Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Nutnost, alibismus i marná snaha. Digitální daň očima expertů

Michal Hron
Michal Hron | 13. 8. 2021 | 2 komentáře | 3 478
anketaČeskodanědigitální daňkorporacemonopoly

Zdanit nadnárodní korporace v místě, kde tvoří zisk, není tak snadné, jak se může zdát. EU se takzvanou digitální daň rozhodla nedávno odložit a přehodnotit, jelikož hledá širší nadnárodní shodu. Některé státy ale už nechtěly čekat a zavedly sankce, které se však míjejí účinkem. Jak z toho ven?

Nutnost, alibismus i marná snaha. Digitální daň očima expertů

Digitální daň chtěla EU zavést jednotně, v půli července ale nečekaně otočila. Své plány prý chce přehodnotit (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Evropská komise chtěla plán na zavedení digitální daně představit už koncem července, ale nakonec se to nestalo. Důvodů pro odložení je několik: vedle zjevně úspěšné lobby americké ministryně financí Janet Yellenové, která za odložení zdanění velkých internetových společností převažně pocházejících z USA přijela osobně orodovat, je to především obecná snaha o nalezení širší nadnárodní shody.

Smysl zavedení evropské digitální daně tak zásadně podkopala nedávná klíčová dohoda o celosvětové reformě firemních daní. Na té se dohodly největší světové ekonomiky sdružené ve skupině G20. Eurokomisař pro ekonomiku Paolo Gentiloni následně uvedl, že tahle dohoda na zdanění korporací je pro Evropskou unii novou prioritou. Evropa proto práci na digitální dani pozastavila a situaci přehodnotí na podzim.

Digitální daň
Shutterstock

Giganti v partii desetiletí. Komoditou jsme my

Za bojem médií a vlád s hegemony technologického světa se skrývá mnohem víc, než se zdá, píše Petr Fischer. Tohle je vyšší hra. Hra o byznys, kde hlavní komoditou je naše virtuální já. Naši dvojníci, digitální otisky. My sami.

Ona klíčová dohoda ve zkratce zní, že nadnárodní firmy musí danit zisk tam, kde vznikl. To je ostatně myšlenka, na které byla stavěna i digitální daň. Dalším velkým posunem je jednotná sazba ve výši 15 procent. Jak se totiž ukázalo na příkladu zemí, které nechtěly na jednotný unijní postup čekat a zavedly vlastní sankce namířené proti firmám, jako je Google, Facebook či Twitter, dílčí řešení jsou neúčinná. Ekonomický deník nedávno upozornil, že Google se tyto sankce rozhodl přinejmenším zčásti přenést na koncové zákazníky. USA navíc digitální daň kritizují a hrozí odvetnými cly. 

Je tedy snaha zavést jednotnou korporátní daň správnou cestou? Nebo by byla lepší ona digitální (sektorová) daň? Považujete ji za nástroj narovnání trhu, nebo naopak? A lze vůbec nějak zajistit, aby ji dotčené firmy na své zákazníky nepřenášely?

Věra Jourová

místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost

Věra Jourová
-33
+
-

Zdanění nadnárodních technologických firem je jednou z výzev, kterou přinesla masivní digitalizace ekonomiky a na kterou musíme reagovat. V Evropě máme v plánu opravdu systémové řešení, které bude vycházet z červencové dohody v rámci G20 o vytvoření stabilnějšího a spravedlivějšího mezinárodního daňového systému. Tato bezprecedentní shoda připravila cestu k úplné reformě mezinárodního systému daně z příjmů právnických osob, kdy největší společnosti na světě budou muset platit daň v místě jejich podnikání. Globální minimální efektivní daňová sazba alespoň 15 procent zároveň pomůže omezit agresivní daňové optimalizace a zastavit „závod ke dnu“.

V současné době se vyjednávají technické podrobnosti dohody, konečná podoba by měla být v říjnu. Komise bude v příštích měsících nadále spolupracovat se všemi partnery. Jakmile dojde k celosvětové dohodě založené na konsenzu, Komise urychleně navrhne opatření k jejich provedení v Evropské unii v souladu s daňovou agendou Unie a potřebami jednotného trhu.

Ondřej Malý

nezávislý konzultant, bývalý radní ČTÚ

Ondřej Malý
-5
+
-

U digitální daně je nutné si uvědomit, že stát čelí společnostem, které najímají armádu poradců k tomu, aby mohly platit co nejnižší daně a optimalizovat co nejlépe. Takže to nakonec vypadá tak, že skrz různé společnosti v Irsku, Lucembursku, na Bermudách, Kajmanských ostrovech a dalších místech se jim své daňové povinnosti extrémně snížit, případně neplatit daně vůbec.

Firmy jako Google, Microsoft nebo Facebook tak mají proti lokálním firmám obrovskou výhodu, mohou být levnější díky tomu, že jsou domicilované v nějaké daňově „optimálnější“ oblasti. Což pochopitelně není spravedlivé. Protože ale jde o globální technologické giganty, odpověď musí být globální nebo aspoň přijatá drtivou většinou velkých ekonomik, tedy minimálně na úrovni OECD. Naštěstí se dohoda na minimální dani 15 procent v červnu našla a teď bude nutné ji implementovat.

Je otázka, jak moc v sobě naleznou politici odvahu tváří v tvář armádě lobbistů technologických firem, které na to vynaloží nemalé částky, přijmout něco spravedlivého a funkčního. Dosavadní digitální daně ale nepovažuju za zrovna funkční řešení, jde o v podstatě nepřímé spotřební daně, které digitální firmy jednoduše přesunou na koncové zákazníky, protože k tomu disponují dostatečnou tržní silou.

David Borkovec

partner PwC, expert na korporátní daně

David Borkovec
+4
+
-

Evropská komise oznámila, že prozatím svůj plán zavést v rámci Evropské unie digitální daň mířící na velké nadnárodní internetové společnosti odkládá. Důvodem má být potřeba najít širší globální shodu na úrovni G20, ta se ale momentálně jeví jako nepravděpodobná. Je to zaprvé z toho důvodu, že proti digitální dani ostře vystupují zejména Spojené státy, jejichž společností (jako Google, Twitter, Facebook) by se tato daň dotkla nejvíc.

Nedávno se rovněž skupina G20 dohodla na jiném způsobu, jak ze svého pohledu přispět ke spravedlivějšímu zdanění nadnárodních společností, a to zavedením minimální sazby daně z příjmů korporací ve výši 15 procent. Tato cesta se zdá být pro většinu členů G20, včetně Spojených států, výrazně přijatelnější než digitální daň. Otázkou tedy je, jaký bude další osud digitální daně a jestli se Evropská unie k tomuto konceptu někdy vrátí.

Peníze
Shutterstock

Vláda chce miliardy od digitálních obrů, schválila novou daň

 
Píše se listopad 2019 a vláda schválila novou daň mířící na technologické obry jako Amazon, Apple, Facebook či Google. Tyhle firmy by podle ní měly v Česku začít platit speciální sedmiprocentní digitální daň. A nejen ony, podléhat jí mají všechny společnosti s globálním obratem nad 750 milionů eur ročně, které Česku dosáhnou za kalendářní rok obratu minimálně 100 milionů korun za uskutečněné zdanitelné služby. Sněmovnou ale už tenhle návrhl pravděpodobně neprojde, minimálně ne v tomto volebním období.

Z pohledu výše zmíněného vývoje na globální scéně je podle mého názoru spíš štěstí, že Poslanecká sněmovna pravděpodobně nestihne do konce volebního období projednat navrh české digitální daně z ministerstva financí. Pokud by ministerský návrh prošel, bylo by Česko v Evropě spíš výjimkou. Digitální daň zatím zavedlo jen několik států (například Francie ve výši 3 % z výnosů z digitálních služeb, Itálie rovněž 3 %, Rakousko 5 %). byl by to krok, který by měl víc záporů než přínosů.

Byl by to především krok nekoncepční. K zavedení digitální daně, jejíž zamýšlenou podstatou je právě zdanění velkých společností majících příjmy z digitálních služeb z mnoha zemí, by určitě mělo dojít až na základě mezinárodní dohody a po sladění hlavních parametrů daně. Jednostranné a izolované aktivity jednotlivých států jsou krok opačným směrem. Navíc by po schválení české digitální daně nebylo možné vyloučit ani odvetné kroky ze strany Spojených států, například uvalení cel na dovoz českého zboží. Přitom očekávaný výnos z digitální daně by pro český státní rozpočet nebyl natolik významný, aby tato negativa a rizika vyvážil.

Alena Schillerová

ministryně financí

Alena Schillerová
-25
+
-

Digitální daň v jakékoliv podobě nemá být diskriminačním trestáním úspěšných technologických firem, ale naopak daňové narovnání tohoto dynamicky se rozvíjejícího segmentu ekonomiky. Pro ten se vzhledem k digitální podstatě podnikání stalo obvyklé odvádět daně v místě sídla mateřské společnosti, nikoliv tam, kde jim reálně vznikají zisky. Anebo dokonce zisky nedanit vůbec a vyvádět je do daňových rájů. Navzdory tomu, že tyto firmy v dané zemi aktivně profitují z kvalitní IT infrastruktury a fungujícího právního systému. Panuje mezinárodní shoda, že stávající nastavení zdanění nadnárodních firem není férové a dochází k diskriminaci firem řádně platících daně.

Velmi jsem proto uvítala, když nová americká administrativa Joe Bidena znovu usedla k jednacímu stolu s Evropou a otevřela diskuzi o férovém mezinárodním zdaňování. Účast USA na takové dohodě je zcela klíčová, protože jenom globální dohoda na úrovni OECD umožní nastavit nové efektivní zdanění rychle rostoucí digitální ekonomiky. Prvním a zásadním krokem je navržená minimální korporátní daň ve výši 15 procent, která zajistí to zásadní, tedy aby firmy platily daně tam, kde reálně podnikají a dosahují zisků.

Do doby faktické implementace mezinárodního řešení ale klidně mohou fungovat digitální daně na národní úrovni, kterou jsme představili i my v České republice. A přestože už to u nás s jejím schválením v tomto volebním období nevypadá příliš reálně, i tyto národní iniciativy mohou přispět k akceleraci přijetí tolik důležitého globálního řešení.

Martin Mašát

ekonom Partners

Martin Mašát
+16
+
-

Lokální digitální daň je svým způsobem pouze alibismus a populistické gesto, kde si politické elity honí body za takzvané zdanění cizích velkých kapitalistických firem. Nicméně, lokální vlády (ani ta Česká) nemají sílu, jak jednoduše příjmy dotčených firem ve své zemi zjistit. Stále se totiž jedná o daňového příslušníka cizí země. Digitální daň, stejně jako sektorové daně jsou nesystémové a slouží pouze k trestání úspěšných odvětví. Opačný a nesystémový jev jsou cílené dotace do sektorů, které mají politici oblíbené, nebo kde z nich sami mohou něco získat. Viz potravinářství, zemědělství, solární byznys.

Politickým tlakem (vyhrožováním, licenčními řízeními) sice mohou státy nějaký příjem z digitální daně získat, ale je to silně kontraproduktivní. Navíc si koledují o odvety nejen ze strany dotčených firem (omezení služeb, zdražení), ale i států, kde firma sídlí a platí daně. To, že se jedná o slepou uličku, je vidět i v jednání světových lídrů, kteří své kroky směřují k harmonizaci daní a připravují jakousi minimální celosvětovou daňovou sazbu, kde by se pak určitým způsobem redistribuovaly daňové příjmy.

Rostislav Kocman

předseda České asociace elektronických komunikací

Rostislav Kocman
-1
+
-

Spíše než o digitální nebo jakékoli sektorové dani, která jen trestá úspěšné sektory ekonomiky, bychom se měli bavit o parametrech budoucí globální korporátní daně. Ta mnohem lépe řeší problematiku zdaňování příjmů tam, kde se fakticky realizují, a ne v zemi sídla firemní centrály (často vytvořeného jen kvůli daňové optimalizaci). Pokud by se totiž i jenom v Evropské unii podařilo najít dohodu na minimální výši korporátní daně, vyřeší se ten nejpalčivější problém, kterým je často nemožnost národních firem konkurovat nadnárodním korporacím už jen z toho prostého důvodu, že mají vyšší efektivní zdanění.

Anketa

Pod čí vyjádření byste se podepsal(a)?

Sektorová, a tedy i diskutovaná digitální daň je navíc často daní obratovou nebo transakční. Tu pak vždy její plátce přenese na koncové zákazníky a spotřebitele. Korporátní daň naopak platí jen úspěšné společnosti. A navrch ty, které platí již dnes místní daně, z ní nemusí mít obavu. Naopak daňoví optimalizátoři budou muset logicky zdražit nebo si snížit ziskovost, čímž ztratí neférovou konkurenční výhodu oproti lokálním společnostem. Těm se naopak usnadní podnikání, což vždy vede k inovacím a zaměstnávání lokálních pracovníků, a to může české ekonomice jenom prospět.

Pokud by zvažovaná minimální sazba korporátní daně byla diskutovaných 15 procent, potom se to firem poctivě platících daně v České republice nijak negativně nedotkne, nic se pro ně nezmění. Je také třeba říct, že v telekomunikacích tento nešvar není, a i nadnárodní telekomunikační firmy férově daní své české příjmy v České republice a patří k největším plátcům daní z příjmu.

Podzimní volby se blíží...

Finmag srpen 2021Zdroj: Finmag

Ivan Bartoš: Nevyměknu! Co když Piráti budou vládnout? Na co se máme připravit? Ač titulky hlásaly něco jiného, zvyšování daní to prý není

Téma čísla: medicínaPavel Jégl: od pazourku ke gama noži • Iva Brejlová a startup Diana Technologies, kde vymýšlejí, jak nově vymýšlet léky • Dominik Stroukal učí investovat do postelí a Jaroslav Šura do zdravotnických firem

Vítězná družstva? Vyřeší bytová družstva nedostatek bytů? Peter Bednár vysvětlí, proč ne teď a ne u nás. Ale potěší: díky nim nebude v architektuře a urbanistice nuda

FIN. Před 50 lety skončil zlatý standard. Teď, říká Josef Tětek, končí to, co přišlo po něm • Má volnonožec někdy volno? ptáme se s Robertem Vlachem • Investice do private equity • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz

Autor článku

Michal Hron

Michal Hron

Editor Finmag.cz. Novinář s dlouholetou praxí z největších českých médií, milovník moderních technologií i přístupů. Do Finmagu přešel z týdeníku Euro, dřív vedl domácí redakci Hospodářských novin a působil jako editor zpravodajství na portálech iDnes.cz a Novinky.cz. Politicky nevyhraněný liberál, v běžném životě konzerva.