Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Uč se a práce bude. Být chameleonem se vyplatí

Jiří Hovorka
Jiří Hovorka | 5. 7. 2021 | 3 460
nezaměstnanostprácerekvalifikacetrh práce

Připravte se. Pandemie rozhýbala pracovní trh. Změny zatím zůstávají spíš mimo statistiky, pod povrchem, ale už teď jsou veliké. A s epidemií neskončí. Odemykáme zajímavé čtení z tištěného Finmagu.

Uč se a práce bude. Být chameleonem se vyplatí

Zdroj: Shutterstock

„Trh práce je v pohybu. Lidé přicházeli ve velkém o práci ve službách, v pohostinství a v turistickém ruchu. A naopak se obsazuje hodně pozic v e-commerce, v logistice nebo ve výrobě. Ti lidé pro to kvalifikaci nemají, ale můžou se to naučit, zvládnou to,“ dává naději propouštěným Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC, která provozuje například pracovní portály Jobs.cz a Práce.cz.

Zadarmo a s podporou navrch

Kdo má štěstí, doučí se za pochodu, když ho firma vezme bez praxe v oboru, dá si s ním práci a zacvičí si ho. Kdo štěstí nemá, může jako nezaměstnaný v evidenci úřadu práce dosáhnout na rekvalifikační kurz. Hledat ho může sám u akreditovaných společností, nebo se na vhodné rekvalifikaci dohodne s pracovníky úřadu. Loni rekvalifikací zprostředkovanou a placenou úřadem práce prošlo víc než osm tisíc lidí a přes 85 procent z nich po absolvování kurzu novou práci skutečně našlo.

Kratší pracovní doba
Shutterstock

Kratší pracovní týden? To se dřív naučíte pěstovat rajčata

Je doba zkracování, říkala Maryška v Postřižinách, když se téměř před sto lety krátila pracovní doba i vlasy. Nenazrává doba pro nové pracovní postřižiny? ptá se v komentáři pro Finmag.cz Pavel Jégl.

Nejčastěji pracovní úřady v minulém roce proplácely kurzy na získání řidičských průkazů, kurzy pro pracovníky v sociální oblasti a kurzy základních počítačových dovedností. Obvyklé jsou také rekvalifikace pro strážné, obsluhu zdvihacích zařízení, strojníky, truhláře nebo techniky požární ochrany.

„Pro změnu profese nebo další prohloubení znalostí se většinou rozhodují lidé s výučním listem, úplným středním vzděláním s maturitou a základním vzděláním. Z hlediska věku pak převažují účastníci nad 50 let,“ říká Viktor Najmon, generální ředitel Úřadu práce ČR. Jde o ty, kteří jsou obecně hůř zaměstnatelní. Pro vysokoškoláky většinou není problém práci najít. I u nich ale někdy k rekvalifikaci dochází.

„Potkáváme i netypické příklady, kdy si například člověk s vysokoškolským diplomem doplnil odborné vzdělání učňovského charakteru, aby mohl učit budoucí truhláře,“ říká Michal Novák z pracovního portálu Profesia.cz.

Kdo chce rekvalifikaci proplatit od státu, musí být nezaměstnaný a být v evidenci úřadu práce. Když úřad rekvalifikaci uzná jako vhodnou, proplatí ji a také po dobu jejího trvání vyplácí podporu ve výši 60 procent předchozího výdělku. To je důležité, protože kurzy jsou minimálně na několik týdnů. Například kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách má 110 hodin teorie a 40 hodin praxe. Dohromady na něm strávíte víc než měsíc.

Velké přelévání

Počet lidí, kteří měnili kvalifikaci s pomocí kurzů proplácených úřadem práce, ale o velké rekvalifikační vlně nevypovídá. Loňských osm tisíc bylo dokonce zhruba o 1500 lidí míň než o rok dřív. A v krizovém roce 2010 se počty rekvalifikovaných pohybovaly výš o nějakých šedesát tisícovek. Jenže finanční krize před jedenácti lety se na trhu práce podepsala jinak než současná krize covidová.

V únoru roku 2010 bylo v evidenci úřadu práce skoro 600 tisíc lidí, volných míst bylo 32 tisíc. Do února roku 2021 sice nezaměstnanost z předcovidových zhruba tří procent významně povyrostla, ale nezaměstnaných je proti roku 2010 pořád jen něco přes polovičku, zhruba 311 tisíc lidí.

Víc míst než lidí

Vývoj nezaměstnanosti v ČeskuMagazín Finmag

Bez zaměstnání bylo na úřadech práce ke konci února 311 tisíc lidí. Volných míst bylo v té samé evidenci 331 tisíc. Znamená to, že 311 tisíc lidí nechce pracovat a je radši na podpoře? Ne. Reálně dostupných volných míst je kolem sta tisíc. Zbylá jsou „místa do zásoby“. Firmy je vytvářejí a nechávají v evidenci uměle, aby mohly rychle zaměstnat cizince, až je budou potřebovat.

Když chce totiž firma volné místo nabídnout cizinci, musí být minimálně půl roku neobsazené. Proč ale není obsazených alespoň těch sto tisíc volných míst? Často jde o zaměstnání, která jsou zároveň náročná a málo placená a lidé je jednoduše nechtějí dělat. Nejde přitom o to, že jsou všichni nezaměstnaní lidé líní. Někdo třeba musí pečovat o děti nebo o staré rodiče a přišel o práci na částečný úvazek, kterou s tím mohl skloubit. Ve fabrice s třísměnným provozem to tak snadno nejde.

Volná místa také můžou být v regionech, kde není tolik lidí bez práce, a Češi se za prací stěhovat nechtějí.

Nezaměstnanost je v Česku pořád nejnižší ze zemí Evropské unie a ekonomika není postižená jako celek. Těžký zásah dostalo pohostinství a cestovní ruch, ale třeba průmyslu se dál daří a rostou například internetové obchody. Mezi těmito odvětvími dochází k pohybu v řádu desítek tisíc lidí měsíčně a spousta propuštěných se vůbec do evidence úřadu práce nedostane, přelévají se ze zaměstnání do zaměstnání a nová povolání se učí přímo v nových firmách, bez státem placených rekvalifikačních kurzů.

Učit se musí i další desítky tisíc lidí, kteří změnili náplň práce v rámci stávajícího zaměstnání. Člověk, který měl na starosti třeba pořádání společenských nebo vzdělávacích akcí, se musel v rámci práce pro stejnou firmu přeorientovat z fyzického do online světa. K tomu dostal například novou administrativu za jiného zaměstnance, který tolik štěstí neměl a musel odejít. Podle průzkumu společnosti LMC z loňského podzimu se taková změna od začátku epidemie jen do září týkala téměř desetiny zaměstnanců, tedy asi 400 tisíc lidí.

Máme asi 20 procent lidí, kteří jsou při práci ochotní se sami učit a je to pro ně důležité. Zbylou většinu k tomu ale přinutí jen nouze.

Nouze naučí

Oficiální rekvalifikační statistiky snižují také praktické překážky související s epidemií. Praxe se přes všechna preventivní opatření – nebo právě kvůli nim – dá realizovat obtížněji než ve zdravých časech. A lidé z terénu hlásí, že rekvalifikace se zadrhávají přímo na úřadech práce, které v době epidemie víc vytěžuje například agenda dávek. „Poslední dobou k nám na rekvalifikace chodí velké procento lidí, kteří si kurz raději uhradí z vlastní kapsy, než aby čekali měsíce, než se vůbec dozvědí, jestli jim úřad práce rekvalifikaci schválí,“ říká Marek Laurenčík ze vzdělávací společnosti Jubela.

Kolik stojí rekvalifikace

Krátký výběr z nabídky rekvalifikačních kurzů, které proplácejí úřady práce: Za 41 vyučovacích hodin a 4720 korun se naučíte jednoduché účetnictví, za 150 hodin a 8000 korun můžete mít základy pro práci v sociálních službách, za 13 tisíc a 35 vyučovacích hodin z vás může být programátor webových aplikací, a když chcete soustružit, připravte se na intenzivní pětitýdenní kurz, který vyjde na 34 tisíc.

Jeden nezaměstnaný může v průběhu tří let na kurzy získat maximálně 50 tisíc korun. Loni stát na rekvalifikace vyplatil 71 milionů korun, o rok dříve to bylo 95 milionů. Na aktivní politiku zaměstnanosti, ve které hrají rekvalifikace klíčovou roli, Česko vydává podprůměr vyspělých států. Podle dat OECD to v roce 2017 v Česku bylo 0,31 procenta HDP, průměr OECD byl 0,52 procenta. Rekordman je Dánsko s téměř dvěma procenty, naopak v USA na zásahy státu do trhu práce nevěří (0,1 procenta).

Jak se covidová krize prodlužuje, budou přibývat firmy v problémech a nezaměstnanost dál poroste. Není nereálné, že v druhé polovině roku bude bez práce už půl milionu lidí. Převis uchazečů o zaměstnání nad nabídkou práce poroste. A když budou lidé hledat uplatnění delší dobu, poptávka po rekvalifikacích samozřejmě bude stoupat.

„V letošním roce očekáváme renesanci rekvalifikací. Řada lidí v důsledku covidových změn odchází z oborů, kde nemají jistou práci, a doplňují si vzdělání, aby mohli pracovat jinde. Typicky jde o ty, kteří pracovali v gastronomických a ubytovacích službách, a vlastně ve službách obecně,“ říká Michal Novák z Profesie.

Podle Dombrovského nová situace popostrčí k dalšímu vzdělávání i lidi, kteří by dřív o rekvalifikaci neuvažovali. „Máme asi 20 procent lidí, kteří jsou při práci ochotní se sami učit a je to pro ně důležité. Zbylou většinu k tomu ale přinutí jen nouze. Nejdřív lidé zkoušejí jen to, co umějí. Když práci nenajdou, tak začnou měnit i podmínky, za kterých jsou ochotni pracovat, a začnou se porozhlížet i mimo své původní zaměření,“ říká.

I firmy se mají co učit

Myšlení ale musí změnit i lidé ve firmách. Zvláště v těch, kterým zaměstnanci chybějí dlouhodobě a kde se nedaří nové lidi nabírat ani teď, kdy o práci přichází každý měsíc mnohem víc lidí, než bylo obvyklé v předchozích letech. Musí se samy podílet na rekvalifikacích a být při přijímání zaměstnanců otevřeni tomu, že je budou doučovat, že jim dají čas nové dovednosti zvládnout. Jsou firmy čekají na ideální kandidáty s přesnou kvalifikací právě pro to které konkrétní místo, a přitom si na něj dávno mohly někoho podle svých představ vychovat.

Kdo to hlídá

Jde na ně málo peněz a nikdo nekontroluje jejich efektivitu. Tak se dá shrnout pohled ekonoma Filipa Pertolda na český systém rekvalifikací. Podle něj stát neví, komu a jestli vůbec rekvalifikace dlouhodobě pomáhají. Ptali jsme se na Úřadu práce ČR,jestli se to chystají změnit, odpověď ale nedorazila. Systém podle Pertolda potřebujeme zlepšit kromě jiného proto, abychom dokázali ekonomiku transformovat do nových oborů s vyšší přidanou hodnotou. „Bohužel to pro politiky není priorita,“ říká Pertold.

„Často vidíme případy, kdy se třeba 50letá účetní zkouší prosadit v personalistice, protože na jejím malém městě teď není volné místo v účetnictví. Ve firmě si ale řeknou, že jako účetní personalistice vůbec nerozumí. Ona ale v nějaké menší firmě měla v účetní agendě částečně i personalistiku. Bariéra je v tom, že personalisté a manažeři hledají jen ideálně připravené kandidáty,“ dokládá Tomáš Ervín Dombrovský.

Firmy přitom jsou zvyklé své zaměstnance vzdělávat. Tři čtvrtiny zaměstnavatelů podle dat společnosti LMC do vzdělávání svých lidí investují. Nejčastěji jde o různé certifikace nebo o věci, které vyžadují zákony třeba v oblasti bezpečnosti práce. Bylo by dobré zvýšit důraz na vzdělávání nováčků. Zaměstnání budou lidé měnit častěji, není to jen dočasná, „covidová“ věc. Dlouhodobě budeme jako průmyslová země řešit důsledky digitalizace a robotizace. Některé profese budou mizet a mnoho nových bude vznikat.

Zaměstnaná populace v Česku navíc rychle stárne, už teď je průměrný věk pracujících lidí kolem 44 let. „Musíme si zvyknout, že vzdělávání pro novou práci se bude výrazně častěji týkat lidí ve středním a vyšším produktivním věku, nejen absolventů, kteří se profilují několik let po dokončení školy a do nichž doteď firmy nejběžněji investovaly,“ říká Dombrovský.

Pište si, a komu to pomáhá, může použít zvýrazňovač: školou to nekončí.

Tento text vyšel v dubnovém tištěném Finmagu.

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag červen 2021Zdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz

Autor článku

Jiří Hovorka

Jiří Hovorka

O osobních financích píše od roku 2009. Začínal v Měšci, pak se stejným tématům věnoval v Aktuálně.cz, po sloučení s vydavatelstvím Economia se jeho texty objevovaly i v Hospodářských novinách. Dlouhodobě se věnuje důchodům, bankovním produktům nebo dluhovým tématům. Je sportovní nadšenec, fandí Slavii, rád hraje šipky a ping pong. Někdy i s mluvčími, kteří nechtějí odpovídat.