Nakupujte hezky česky, vzkázali nedávno poslanci všem, kdo u nás nakupují potraviny. Schválili zákon, podle kterého si mají zákazníci odnést z pultů obchodů od příštího roku 55 procent vybraného zboží vyprodukovaného na území České republiky. Tento podíl se má navíc zvyšovat postupně na 73 procent v roce 2028. Jde ale jen o zboží, které se pěstuje nebo vyrábí v České republice. Tedy nikoli banány a ananas, ale třeba chleba nebo vepřové.
Důvody pro tenhle návrh (který dost pravděpodobně narazí už v Senátu – viz box Babišova sprcha) jsou podle poslanců SPD, kteří ho předložili, jasné. Umožní našim výrobcům lépe se prosadit na domácím trhu, udrží zaměstnanost a sníží uhlíkovou stopu spojenou s dovozem potravin. Jako další důvod uváděli snahu posílit potravinovou soběstačnost Česka, po níž se začalo silněji volat v souvislosti se stále probíhající pandemií. Ta ukázala, že může být problematické dovézt některé věci ze zahraničí, byť to byly roušky a další ochranné prostředky.
Jenže schválený zákon nakonec vůbec nemusí platit. Nemusí ani fungovat tak, jak jeho tvůrci zamýšleli. A do třetice: všechny důvody pro jeho přijetí jsou buď nepravdivé, nebo minimálně zpochybnitelné.
Kup si to!
Zákon ukládá provozovatelům obchodů povinnost zajistit, aby si lidé z obchodu odnesli určitý podíl českých potravin. Tedy ne nabízet jim určitý podíl potravin z Česka, ale zařídit, aby se takový poměr kupovali. Zajistit to jde v podstatě jen třemi způsoby: nutit k tomu zákazníky násilím, omezit dostupnost věcí z dovozu, nebo zvolit takovou cenovou politiku, která lidi přinutí po českém výrobku sáhnout.
Ještě jsem schopný nějak pochopit úmysl, že by prodejci měli českých potravin 55 % nabízet. Ale jak jim ti debilové chtějí přikázat, aby jich 55 % prodali, to fakt netuším. https://t.co/9A5difAYdb pic.twitter.com/TVYaWj3IST
— Poslední skaut™ (@Posledniskaut) January 21, 2021
Násilím to nepůjde, takže zbývá omezená nabídka či kouzla s cenou. První možností tedy je prodávat jen omezené množství zahraničních výrobků a nejlépe tak, že si k nim musí člověk pořídit ještě něco českého. Třeba při nákupu francouzského sýra Camembert ještě dva české Hermelíny. Případně zdražit zahraniční zboží oproti českému natolik, že si ho lidé téměř nebudou kupovat.
S tím se ale obchodníci pravděpodobně nesmíří a obrátí se na soudy. Budou argumentovat tím, že je to omezení podnikání, těžko splnitelné ustanovení. A soudy jim dost pravděpodobně dají za pravdu. Nehledě na to, že se tato povinnost vztahuje jen na obchody s prodejní plochou větší než 400 metrů čtverečních, takže to lze považovat za diskriminaci vůči menším konkurentům. Supermarkety také můžou rozdělit své prodejny na menší formálně samostatné úseky nebo – jak to už někteří navrhují – budou zahraniční zboží přebalovat či přepracovávat tak, až z něj udělají to „české“.
Hezkyčesky?
Jak zhodnotili návrh na kvóty experti? Ptali jsme se v červnu, kdy ještě na stole ležel dokonce ambicóznější návrh s finálním 85% podílem českých potravin.
Na český talíř český brambor!
Zároveň zákon odporuje evropským předpisům, a to jak smlouvě o Evropské unii, tak některým přímo aplikovatelným evropským nařízením majícím platnost zákona. Před kolizí s evropským právem byli čeští poslanci opakovaně varováni a evropský soudní dvůr nás nakonec donutí zákon zrušit. Pokud tedy nevystoupíme z EU, což nikdo rozumný nechce.
Příroda i zemědělci ostrouhají
Zároveň zákon příliš nepomůže českým zemědělcům. Určitě ne na dlouhou dobu. Samozřejmě (pokud zákon budou prodejci respektovat a úřady vynucovat) se může stát, že se u velkých prodejců opravdu zvedne zájem o české potraviny. Jenže jen dočasně a o trochu. O méně, než vzroste konečná cena těchto potravin. Ta by podle Tomáše Prouzy, prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu, měla vyskočit o 15 procent.
Dočasně proto, protože část spotřebitelů prostě začne kupovat něco jiného. Pokud některé ceny potravin vyletí najednou vzhůru kvůli tomu, že jich zemědělci u nás nejsou schopni dost vyrobit, místo nedostatkových českých brambor, které u nás pokrývají zhruba 73 procent spotřeby, začnou lidé jíst knedlíky. Protože pšenice produkujeme víc než 180 procent spotřeby a levné mouky bude dost. Nedostatkové vepřové se pak dá nahradit třeba hovězím. A tak dále…
Přežijeme, ne že ne!
Česká republika je soběstačná v některých základních potravinách a produkuje víc než sto procent jejich domácí spotřeby. Celkově Česko produkuje za rok víc potravin, než kolik by byl normální roční energetický příjem všech jejích obyvatel. Všichni by se zkrátka normálně najedli, i když nepřejídali.
Mléko | 134,8 % |
Hovězí maso | 120,9 % |
Cukr | 145 % |
Pšenice | 182,8 % |
Zdroj: Ministerstvo zemědělství ČR, údaje jsou za rok 2019 | |
Část lidí se navíc dilematu co nahradit čím vyhne tím, že bude nakupovat v menších obchodech, na které se zákon nevztahuje. Problém je, že jsou tam většinou vyšší ceny než v supermarketech. I když ceny ve velkých obchodech dočasně vyletí, než se lidé zorientují, přesto z nich nebudou těžit jen zemědělci. Obchody si z části vyšší ceny budou platit změnu dodavatelů a logistiky.
Zemědělci nakonec ostrouhají. Stejně jako příroda. Ani vyšší podíl domácích potravin totiž nemusí vést k omezení skleníkových plynů přispívajících k oteplování planety. Jak ukazují zahraniční zkušenosti, lokální jídlo nakonec může vytvářet pro přírodu větší zátěž.
Důvody jsou dva.
Za prvé, lidé chtějí jíst některé potraviny pořád, bez ohledu na sezonu a podmínky. Jenže třeba pěstování jahod či květin v zimě ve skleníku nakonec vytvoří vytápěním víc zplodin než jejich dovoz z tropů. Podobné je to s chovem dobytka ve stájích oproti jeho ponechání na volné pastvě v zemích, kde to přírodní podmínky dovolují celoročně.
Za druhé, lokální jídlo se často vozí na zpracování (včetně porážky zvířat a balení masa) sem tam v relativně malém množství, zatímco třeba steaky z Argentiny se vezou obří lodí a pak jdou co nejrychleji k zákazníkovi. Výsledkem často je, že produkce skleníkových plynů na jednotku přepraveného produkty je místně větší než při dovozu přes půl světa. A to se někdy zboží z dálky vozí letadlem.
A konečně: zavedení kvót není krokem k potravinové soběstačnosti pro případ nouze. Tu už tady dávno máme. V souhrnu tak vyrábíme potraviny s vyšší energetickou hodnotou, než jakou by při normálním apetitu spotřebovali všichni v Česku žijící lidé.
V případě výpadku dovozů přežijeme. Jen naše dieta bude trochu fádní.
Důležité politikum
Zbývá už jen otázka, proč tedy vlastně poslanci něco takového přijali? U poslanců SPD mohlo být důvodem jejich nacionalistické nadšení pro všechno české. Boj proti „cizákům“ i Evropské unii. Konfliktu s ní se předáci SPD nechtějí vyhnout, spíš si ho přejí.
Ukažme si na ně
Zákon zavádějící kvóty na potraviny schválili poslanci SPD, ANO (jeden hlasoval proti, tři se zdrželi), ČSSD (dva se zdrželi) , KSČM (jeden se zdržel) a dva nezařazení, kteří jsou nyní v hnutí Trikolóra. Proti byli všichni přítomní poslanci z ODS, všichni Piráti, KDU-ČSL a STAN. Záznam hlasování zde.
Zajímavé je, že šlo o opakované hlasování poté, co byl návrh zamítnut. Někteří poslanci protestovali, že hlasovali pro, ale jejich hlas nebyl zaznamenán kvůli chybě hlasovacího zařízení. Oproti prvnímu hlasování v tom druhém kvóty podpořilo sedm poslanců hnutí ANO, jeden sociální demokrat a jedna poslankyně z Trikolóry. Pak návrh prošel.
Poslanci ANO odmítají, že by snad šlo o nějaký pokyn „shora“, byť je známo, že pro návrh byl šéf poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek. Ačkoli si byl vědom všech nebo většiny jeho vad, tvrdí, že jeho prosřednictvím dochází k „otevření debaty“ na evropské úrovni. Od svého stranického šéfa Andreje Babiše, který sám se z jednání Sněmovny omluvil a později se ostře proti zákonu vymezil, za to dostal vycinkáno na jednání poslaneckého klubu.
Co ale ostatní strany? U komunistů, kteří také hlasovali pro, může jít o podobnou motivaci. Ale proč byli pro poslanci ČSSD a proč jejich ministr zemědělství Miroslav Toman apeloval na poslance, aby byli trochu nacionalističtí a návrh schválili? A proč byli pro poslanci hnutí ANO, když návrh kritizoval i jejich šéf Andrej Babiš?
V médiích se objevila hypotéza, že vzhledem k tomu, že Toman i Babiš a jejich rodiny kontrolují velké zemědělské podniky, stál za tím ekonomický zájem. Chtějí prostě vydělat. Jenže jejich zisk by byl dočasný. Něco jiného je ale politický zisk. Obě strany chtějí získat část nacionalistických voličů a ti rádi uslyší o podpoře českých zemědělců a dobrých českých potravin, která ovšem nakonec narazila na nepřející Evropskou unii. Celý tenhle podnik jim může přinést nějaké hlasy v letošních parlamentních volbách.
Zároveň ale poškodí naše postavení v Evropské unii, na kterém bychom si měli naopak zakládat. Protože přes osmdesát procent našeho vývozu míří na unijní trh. Navíc čeští představitelé vždycky tvrdili, že volné obchodování a podnikání uvnitř Unie je pro nás to nejdůležitější a že všechny země mají co nejrychleji odstranit všechny překážky na jednotném evropském trhu.
Nyní budeme v Evropě volný obchod prosazovat mnohem hůře, protože každý může logicky namítnout, že přece sami jednáme úplně opačně. Tak proč na naše řeči brát nějaké ohledy?
FINMAG V NOVÉM DESIGNU JE TADY. CO SE V NĚM DOČTETE?
„Všechny ty kecy o bohémství jsou na nic. Musíte makat!“ Martin Krajc ve svém vinohradském ateliéru vysvětlil Ireně Jirků, proč s partou výtvarníků založil FIRMU.
Zdroj: FinmagUMĚNÍ JE BYZNYS • „Toho Picassa jsem neměl prodávat,“ říká Patrik Šimon, majitel 20 tisíc artefaktů • Proč jde cena uměleckých děl nahoru? Jaké padají rekordy v aukcích • Dokáže AI malovat jako Monet nebo Mucha?
BYZNYS JE UMĚNÍ • Mléko jako od babičky vyrábí Radim Hrůza z Vysočiny • Pivní sen, ze kterého se zatím neprobudila spolumajitelka Rodinného pivovaru Švihov Anna van der Weerden
STYL JE HRA • Dům architekta Petra Stolína jako způsob poznání • Cestovní kancelář Ježíš Kristus funguje úspěšně už stovky let • Elegie za spalovací motor
HRY, SNY, RADOSTI • „Čekala jsem to horší,“ říká třetí Češka, která vystoupala na Mount Everest • Dunajská delta je zase planetou ptáků • Proč si Martin Vajda, spolumajitel vinařství Sonberk, čte knihy feministek?
