Babišova pohádka o třech prioritách. Rozpočet jako špatný vtip

Trojka je číslo, které se často objevuje v pohádkách. V nich vystupují tři bratři, tři sestry, tři prasátka, tři medvědi, tři sudičky. Princové dostávají tři úkoly a dědečkové plní tři přání a Plaváček musí doručit tři zlaté vlasy děda Vševěda.

Trojka je také numero, které spojuje Andrej Babiš se státním rozpočtem na příští rok. Premiér pro něj minulý týden vyhlásil tři priority: Zrušit superhrubou mzdu a s ní snížit daň z příjmu, zvýšit důchody nad povinnou valorizaci a k tomu investovat.

Bude to tedy pohádkový trojkový rozpočet?

Špatný vtip

Poměřováno ekonomickou situací, je patrné, že by byl pohádkově štědrý, ačkoli ne ke všem. Podstatné ale je to, jak děsivý deficit by stvořil.

Pokud by se skutečně snižovala daň z příjmů podle Babišova zbožného přání na procent z hrubé mzdy, z rozpočtu by zmizelo cosi mezi 70 a 90 miliardami. Dá se ale tušit, že to bude jinak.

Superhrubá mzda nejspíš zrušena bude, moc se toho tím ale nezmění, protože daň nakonec pravděpodobně neklesne na patnáct procent z hrubého příjmu, ale spíš na procent devatenáct, takže si našinec polepší jen o několik stovek. A pokud Babiš přece jen návrh na patnáct hrubých dá na stůl, sociální demokraté proti němu postaví jako kompenzaci bankovní daň. Tím se z hlediska daňových zisků oba návrhy vyruší.

Hrubá? Superhrubá? Čistá!

Zdroj: Parní mlýny

V čerstvějších vyjádřeních premiér Babiš a jeho ministryně financí trochu brzdí a vracejí se k návrhu, se kterým Alena Schillerová okupovala titulky na začátku roku, tedy zrušit superhrubou mzdu, ale zároveň pohnout nahoru se sazbou daně z příjmů z patnácti na devatenáct procent. Přilepšení pro zaměstnance by už tedy nebylo takové, ale i pár stovek se počítá. Vyzkoušejte si, kolik by která varianta znamenala pro vás.

Výpočet čisté mzdy po zrušení mzdy superhrubé

Zato penze nejspíš dopadnou podle slibů a porostou nad zákonné pravidlo, které je zvyšuje v návaznosti na ceny a platy. Zatím se Babiš během licitace se sociálními demokraty dostal na hodnotu „valorizace plus 500 měsíčně“. Těchto pět stovek by obnášelo výpadek zhruba 50 miliard.

A investice? Na těch ministerstva teprve pracují.

Všechny Babišovy priority mají jedno společné – zvyšují státní dluh. Pravda, některé investice, třeba do klíčových dopravních staveb, se můžou vrátit v podobě vyššího výkonu ekonomiky. Jiné však vyletí komínem, protože stát, který investuje cizí peníze, ne vždy investuje odpovědně a obezřetně.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Tak či onak, vláda se chystá rozmáchnout v řádu stovek miliard. Přitom se nechce žinýrovat. Alena Schillerová upozornila, že se v provozu státu nedají očekávat větší úspory než v řádu miliard. Přesto Babiš po prvním jednání o rozpočtu, která na financích vedl minulý týden, prohlásil: „Jsme rozpočtově odpovědní.“

Co si pod tím můžeme představit? Také to premiér vysvětlil. Ujistil, že cílem je mít příští rok nižší rozpočtový deficit než letos.

Takové ujištění při pětisetmiliardové sekyře plánované a uzákoněné na letošek zní jako špatný vtip.

Jiné časy, jiné špásy

Připomeňme si, že rozpočtová odpovědnost je u Andreje Babiše gumová kategorie, která podléhá nejen ekonomickým podmínkám, ale také voličské poptávce.

Ještě před vstupem do politiky v listopadu 2011 prohlásil: „Deficit je ztráta. Kdyby mi někdo sestavil byznysplán se ztrátou, tak ho vyhodím.“ 

Potom jako ministr financí ztrátové „byznysplány“ sám sestavoval. V rozpočtech ale rozpouštěl rezervy, které po sobě zanechali jeho předchůdci, a tak se mohl ohánět tím, že „oddlužuje“ stát.

Když rezervy rozpustil, mohl si zase pomoci rostoucí ekonomikou i propadem výnosů státních dluhopisů a upozorňovat, že snižuje poměr dluhu vůči hrubému domácímu produktu. Vrcholem tohoto období byl rok 2016, kdy rozpočet sice skončil v plusu, ale jen zásluhou peněz z Bruselu. Pokud by Česko hospodařilo za své, i tento rok by končil minusem.

Jenže každá hostina jednou skončí. Ta babišovská skončila ještě před příchodem korony. Babišův kabinet, který téměř neinvestoval, zato rozdával peníze, nebyl schopen udržet stabilní finance: v únoru stoupl schodek státního rozpočtu na 27 miliard korun.

V té době Babiš o snižování dluhu už nemluvil. A po vypnutí ekonomiky se jeho fiskální politika dá shrnout do výroku polního kuráta Katze: „To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou peníze.“

Vláda si teď bude půjčovat hromadu peněz. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby směřovaly na podporu podniků a ekonomiky, na to, aby lidé měli co nejvíc příležitostí vydělávat.

Když ale Babiš po rozpočtové poradě odcházel z financí, upozornil, že důležité je „dát lidem přímo peníze, aby to uviděli na výplatní pásce“. Jinými slovy, je důležité, aby lidé uviděli, od koho peníze jsou.

A to možná bude ta „nejprioritnější priorita“ volebního rozpočtu na rok 2021.