Vláda si dělá z rozpočtu trhací kalendář. A to ho ještě nemá

Sněmovna dostala návrh státního rozpočtu na příští rok. Vláda v něm předběžně zatnula sekeru 320 miliard korun.

Sotva se tomu ale dá říkat ve vší vážnosti rozpočet. Je to spíš odhad rozpočtu založený na optimistických věštbách – na růstu, na předpokladu, že bude brzy k mání účinná vakcína, že druhá vlna covidu skončí a že se nepřivalí třetí nebo, nedejbože, ještě čtvrtá. Jenže kdo dá dneska ruku do ohně za to, že tenhle lockdown je poslední a že do Vánoc nebo zkraje příštího roku skončí?

Kromě toho bilance rozpočtu nepočítá s pozměňovacím návrhem (č. 6592), který předložil Andrej Babiš. Premiér trvá na zrušení superhrubé mzdy jako daňového základu a už příští rok chce zdaňovat zaměstnancům hrubou mzdu 15 procenty, u příjmů nad čtyřnásobek průměrné hrubé mzdy 23 procenty. 

Tím prakticky Babiš vlastní návrh rozpočtu prostě bourá. Ve vyčíslení dopadů navrhované změny přiznává, že z plánovaných příjmů státního rozpočtu vygumují 52,1 miliardy (celkem veřejné rozpočty připraví o 79,2 miliardy).

Z toho tedy vychází schodek státního budžetu 370 miliard – a pouze pro optimistický scénář.

A aby vládního kutilství nebylo málo, další, tentokrát uměřenější, daňovou úpravu se tento týden ve Sněmovně chystá prosazovat Jan Hamáček. Vicepremiér navrhuje základní sazbu daně z příjmu ve výši 19 procent hrubé mzdy. K tomu chce zvednout daňovou slevu na poplatníka. Částka, o kterou jeho daňová inovace ochudí veřejné rozpočty, je vyčíslena na 15 miliard korun, státní rozpočet odepíše 10 miliard.

Dá se to shrnout tak, že vláda v jednom balíku předkládá rozpočet, který stojí na vodě a k tomu dvě daňové reformy, které z rozpočtu dělají trhací kalendář.

Šlehy Pavla Jégla

Zdroj: Shutterstock

Když Babiš roku 2013 nastoupil do vlády pracovalo pro stát 413 595 lidí. Do loňska se jejich počet zvýšil na 449 018. Ve stejné době se zvýšily výdaje státního rozpočtu na platy o 77,5 miliardy korun, ze 132 miliard vzrostly na 209,5 miliardy. 

A tebe taky sním. Státnímu otesánkovi za Babiše roste apetýt

---

Začínal vpravo a luxoval vpravo. Posunul se doleva a luxoval vlevo. Mění se doba, mění se politika, Andrej Babiš zůstává.

Politika se mění. Babiš zůstává

---

Kraje byly malé, kvůli nomenklatuře Eurostatu a hladkému čerpání evropských peněz se zřídily další umělé celky – osm sdružení dvou až tří krajů, kterým se poeticky říká regiony soudržnosti. Petr Pithart je nazval „akorát příhodnými, aby se rozkradly evropské peníze“. 

Řekni, proč ty kraje jsou

Pane premiére, oni nám syslí!

Nic proti nižším daním. Domácnosti zpravidla utrácejí rozumněji než vláda. Zejména proto, že hospodaří s vlastními penězi na rozdíl od vlády, která rozhazuje peníze cizí.

Jenže jak Babiš, tak Hamáček ve svých návrzích na daňové škrty neuvažují o tom, že by ztráty v příjmech rozpočtu kompenzovali návrhem jiných příjmů, natož úspor ve výdajích.

Nasnadě je také otázka, zda vrchol druhé vlny covidu je příhodnou dobou k tomu, aby se ve zrychleném režimu rozhodovalo o největší daňové změně za poslední desetiletí. Tím spíš, že vláda se loudá s jinými naléhavějšími úkoly. Za osm měsíců například nebyla schopna připravit a prosadit kurzarbeit, a tak nechává spoustu lidí doma na placených prázdninách. Tím na jedné straně udržuje umělou zaměstnanost a na straně druhé vytváří umělý nedostatek pracovních sil.

Babiš vysvětluje záměr zavést výrazně nižší daň z příjmu snahou povzbudit lidi, aby víc nakupovali a tak pomohli roztáčet protiepidemickými opatřeními utlumenou ekonomiku. V premiérově návrhu se o tom píše: „Návrh se snaží podpořit spotřebu, neboť v důsledku navrhovaného snížení daňového zatížení práce budou mít zaměstnanci větší disponibilní příjem v podobě vyšší čisté mzdy.“

Předpoklad, že lidé budou v nejisté době bezstarostně utrácet, je ale jen zbožným přáním. Racionálně uvažující spotřebitel se chová jinak, než si přeje vláda. Syslí, připravuje se na horší časy, neprojídá běžné příjmy ani mimořádné peníze, které mu vláda posílá na účet. Naznačují to data statistiků, kteří ve druhém čtvrtletí zaznamenali nebývalou míru úspor, a to 18,5 procenta. 

Zdroj: 1000 Kč

Mít od příštího měsíce na výplatnici tisíc navíc...

začnu hýřitkoupím dětem botyušetřím hoinvestuju hopadne na dluhynevšimnu si

Hlasovat

Co je na účtu, to se počítá

Pravda, ekonomice by poptávková vzpruha prospěla, zejména v době, až se bude zvedat z uzávěr. Nižší daň z příjmu však v tomto případě sotva bude to „pravé ořechové“. Větší dopad než na spotřebu, bude mít patrně na úložky v bankách.

Když už se vláda rozhodla vrtat do daní, proč se raději neinspirovala v Německu? Německá vláda nadbíhá spotřebitelům nižší daní z přidané hodnoty. Do konce roku seřízla plošně základní i sníženou sazbu. A obdobně, byť v menším rozsahu, stlačili DPH i Rakušané. Česko snížilo tuto daň pouze u hotelů a dalších ubytovacích služeb, vstupného na kulturu, sport a relaxaci.

Časově omezené nižší DPH může snížit ceny, anebo je aspoň udržet na uzdě. Především ale může být motivací k nákupu, protože leckterý spotřebitel se dovtípí, že lepší láci v budoucnu patrně nedostane.

Z pohledu českého premiéra to však vypadá jinak. Peníze, které přijdou na účet, jsou víc vidět, každý měsíc připomenou, komu za ně člověk vděčí – a co je doma, to se přece počítá.

Rozdíl je zkrátka v tom, že Němci a Rakušané zachraňují ekonomiky, zatímco prioritou Andreje Babiše je zachránit příští volby.