Evropská komise chtěla plán na zavedení digitální daně představit už koncem července, ale nakonec se to nestalo. Důvodů pro odložení je několik: vedle zjevně úspěšné lobby americké ministryně financí Janet Yellenové, která za odložení zdanění velkých internetových společností převažně pocházejících z USA přijela osobně orodovat, je to především obecná snaha o nalezení širší nadnárodní shody.
Smysl zavedení evropské digitální daně tak zásadně podkopala nedávná klíčová dohoda o celosvětové reformě firemních daní. Na té se dohodly největší světové ekonomiky sdružené ve skupině G20. Eurokomisař pro ekonomiku Paolo Gentiloni následně uvedl, že tahle dohoda na zdanění korporací je pro Evropskou unii novou prioritou. Evropa proto práci na digitální dani pozastavila a situaci přehodnotí na podzim.
Giganti v partii desetiletí. Komoditou jsme my
Za bojem médií a vlád s hegemony technologického světa se skrývá mnohem víc, než se zdá, píše Petr Fischer. Tohle je vyšší hra. Hra o byznys, kde hlavní komoditou je naše virtuální já. Naši dvojníci, digitální otisky. My sami.
Ona klíčová dohoda ve zkratce zní, že nadnárodní firmy musí danit zisk tam, kde vznikl. To je ostatně myšlenka, na které byla stavěna i digitální daň. Dalším velkým posunem je jednotná sazba ve výši 15 procent. Jak se totiž ukázalo na příkladu zemí, které nechtěly na jednotný unijní postup čekat a zavedly vlastní sankce namířené proti firmám, jako je Google, Facebook či Twitter, dílčí řešení jsou neúčinná. Ekonomický deník nedávno upozornil, že Google se tyto sankce rozhodl přinejmenším zčásti přenést na koncové zákazníky. USA navíc digitální daň kritizují a hrozí odvetnými cly.
Je tedy snaha zavést jednotnou korporátní daň správnou cestou? Nebo by byla lepší ona digitální (sektorová) daň? Považujete ji za nástroj narovnání trhu, nebo naopak? A lze vůbec nějak zajistit, aby ji dotčené firmy na své zákazníky nepřenášely?
Věra Jourová
místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost
Zdanění nadnárodních technologických firem je jednou z výzev, kterou přinesla masivní digitalizace ekonomiky a na kterou musíme reagovat. V Evropě máme v plánu opravdu systémové řešení, které bude vycházet z červencové dohody v rámci G20 o vytvoření stabilnějšího a spravedlivějšího mezinárodního daňového systému. Tato bezprecedentní shoda připravila cestu k úplné reformě mezinárodního systému daně z příjmů právnických osob, kdy největší společnosti na světě budou muset platit daň v místě jejich podnikání. Globální minimální efektivní daňová sazba alespoň 15 procent zároveň pomůže omezit agresivní daňové optimalizace a zastavit „závod ke dnu“.
V současné době se vyjednávají technické podrobnosti dohody, konečná podoba by měla být v říjnu. Komise bude v příštích měsících nadále spolupracovat se všemi partnery. Jakmile dojde k celosvětové dohodě založené na konsenzu, Komise urychleně navrhne opatření k jejich provedení v Evropské unii v souladu s daňovou agendou Unie a potřebami jednotného trhu.
Ondřej Malý
nezávislý konzultant, bývalý radní ČTÚ
U digitální daně je nutné si uvědomit, že stát čelí společnostem, které najímají armádu poradců k tomu, aby mohly platit co nejnižší daně a optimalizovat co nejlépe. Takže to nakonec vypadá tak, že skrz různé společnosti v Irsku, Lucembursku, na Bermudách, Kajmanských ostrovech a dalších místech se jim své daňové povinnosti extrémně snížit, případně neplatit daně vůbec.
Firmy jako Google, Microsoft nebo Facebook tak mají proti lokálním firmám obrovskou výhodu, mohou být levnější díky tomu, že jsou domicilované v nějaké daňově „optimálnější“ oblasti. Což pochopitelně není spravedlivé. Protože ale jde o globální technologické giganty, odpověď musí být globální nebo aspoň přijatá drtivou většinou velkých ekonomik, tedy minimálně na úrovni OECD. Naštěstí se dohoda na minimální dani 15 procent v červnu našla a teď bude nutné ji implementovat.
Je otázka, jak moc v sobě naleznou politici odvahu tváří v tvář armádě lobbistů technologických firem, které na to vynaloží nemalé částky, přijmout něco spravedlivého a funkčního. Dosavadní digitální daně ale nepovažuju za zrovna funkční řešení, jde o v podstatě nepřímé spotřební daně, které digitální firmy jednoduše přesunou na koncové zákazníky, protože k tomu disponují dostatečnou tržní silou.
David Borkovec
partner PwC, expert na korporátní daně
Evropská komise oznámila, že prozatím svůj plán zavést v rámci Evropské unie digitální daň mířící na velké nadnárodní internetové společnosti odkládá. Důvodem má být potřeba najít širší globální shodu na úrovni G20, ta se ale momentálně jeví jako nepravděpodobná. Je to zaprvé z toho důvodu, že proti digitální dani ostře vystupují zejména Spojené státy, jejichž společností (jako Google, Twitter, Facebook) by se tato daň dotkla nejvíc.
Nedávno se rovněž skupina G20 dohodla na jiném způsobu, jak ze svého pohledu přispět ke spravedlivějšímu zdanění nadnárodních společností, a to zavedením minimální sazby daně z příjmů korporací ve výši 15 procent. Tato cesta se zdá být pro většinu členů G20, včetně Spojených států, výrazně přijatelnější než digitální daň. Otázkou tedy je, jaký bude další osud digitální daně a jestli se Evropská unie k tomuto konceptu někdy vrátí.
Vláda chce miliardy od digitálních obrů, schválila novou daň
Z pohledu výše zmíněného vývoje na globální scéně je podle mého názoru spíš štěstí, že Poslanecká sněmovna pravděpodobně nestihne do konce volebního období projednat navrh české digitální daně z ministerstva financí. Pokud by ministerský návrh prošel, bylo by Česko v Evropě spíš výjimkou. Digitální daň zatím zavedlo jen několik států (například Francie ve výši 3 % z výnosů z digitálních služeb, Itálie rovněž 3 %, Rakousko 5 %). byl by to krok, který by měl víc záporů než přínosů.
Byl by to především krok nekoncepční. K zavedení digitální daně, jejíž zamýšlenou podstatou je právě zdanění velkých společností majících příjmy z digitálních služeb z mnoha zemí, by určitě mělo dojít až na základě mezinárodní dohody a po sladění hlavních parametrů daně. Jednostranné a izolované aktivity jednotlivých států jsou krok opačným směrem. Navíc by po schválení české digitální daně nebylo možné vyloučit ani odvetné kroky ze strany Spojených států, například uvalení cel na dovoz českého zboží. Přitom očekávaný výnos z digitální daně by pro český státní rozpočet nebyl natolik významný, aby tato negativa a rizika vyvážil.
Alena Schillerová
ministryně financí
Digitální daň v jakékoliv podobě nemá být diskriminačním trestáním úspěšných technologických firem, ale naopak daňové narovnání tohoto dynamicky se rozvíjejícího segmentu ekonomiky. Pro ten se vzhledem k digitální podstatě podnikání stalo obvyklé odvádět daně v místě sídla mateřské společnosti, nikoliv tam, kde jim reálně vznikají zisky. Anebo dokonce zisky nedanit vůbec a vyvádět je do daňových rájů. Navzdory tomu, že tyto firmy v dané zemi aktivně profitují z kvalitní IT infrastruktury a fungujícího právního systému. Panuje mezinárodní shoda, že stávající nastavení zdanění nadnárodních firem není férové a dochází k diskriminaci firem řádně platících daně.
Velmi jsem proto uvítala, když nová americká administrativa Joe Bidena znovu usedla k jednacímu stolu s Evropou a otevřela diskuzi o férovém mezinárodním zdaňování. Účast USA na takové dohodě je zcela klíčová, protože jenom globální dohoda na úrovni OECD umožní nastavit nové efektivní zdanění rychle rostoucí digitální ekonomiky. Prvním a zásadním krokem je navržená minimální korporátní daň ve výši 15 procent, která zajistí to zásadní, tedy aby firmy platily daně tam, kde reálně podnikají a dosahují zisků.
Do doby faktické implementace mezinárodního řešení ale klidně mohou fungovat digitální daně na národní úrovni, kterou jsme představili i my v České republice. A přestože už to u nás s jejím schválením v tomto volebním období nevypadá příliš reálně, i tyto národní iniciativy mohou přispět k akceleraci přijetí tolik důležitého globálního řešení.
Martin Mašát
ekonom Partners
Lokální digitální daň je svým způsobem pouze alibismus a populistické gesto, kde si politické elity honí body za takzvané zdanění cizích velkých kapitalistických firem. Nicméně, lokální vlády (ani ta Česká) nemají sílu, jak jednoduše příjmy dotčených firem ve své zemi zjistit. Stále se totiž jedná o daňového příslušníka cizí země. Digitální daň, stejně jako sektorové daně jsou nesystémové a slouží pouze k trestání úspěšných odvětví. Opačný a nesystémový jev jsou cílené dotace do sektorů, které mají politici oblíbené, nebo kde z nich sami mohou něco získat. Viz potravinářství, zemědělství, solární byznys.
Politickým tlakem (vyhrožováním, licenčními řízeními) sice mohou státy nějaký příjem z digitální daně získat, ale je to silně kontraproduktivní. Navíc si koledují o odvety nejen ze strany dotčených firem (omezení služeb, zdražení), ale i států, kde firma sídlí a platí daně. To, že se jedná o slepou uličku, je vidět i v jednání světových lídrů, kteří své kroky směřují k harmonizaci daní a připravují jakousi minimální celosvětovou daňovou sazbu, kde by se pak určitým způsobem redistribuovaly daňové příjmy.
Rostislav Kocman
předseda České asociace elektronických komunikací
Spíše než o digitální nebo jakékoli sektorové dani, která jen trestá úspěšné sektory ekonomiky, bychom se měli bavit o parametrech budoucí globální korporátní daně. Ta mnohem lépe řeší problematiku zdaňování příjmů tam, kde se fakticky realizují, a ne v zemi sídla firemní centrály (často vytvořeného jen kvůli daňové optimalizaci). Pokud by se totiž i jenom v Evropské unii podařilo najít dohodu na minimální výši korporátní daně, vyřeší se ten nejpalčivější problém, kterým je často nemožnost národních firem konkurovat nadnárodním korporacím už jen z toho prostého důvodu, že mají vyšší efektivní zdanění.
Sektorová, a tedy i diskutovaná digitální daň je navíc často daní obratovou nebo transakční. Tu pak vždy její plátce přenese na koncové zákazníky a spotřebitele. Korporátní daň naopak platí jen úspěšné společnosti. A navrch ty, které platí již dnes místní daně, z ní nemusí mít obavu. Naopak daňoví optimalizátoři budou muset logicky zdražit nebo si snížit ziskovost, čímž ztratí neférovou konkurenční výhodu oproti lokálním společnostem. Těm se naopak usnadní podnikání, což vždy vede k inovacím a zaměstnávání lokálních pracovníků, a to může české ekonomice jenom prospět.
Pokud by zvažovaná minimální sazba korporátní daně byla diskutovaných 15 procent, potom se to firem poctivě platících daně v České republice nijak negativně nedotkne, nic se pro ně nezmění. Je také třeba říct, že v telekomunikacích tento nešvar není, a i nadnárodní telekomunikační firmy férově daní své české příjmy v České republice a patří k největším plátcům daní z příjmu.
FINMAG V NOVÉM DESIGNU JE TADY. CO SE V NĚM DOČTETE?
„Všechny ty kecy o bohémství jsou na nic. Musíte makat!“ Martin Krajc ve svém vinohradském ateliéru vysvětlil Ireně Jirků, proč s partou výtvarníků založil FIRMU.
Zdroj: FinmagUMĚNÍ JE BYZNYS • „Toho Picassa jsem neměl prodávat,“ říká Patrik Šimon, majitel 20 tisíc artefaktů • Proč jde cena uměleckých děl nahoru? Jaké padají rekordy v aukcích • Dokáže AI malovat jako Monet nebo Mucha?
BYZNYS JE UMĚNÍ • Mléko jako od babičky vyrábí Radim Hrůza z Vysočiny • Pivní sen, ze kterého se zatím neprobudila spolumajitelka Rodinného pivovaru Švihov Anna van der Weerden
STYL JE HRA • Dům architekta Petra Stolína jako způsob poznání • Cestovní kancelář Ježíš Kristus funguje úspěšně už stovky let • Elegie za spalovací motor
HRY, SNY, RADOSTI • „Čekala jsem to horší,“ říká třetí Češka, která vystoupala na Mount Everest • Dunajská delta je zase planetou ptáků • Proč si Martin Vajda, spolumajitel vinařství Sonberk, čte knihy feministek?
