Bezpečných deset procent? Děkuji, nechci. Jak na dluhopisy očima expertů

Jan Traxler

investiční poradce a jednatel FINEZ Investment Management

Souhlasíte s názorem?

-

+58

+

Já bych zavedl povinnost jakýkoliv dluhopis bez investičního ratingu označit jako „rizikovou investici“. Když na vás pak na internetu vyskočí reklamní banner, už na něm nebude blikat „bezpečná investice s pevným výnosem 10 %“, ale „riziková investice s potenciálním výnosem 10 %“.

99 % dluhopisových emisí v ČR nemá žádný rating, ale přesto se klamavě prezentují jako „bezpečná investice s pevným výnosem“. To je potřeba striktně zakázat a pokutovat. Navíc se ještě honosí, že mají schválený prospekt od ČNB, ale to je jen formální dokument, který vůbec nic neříká o rizikovosti emitenta.

Dluhopisy jsou užitečný nástroj, ale pro investory často velmi nebezpečný. I pro profesionály je obtížné posoudit, jak bude emitent dluhopisu schopen své dluhy splácet. Moudrý investor proto diverzifikuje. Na stejném principu fungují i banky. Když půjčíte tisícům lidí a z nich pár jedinců nesplácí, příliš vás to nepálí. Ale když půjčíte jen jednomu a ten nesplácí, máte problém.

Martin Řezáč

šéf české pobočky Erste Asset Management

Souhlasíte s názorem?

-

+26

+

Hned na úvod je třeba podotknout, že u korporátních dluhopisů problém často není v instrumentu, ale spíš jak a komu se dluhopis prodává. Korporátní dluhopisy s sebou pochopitelně vždy nesly určité investiční riziko, v diverzifikované podobě jsou však přirozenou součástí řady portfolií. Podmínkou je však alespoň elementární kreditní analýza emitenta na začátku a pak monitorování vývoje v průběhu životnosti dluhopisu. Takto robustní investiční proces mají nastavený především renomovaní správci aktiv či kvalitní poradci, běžný investor toho není schopen.

V České republice se korporátní dluhopisy staly náhražkou spořících instrumentů v časech nízkých úroků a byly prodávány nepoučeným investorům, kteří nechápali – a doteď stále často nechápou – podstatu investičního rizika, kdy si za výnos v podobě dluhopisového kuponu kupovali de facto akciové riziko. Řada firem si tímto způsobem půjčovala na projekty s nízkou návratností kapitálu, případně šlo často o obchodní model, který sázel vše na jednu kartu. Nezřídka šlo o firmy bez historie nebo o firmy bez transparentního hospodaření, kterým banky odmítly poskytnout standardní podnikatelský úvěr.

Mezi obyvatelstvem je stále velké množství emitovaných dluhopisů v řádu miliard korun, navzdory nedávným krachům známých značek se podobné dluhopisy prodávají vesele dál. U regulace je problém určitá asymetrie: na jedné straně tady máme velmi regulovanou oblast kolektivního investování (podílové fondy), která je velmi bezpečná a musí plnit jistá (někdy až příliš striktní) pravidla. Paralelně zde pak existuje svět korporátních dluhopisů, kde se prodej nijak nereguluje. V očích laické veřejnosti však tyto dva světy splývají a reputační riziko se přelévá napříč investičními instrumenty.

Martin Mašát

portfolio manažer Partners investiční společnosti

Souhlasíte s názorem?

-

+26

+

Varovat nemusíme nikoho, protože rozumně uvažující investující člověk by do podobných dluhopisů nedal ani korunu. Varovat ho musí vlastně úplně všechno, od krásných marketingových materiálů, kde není ani troška reality, po absenci jakýchkoliv finančních dokumentů na veřejných serverech. Dále také zdůrazňování schválení prospektu Českou národní bankou, což je samozřejmost. Že danému dluhopisu chybí rating renomované agentury, je samozřejmé.

Racionální investor by navíc své peníze diverzifikoval, dluhopisy by tedy měl mít aspoň od desítek různých dlužníků, jako se to děje v podílových fondech. Často se zapomíná, že se musí z kuponů platit daně, a tak například ze slíbeného úroku ve výši 7 % dostanete méně než 6 %, což je větší náklad, než stojí správa kvalitního dluhopisového fondu, kde se o dluhopisy stará odborník. Nemluvě o nulové likviditě prašivých dluhopisů, tedy neschopnosti se dluhopisu zbavit.

Jan Langmeier

advokát a insolvenční správce z advokátní kanceláře Langmeier & Co.

Souhlasíte s názorem?

-

+29

+

Je to sice klišé, ale tou nejdůležitější radou je, aby se lidé řídili zdravým rozumem. Téměř obecně platí, že pokud něco v oblasti dluhopisů vypadá až příliš dobře, vždy by vám to mělo být podezřelé. Neříkám, že to ve všech případech musí být špatná investice, ale rozhodně je to signál k větší obezřetnosti. Typicky u krátkodobých dluhopisů s vysokým výnosem, jak to bylo například v případě Arcy.

Nikdy také neinvestujte do korporátních dluhopisů jen na základě telefonátu od prodejce. Vždy si zjišťujte více informací, hledejte v médiích, poraďte se minimálně s jedním dalším odborníkem.

Nevím, jestli se investiční bublina stále přifukuje, rozhodně ale ještě nesplaskla. Obávám se, že to teprve nastane. Případů, jako je Arca nebo C2H, bude ještě více. I když ne třeba v tak velkém objemu. V tomto vidím i důležitou roli médií, když o těchto případech informují. Co se týká regulace, podle mého soudu není potřeba přijímat další zákony, ale spíš důsledněji vymáhat jejich dodržování.

Michal Stupavský

investiční stratég Conseq Investment Management

Souhlasíte s názorem?

-

+44

+

Klíčový varovný signál u korporátních dluhopisů je situace, kdy společnost nemá zveřejněné kompletní konsolidované finanční výkazy – rozvaha, výsledovka a cash flow – minimálně za poslední dva roky. Dalším varovným signálem je skutečnost, pokud není výrok auditora ke konsolidované účetní závěrce „bez výhrad“.

V českém prostředí je navíc obecným problémem skutečnost, že velké množství emitentů vydává dluhopisy, přičemž investoři do těchto dluhopisů přebírají de facto riziko akciového investora, neboť podíl vlastního kapitálu na celkových aktivech emitenta často činí třeba pouze 5 až 10 %. Například šestiprocentní úrok z dluhopisu tak sice může vypadat na první pohled velice atraktivně, nicméně při detailnější kreditní analýze investor často zjistí, že i přesto je nabízený úrok z dluhopisů příliš nízký.

Pokud jde o regulaci, ta by rozhodně přísnější být měla a to zejména co se týče informační otevřenosti emitentů vůči investorům. Emitenti by měli zveřejňovat mnohem více informací, zejména co se týče výhledu hospodaření do příštích let, minimálně do data splatnosti dluhopisů.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Trinity Bank a člen NERV

Souhlasíte s názorem?

-

+37

+

Každý zájemce o korporátní dluhopisy by měl vnímat nabízený úrok nejen jako číslo vyjadřující možný výnos, ale současně a zejména jako „výstražnou známku“ odrážející riziko, že už své peníze nikdy neuvidí. Desetiletý dluhopis české vlády momentálně vynáší necelá dvě procenta. Takový výnos lze označit za ještě celkem bezpečný. Jakýkoli výnos nad zhruba dvojnásobkem této úrovně, tedy výnos čtyř a více procent, lze považovat za „výstražnou známku“ poměrně značného rizika. Čím výrazněji nad úrovní čtyř procent se „známka“ nachází, tím je daný firemní dluhopis rizikovější a tím pravděpodobnější současně je, že investor o všechny své peníze přijde.

Skutečnost, že v posledních letech jsme zaznamenali jen poměrně málo pádů dluhopisových titulů, neznamená, že podobně klidný vývoj bude pokračovat i v nadcházející době. Průšvihů typu Zoot, Arca či C2H může být v nejbližší době řádově více, zejména pokud dojde k citelnému růstu inflačních očekávání a tržních úrokových sazeb. Tento týden jsem se účastnil online konference se Stevem Hankem, profesorem Univerzity Johnse Hopkinse. Debatovali jsme o inflaci. Hanke ji považuje za trvalejší fenomén, na rozdíl od americké centrální banky, jež v ní spatřuje přechodnou záležitost. Hanke čeká, že v USA vystoupá inflace v blízké době až na šest procent. To by skrze mezinárodní dluhopisový trh přivodilo znatelný růst úrokových sazeb také v ČR. Zde by to kromě jiného způsobilo mohutnou vlnu krachů firemních dluhopisů.