Něco je špatně. V eurozóně se už deset let nezvýšily sazby

Dominik Stroukal
Dominik Stroukal | 14. 7. 2021 | 7 komentářů | 11 776
Evropská centrální bankaměnová politikanázorúrokové sazby

Slavíme pozoruhodné výročí. Včera, 13. července 2021, to bylo přesně deset let od posledního zvýšení úrokových sazeb v eurozóně. Něco je špatně.

Něco je špatně. V eurozóně se už deset let nezvýšily sazby

Zdroj: Alexandros Michailidis / Shutterstock.com

Evropská centrální banka (ECB) 7. července 2011 rozhodnula, že její hlavní úroková sazba vyroste o pár dní později z 1,25 na 1,5 procenta. Od té doby pak už jen klesala až na nulu.

Jen pro srovnání: od svého vzniku v lednu 1999 až do července 2011 evropští centrální bankéři sazby 21krát zvýšili a patnáctkrát snížili. Za dvanáct let, když situaci zjednodušíme, protože v minulosti používala trochu jinou sadu úrokových sazeb. V následujících deseti letech je pouze osmkrát snížila.

Mario Draghi byl dlouhých osm let guvernérem centrální banky, která ani jednou nezvýšila úrokové sazby. To je světový rekord. V šestičlenné radě, která o sazbách rozhoduje, se vystřídalo celkem jedenáct lidí, kteří ve své funkci nezvedli sazby. A to je jejich mandát osmiletý.

Obří páka úrokových sazeb je přidělaná a zaprášená na zdi a občas jen gravitací o trochu spadne dolů.

Doba nulová

Představte si, že studujete v sedmdesátých letech ekonomii, listujete si učebnicemi měnové politiky a kreslíte si modely trhu peněz. Vyprávíte svým učitelům, že když se ekonomika dostává pod potenciál, centrální banka přikročí ke snížení úrokových sazeb, ale přehřívající se ekonomiku utlumí vyššími sazbami.

Představujete si, že byste jednou mohli být na místě centrálního bankéře, který hýbe pomyslnou pákou úrokových sazeb, aby vyhlazoval hospodářský cyklus. V hlavě si kreslíte hádky za zavřenými dveřmi, kde se spolu s dalšími členy rady dohadujete, jestli sazby zvýšit nebo snížit. A o kolik.

Úrokové sazby
Shutterstock/Finmag.cz

Ztracená budoucnost: šílenství negativních úrokových sazeb

 
Mario Draghi nadělil k příležitosti svého odchodu snížení úroků do ještě hlubších úrovní a restart kvantitativního uvolňování.

A pak se na tu pozici dostanete a nic. Obří páka úrokových sazeb je přidělaná a zaprášená na zdi a občas jen gravitací o trochu spadne dolů.

Posledních deset let bez zvýšení sazeb letos doplnilo ještě jedno kulaté výročí. V březnu to bylo pět let, kdy hlavní sazba zůstala nulová. Příští rok to bude deset let od poslední kladné depozitní sazby. A nelze vyloučit, že za tři roky oslavíme deset let s experimentem v podobě záporné depozitní sazby.

Když americký Fed nezvýšil sazby po čtyři roky, měli je ekonomové za příliš nízké po příliš dlouhou dobu.

Co je moc, to je moc

Jsou to podivné sazby a trvá to extrémně dlouho. Můžeme se donekonečna hádat, jestli ECB dělá svou měnovou politiku správně, nebo zda by to šlo dělat lépe. A je pravda, že se jí nedaří plnit své vlastní cíle.

Na druhou stranu žijeme v době skutečně zvláštní, takže takové hádky nejsou nezajímavé. Ať už si ale myslíme o politice ECB cokoliv, neoddiskutovatelné je, že je něco špatně.

Když americký Fed nezvýšil sazby po čtyři roky mezi lety 2000 a 2004, mluvili ekonomové o tom, že sazby byly příliš nízké po příliš dlouhou dobu. Že to bylo katalyzátorem nebo dokonce příčinou Velké recese o pár let později. Když se dnes dělá to samé ještě ostřeji a déle, můžeme se bavit o tom, jak moc to je, či není učebnicové.

Nula hrou

Že je tu něco zvláštního, připomíná příběh jedné počítačové hry. ECB totiž měla na svých stránkách svého času hru pro středoškolské učitele ekonomie a širokou veřejnost, kde jste se měli vžít do role centrálního bankéře a rozhodovat o úrokových sazbách. Sledovali jste vývoj cen a zásadní události v globální ekonomice, načež jste měli správně identifikovat, zda a kdy sazby zvyšovat či snižovat.

„Krize na Blízkém východě, roste cena ropy,“ křičel titulek novin a hra čekala na vaše rozhodnutí. „Nezaměstnanost na rekordních minimech,“ napovídali statistici, že by měl hráč přehřátou ekonomiku mírně ochladit.

Hru už na internetu nenajdete, přestože byla dobře udělaná a studentům dokázala zábavnou formou přiblížit fungování hlavního nástroje měnové politiky. Byl to jen zábavný učící nástroj pro učitele i širokou veřejnost, který měl ukazovat, jak přemýšlejí centrální bankéři.

Jenže nyní by už nedávala smysl. Taková hra by totiž dnes vypadala úplně jinak. Sazby by byly na nule a na vás by bylo, abyste neustále dokola vymýšleli se svým týmem kreativců, jak sdělit světu, že jste důvěryhodní.

„Zachráníme euro, ať to stojí cokoliv,“ řekli byste slovy Maria Draghiho z roku 2012. „Jsme připraveni použít jakékoliv nástroje, abychom dosáhli svých cílů,“ hřímali byste u počítače slova, která v zásadě nic neznamenají, ale všichni je pozorně hltají.

To aby podle nich aktualizovali svá investiční portfolia. Hráli byste si s očekáváním lidí, aniž byste sáhli na sazby.

Zatímco si pořád klademe otázku, jestli na japonskou cestu někdy vyrazíme, eurozóna tam už deset let je.

Nula od nuly pojde

Pokud otevřete učebnici ekonomie a nalistujete si měnovou politiku, současnou situaci tam najdete, jen pokud umíte dobře číst mezi řádky. Změnilo se toho opravdu hodně.

Spoření
Shutterstock

Zabili spoření. Parchanti! Kdo neutrácí, prodělá

 
„Haléř k haléři a ze dvanácti bude groš,“ říkávala babička. Groš míval čtrnáct haléřů. Takže tu máme neuvěřitelný roční úrok 16,7 procenta. Co bychom dali aspoň za 1,67 procenta! Proč nám banky nechtějí úročit vklady, i když to dřív dělaly?

Pořád je to politika stojící na očekávání, na využívání různých kanálů k dosažení stejných či podobných cílů, ale nástroje jsou jiné. Dnes se nafukují rozvahy centrálních bank masivními nákupy a řeší se, jak moc a co nakupovat.

Změní se to někdy? Normalizuje se měnová politika? Budou sazby opět kladné? Nebo dokonce tak vysoké, že bychom dokázali porazit inflaci s penězi na spořicím účtu? Přijdou nakonec takové inflační tlaky, které sazby zvýší, aniž by podlomily už tak křehký růst a shodily nás do recese, což by sazby opět poslalo zpátky?

Je dost možné, že ne. Dlouho jsme řešili otázku, jestli se nedostanou západní země na takzvanou japonskou cestu. Na cestu nulových sazeb, nekonvenční měnové politiky, přesto však ve výsledku nízkého růstu a inflace pod cílem.

A zatímco si pořád klademe otázku, jestli na japonskou cestu někdy vyrazíme, eurozóna tam už deset let je.

Podivná doba bude mít dalekosáhlé náklady, které dnes nejsme schopni ani dohlédnout.

Obří náklady

Deset let je dlouhá doba. Mladí, kteří dnes oslavili 28. narozeniny, zažili po celou svou dospělost v eurozóně jen klesající a stagnující sazby.

Přizpůsobujeme jim svá investiční rozhodnutí, své spoření, své podnikání a mnohem víc, než si možná připouštíme. I kdybyste současné měnové politice (nejen) Evropské centrální banky fandili, pojďme společně připustit, že něco je špatně.

Podivná doba bude mít dalekosáhlé náklady, které dnes nejsme schopni ani dohlédnout. Uvidíme za dalších deset let.

Autor je hlavní ekonom Platební instituce Roger, expert na kryptoměny.

Anketa

Žere vám inflace úspory?

Autor článku

Dominik Stroukal

Dominik Stroukal

Hlavní ekonom Platební instituce Roger, expert na kryptoměny. Vystudoval ekonomii na VŠE a mediální studia na UK. Vyučuje na vysoké škole CEVRO institut. Je šéfredaktorem časopisu Trade-off, managing directorem odborného časopisu New Perspectives on Political Economy, ekonomickým poradcem SatoshiLabs a vede společnost bit agency.