

brettonwoodský systémČNBinflacekomentářkoronavirusměnová politika

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo